Čínský koncept wen a umělá inteligence: Hrozí nám ztráta kulturotvorné schopnosti?

Jak tomu u přelomových vynálezů lidstva bývá, divoký rozmach umělé inteligence vzbuzuje u někoho nadšení, u jiného obavy, nejčastěji však asi kombinaci obého. Filosofové čelí po dlouhé době opravdu zásadním výzvám a spoustě zajímavých otázek. Experti, novináři a futurologové se předbíhají v predikcích, jak překotný vývoj AI, především případné zvládnutí a rozšíření takzvané obecné umělé inteligence (general AI) ovlivní člověka ve všech možných aspektech jeho existence a sférách bytí.

 

Objevují se první nesmělé návrhy na regulaci vývoje i aplikací, vzdělávací instituce všech stupňů – nutno říci, že spíše marně – bojují s esejemi i závěrečnými pracemi napsanými za pomocí nástrojů typu ChatGPT, jisté je ale zatím jen to, že umělá inteligence tu s námi je a zřejmě ještě nějakou dobu pobude. V tomto krátkém článku bych rád přispěl svou sinologickou troškou do mlýna zavaleného nejrozmanitějšími názory a spekulacemi na toto téma. Čtenářům se předem omlouvám, pokud na to půjdu přílišnou oklikou nebo pokud budu recyklovat již dříve mnohokrát řečené.

 

Mencius a proměňování barbarů

Když konfucián Mencius shrnuje jednomu ze zastánců takzvané agrární školy dávnověké dějiny Číny, praví mimo jiné: „Slyšel jsem o našich krajanech z kulturní sféry sia 夏, kteří svým působením proměnili barbary i 夷. Neslyšel jsem ale o našich krajanech, kteří by se proměnili působením barbarů." (Vévoda Wen z Tchengu, první svazek, čtvrtá sekce) Zkusme odhlédnout od etnocentrického vyznění tohoto prohlášení a situaci si zobecněme.

 

Rýsují se nám dvě skupiny lidí, z nichž jedna je schopna proměňovat druhou. Sloveso „proměňovat" pien 變 zde vzhledem ke kontextu spíše znamená „povznášet na žádoucí stupeň", „civilizovat", ne jen prostě transformovat ze stavu A do stavu B, jinak by věta nedávala kýžený smysl. V čem ale tato proměna spočívá? Domnívám se, že její potenciál vyjadřuje pregnantně prastaré čínské slovo wen 文 (nejčastěji překládáno jako písemnictví, literatura, původně vzor) a samotný děj pak slovo wen-chua 文化 (kultura, osvěta, gramotnost, kde chua 化 znamená proměňovat, původně trávit. V moderním jazyce je například součástí slova chua-süe 化學 s významem chemie, jejíž starší český název byl „lučba").

 

Wen jako dar králů zakladatelů

Toto proměňování či osvětu tradiční (čti konfuciánská, na mravní výklad dějin aspirující) čínská historiografie datuje především do doby králů-zakladatelů dynastie Čou v 11. století před naším letopočtem. Z pohledu konfuciánů „bylo wen tradicí předanou zakladateli dynastie Čou, králem Wenem-kulturním králem, králem Wuem-bojovným králem a Čouským vévodou." (Liščák 2013, str. 417).

 

Čouský vévoda vládl jako regent mladého čouského krále Čchenga a podle konfuciánů byl klíčovou osobností při zakládání dynastie Čou. Údajně „vynalezl" koncepci Mandátu Nebes a vůbec byl osobností mimořádných kvalit, které se projevily při „začleňování etického mravního kodexu do čouského nábožensko-politického systému" (Liščák 2013, str. 93). Raní Čouové tedy zjevili čouskému člověku wen a tím ho potenciálně povznesli nad okolní barbary. Právě tím „kulturně" i morálně převýšili dřívější dynastii Šang.

 

V tomto náhledu v sobě wen nese (důsledně prakticky aplikovanou) znalost rituálů, hudby, umění, kanonických knih atd., vše jaksi vpleteno do harmonického konfuciánského světořádu v rámci sdílených produktivních forem, obřadů a etikety li 禮. Vzdáme-li se čínských idealizací a polomýtů, lze tuto „osvětu" velice zhruba korelovat s poznáním a zájmem o individuální mravnost, politické uspořádání státu, mezilidské vztahy a náplň ducha v „době osové", k němuž současně došlo někdy v prvním tisíciletí před naším letopočtem na různých místech světa.

 

Wen jako schopnost strukturovat svět

Když čínskou literaturu analyzoval a komparoval Oldřich Král, často používal v souvislosti s wen pojem literárnost nebo básnictví, tedy něco, co umožňuje literaturu, co je za ní, jeví se mi však, že je možné jít ještě hlouběji – pro účely této úvahy bych na wen nahlížel jako na získanou schopnost civilizovaného člověka strukturovat (svůj vnitřní i vnější svět do kulturně podmíněných vzorů wen), což mu v důsledku umožňuje aktivně myslet ve slovech a příbězích (a následně i literárně tvořit) a současně dále konstruktivním způsobem používat jazyk k onomu proměňování či osvětě wen-chua.

 

Wen-chua je v tomto smyslu trávení wen. Trávením se wen stává součástí člověka a posouvá ho (z konfuciánského hlediska) na vyšší kulturní vývojový stupeň. Z této perspektivy jedině ten, kdo disponuje wen, je dále schopen proměňovat chua ty, kteří jím nedisponují, tedy „barbary" (Barbaři samozřejmě mohou „stáhnout" člověka do své sféry, což se ostatně stalo Menciovu protějšku v oné debatě, ale o tom pravý konfucián raději pomlčí, nejde totiž o žádoucí „proměnu".) Je schopen utkat přesvědčivý příběh a vtáhnout do něj druhé. Z knih se pak píší knihy další. Přijmeme-li to za své, mimo jiné se tím otevírají i další možnosti překladu titulu slavného literárně-teoretického pojednání Wen-sin tiao-lung 文心雕龍 (Duch básnictví řezaný do draků) i všeliké další konsekvence.

 

Z obou těchto perspektiv se tedy wen jeví jako žádoucí stupeň vývoje člověka, bez nějž zůstává necivilizovaným barbarem bez trvanlivých institucí, jehož svět není strukturován do kulturních vzorů wen a který je navždy odsouzen více či méně pasivně odžívat jen archetypální obrazy a mýty se všemi příznivými i nepříznivými důsledky. Jak to ale všechno souvisí s umělou inteligencí?

 

Umělá inteligence versus kulturotvorná schopnost

S otázkou vlivu umělé inteligence na člověka, zejména pokud jde o aktuální podobu velkých jazykových modelů, se podle mého názoru nelze vypořádat, pokud na ni budeme nahlížet čistě jako na pasivní nástroj podobný kalkulačce či počítači, jen mnohem složitější. Člověk se naučil počítat a civilizace nejen díky tomu prošly několikerými vědecko-technickými revolucemi, nicméně tím, že svěřil počítání nejprve logaritmickému pravítku a později kalkulačce, nezbavil se současně i kulturotvorné či civilizacetvorné schopnosti plynoucí z hlubší a obecnější dispozice wen. „Pouze" si urychlil práci, jejíž smysl a kontext chápal – alespoň v roli technika, odborníka – před výše zmíněnými vynálezy i po nich. Ano, někteří si možná oddechli, že konečně mohli ztratit ponětí o matematických metodách (to neznamená absenci jakýchkoli negativních důsledků; pouze se tím myslí, že v tomto smyslu neexistuje žádné civilizacetvorné „trávení počtů" 數化, alespoň nejsme-li přesvědčenými numerology, kabalisty nebo nekritickými uctívači Knihy Proměn, pro něž čísla skutečně mohou konstruovat celý svět).

 

Pokud se však jazyková umělá inteligence rozvine do té míry, že – klidně i oklikou přes přirozenou lenost druhu homo sapiens – postupně zbaví člověka nutnosti kultivovat schopnost wen (takříkajíc ji „zkratuje"), tedy strukturovaně poznávat svět kolem sebe i v sobě a třídit si ho do komunikovatelných a předatelných vzorů a sítí, jež se navíc zhmotňují v aktivních formách mezilidského kontaktu li, je takříkajíc „vymalováno". Kde není wen, není ani wen-chua a jedinec přestává být kulturotvorným a ke kultuře přispívajícím aktérem. Zdá se bohužel, že právě (minimálně v navozování dojmu) schopnosti externalizovat tuto funkci, tedy zbavovat člověka tohoto břemene, je AI setsakramentsky dobrá.

 

Neodpovězené otázky

Obávám se, že konkrétní důsledky je přesto nemožné domyslet. Vývoj, který v důsledku vede ke vzkříšení vlastně před-čouského, tedy „barbarského" člověka ve světě, který je nabitý aplikacemi AI, jakýsi digitální před-feudalismus, s sebou místo odpovědi na to, zda z civilizace nevstřebávající a neprožívající wen na individuální i vzájemné úrovni nezůstane jen tenčící se skořápka, přináší spíše jen spoustu nových otázek.

 

Mezi jinými mě například napadají tyto:

Zásadní je, zda je wen v tomto přiblížení skutečně průvodním znamením „vyššího vývojového stupně", nebo zda jde nakonec o svého druhu postradatelný orientační smysl, který může být do značné míry nahrazen ekvivalentem mapy, kompasu nebo GPS v podobě jazykových modelů a aplikací AI a tudíž i většinově oželen.

 

Pokud ale vytrácení wen skutečně působí něco jako „decivilizaci", kde leží kritická hranice rozpadu? Dovedeno do extrému, vystačí k další existenci, v lepším případě další evoluci lidstva, třeba jen IT a AI elita a odborníci v souvisejících oborech, které si wen nebudou moci dovolit ztratit, ježto by tím přišly i o schopnost tvořit a spravovat tyto nástroje? A je vůbec takovátoto společnost úzkých elit udržitelná? Návrat zbylých mas k archetypálnější přirozenosti by s sebou jistě přinesl i hmatatelné důsledky společenské. Má k tomu co říci psychologie, kulturní antropologie, sociologie? A nezačínají se některé problémy projevovat už v současnosti? Psychické potíže i v souvislosti s nadměrným využíváním AI, neudržitelnost tradičních světonázorů, až magické působení bilionářů, kryptošlechty či nových „veleknězů" moderních technologií, populismus a davová psychóza na sociálních sítích?

 

Převezmou nakonec břímě wen-chua na sebe nástroje AI bez požadavků na interní kultivaci člověka člověkem? A nepovede taková externalizace k tomu, že kulturní formy budou stále méně a méně aktivně utvářeny a prožívány ve společenstvích lidí, jimž jsou navzájem srozumitelné, neb zakotvené v jejich společně prožívané psychofyzikální realitě? Jaké to bude mít důsledky a vedlejší účinky? Jaké „ideologii" se fyzicky neukotvená AI propůjčí?

 

Není tento vývoj (v duchu hledání jin-jangové rovnováhy nebo zesilujícího Jungovského stínu) vlastně přirozeným důsledkem dlouhodobého důrazu na wen a jakéhosi zanedbávání či potlačování ostatních-barbarských (wu?) „složek" člověka, jakéhosi odpojení od pudovosti či momentálně nevítané hlubší přirozenosti, dlouhodobějších vzorců apod.? A nebyl náš přehnaný důraz na wen už prvním krokem k jeho ztrátě? Je tudíž něco pravdy na filosofii temného osvícenství Curtise Yarvina (známějšího pod přezdívkou Mencius! Moldbug)?

 

Co s tím vším?

Následuje shrnutí vygenerované pomocí ChatGPT (pun intended):

"Článek zkoumá vztah mezi tradičním čínským pojmem wen (文) a rozvojem umělé inteligence (AI). Wen se historicky vázal k civilizaci, kultuře a strukturovanému myšlení, které konfuciánská filozofie považovala za klíč k povznesení člověka nad „barbary" (necivilizované). V kontextu AI autor varuje, že pokud se technologie rozvine do té míry, že bude schopná plně převzít lidskou schopnost strukturovaného poznávání a komunikace světa, může to vést k úpadku schopnosti wen u člověka, což ohrozí kulturní a civilizační vývoj. AI by tedy mohla přenést tuto schopnost z lidí na stroj, čímž by se vytratil klíčový aspekt lidské civilizace."

 

Zdroje:

Liščák Vladimír: Konfuciánství od počátků do současnosti: dějiny, pojmy, osobnosti. Academia 2013.

Liu Xie: Duch básnictví řezaný do draků. Brody 2000.

Pajorek Ivo: Mencius. Vydavatelství UP 2023.

Yarvin Curtis a.k.a. Mencius Moldbug: blog Unqualified Reservations na adrese https://www.unqualified-reservations.org/