Čínská ekologická naděje
O Číně se často píše jako o největším znečišťovateli životního prostředí na světě a také o jejích velkých ekologických problémech. Bohužel ale mnohem méně o jejím cíleném směřování k „zelené ekonomice", jakkoliv je to v zemi s populací přes 1,4 miliardy lidí a rostoucí střední třídou velmi složitý úkol. Nicméně i my ve středu Evropy bychom měli zaznamenat některé povzbudivé trendy.
Ministr životního prostředí Richard Brabec v zajímavém rozhovoru pro Právo o změnách klimatu a jeho dopadech na Česko vše logicky zasadil i do globálního kontextu. Zmínil, že Evropa sice může dosáhnout klimatické neutrality v letech 2050 nebo 2060, nicméně podstatné je, aby se tím zabývaly i klíčové velmoci, Čína a Spojené státy. A pak jsou tu obrovsky lidnaté země v Africe a v Asii, které se chtějí mít časem stejně dobře jako Západ a nechtějí přistupovat na nějaké sebeomezování, neboť mají podle nich stejné právo jako on, tj. ekonomicky růst. Brabec k tomu dodává, že stojíme před kolosální výzvou: bez snížení spotřeby, spíš ale šílené nadspotřeby nemáme sílu něco zásadně změnit.
Skutečně platí, že půlmiliarda lidí v Evropě může být klimaticky neutrální, ale pokud k tomu nebudou směřovat další klíčoví světoví aktéři, bude to jen kapka v moři. Chleba se bude především lámat v případě miliardových populací Číny, která je dosud největším emitentem CO2 na světě, a Indie.
Právě v Indii se teď odehrává hororový scénář, kdy sedmimilionové město Čennaí, centrum automobilek a informačních technologií, se ocitlo bez vody a podobná perspektiva hrozí i dalším stamilionům lidí. Boj s klimatickými změnami se tak už někde skutečně stává otázkou života a smrti.
Myslím, že Čína si je toho vědoma a budování „ekologické civilizace“ vytyčené politickým vedením je bráno vážně. V praxi je vidět, že je to pro Čínu strategický záměr, jakkoliv složitý ve světle bezprecedentního ekonomického rozvoje za poslední čtyři dekády, který se musel negativně projevit i na stavu životního prostředí. Tím si ale konec konců prošel v době své industrializace i Západ.
Podstatná jsou dnes čísla a také výsledky. Mohutně se investuje do obnovitelných zdrojů energie, jako jsou sluneční a větrné elektrárny, investice mají do příštího roku dosáhnout celkové částky okolo 360 miliard dolarů a počítá se s jejich dalším růstem. Jen v roce 2016 to bylo téměř 80 miliard dolarů, dvakrát víc než v USA.
Cílem je snížení spotřeby energie na jednotku HDP o 15 procent, omezení emisí uhlíku na jednotku HDP o 18 procent a celkové omezení výroby uhlí a produkce uhelných elektráren.
Klíčová je též výstavba jaderných elektráren. Zatímco na Západě stagnuje, v Číně je tomu naopak. I nás, kteří jsme vsadili na jádro, by mělo zajímat, že ke 45 jaderným reaktorům má přibýt ještě dalších 13 a počítá se s výstavbou dalších 43.
A elektromobilita? Aut na elektrický pohon se dnes v Číně prodává dvakrát víc než v USA. V roce 2017 se v Číně prodalo 777 tisíc elektromobilů a vozů na hybridní pohon, tj. meziročně o více než padesát procent víc. A jen drobnost: při nákupu může kupující počítat se státní podporou až do výše 110 tisíc juanů (14 tisíc eur), pokud má elektromobil dojezd nad 300 kilometrů na jedno nabití.
K ozdravení životního prostředí nepochybně přispívá i rozvoj železniční dopravy. Dnes má Čína po šestnácti letech výstavby 25 tisíc kilometrů vysokorychlostních železnic spojujících hlavní čínská města a aglomerace. Pro malé Česko sci-fi...
I v éře zvýšených politických a ekonomických tenzí mezi Čínou a Západem, kterou právě procházíme, lze určitě nacházet i významné společné jmenovatele spolupráce. Úsilí o zabránění negativním změnám klimatu mezi ně určitě patří.
Miloš Balabán, bezpečnostní analytik
Článek byl publikován dne 8. srpna 2019 v deníku Právo.