Číňané investují i do vinic. Jak to vypadá v Bordeaux?

Snad každý dospělý člověk si pod pojmem „Bordeaux“ něco vybaví, pravděpodobně nejdříve víno a teprve potom město. Platí to s určitostí i pro Čechy, ale můžu bez nadsázky říci, že to platí i pro ty Číňany, co definitivně opustili všední život a snaží se u přátel a rodiny čas od času zazářit a upoutat pozornost nějakou kulinární lahůdkou. Neboť „Bordeaux“ se stalo značkou, která svým věhlasem, ať už jsou Vaše chuťové buňky naladěny jakkoliv, je sama o sobě velmi zvučná, a tedy jak z kulinárního, tak i z komerčního hlediska atraktivní.

 

Můžeme důvěřovat obchodnímu citu Číňanů, který se propojil v případě vína i s jejich vztahem k veselému společenskému životu, ke kterému patří dobré jídlo a pití a dovede nás skoro nevyhnutelně k postupnému vytváření obchodních vztahů mezi oblastí okolo města Bordeaux a množstvím investorů a obchodníků z Číny.

 

Fenomén čínských investic v oblasti Bordeaux je sice poměrně mladý, ale v posledních letech se stal postupně natolik důležitý, že francouzský regionální deník Sud-Ouest, který samozřejmě o víně a čínské přítomnosti v kraji pravidelně píše, věnoval tomuto tématu na podzim roku 2016 dokonce speciální číslo pod názvem „Panorama čínských châteaux“. Při této příležitosti jeho autor konstatoval, že 123 châteaux, což odpovídá více než třem procentům zdejších podniků, už tehdy přešlo do rukou čínských majitelů. Čína se tak stala prvním zahraničním investorem v této branži.

 

Pro porovnání je třeba zohlednit obojí – množství i rozlohu vinic, neboť každá vinařská oblast má své zvláštnosti. Některé, jako Burgundsko, vynikají velkým množstvím malých podniků. Jiné, jako Champagne, naopak dosáhly v průběhu historického vývoje velkého soustředění do relativně malého množství podniků, vedených spíše jako mezinárodní koncerny než jako rodinné sklípky.

 

Oblast Bordeaux se nachází někde mezi těmito modely. Čítá zhruba 117 000 hektarů vinic; přes 3 000 podniků nejrůznějších velikostí a prestiže a skoro 40 apelací. Můžete tu narazit na udřeného farmáře, který sám s několika nádeníky jen tak stačí na několik hektarů a sotva si vydělá na živobytí s lahvinkou červeného za 5-6 eur, ale také na majitele prestižní apelace, který před Vámi projede inkognito v Maserati a jehož vinnou produkci ani nenajdete v obchodě, ať už je vaše peněženka jakkoliv nabitá, neboť se prodává přes exklusivní distributory za stovky až tisíce eur a sklizeň je prodaná dopředu.

 

Vína Bordeaux v Číně „jedou“ a proto najdeme mezi investory do vinic několik slavných jmen z businessu, v našem případě především Qu Naijie (曲乃杰 – majitel konglomerátu Haichang 海昌, podle čínského Forbesu 189. nejbohatší Číňan) a Jacka Ma (Ma Yun马云 – zakladatel internetového vyhledávače a prodejní platformy Alibaba 阿里巴巴). Těm by dohromady měla patřit zhruba třetina všech Číňany vlastněných vinic v této oblasti. Pak se ale také najde řada středních čínských investorů, diversifikujících nákupem místních vinic, a nakonec také určité procento menších zbohatlíků a nadšenců, považujících investici do francouzských vinic za koníčka a určitou finanční pojistku na důchod, neboť jestliže se na jedné straně dá v Číně rychle zbohatnout, dá se na straně druhé stejně závratně ztroskotat.

 

Příchod čínských investorů je místními vnímán různě. Někteří je berou „klasicky“ jako hrozbu, s tím, že postupně vše skoupí, vytlačí francouzské rody a neudrží kvalitu produkce. Jiní je zase naopak vidí doslova jako boží požehnání. Opravdu, obavy se zdají být bezpředmětné, a to hned z několika důvodů:

 

Za prvé, Číňané vesměs pěstování a šlechtění vín moc nerozumí a nechávají je proto nadále na místních. Jde jim hlavně o zachování kvality a o navýšení produkce, tedy čistě o výnos. Stačí jim proto dosadit do místa svého člověka, aby měli podnik pod stoprocentní kontrolou.

 

Za druhé, nemají zájem o prestižní châteaux, které jsou na prodej jen vzácně a jejichž ceny dosahují desítky tisíc eur za hektar. Stačí jim okrajové a Francouzi méně ceněné apelace jako „entre-deux-mers“ (česky „Mezimoří“, oblast na východě departementu Gironde mezi řekami Dordogne a Garonne), neboť jejich ceny jsou poměrně nízké (do pěti tisíc eur za hektar). Oni v tomto případě vlastně zachraňují bankrotující podniky, které, většinou z nedostatku kapitálu anebo kvůli problémům s dědictvím, by jinak neměly budoucnost. Hlavní pro nového majitele je, aby se na etiketě jeho vína legálně objevila značka „Bordeaux“ a on jako investor, i jeho spoluobčan jako konzument budou spokojeni.

 

Nezapomeňme na malý zeměpisný detail – průměrný Francouz Vám s velkou pravděpodobností uznale odkývá lahvinku červené apelace Saint-Emilion, ale tu s etiketou Côtes-de-Castillon už asi bude brát jako obyčejné stolní víno anebo ho vůbec nebude znát. Budete mu muset ukázat, že obojí je z oblasti Bordeaux a teprve na mapě zjistí, že jsou od sebe vzdáleny jen několik málo kilometrů. Číňanovi, který na Francii pohlíží z druhé strany zeměkoule, celá oblast přirozeně splyne. Vždyť celá vinná oblast Bordeaux je zeměpisně omezena departementem Gironde, který čítá necelých 10 000 km² a je tak sice největším departementem kontinentální Francie, ale co je to v porovnání s nejmenší čínskou pevninskou provincií Zhejiang o rozloze 105 500 km²?

 

 

Jan Oliva, historik a kulturolog