České zbraně pro Čínu

České zbraně pro Čínu
19 / 10 / 2021 Ivana Bakešová

Ve 20. a 30. letech minulého století bylo Československo zemí s vyspělým zbrojním průmyslem pro vlastní armádu i pro export. Jedním z úspěšných odbytišť byla také Čína. Série občanských válek a cizí agrese tam nutily ústřední i provinční vlády vynakládat na nákup zbraní a munice obrovské prostředky, vlastní i vypůjčené. Nákupčí zbraní pro Čínu byli, zvláště v době velké hospodářské krize, vítanými zákazníky československých zbrojovek.

Nejúspěšnějším dodavatelem zbraní byla v meziválečném období Zbrojovka Brno (ZB), která vyráběla pěchotní zbraně, v Číně velmi žádané. V letech 1925 až 1939 dodala do Číny celkem 200 000 pušek, 30 000 lehkých kulometů, 10 000 těžkých kulometů, 135 mil. kusů munice do pěchotních zbraní a 25 000 dělostřeleckých nábojů. (Podnikový archiv Zbrojovky (PAZ), f. 1467, 618,47, dopis pro MNO 5.2.1946)

 

Když necháme stranou několik drobných dodávek zprostředkovaných německými firmami v roce 1925, první velký obchod s Čínou dojednal brněnské Zbrojovce v roce 1927 náměstek ministerstva financí mukdenské (šenjangské) provinční vlády Wu Ťin 吴晋, který vystudoval vojenskou akademii ve Francii a ze zprostředkování zbrojních obchodů si udělal prosperující živnost. V materiálech zachovaných v archivu ZB se vyskytuje pod jménem André Ou Hsing, jindy Wu Hsing, Wu Tsing, Outsing apod.

 

Wu Ťin byl našim úřadům známý od roku 1921, kdy o něm referoval zmocněnec čs vlády v Charbinu Miloš Hess: „Několik vysokých úředníků ministerstva financí se spojilo do společnosti Sino-German Banking Corporation. Vůdcem je Wu Hsing. Usilují o rehabilitaci německých komerčních zájmů v Číně.“ (A MZV, fond PZ Peking 1921, Hess 5. 9.1921) Vyslanec Halla v roce 1927 tohoto agenta charakterizoval jako člověka, který „...při obchodech na vlastní pěst prováděných nabyl značného jmění. Je spolehlivý, ale ne příliš skrupulózní.“ (A MZV, fond IV, kr.480. Halla 28.1 .1927)

 

První zakázka, kterou Wu Ťin v roce 1927 v Brně zprostředkoval, byla zakázka na nákup starších pušek s náboji. Příjemcem byla mukdenská provinční vláda generála Čang Cuo-lina 张作霖, obchod financovali Japonci. Ve stejné době jako Wu Ťin v Brně, se objevili jiní čínští nákupčí zbraní ve Škodových závodech (ŠZ) v Plzni.

 

Že si nákupčí zbraní pro Čínu začali v Evropě podávat dveře právě v roce 1927, nebyla náhoda. Národní revoluční armáda (NRA), zformovaná s pomocí sovětského Ruska v Kantonu, se v roce 1925 vydala na sever. Když dospěla do povodí Dlouhé řeky, ohrozila zájmy cizích firem, které tam měly soustředěný značný majetek. Zároveň ohrozila i zájmy Japonska, které si s pomocí severočínských militaristů v čele s Čang Cuo-linem budovalo v severovýchodní Číně předmostí pro další expanzi na asijskou pevninu.

 

Poté, co upevnila pozice v Šanghaji a Nankingu, vydala se NRA dále na sever. Předpokládalo se, že severočínští militaristé podporovaní Japonskem budou jedinou mezinárodně uznávanou vládu v Pekingu urputně hájit. Čekaly se těžké boje a bylo třeba nakoupit zbraně.

 

Ale jak to v Číně často bývá, události nabraly nečekaný směr. Armáda, která měla zabránit vstupu NRA do Pekingu, ustoupila za Dlouhou zeď a v jejím veliteli, generálovi Čang Cuo-linovi, který byl do té chvíle považovaný za věrného nohsleda Japonska, zvítězilo čínské vlastenectví. Rozešel se s Japonci a deklaroval věrnost vládě Kuomintangu (KMT), která se v dubnu 1927 ustanovila v Nankingu. NRA vstoupila do Pekingu 8. června 1928 prakticky bez boje.

 

Ve složité situaci roku 1927 v Číně se čs výrobci zbraní příliš neorientovali. Řídili se doporučením ministerstva národní obrany (MNO), které je před prodejem zbraní do Číny varovalo: „Aby se předešlo nepříjemnostem s vládami západní Evropy, je třeba zjistit, za kterou z bojujících čínských stran nákupčí zbraní vyjednávají“.  V Brně pochybnosti odpadly, když se ukázalo, že se za Wu Ťina zaručila Francie a že jeho nákupy financují Japonci.

 

V Plzni se naopak prokázalo, že nákupčí zastupují „bolševizující směr“, tedy jihočínskou vládu, kterou podporuje sovětské Rusko. Proto Škodovy Závody od jednání odstoupily.

 

Aféra lodi Praga

Období mezi příchodem NRA do povodí Dlouhé řeky a pádem vlády pekingské, tedy období mezi koncem roku 1926 a polovinou roku 1928, je z hlediska prodeje brněnských zbraní Číně nejplodnější.

 

První velké dodávky zbraní určených Čang Cuo-linovi odešly z Brna ještě v době, kdy byl Čang Cuo-lin ústřední postavou severočínské vlády a kdy se předpokládalo, že se bude snažit v režii Japonska zabránit rozšíření jurisdikce nankingské vlády na sever. Proto bylo v zájmu exportéra dodávky zbraní Čang Cuo-linovi před nankingskou vládou utajit. Ne vždy se to podařilo.

 

Na konci roku 1927 zaměstnala světový tisk aféra lodi Praga, která vezla třetí dodávku zbraní pro Čang Cuo-lina. Loď opustila Evropu pod německou vlajkou, ale v Indickém oceánu vyvěsila vlajku československou.

 

I přes utajení se o zásilce dozvěděly nankingské úřady. Pokusily se náklad získat podplacením kapitána, a když se to nezdařilo, pak přepadením lodě. Ani tento pokus nevyšel, protože loď na cestě z Manily do Čching-taa doprovázel japonský křižník. Vykládce zbraní byl Čang Cuo-lin osobně přítomen a nešetřil chválou na kvalitu zbraní. Okamžitě sjednal další kontrakty na 30 000 pušek a 500 kulometů s dodáním za 8 neděl a rámcovou dohodu na dalších 100 000 pušek a 1 500 kulometů.

 

Embargo

Zbraním dodávaným do severní Číny hrozilo nejen zabavení nankingskými úřady, ale i represe ze strany Velké Británie, která v zájmu ochrany vlastního majetku vyhlásila embargo na vývoz zbraní do Číny. Pojišťovny přestaly náklad lodí směřujících do Číny pojišťovat. Proto Zbrojovka Brno vytvořila zvláštní fond, ze kterého by hradila případné ztráty vzniklé zabavením dodávek, a také fond na mimořádné odměny kapitánům „aby odolali svodům těch, kterým záleží na tom, aby zásilka do Číny nedošla“.

 

Kromě u Čang Cuo-lina sjednala Zbrojovka Brno v roce 1927 obchody i u dalších severočínských militaristů, především u guvernérů provincií Chej-lung-ťiang a Ťi-lin.

 

Zbrojovka Brno i naše vláda si tím vysloužily kritiku ze strany Velké Británie. Podle The Times byla ČSR spolu s SSSR jediným státem, který se nepřipojil k embargu na vývoz zbraní do Číny, vyhlášenému Velkou Británií. Britské listy dokonce tvrdily, že je Československo za pokračující občanskou válku v Číně zodpovědné. (The Times 7.7. 1928, citováno podle výstřižkového archivu Národního archivu Praha (NA), fond MZV-VA, 1931)

 

Od Velké Británie zní toto obvinění zvlášť pokrytecky, vzpomeneme-li na „opiové“ a jiné války, které tato země v Číně permanentně vyvolávala, počínaje polovinou 19. století. Neměli bychom také zapomenout, že v kritickém březnu 1927 pohrozila britská vláda jihočínské vládě vojenskou intervencí a ultimátum podpořila bombardováním obytných čtvrtí Nankingu. Počet obětí z řad civilního obyvatelstva není znám, ale odhaduje se v řádech desetitisíců. Nelidskost tohoto „nankingského masakru“ zapadla v propadlišti dějin. Zastínila ji brutalita, které se ve stejném městě dopustili Japonci přesně o deset let později. 

 

Smrt „starého maršála“

Čang Cuo-lin své rozhodnutí podřídit se kuomintangské vládě v Nankingu zaplatil životem. Když se v září 1927 vracel vlakem z Pekingu do Mukdenu, pomstili se mu Japonci tím, že zosnovali incident na železnici, při kterém Čang Cuo-lin zahynul.

 

Smrt „starého maršála“ dění na čínské vnitropolitické scéně ani obchody s Brnem příliš neovlivnila. Otěže převzal Čang Cuo-linův syn Čang Süe-liang, řečený „mladý maršál“. Spojenectví s Kuomintangem zpečetil mimo jiné tím, že Čankajškovi věnoval 60 kusů brněnských kulometů „jako přátelský dar zároveň s upozorněním na bezvadnou kvalitu“. (PAZ, f. 109, zápis ze schůze výkonného výboru 16. 3. 1929). Podle agenta Zbrojovky Brno, který byl předání přítomen, byl Čankajšek tímto darem nadšen do té míry, že okamžitě přikázal zadat Zbrojovce Brno další zakázky.

 

Separátní vláda v Kantonu

I když se často uvádí, že se pod nankingskou vládou Čína v roce 1928 sjednotila, není to tak zcela pravda. Od roku 1929 figuruje na seznamu brněnských klientů další čínská separátní vláda, opět se sídlem v Kantonu. Tvořili ji kuomintangští odpadlíci, kteří měli výhrady k Čankajškovi jako osobě a k jeho obojetné politice ve vztahu k Japonsku. V čele této vlády stál generál, kterého naše prameny znají pod jménem Cheng Chi-tang (v české transkripci Čchen Ťi-tchang 陈济棠) a syn prezidenta Sunjatsena Sun Fo (Sun Kche 孙科).

 

Z hlediska našeho tématu je zajímavé, že kantonští mohli samostatně obchodovat se zahraničím a podle svědectví zástupců Zbrojovky Brno, co do platební disciplíny, se těšili lepší pověsti než Nanking. Nankingská vláda ale chtěla mít o obchodních transakcích Kantonu přehled, a proto vyžadovala, aby u ní klienti Kantonu žádali o tzv. „chu-čao“, (termín chu-čao 护照 dnes překládáme jako „cestovní pas“, zde spíše „dovozní povolení“). Získat „chu-čao“ pro Kanton nebyl problém, pokud šlo o mírové obchody, pro obchody zbrojní Nanking Kantonu dovozní povolení zpočátku zásadně nevydával. Zbrojovka Brno si ale dokázala najít způsob, jak toto nařízení obejít. Do Kantonu dodávala zbraně i munici prostřednictvím hamburských firem, které měly své specifické kontakty. Nebylo to bez rizika, jednu z dodávek zabavily nankingské úřady. Zbrojovka ale škodná nebyla, protože Nanking za zabavené zboží zaplatil.

 

Není bez zajímavosti, že se v souvislosti s těmito transakcemi opět setkáváme s Wu Ťinem. Víme o něm, že se po smrti Čang Cuo-lina na čas ukryl v Evropě, aby se, když se situace uklidnila, objevil v Nankingu. Podle hlášení agenta Zbrojovky Brno bylo užitečné udržovat s ním kontakt, protože „jeho důvěrný přítel je státním tajemníkem Čankajškovým“.

 

V hektickém období 1927 - 1931 dodávala Zbrojovka Brno zbraně všem vládám, které se v té době v Číně vystřídaly u moci. Obchody Zbrojovky v Číně utrpěly až japonskou okupací severovýchodu v září 1931 a stažením Čang Süe-liangovy armády na západ, kam nebylo jiné spojení, než přes poušť. Zbrojovka Brno zároveň začala v Číně narážet na německou konkurenci. Německo modernizovalo armádu a starou výzbroj prodávalo za podbízivě snížené ceny. V březnu 1933 výkonný výbor Zbrojovky Brno konstatoval, že v poslední době k žádnému obchodu s Čínou pod kontrolou vlády v Nankingu nedošlo.

 

Dobře se naopak vyvíjely zbrojní obchody s Kantonem. Tím, jak narůstalo nebezpečí japonské agrese, zlepšily se vztahy mezi Nankingem a Kantonem a Nanking začal vydávat dovozní povolení i pro zbrojní nákupy Kantonu. V roce 1937 objednala kantonská vláda ve Zbrojovce Brno celkem 15 000 pušek, 5 000 kulometů lehkých, 1 000 kulometů těžkých a 18 mil. nábojů. Vzhledem k předpokládaným objemům dalších vývozů do Kantonu, rozhodla Zbrojovka postavit v provincii Chu-nan závod na výrobu kulometů ZB-26, s roční kapacitou 6 000 kusů, „aby byla čínská armáda soběstačná pro případ blokády pobřeží“. Japonci ale zablokovali pobřeží a obsadili podstatnou část provincie Chu-nan dřív, než bylo možné závod na výrobu kulometů dokončit.

 

Poslední transakce

V létě 1937 se ministr financí H. H. Kung (Kchung Siang-si 孔祥熙) účastnil korunovace anglické královny a využil pobytu v Evropě k jednáním o účasti evropských zemí v rekonstrukci a obraně Číny (tomuto tématu se budeme se věnovat ve druhé části tohoto článku). S reprezentantem Zbrojovky Brno podepsal při té příležitosti nový kontrakt na nákup zbraní. Ty se, kromě poslední dodávky, podařilo do Číny odeslat těsně před okupací Československa, ale protože zboží bylo dodáno na úvěr, zůstala část směnek neproplacena.

 

V roce 1945 vymáhala Zbrojovka Brno dlužných 384 000 Lstg od Bank of China v Londýně, ale banka oznámila, že nemá prostředky ani dispozice od odběratele. Proto se v roce 1946 Zbrojovka Brno rozhodla vymáhat dluh soudně a soud vyhrála. KMT vláda spornou částku uhradila ještě před svým definitivním útěkem z pevniny v roce 1949.

 

Neproplacené zůstaly jen směnky na 31 500 Lstg, v době války deponované jako nepřátelský majetek u Deutsche Asiatische Bank v Šanghaji. Po vzniku ČLR rozhodl ÚV KSČ tento dluh nevymáhat, protože „zbraní bylo použito proti komunistům a vymáhání by vyvolalo špatný dojem.“ (A MZV, fond TO, Čína, kr. 3, pohledávky 1951-3, sekretariát ÚV KSČ 16. 7.1952) Přesto, že byly směnky prohlášeny za nevymahatelné, nedovolila je vláda ČLR ze země vyvést. V roce 1954 byly bezcenné směnky na dvoře čs konzulátu v Šanghaji spáleny.

 

Ivana Bakešová, sinoložka a historička

 

Titulní fotografie: Delegace čínského mandžuského dvora po jednání s partnery ze Škodových závodů v Plzni