Černý Nazareťan a vrchol Vánoc na Filipínách

Černý Nazareťan a vrchol Vánoc na Filipínách
9 / 1 / 2021 Pavel Zvolánek

K vrcholům Vánoc katolických Filipín patří již po staletí procesí, nesoucí magickou sochu Černého Ježíše Nazaretského v životní velikosti, která je nakonec také připomenutím naší společné historie navázané na habsburskou dynastii. Vždyť to byl právě Habsburk Filip II. Španělský (1527-1598), podle kterého mají Filipíny své jméno.

Je to největší procesí, jaké můžete na Filipínách zažít. V necovidových časech se ho 9. ledna v ulicích Manily účastní téměř po celý den až několik milionů lidí. Obrovské davy riskují zranění v tlačenici jenom proto, aby se mohly přiblížit nebo se dotknout sochy Ježíše Krista, zvaného Černý Nazareťan, která patří na převážně katolických Filipínách k nejuctívanějším ikonám a v tento den za stálé pozornosti věřících putuje ulicemi filipínského hlavního města. V posledních letech tento průvod začíná v půl šesté ráno a zpravidla končí až druhý den, nejdelší procesí trvalo celých dvaadvacet hodin.

 

Dne 31. května roku 1606 dorazila k filipínským břehům španělská galeona se třinácti augustiniánskými misionáři na palubě, vedenými mnichem Benitem de San Pablem ze španělské Extremadury. Výprava s sebou přivážela z Mexika, mimo dalšího nákladu, i několik Kristových soch, mezi nimi i Černého Nazareťana, pojmenovaného s odkazem k biblickému Nazaretu. Podle některých teorií tmavý odstín socha získala během lodního požáru, nebo díky svíčkám zapalovaným během modliteb v její blízkosti. Pravděpodobnější verze však připisuje neobvyklé zbarvení dřevu, ze kterého ji vytesal neznámý autor. Mělo se jednat o strom mesquite, vyskytující se v Mexiku.

 

Z obavy před poškozením vzácné relikvie byla v Mexiku vyrobena ještě jedna kopie a obě pak byly uloženy v srdci španělské koloniální Manily v Intramuros. Z těchto dvou verzí přečkala pouze jediná, druhá ze sošek byla zničena společně s kostelem, ve kterém se nacházela, během prudkých bojů o Manilu za druhé světové války.

 

Černý Ježíš prošel několika kostely, než konečně 9. ledna 1787 dorazil do svého dnešního domova v kostele Quiapo. A právě výroční den se stal základem celého procesí, nazývaného Traslacion, přesun, i když podle některých teologů by Černý Kristus měl být liturgicky oslavován spíše ve velikonočním čase, na Velký pátek. Více než dvě století trvající tradici, předávanou z generace na generaci, však není snadné změnit, neboť výjev představující Kristovou utrpení ve chvíli, kdy nese na zádech kříž, oslovuje široký okruh věřících.

 

Zdá se, že na filipínské katolíky silně zapůsobil způsob, jakým neznámý autor zachytil Kristovo strádání, které jim připomíná těžkosti, jímž musí čelit ve svém každodenním životě. Ježíš pod tíží kříže klesá a trpí, přesto se nevzdává a znovu vstává. Podobně tak utrpení pro ty, kteří zůstanou věrní víře, nepředstavuje neúnosnou zátěž. Silný apel v sobě nepochybně nesou také zázraky, které jsou černé sošce připisovány, jejichž výčet sahá od vyléčení nemocí, získání nové práce, až po překonání rodinných či finančních problémů.

 

Socha Černého Ježíše je převážena na červenozlatém kočáře, taženém za pomoci silných lan. Tato úloha byla dříve vyhrazena pouze mužům, ale dnes se jí mohou zhostit i ženy. Věřící se pokoušejí k sošce přiblížit, dotknout se jí rukou nebo alespoň prostřednictvím kapesníku, který prý absorbuje její magickou sílu. Diváci často přicházejí bosí a napodobují tak Kristovu cestu na Golgotu.

 

Černý Kristus přečkal požáry, války i zemětřesení, se kterými se museli vyrovnávat prostí obyvatelé, i katolická ikonografie. Časté otřesy země vedly na Filipínách dokonce ke vzniku unikátního druhu barokních staveb, zvláště vyztužených pro případ přírodní katastrofy. Nelehký osud provázel i kostel Quiapo, kde je dnes Černý Nazareťan uložený a který se také jako ikonická socha nikdy nevzdal a znovu a znovu se zvedl z prachu a přečkal požáry i zemětřesení.

 

Původní bambusovou stavbu s doškovou střechou vypálili vojáci čínského piráta Limahonga (Lin Feng 林風) v roce 1574 a stejně se s ním pokusily naložit i britské jednotky o téměř dvě stě let později. Po mnoha obnovách Quiapo v roce 1984 získalo podobu, využívající prvky, které přečkaly předchozí katastrofy. Věřící tak mají možnost se pravidelně každý pátek sejít k modlitbám k uctění Černého Nazareťana a vyslechnout i hymnu Nuestro Padre Jesús Nazareno, složenou speciálně pro tuto sochu.

 

Její kopii mohou zhlédnout i v jiných částech filipínského souostroví, kde se 9. ledna odehrávají obdobná procesí jako v Manile. To vůbec největší, mimo hlavní město, se koná v Cagayanu de Oro, na ostrově Mindanao. A tento rituál dokonce překročil i hranice země, filipínská komunita rozprostřená po celém světě ho dovezla do Spojených států a Austrálie.

 

Pavel Zvolánek, novinář a cestovatel