Analýza: Energetická krize v Číně překvapila úředníky i ekonomické stratégy

Analýza: Energetická krize v Číně překvapila úředníky i ekonomické stratégy
6 / 12 / 2021 Viktor Muchin

Čínská energetická krize trvá již dva měsíce a důsledné řešení je zatím v nedohlednu. V polovině září totiž neočekávaný nedostatek elektřiny zasáhl klíčová čínská průmyslová centra, nedostatek elektřiny pocítily i regiony a zvedla se poptávka po uhlí a fosilních palivech. Lépe na tom není ani Evropa, která pociťuje enormní nárůst cen zemního plynu. Jak se dostat z této nepříznivé situace a zabezpečit dostatek energetických zdrojů pro výrobu a spotřebu v domácnostech?

Přestože se distribuce elektřiny výrobcům omezovala již v červnu, před začátkem zářijového vyhrocení energetické krize informovali v Asii dodavatelé elektřiny podniky o hrozících výpadcích pouhou hodinu před samotnou odstávkou. Tisíce společností v Číně, včetně státních podniků, byly náhlými výpadky zaskočeny a v severovýchodních provinciích se výpadky dotkly i domácností. Výpadek elektřiny nemohl přijít v horším období, čínské hospodářské oživení zpomaluje kvůli slabým spotřebitelským výdajům a problémům v sektoru nemovitostí.

 

Čínská ekonomika za tři měsíce do září meziročně vzrostla pouze o 4,9 %, zatímco ve druhém čtvrtletí dosáhla růstu 7,9 %. Ke zpomalení růstu značně přispěl podprůměrný rozsah průmyslové výroby, ovšem to nejhorší můžeme čekat s blížícími se zimními měsíci, kdy poptávka po elektřině přirozeně roste.


I nyní je obtížné správně identifikovat zdroj problému. Všechno stojí a padá na globálním rozdílu mezi nabídkou a poptávkou po energiích, vzniklém po nerovnoměrném rozložení světové ekonomiky v průběhu přetrvávající pandemie.

 

Nedostatečná komunikace

První přijatá opatření k přidělování dodávek energie byla neuspořádaná, střídavě pocházela od okresních vlád, místních poskytovatelů energie a samotných průmyslových parků. Tato opatření byla bez zjevné koordinace a často s malým nebo žádným varováním pro průmyslové koncové uživatele.

 

Do konce září měla Čína k dispozici zásoby uhlí jen na dva týdny, oproti měsíčním zásobám, stanoveným v národní strategické politice.

 

I poté, co se projevila rozsáhlá povaha krize, trvalo 10 dní, než hlavní makroekonomický regulátor (Národní komise pro reformu a rozvoj – NDRC) formálně ujistil spotřebitele, že ústřední vláda zasáhne, aby zabránila úplnému přerušení dodávek elektřiny. Do 8. října zavedlo 20 provincií přídělový systém elektřiny, který se zachoval i po tomto datu pro továrny a průmyslové parky v celé zemi. Prozatím se tím Čína zbavila z velké části první vlny výpadků proudu.

 

Samotné úřady krize pořádně překvapila. Oficiální informace jsou zatím neúplné, problém se řeší a není jasné, proč byli koncoví průmysloví uživatelé z výroby informováni pouze v náznaku až před vlastním odstavením proudu.

 

Jaký byl hlavní strukturální důvod krize?

V konečném důsledku Čína zkrátka nemá dostatek uhlí na uspokojení prudce rostoucí poptávky po elektřině. V tomto případě však nejde pouze o Čínu, nedostatek se projevil po celém světě, protože globální ekonomika se opět rozjíždí a každý chce profitovat alespoň krátkodobě před očekávaným lockdownem.

 

S nárůstem výroby se zvyšují ceny uhlí a problémy s rozšiřováním jeho těžby. Protože se momentálně razí trend tzv. zelené ekonomiky, spotřeba uhlí se odsunula na vedlejší kolej. Náhlá snaha o zabezpečení výhřevnosti tavících pecí v důsledku celosvětové energetické krize od začátku roku 2020 cenu uhlí v nejextrémnějších případech až ztrojnásobila. Ceny uhlí ve formě futures kontraktů se za leden 2022 v čínské provincii Henan vyšplhaly na 259,42 USD za metrickou tunu (údaj z října 2021), což představovalo více než 200% nárůst od začátku letošního roku.

 

Přestože Čína produkuje ve svých severních provinciích 90 % veškerého uhlí, které pak spotřebuje, globální ekonomická krize znemožnila čínským politikům kompenzovat nedostatek uhlí dovozem. Čínský premiér Li Keqiang se proto v polovině října obrátil k svému mongolskému protějšku (Oyun-Erdene Luvsannamsrai), aby ho požádal o rozšíření objemu uhlí obchodovaného mezi Mongolskem a Čínou.

 

Nevyřešená však zůstává skutečnost, že hlavní faktory slabých dodávek uhlí NDRC do značné míry předvídala, a přesto příslušné ústřední a provinční orgány nedokázaly koncové uživatelé na blížící se energetickou krizi dostatečně připravit.

 

Přijatá opatření na zabezpečení energetické bezpečnosti

NDRC během posledního půlroku pracovala na posílení dodávek uhlí, urychlila schvalování nových dolů, znovuotevřela zavřené projekty a nařídila dramatické zvýšení rezerv. Mezitím by měly být pečlivě sledovány zásoby uhlí, protože energetická bezpečnost se považuje za klíčový aspekt národní bezpečnosti.

 

Když už krize reálně nastala, museli regulátoři dohánět, co se dalo, a zaváděli příděly elektřiny za pochodu. Centrální regulační orgány přicházely s preventivními opatřeními proti přelévání krize do dalších provincií.

 

Nutnost reformy a problémy s cenovým stropem

Dalším významným dílem skládačky energetické krize je dlouhodobá potřeba Číny reformovat trh s elektřinou. Zde je zásadním problémem, že čínské regulační orgány zachovávají cenový strop určující, kolik mohou výrobci elektřiny za pomoci spalování uhlí účtovat průmyslovým a posléze komerčním koncovým uživatelům. Tržní ceny se tak omezují oproti vládou stanoveným místním referenčním úrovním.

 

V září 2019 NDRC povolila, aby se tržně obchodované ceny uhelné energie pohybovaly o 10 % nad nebo 15 % pod referenčními cenami, což je postupný krok směrem k pomalému otevírání trhu.

 

Od roku 2020 však bylo povoleno kolísání cen vyrobené elektřiny z uhlí pouze směrem dolů ve snaze snížit výrobcům náklady na elektřinu. Toto opatření zůstalo v platnosti i v roce 2021, aby pomohlo pandemickému oživení a pozvednutí ekonomiky z mrtvého bodu, způsobeného pozastavením provozu některých podniků. Ceny uhlí jsou ovšem stále určovány trhem, zatímco ceny elektřiny fakticky určuje vláda. V případě náhlého nebo dramatického zvýšení cen uhlí se zvýší výrobní náklady producentů elektřiny. To znemožní navýšit cenu elektřiny, se kterou se obchoduje na trhu. Jediní, kdo na tom ztrácí, jsou samotní výrobci elektřiny.

 

Jelikož výrobci musí nést obrovské ztráty, aby udrželi dodávky elektřiny, ekonomika se přehřívá. Když je situace neudržitelná, mnoho výrobců jednoduše přejde do „režimu údržby“, kdy vypínají nebo snižují výrobu elektřiny, aby zastavili ztráty.

 

Změna na makroekonomické úrovni

Ve víru událostí na energetickém trhu úředníci z NDRC uznali, že role cenového stropu se musí pozměnit a jednali tak, aby časté výpadky rychle napravili. Od poloviny října 2021 bylo proto povoleno hýbat s tržními cenami elektřiny, vyráběné z uhlí pro koncové průmyslové odběratele, s možnou odchylkou 20 % oběma směry od referenční hodnoty. Nové ceny elektřiny v ten samý měsíc v mnoha provinciích prudce vzrostly přesně tehdy, kdy mechanismus začal naplno fungovat. To odráží, jak podhodnocena byla cena elektřiny v Číně.


Tento krok nyní pomáhá zajistit, aby to málo uhlí, co je k dispozici, bylo skutečně plně využito, zvláště teď, když jsou výrobci energie motivování k pokračování výroby a vysvobozeni ze ztrát. Otázkou ovšem zůstává, zda tento jev potrvá dlouhodobě, nebo se Čína vrátí zpátky do zaběhlých kolejí poté, co krize dozní.

 

Alternativní zelená energetika

Tyto události ukazují, že uhlí není vzhledem ke své cenové nestálosti tak bezpečnou energetickou pojistkou, jakou bývalo. To by mohlo být dalším impulsem pro přechod Číny na čistou energii. Přinejmenším to povzbudí úsilí o diverzifikaci dodávek energie, které je již zakódováno v národohospodářském 14. pětiletém plánu (2021-25).

 

Dva další faktory způsobily tak rychlé zvýšení cen. Zaprvé, zářijové vlny veder zvýšily poptávku po energii na chlazení v mnoha oblastech Číny. Zadruhé, neobvyklý vývoj počasí způsobil nízkou výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně větrné energie na severovýchodě a vodní energie na jihozápadě, tak, jak se to stalo v únoru 2021 v americkém Texasu.

 

Vzhledem k dynamice, která v posledních dvou měsících způsobila energetickou krizi, je zřejmé, že čínští politici budou mít v příštích dvou desetiletích co dělat, aby diverzifikovali dodávky energie.

 

Výhledy do budoucna

Peking se zavázal, že tuto zimu bude energie zajištěna za každou cenu. Tento závazek zahrnuje rozsáhlé úsilí o posílení domácí výroby energie a zvýšení dovozu energie. Zároveň by měli výrobci elektřiny pokračovat v její výrobě a energetické podniky vynaloží veškeré úsilí na zajištění zásob na zimu. 

 

Takto stanovené cíle se zatím daří úředníkům naplňovat. K 11. listopadu NDRC oznámila, že denní produkce uhlí dosáhla cílové hodnoty 12 milionů tun/den. Zásoby uhlí by tak vydržely na 21 dní oproti necelým 14 dnům z konce září.

Navzdory působivému pokroku při doplňování zásob uhlí výrobcům elektřiny před vrcholem zimní poptávky stále není prostor pro chybná rozhodnutí, i drobné nové poruchy nebo mrazivý týden by mohly opět zhoršit distribuci elektřiny.   

 

Energetickou krizi v Číně by mohlo vyřešit Regionální komplexní ekonomické partnerství (RCEP), což je největší světová zóna volného obchodu v asijsko-pacifickém regionu, vstupující v platnost od 1.1.2022. Na principu minimálních tarifních omezení se posílí vzájemná vnitro-obchodní výměna zboží, kde základní energetické komodity mohou být vysoce poptávané Čínou od jiných členských států.

 

Mezitím se uhlí na mezinárodním trhu nebude shánět o nic snadněji, protože Čína bojuje o dovoz uhlí s dalšími velkými ekonomikami, především s Indií, nacházející se uprostřed své vlastní, mnohem větší uhelné krize.

Čína navíc dováží veškerý zemní plyn, který se jí podaří sehnat, ale soupeří o tyto dodávky s Evropou, potýkající se rovněž s jeho nedostatkem.

 

Co to znamená pro tvůrce politik a ekonomiky?

Je zřejmé, že do konce zimy bude ve velké části Číny téměř jistě pokračovat přídělové řízení dodávek elektřiny, i když už bude spořádanější. Úředníci vědí, že tradiční měnové a fiskální stimuly rozsáhlé problémy s dodávkami energie nevyřeší a ve skutečnosti by je pravděpodobně ještě prohloubily.

 

Místo toho se budou muset úředníci zaměřit na řešení střednědobých strukturálních problémů hospodářského růstu i domácího trhu s energií a zároveň překonat pokles hospodářského cyklu, který se nyní zintenzivňuje.

 

Viktor Muchin, ekonom, mezinárodní vztahy, Čínská studia, Zhongnan univerzita ve Wuhanu

 

Foto:  Andrey Metelev, Unsplash.com