Změní se Bali z tropického na daňový ráj?

Nejde přitom jen o krok k přilákání zahraničního kapitálu, ale i o odraz ambice Jakarty zásadně změnit finanční krajinu celé jihovýchodní Asie a snahu využít geopolitické nejistoty na světových trzích, která nastala poté, co se centra v Perském zálivu ocitla v blízkosti íránského válečného konfliktu. V časově podmíněně otevřeném okně příležitosti chce Indonésie znepokojeným investorům nabídnout bezpečný přístav a maximálně využít celosvětovou auru svého turisticky nejznámějšího ostrova. Čisté nebe bez útočících dronů.

 

Podle prezidenta Prabowa Subianta má toto mezinárodní finanční centrum vymanit zemi z pasti středních příjmů a vytvořit přímou protiváhu Singapuru a Dubaji. Cílovou skupinu projektu tvoří zahraniční experti, banky, globální správci aktiv, investiční fondy a technologické firmy, kteří si mají užívat výhod práce v příjemném prostředí.

 

Na rozdíl od klasických mrakodrapových čtvrtí má vzniknout udržitelný, nízkoenergetický lifestylový koncept integrovaný do tropické přírody, který přiláká vysoce postavené manažery a specialisty ze západní Evropy, Spojených států, Blízkého východu, Singapuru, Číny a Indie, doplněné o domácí elitu.

 

Jakarta tak zároveň usiluje o udržení větší části domácího kapitálu ve vlastní zemi a obrácení stavu, kdy mnoho bohatých Indonésanů dává přednost ukládání svých aktiv v Singapuru, kam je láká stabilní právní rámec i sofistikovaný finanční ekosystém.

 

Nulová daň a anglosaský soud místo balijské justice

V cílovém stavu má balijské finanční centrum dosáhnout počtu desítek tisíc rezidentů. Těm ambiciózní plán nabízí stoprocentní úlevu na dani z příjmů právnických osob i další fiskální pobídky včetně osvobození od daní ze zahraničních příjmů, přidané hodnoty, luxusního zboží nebo dovozních cel. Speciální legislativa má odstranit největší překážku dosud bránící většímu přílivu mezinárodních investic do Indonésie – složité administrativní postupy a vysoká právní rizika.

 

Připravovaná ekonomická zóna získá autonomii spočívající v možnosti řešit spory podle anglosaského zvykového práva namísto indonéského občanského. Případné rozepře tak nebude řešit nepředvídatelná domácí justice, ale skončí u autonomního rozhodčího soudu složeného z mezinárodních právních expertů, nad nímž bude bdít nezávislý dozorčí orgán podléhající přímo prezidentovi. Tento krok nabízí globálním investorům jistotu, že jejich majetek bude chráněn podle stejných standardů jako v Londýně, Singapuru nebo Dubaji.

 

Koncept finančního centra se zrodil před třemi lety, letos v červenci parlament pro jeho realizaci schválil speciální zákon. Projekt se nyní nachází ve fázi finalizace prováděcích zákonů a daňových struktur.

 

Serangan: od želví záchranné stanice k finančnímu centru

V přechodném období dvou až tří let má centrum fungovat z Jakarty, zatímco na Bali se již paralelně dobudovává hlavní uzlový bod na ostrově Serangan, který se nachází jen půl hodiny jízdy od balijského mezinárodního letiště Ngurah Rai a s hlavním ostrovem je spojen mostem. Lokalita je známá svou želví záchrannou stanicí i jedním z nejposvátnějších místních chrámů Pura Dalem Sakenan.

 

V devadesátých letech minulého století byl tento ostrov masivně uměle zvětšen na současnou plochu téměř pěti čtverečních kilometrů, což z něj činí území více než dvakrát větší, než je rozloha celého Monaka. Tento zásah sice tehdy vážně poškodil okolní korálové útesy a změnil mořské proudy, ale vytvořil obří ucelenou plochu pro dnešní rozvoj. Zároveň jako podpůrný uzlový bod a zázemí pro investory a jejich rodiny se rozvíjí sousední zóna v Sanuru zaměřená na medicínský turismus a špičkové zdravotnictví.

 

Hinduistická enklávou v muslimském souostroví

Historie Seranganu je spojená s původně malou rybářskou vesnicí s posvátným hinduistickým chrámem Pura Dalem Sakenan, kam během svátků proudí tisíce věřících Balijců. A právě tato skutečnost vnáší do celého projektu finančního centra rozměr, který se nedá jen jednoduše zapsat do účetních knih. Bali jako jediné z celého souostroví se může vykazovat stoletími nepřetržité kulturní kontinuity a zůstává osamocenou hinduistickou enklávou v jinak převážně muslimské Indonésii.

 

Za zdánlivě marketingovým heslem „Ostrov bohů" se neskrývají umělá představení pro turisty, ale rituály udržované a předávané z generace na generaci. Podle Balijců se jejich svět nachází mezi dvěma opačnými silami dobra a zla, které se místní obyvatelé snaží udržet v rovnováze, aby nenastal chaos. Toho je možné dosáhnout dodržováním přísně rituálního chování, k němuž patří modlitby, přinášení obětin a četné ceremonie, které nezapadají do dynamického korporátního světa.

 

Když Nizozemci na počátku dvacátého století po krvavých bitvách Bali definitivně ovládli, začali rozvíjet koncept ostrova jako živého muzea s jeho původní kulturou a náboženstvím. Tento historický skanzen se však v posledních letech dramaticky proměnil pod tíhou masivního turismu. Na území o rozloze 5 780 km², což je srovnatelné s rozlohou Moravskoslezského kraje, s přibližně 4,5 milionu stálých obyvatel totiž jen za uplynulý rok dorazil rekordní příval více než 16,3 milionu turistů, z čehož okolo sedmi milionů tvořili cizinci. Tato extrémní nerovnováha drtivě zasahuje do každodenního života ostrova.

 

Infrastruktura postavená pro zlomkový počet lidí kolabuje, úzké silnice dusí dopravní zácpy a turistický průmysl na úkor místních zemědělců odčerpává kritické zásoby podzemní vody. Tradiční zavlažovací systém subak, chráněný UNESCO, ustupuje komercionalizaci a ikonická rýžová políčka mizí pro potřeby vzniku nových vil a hotelů. Úbytek přirozené zeleně navíc oslabuje ochranu před přírodními živly. Nekontrolovaná urbanizace přináší vlny plastového odpadu zaplavující pláže a rostoucí nájmy vytlačují původní Balijce z jejich vlastních čtvrtí. Živelný rozvoj turismu zároveň jejich domov učinil závislým na dominantním zdroji příjmů. Nová ekonomická zóna má tuto závislost ukončit, aby se při příští krizi balijské ekonomice nepodlomila kolena, jako se tomu stalo během covidové pandemie.

 

Singapurizace: konec levné destinace i éry expatů na dobré slovo

Zatímco dosavadní turistické vlny měnily Bali od sedmdesátých let minulého století postupně a živelně, finanční centrum je koncentrovaný a státem řízený zásah z Jakarty podporovaný obřím suverénním fondem. Takto masivní příliv institucionálního megakapitálu otevírá Bali pro zcela novou vrstvu obyvatel v podobě globální finanční elity.

 

Singapurizace ostrova sice přinese moderní služby, ale zároveň vymaže kus uvolněné a chaotické atmosféry a také znamená konec Bali jako levné destinace. Menší expatští podnikatelé s nižšími maržemi mohou být z trhu jednoduše finančně vytlačeni a uvolněnou komunitu vystřídají korporátní manažeři. Vláda v souvislosti s finančním centrem již výrazně zpřísňuje dohled nad nelegálním podnikáním cizinců a prací na turistická víza. Éra, kdy si někdo pronajal kus půdy přes lokálního prostředníka na dobré slovo, definitivně končí.

 

Zisky do Jakarty, obavy v komunitě

Zatímco pro cizince mohou nová pravidla vyvolat nanejvýše potřebu přesunu do jiné země, samotné Bali staví před hluboký sociální, ekologický a kulturní zlom. Pro ekonomy se možná rizika vejdou do dilematu vyvažování masivních daňových pobídek s možnými rozpočtovými schodky a do potřeby přísných kontrol, aby se zóna nestala daňovým rájem pro nelegální kapitál nebo centrem praní špinavých peněz v regionu.

 

Pro místní lidi se však hrozby zhmotňují v obavách, které doprovázejí celé období komercionalizace jejich domova – možnost, že se stanou cizinci ve vlastní zemi, jejich posvátná místa se promění v pouhou estetickou kulisu a zisky z miliardových fondů skončí v Jakartě nebo u zahraničních investorů, zatímco pro ně zůstanou vyhrazena pouze podřadná místa.

 

Chrám z jedenáctého století jako protiváha moderního byznysu

Na Seranganu tyto obavy ztělesňuje chrám Pura Dalem Sakenan. Svatyně pocházející z jedenáctého století patří mezi šest nejdůležitějších mořských chrámů na celém Bali. Podle místních zákonů náboženské památky není možné jakkoliv poškozovat nebo přesouvat na jiná místa. Tomu odpovídají i podepsaná memoranda, v nichž developeři garantují zachování všech svatyní na Seranganu, doživotní volný přístup pro věřící a vytvoření zelených nárazníkových zón, kde se nesmí stavět. Hinduistická komunita si navíc vymínila, že zahraniční manažeři a rezidenti finanční zóny budou muset respektovat balijský kalendář. To například znamená dodržování svátků jako je Nyepi, kdy se celý ostrov ponoří do ticha a nikdo nevychází ven, nebo užívání tradičního oděvu, sarongu, při pohybu v chrámu. Starobylá svatyně má i v obklíčení fungovat jako duchovní protiváha moderního byznysu a dokreslovat autentickou atmosféru ostrova pro zahraniční investory.

 

Střety místních komunit s developerskými projekty nejsou na Bali novinkou a jejich kořeny sahají až do minulého století. Vše zahájila v roce 1966 stavba monumentálního Bali Beach hotelu v Sanuru financovaná z japonských válečných reparací, která se měla stát symbolem modernizace a nabídnout první luxusní ubytování mezinárodního standardu na ostrově. Obavy z destrukce balijské identity nakonec vedly k vydání dekretu, který zakázal stavět budovy přesahující svou výškou kokosové palmy, tedy patnáct metrů. Zatímco původní hotel v Sanuru si podržel historickou výjimku, jeho následovníci se již musí držet regulace, která má za cíl ochránit výhled na posvátné hory a zachovat respekt k duchovnímu horizontu krajiny.

 

Podobné kontroverze provázely i v devadesátých letech minulého století megaprojekt Bali Nirwana Resort s golfovým hřištěm v těsné blízkosti jednoho z nejposvátnějších míst ostrova, chrámu Tanah Lot. Moderní kapitolu těchto sporů představuje boj o samotné balijské pobřeží, kde luxusní hotely začaly pod záminkou ochrany soukromí svých hostů omezovat přístup veřejnosti na přilehlé pláže. Pod tlakem veřejného mínění museli zástupci hotelových řetězců uznat, že všechny pláže na Bali jsou veřejným majetkem, který zůstane otevřený pro tradiční hinduistické obřady, obživu místních rybářů i běžný odpočinek ostrovanů.

 

Také projekt balijského finančního centra slibuje respektovat místní tradice a řídit se filozofií Tri Hita Karana – balijskou vírou v harmonii mezi lidmi, přírodou a Bohem. Přesto po více než stu letech reálně přepisuje mapu ostrova.

 

Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii

 

Foto: Unsplash.com/arty