Vietnam, stomilionová země ve tvaru písmene „S“
Vietnam, oficiálně Vietnamská socialistická republika, je nejvýchodnější zemí Indočínského poloostrova[1]. Ve tvaru podlouhlého písmene „S“ je Vietnam „natažen“ na délku asi 1650 km od severu na jih, zatímco „na šířku“, od východu na západ, má v nejužší části asi jen 50 km. Díky své strategické geopolitické poloze má Vietnam značný potenciál pro spolupráci, mezinárodní obchodní vztahy, integraci a ekonomický růst.
Celková plocha Vietnamu o 331 212 km2 je velká asi jako čtyři a čtvrt České republiky, hustota osídlení je však mnohonásobně vyšší. Je velmi lidnatou zemí s populací přes 97 milionů, kdy asi 25 % žije ve městech a 75 % na venkově[2], což je poměr, odpovídající demografické struktuře reformující se Číny někdy před třiceti lety.
Přestože Vietnam zažívá zlatou populační křivku s většinou populace v rozmezí 15–64 let (kolem 68 %), je nepravděpodobné, že by tento stav přetrval nadlouho, protože počet lidí nad 65 let vzrůstá kvůli lepšímu životnímu standardu a délce života.[3] Střední věk je ve Vietnamu 30,9 let, což znamená, že nabídka pracovních sil na trhu práce je spíše přebytečná. V současné době je tu 54,5 milionů lidí v aktivním věku, ale kvalita a úroveň vzdělání zůstávají skromné.
Vietnam je etnolingvisticky složitou zemí s 54 odlišnými etniky. Etničtí Vietnamci neboli „Vietové“ (oficiálně známí jako „Kinh“) tvoří 87 % populace země, žijí v nížinách a velkých městech a mluví vietnamským jazykem. Skupina Kinh představuje hlavní kulturní a politickou dynamiku Vietnamu. Dalších 53 etnických menšin, celkem přes 8 milionů lidí, je rozptýleno v horských oblastech, pokrývajících dvě třetiny západního pruhu území od severu k jihu.
Podlouhlé území Vietnamu se tradičně člení na tři oblasti: severní, střední a jižní Vietnam. Severní oblast kolem Hanoje je již dlouho politickým a kulturním centrem; historickým jádrem je centrální oblast, kde dynastie Nguyen založila hlavní město v Hue. Byznysem žije jižní region, jehož centrem je Ho Či Minhovo město (dříve Saigon).[4]
Přestože na státních úřadech visí jedna a ta samá vlajka bez ohledu na to, kde se ve Vietnamu nacházíte a vztahy mezi seveřany a jižany nejsou nijak napjaté, obě skupiny jsou v mnoha ohledech poměrně odlišné.[5] Pokud jde o jazyk, („Tiếng Việt“) vietnamština je oficiálním jazykem po celém Vietnamu, ale regionální dialekty ho podstatným způsobem mění.
Sever a jih používají rozdílná slova, fráze a fonetické prvky, což někdy způsobuje nedorozumění. Severní vietnamský přízvuk má spoustu ostrých souhlásek a vypadá měkčí, zatímco jihovietnamská mluva má vyšší tón. Kromě toho mají seveřané tendenci klást větší důraz na formality než jižané. Snad proto jsou seveřané také svědomitější při dodržování svátků. Naopak jižané si na formálnosti příliš nepotrpí a bývají zpravidla přímočařejší, zejména při setkání s cizími lidmi.[6]
Zákonodárná, výkonná i soudní moc Vietnamu sídlí v Hanoji. Ho Či Minhovo město (HCMC) je naopak ekonomickým centrem. Toto jemné rozdělení tak přispívá k rozdílnému myšlení seveřanů a jižanů. Na seveřany má státní komunismus stále velký vliv, i proto jsou konzervativnější při volbě nového produktu či služby, zatímco na jižany ve velkém působí západní kultura, a proto bývají liberálnější i v utrácení peněz. Zahraniční firmy vstupující na vietnamský trh tak často začínají v HCMC,
pokud nenajdou v Hanoji lepší obchodní partnery.
Za posledních třicet let se země posunula z jedné z nejchudších oblastí světa mezi nejdynamičtěji se rozvíjející ekonomiky jihovýchodní Asie, částečně také pro vládní podporu domácí spotřeby i mladých podnikatelů („start-upů“).[7]
Mnoho mladých má však stále tendenci spoléhat se na své rodiče, poskytující finanční a duševní podporu, a to i po uzavření manželství. Částečně i kvůli nízkým příjmům jsou mladí stále nuceni bydlet spolu s rodiči, a tak existuje mnoho třígeneračních domácností.
Mladí vietnamští podnikatelé mnohdy nemají co ztratit, a proto riskují a méně se bojí selhání. Mnoho místních podnikatelů přijímá spíše nepředvídatelnost a nestálost podnikání, neboť průměrné mzdy čerstvých absolventů dosahují pouze asi 7-8 tisíc Kč, a tak náklady obětovaných příležitostí nejsou nijak zvlášť vysoké. Intenzivní přizpůsobování se novým technologiím mladými také přispívá k rychlému rozvoji průmyslu v celém regionu.[8]
Tím, jak Vietnam kopíruje některé vývojové trendy rozvinutějších asijských ekonomik třeba v průmyslu nebo v realitách, i vzhledem k celkovému potenciálu přírodních i lidských zdrojů, je určitě zajímavou podnikatelskou výzvou. Nám domácím nadto připadá neobyčejně krásný.
Duc Pham, ekonom a jazykový lektor
V minulých článcích jste se již mohli dočíst o vietnamském vzdělávacím systému, o vývoji vietnamského jazyka i o přínosech pro český vývoz, plynoucí z dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem (EVFTA).
Na Asiaskop budu pravidelně přispívat přímo z terénu, proto pokud budete mít zájem o jakýkoliv aspekt života ve Vietnamu a okolních zemích, neváhejte mi téma napsat skrze komentář na oficiálním Facebooku Asiaskopu. V následujících článcích pojednám více o ekonomice Vietnamu i jak zde vypadá situace s covidem.
Zdroje:
[1] https://www.alotrip. com/about-vietnam-overview/vietnam-introduction
[2] https://www.worldometers.info/world-population/vietnam-population/
[3] http://daidoanket.vn/viet-nam-dang-o-thoi-ky-co-cau-dan-so-vang-455143
[4] http://www.jumpinvietnam.com/introduction-of-vietnam/
[6] https://medium.com/@cshingleton/15-things-about-vietnam-part-3-6f83899529f8
[7] https://thenextweb.com/contributors/2018/11/15/an-entrepreneurs-guide-to-vietnams-startup-scene/
[8] https://startupuniversal.com/how-vietnamese-culture-lends-itself-to-entrepreneurship/