Vietnam a Česko: od socialistické solidarity k pragmatickému obchodu za miliardy

Akci zahájil úvodním pozdravem J. E. Dương Hoài Nam, velvyslanec Vietnamské socialistické republiky v České republice. Na pódiu se pak sešli tři hosté: J. E. Hynek Kmoníček, bývalý velvyslanec ČR ve Vietnamu; Cong Tu Pham, předseda Asociace českých občanů vietnamského původu; a Jan Sechter, náměstek ministra průmyslu a obchodu. Moderoval Jan Zahradil, předseda Poradního sboru CAPS. Diskuse záměrně navázala na dohodu o strategickém partnerství mezi Prahou a Hanojí z roku 2025 a letošní 50. výročí sjednocení Vietnamu.

 

Vztahy, které vznikly náhodou

Hynek Kmoníček, který působí jako velvyslanec ČR v Hanoji od roku 2022, popsal vznik bilaterálních vztahů jako malebný sled náhod, nikoli výsledek strategického plánování. Bilaterální vztahy navázalo Československo spolu s Čínou, Sovětským svazem a Severní Koreou jako jedna ze čtyř prvních socialistických zemí v roce 1954, jen několik měsíců poté, co Hanoj opustila francouzská koloniální správa. Dobře ilustruje povahu těchto začátků anekdota o prvním československém vyslanci – ten nemohl do Hanoje doletět, protože letiště bylo odcházejícími Francouzi zničeno, a musel absolvovat zdlouhavou cestu přes Moskvu, Peking, a nakonec překročit hranici vlakem. „Nikdy to nebylo primárně o vztahu dvou vlád. Vždy to bylo spíš o vztahu dvou společností a dvou lidí," shrnul Kmoníček.

 

Ani vznik vietnamské komunity v Česku nebyl výsledkem plánu. Pracovníci, kteří přicestovali na základě mezivládních dohod v 70. a 80. letech, dostali po roce 1989 důrazný pokyn k odjezdu. Část odešla, zůstalo jich jen okolo devíti tisíc . Komunita, která tak vznikla, dnes čítá zhruba 70 000 až 100 000 osob a přepočtena na počet obyvatel je největší vietnamskou diasporou v celé Evropské unii – na tento fakt upozornil moderátor Jan Zahradil.

 

Záchrana české vesnice

Kmoníček popsal roli vietnamské komunity v české společnosti s neskrývaným obdivem. Líčil například, jak po roce 1989, s příchodem plné svobody trhu, začaly mizet příměstské autobusy, venkovské samoobsluhy i pošty. Vietnamci zareagovali tím, čemu Kmoníček říká teorie přežití. „Záhadně se v každé vesnici objevil jeden Vietnamec – ne dva, ne tři, jeden. Ten tam bydlel, místní si ho adoptovali, všichni ho měli rádi. A bez něj by ta vesnice normálně přestala fungovat," řekl současný poradce premiéra pro bezpečnostní otázky.

 

Liberalizace živnostenského podnikání po roce 1989, připomenutá Janem Sechterem, tuto možnost otevřela prakticky přes noc a důrazně tak vybídla komunitu, přijíždějící ze země, kde soukromé podnikání mělo jiná pravidla.

 

Zbraně, Samsung a 300 procent růstu

Ekonomická data, která Kmoníček a Sechter předložili, jsou přesvědčivá. HDP Vietnamu vyrostlo z necelých 4 miliard dolarů v roce 1975 na více než 500 miliard dnes. Vzájemný obchodní obrat, který v době Kmoníčkova odjezdu z Hanoje přesahoval 4,5 miliardy dolarů, vzrostl od ratifikace dohody o volném obchodu mezi EU a Vietnamem v roce 2020 o téměř 300 procent. Struktura vzájemné výměny přitom mnohé překvapí: dominantní českou vývozní položkou jsou zbraně a obranná technika, zatímco Vietnam do Česka vyváží převážně elektroniku pod logem Samsung – vyrobenou ve Vietnamu proto, že korejská pracovní síla je pro takovou výrobu příliš drahá.

Sechter zdůraznil, že česká vláda tuto spolupráci vědomě rozvíjí jako nástroj vietnamské strategické autonomie. „Chceme, aby nákupy českých technologií vytvářely vaši suverenitu a nezávislost. Není to o tom, abyste byli v alianci proti někomu. Je to o tom, abyste se cítili dobře sami," řekl viceministr. Vietnam si tak pořizuje česká letadla, radary a systémy protivzdušné obrany s cílem nebýt závislý na žádné velmoci – ani na Číně, ani na USA, ani na Rusku.

 

Sechter rovněž avizoval obchodní mise do Vietnamu na konci letošního roku s důrazem na hutnictví, strojírenství a vysokorychlostní infrastrukturu – reagoval tak na podnět z publika, v němž zaznělo, že Vietnam prochází stavebním boomem a potřebuje české odborníky.

 

Čapek místo gramatiky

Osobní příběh Cong Tu Phama, který dorazil do Prahy v roce 1973 studovat na ČVUT, ilustroval, jak silné mohou být česko-vietnamské kulturní vazby. Integraci mu nezajistila jazyková výuka, ale četba Karla Čapka. „Jsem stále stoupencem Karla Čapka a považoval jsem ho za svého učitele. Myslím, že není lepší knihy o Češích," řekl Pham, který Čapkovy povídky přeložil do vietnamštiny nakonec sám, protože je v nich pro literárního překladatele příliš mnoho odborného jazyka.

 

Po roce 1989 Pham podnikal v zavádění kabelové televize, pak se přeorientoval na export české obranné techniky. Jak sám popsal, klíčem k obchodnímu úspěchu ve Vietnamu nebyla cena ani technická kvalita, ale osobní důvěra – budovaná přes kulturu, básně, večeře a patriotismus. Svou závěrečnou výzvu adresoval mladé generaci česko-vietnamských podnikatelů: „Nesmíme ztratit vietnamštinu, nesmíme ztratit vietnamskou kulturu. Jakmile o ni přijdeme, ztratíme vše."

 

Jazyk jako strategická výhoda

Největší strukturální překážkou hlubší spolupráce zůstává jazyková bariéra. Kmoníček upozornil, že i v turistických oblastech Vietnamu mluví anglicky jen jedno až dvě procenta populace – a to i u mladé generace. Právě proto považuje rozšířenou znalost češtiny u Vietnamců za unikátní světovou specialitu. Svůj argument o česko-vietnamském poutu ilustroval barvitou příhodou z uplynulého roku: když prováděl Leonarda DiCapria po pražské Sapě, herec v přestrojení procházel tržnicí naprosto bez povšimnutí. Místní Vietnamci si jej nevšímali – zato za Kmoníčkem chodili s žádostmi o vízum. „Nesmíme ztratit naše Vietnamce. Je to naše výjimečná výhoda, o které málokdo ví," dodal.

Problémem je, že i čeští Vietnamci druhé generace přestávají vietnamsky mluvit plynně. Tento trend a šíření vietnamštiny u nás vůbec – ve světle sílícího obchodního potenciálu – označili účastníci diskuse za jednu z klíčových výzev pro budoucnost bilaterálních vztahů.

 

Zpracoval Asiaskop na základě panelové diskuse „Česko a Vietnam: minulost, současnost, budoucnost", kterou 23. června 2026 uspořádalo Centrum asijsko-pacifických studií (CAPS) při CEVRO Univerzitě v Praze. 

Foto: CEVRO University