Taoismus, čínština a mykologie Rostislava Fellnera

Taoismus, čínština a mykologie Rostislava Fellnera
18 / 1 / 2021 Vít Vojta

Český sinolog a mykolog PhDr. Rostislav Fellner, CSc. slaví 18. ledna narozeniny. Podívejme se na neobvyklou kombinaci jeho oborů a nahlédněme i do jejich nečekané jednoty. Protože pokud hledáme nekonvenční, a přitom poctivý přístup, jsme na správné adrese.

Rostislav Fellner se narodil 18. ledna 1950 v Praze, kde vystudoval střední i vysokou školu, zakončenou v roce 1974 v oboru čínština a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolventská práce „Nejstarší zvířecí kulty národů vnitřní Asie a Číny v kontextu jejich kulturně-etnického vývoje (Od animalismu k šamanismu)“, (FF UK, 1976) už trochu předpovídala jeho budoucí zaměření, rozkročené mezi mykologický výzkum v českých lesích a studium krajiny čínského jazyka a taoismu.

 

V následující profesní dráze pak prošel zejména Orientálním ústavem a Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, poslední čtvrtstoletí nasadil síly pro Vyšší odbornou školu pedagogickou ve Svatém Janu u Berouna (1997-2020) a v Ekocentru Kavyl (od 1994 do nynějška). Od roku 2000 přednášel též na Ekonomické fakultě Západočeské univerzity „Úvod do čínského jazyka a písma v rámci čínských reálií“. V roce 2006 začal s organizací každoroční Letní školy čínštiny ve Svatém Janu pod Skalou, kde posluchačům představil i řadu předních odborníků, mezi jinými profesora Oldřicha Krále, profesora Josefa Kolmaše , doktorku Ľubicu Obuchovou nebo docenta Davida Uhra.

 

Dva pilíře životní práce

Podle jeho vlastních slov, ale hlavně podle více než čtyřiceti let jeho soustavné práce, se dva zdánlivě nesouvisející obory – sinologie a mykologie – velmi dobře doplňují. Mykologii se Rostislav Fellner věnuje převážně v létě a na podzim, čínštině, její výuce a rozboru fascinujícího textu „Tao te ťing“ (Dao De Jing 道德經) pak převážně v zimních a jarních měsících.

 

Pojďme se nejdřív podívat, co vlastně doktor Fellner na těch houbách zkoumá, když už prakticky čtyřicet let mapuje výskyt hub ve společenstvech vyšších rostlin (obor mykocenologie), na dlouhodobě sledovaných územích, zejména při horní hranici lesa v Krkonoších, Českém krasu, na Křivoklátsku i jinde v chráněných oblastech.

 

Přes mykologický výzkum k taoistickému souladu

A tady už je spojitost jasnější. Taoisté vidí provázanost univerzálního přírodního řádu a lidského světa v „tao“ (dao 道), které znamená „cestu“, ale také „metodu, způsob“, nebo pojato ještě šířeji, jde o „všeobecně platný zákon či princip“. Starověké filozofické školy, včetně Starého mistra Lao-c‘ (Laozi 老子), nabádají člověka učit se porozumět onomu „principu chodu vesmíru“. A souběžně s jeho pochopením má pak člověk nacházet soulad vlastní existence s během světa. Takže „tao“ se pak může stát „metodou“ organizace vlastního života či fungování celé společnosti.

 

Společenskost producentů proti osamělosti parazitů a predátorů

Když se podíváme na čtyřicet let starý text profesora Emila Hadače z Akademie věd o mykocenologii, najdeme v jeho slovech o fungování přírodních společenstev, vedle obrazu lidské společnosti, vlastně i výklad „tao“:

 

Přírodní krajina je víceméně soběstačný ekosystém s nenarušeným koloběhem živin. Tvoří ji producenti, konzumenti a reducenti.

 

Základní složkou jsou producenti, zejména zelené rostliny. Z producentů žijí konzumenti, společenstva býložravého hmyzu, obratlovců, ptáků a podobně. Vedle nich existující parazitické organismy, nejsou svým charakterem vý­živy schopny vytvářet společenstva. Bývají zá­vislé na určitém společenstvu producentů.

 

Dáme-li stranou parazity a predátory, pak naprostá většina organizmů nežije jako izolovaní jedinci, ale ve společenstvech, kde má každá složka svou vyhraněnou funkci, vyplňuje určitou niku. (…)

 

Tam, kde by byl k dispozici jen jeden druh, bylo by využívání zdrojů neúplné. V rozrůzněném porostu se využije světlo, voda i půda daleko účinněji. Mezi složkami porostu existuje sice určité napětí, ale v průběhu tisíciletí došlo ke vzájemnému rozdělení úloh. (…) V houbových společenstvech sice dochází k určitému napětí v soutěži o potravu, ale také tam vznikají vzájemné vazby a výsledkem těchto vztahů je vyšší celek než jen soubor populací, vzniká mykocenóza.

 

Základním článkem je asociace, soubor populací různých druhů, které žijí ve stejném prostoru, mají obdobný způsob výživy a navzájem se ovlivňují. Přes všechna omezení se domnívám, že mykocenologie může přinést mnoho zajímavých informací o životě hub a o soužití organismů vůbec.

 

Čtyřicet let putování v horských lesích

Rostislav Fellner o své vlastní terénní práci napsal: „Metodika je různá, ale prakticky to vždy znamená zaznamenávat alespoň jedenkrát měsíčně, pokud možno, všechny makroskopické houby ve stanoveném území (…), jejich abundanci (počty plodnic…), frekvenci (výskyt na různě velkých plochách…), trofismus (rozlišení na druhy mykorhizní, parazitické...), vazbu na přírodní společenstva (lesnické typy porostů…), zachycení hostitelských vztahů či typů substrátů, případně fotodokumentaci a uložení herbářových dokladů.

 

Při problémech determinace v terénu též detailní popis sebraného materiálu pro pozdější určení a mikroskopování (výtrusy a další houbové mikrostruktury), pak sepsání do tabulek a nakonec vyhodnocení v interní závěrečné zprávě (za rok 2020 se jejich počet blíží devadesáti), případně připravit něco pro publikování (naposledy shrnuto před 10 lety). V současnosti tedy asi 80 publikovaných článků. Tolik v kostce k houbám.

 

Zbývá doplnit, že písemné zpracování rozsáhlých výsledků sběru trvá až do předjaří následujícího roku.

 

Výuka jazyka v jeho kulturním kontextu

Doktor Fellner je zastáncem výuky jazyka v jeho kulturním kontextu. Čínštinu a čínské reálie vyučuje zájemce prostřednictvím četby klasických textů (zejména „Tao te ťing“) a analýzy širokého významu jednotlivých slov (i v čínštině je základní syntaktickou jednotkou slovo, nikoliv znak). Tak je „studium jazyka založené cíleně na poznání a pochopení jeho kulturního kontextu, spojeného se zemí jeho původu, nejpřiměřenějším způsobem naplnění naší původní motivace pro studium dalšího cizího jazyka.“ (Rostislav Fellner a Hana Schläferová ve článku Vyučování jazyků v jejich kulturním kontextu.) Kulturní a jazykové souvislosti zkoumal také v mezinárodním projektu Interkulturní výchovy na Internetu (IntCultNet).

 

Nekonvenční výklady

Velmi netradiční jsou i jeho interpretace samotného textu „Tao te ťing“, kde často hledá další souvislosti (například „Hermeneutika uzavřená ve znacích Dao De Jingu“, „Trvalá udržitelnost v podání Starého Mistra“ či „Nebyla to resilience, co bylo pro Starého Mistra předpokladem pro zachování trvalé udržitelnosti vize?“).

 

Samozřejmě, zejména četba klasických čínských textů je velmi náročná, jak stojí v těžko dobytných věžích gramatiky, slovní zásoby a kontextuální interpretace. Věží nejpevnější bývá právě gramatika, k jejímuž zvládnutí se adept často musí prostě „pročíst“ dalšími texty, ve kterých se daný jev vyskytuje.

 

Na druhé straně, všichni nadšenci oboru sinologie, kteří i po desítkách let cítí stejnou žízeň jako na začátku, jistě chápou zájem dalších spřízněných duší, ať již z oboru nebo ze široké veřejnosti, pro které není krásnější cesty, než když je nádherným kontextem čínského písemnictví někdo bezprostředně provede.   

 

Za všechny přejeme doktoru Rostislavu Fellnerovi mnoho radosti do dalších let jeho přínosné práce!

 

Vít Vojta, sinolog a etnolog