Summit NATO v Ankaře asijskýma očima: čtyři různé pohledy

Místem letošního summitu je Ankara na rozhraní Evropy a Asie. Tato symbolika dobře vystihuje i dnešní bezpečnostní prostředí. Z pohledu většiny asijských komentátorů už totiž nejde pouze o evropskou válku ani o budoucnost NATO, ale o proměnu celého světového řádu. Peking, Hongkong, Singapur i Tokio sledují stejnou událost, každý si však klade jinou otázku.

 

Peking: NATO se mění z regionální aliance v globálního aktéra

V čínských státních médiích je hlavním tématem proměna NATO než samotné jednání v Ankaře. Komentáře deníku Global Times opakovaně tvrdí, že aliance po skončení studené války hledá nové strategické poslání a stále častěji přesouvá svou pozornost z euroatlantického prostoru do Indo-Pacifiku. V této souvislosti odmítají výroky o „čínské hrozbě" a označují je za pokusy ospravedlnit další rozšiřování působnosti NATO a návrat k logice soupeření bloků.

Je příznačné, že čínská média nezajímá ani tolik Ukrajina jako otázka, zda se Evropa postupně nestává součástí širší americké strategie vůči Číně. Čínští komentátoři při debatách o bezpečnosti často připomínají výrok Mistra Suna, že „nejvyšším uměním je zvítězit bez boje". V jejich argumentaci se bezpečnost neomezuje pouze na vojenskou a technologickou převahu, ale zahrnuje také diplomacii, ekonomické vazby a předcházení vzniku nepřátelských koalic.

Komentáře Global Times současně tvrdí, že zdůrazňování tzv. „čínské výzvy" má legitimizovat hlubší zapojení NATO v Asii a další militarizaci Indo-Pacifiku. Podle čínských autorů tím aliance překračuje své původní geografické poslání.

 

Hongkong: bezpečnost už není jen vojenská

Hongkongský South China Morning Post používá podstatně střízlivější tón. Místo otázky, zda je přístup NATO správný nebo chybný, si všímá hlubší proměny světové ekonomiky.

Evropské firmy, dodavatelské řetězce, výroba polovodičů, námořní doprava, energetické trasy i situace v Tchajwanském průlivu začínají podle hongkongských komentátorů vytvářet jeden společný bezpečnostní prostor. Z tohoto pohledu jsou diplomatická prohlášení summitu méně důležitá než skutečnost, že ekonomická a vojenská bezpečnost přestávají být oddělenými světy.

Nejnovější komentář South China Morning Post upozorňuje, že se letos poprvé výrazněji institucionalizuje spolupráce mezi NATO a skupinou tzv. Indo-Pacific Four (IP4) – Japonskem, Jižní Koreou, Austrálií a Novým Zélandem. Vedle společného vývoje obranných technologií upozorňuje také na rostoucí znepokojení aliance nad prohlubující se spoluprací Číny a Ruska. Z pohledu Hongkongu tak summit potvrzuje, že ekonomická bezpečnost, technologie a vojenské plánování se stále více prolínají do jednoho strategického rámce.

Hongkongský pohled je proto méně ideologický a více geopolitický. NATO zde nevystupuje jako cíl kritiky ani obdivu, ale jako jeden z aktérů probíhající proměny globalizace.

 

Singapur: největší otázkou není Čína, ale budoucnost Západu

Zájem Singapuru je v porovnání s Pekingem téměř opačný. The Straits Times věnuje větší pozornost tomu, zda si aliance udrží politickou soudržnost, jak budou evropské státy financovat obranu a jak se budou vyvíjet vztahy mezi Washingtonem a evropskými spojenci.

Bývalý singapurský ministr zahraničí George Yeo dlouhodobě upozorňuje, že svět vstupuje do období několika mocenských center a že Evropa bude muset hledat vlastní strategickou rovnováhu mezi Spojenými státy a Čínou. Právě dostatek strategické autonomie může podle něj Evropě umožnit sehrát roli prostředníka mezi oběma velmocemi.

Tomu odpovídá i singapurský pohled na summit. Méně než vojenská rétorika jej zajímá stabilita mezinárodního systému, předvídatelnost světového obchodu a zachování otevřených námořních tras. Singapurské komentáře zároveň upozorňují, že rostoucí evropské obranné výdaje mohou změnit nejen bezpečnostní architekturu, ale také globální investiční a průmyslové toky. Právě ekonomické důsledky zbrojení bývají v jihovýchodní Asii sledovány stejně pozorně jako jeho vojenské aspekty.

 

Japonsko: bezpečnost znamená také ekonomiku

Také japonský Nikkei Asia interpretuje summit v širším rámci. Nejde pouze o obranu ani o Ukrajinu, klíčovým pojmem se stává ekonomická bezpečnost. Japonské komentáře proto stejnou pozornost věnují polovodičům, kritickým surovinám, námořním trasám, podmořským kabelům i ochraně technologických dodavatelských řetězců. Bezpečnost je zde chápána mnohem šířeji než jen jako vojenská otázka.

Právě proto Tokio považuje spolupráci s NATO za přirozenou součást vlastní bezpečnostní politiky. Současně Nikkei upozorňuje, že vedle obranné spolupráce nabývá stále většího významu také společný vývoj technologií dvojího užití, obranného průmyslu a odolnosti dodavatelských řetězců. Právě propojení bezpečnostní a průmyslové politiky představuje z japonského pohledu jednu z nejvýznamnějších změn posledních let.

Jeden japonský diplomat kdysi s nadsázkou poznamenal: „Evropané často věří, že svět končí Bosporem. Asiaté mají někdy stejný pohled na Pacifik." Každá civilizace má sklon považovat vlastní region za střed světového dění.

 

Jiné otázky než v Evropě

Zajímavé je, že většina asijských komentářů prakticky neřeší, kolik procent HDP mají státy vydávat na obranu. Taková debata zůstává především uvnitř NATO.

V Asii je obraz podstatně pestřejší. Podle nejnovějších údajů SIPRI představovaly v roce 2025 vojenské výdaje Singapuru přibližně 3,0 % HDP, Japonska 1,4 % HDP (Tokio však směřuje k cíli okolo 2 % v příštích letech) a Číny podle odhadů SIPRI asi 1,7 % HDP, přestože v absolutních číslech jde již o druhý největší vojenský rozpočet na světě. Debata v Asii se proto soustředí méně na samotná procenta a více na otázku, jak se proměňuje strategická rovnováha mezi Spojenými státy, Čínou a jejich spojenci.

 

Nejde jen o NATO

Možná právě v tom spočívá hlavní poselství ankarského summitu. Evropa dnes diskutuje o tom, jak posílit NATO, ale většina Asie přitom sleduje jinou otázku: jak se mění samotná architektura světové bezpečnosti.

Pro Peking je summit především příběhem o rozšiřování amerického strategického vlivu. Hongkong v něm vidí splývání ekonomické a vojenské bezpečnosti. Singapur přemýšlí o stabilitě mezinárodního řádu a Japonsko o propojení obranné politiky s technologiemi, průmyslem a dodavatelskými řetězci.

Nejde tedy o čtyři různé názory na NATO, ale o čtyři různé kultury, které čtou stejnou událost přes odlišné historické zkušenosti i geopolitickou realitu. Právě to možná představuje nejzajímavější výsledek ankarského summitu – ještě dříve, než budou podrobně analyzovány jeho konkrétní politické závěry.

 

Asiaskop

Foto: Unsplash.com/Jannik