Studijní pobyt na Tchaj-wanu je neopakovatelný zážitek a velká životní zkušenost, říká český student

Nejprve však, za jakých okolností rozhovor vznikl. Na Alberta jsem se obrátil během konzultačních hodin pro maturanty, jež nám začaly v pondělí 11. května 2020, s tím, zda by se nechtěl podělit o zážitky ze svého studijního pobytu na Tchaj-wanu. Totiž, že připravuji článek o možnostech zahraničního studia v čínsky hovořících zemích pro naše středoškoláky a vysokoškoláky v budoucích letech, a že vedle užitečných, ale suchých faktů, bych rád sdílel i praktické postřehy, zkušenosti, případně rady pro nové adepty studia čínštiny, čínské medicíny, kultury či historie. Albert mou nabídku s radostí přijal a přes roušky kryjící naše nosy a ústa jsme dali dohromady následující rozhovor.

 

Jak ses k možnosti studijního pobytu na Dálném Východě, v tvém případě na Tchaj-wanu, dostal? Co tě vedlo k tomu, odjet na druhý konec světa?  

 

Na Tchaj-wan jsem se dostal s organizací ROTARY INTERNATIONAL. To je klubová organizace ze Spojených států, jejímž cílem je organizovat a podporovat různé obecně prospěšné projekty. Jedním z projektů je i tzv. služba mládeži. ROTARY každoročně organizuje roční výměnné pobyty pro středoškoláky po celém světě. 

 

Když jsem se začal o možnosti studia v zahraničí zajímat, chtěl jsem svůj rok strávit klasicky v USA. Na informační schůzce jsem se poté potkal se studenty, kteří na výměnném pobytu byli v exotických zemích jako v Brazílii, Mexiku nebo v Thajsku. To mě přimělo změnit názor a zvolit si exotický Tchaj-wan.  

 

Jaký studijní program či stáž jsi využil, a co bys doporučil současným středoškolákům či vysokoškolákům, kteří s podobnou myšlenkou odjet na čas do čínsky mluvící země? Doporučil bys jim takový studijní pobyt a životní zážitek?  

 

Program ROTARY je určený pouze pro středoškoláky. Také nabízí pouze roční výměnné pobyty. Odjet na celý rok je podle mě stejně nejlepší volba. Nějakou dobu totiž trvá, než se rozkoukáte, než se naučíte dorozumět se místním jazykem a zvyknete si na místní způsob života. Mně osobně začala výměna neuvěřitelně bavit asi po třech, čtyřech měsících. Byla by škoda v tom nejlepším odletět domů.  

 

Pro pobyt v čínsky mluvících zemích existuje spousta důvodů. Zaprvé se budete učit zajímavý a praktický jazyk. Zadruhé ochutnáte skvělé exotické jídlo, které si levně koupíte u stánku na nočním trhu. A zatřetí procestujete krásnou část světa, uvidíte ohromující přírodu i starobylé kulturní památky. Na pobyt do USA jezdí spousta lidí, v Asii zažijete něco mimořádného.  

 

Čím tento pobyt obohatil tebe?  

 

Když jsem na Tchaj-wan přijel, bylo mi 15, čínsky jsem uměl asi tři fráze a vůbec jsem netušil, co mě čeká. Musel jsem se naučit žít s lidmi, kteří jsou z úplně jiné kultury a mají naprosto odlišné zvyky. Zjistil jsem, že to není vůbec žádný problém, všechny rodiny, u kterých jsem za svůj pobyt bydlel, byly velmi přátelské.  

 

Musel jsem se hodně osamostatnit, přeci jen jsem do té doby bydlel doma s rodiči. Najednou jsem si musel víc věcí zařizovat sám, vyjít s kapesným a plánovat aktivity na víkend.  

 

V neposlední řadě jsem byl donucen naučit se (aspoň trochu) čínsky. Například v druhé rodině, u které jsem bydlel, nemluvil nikdo anglicky. Domlouvali jsme se rukama, nohama, s pomocí Google překladače a lámanou čínštinou. To vyústilo v mnohé zábavné, ale i neskutečně trapné situace.  

 

Co tě tam příjemně překvapilo?  

 

Na orientačních schůzkách jsem často slyšel, jak jsou Asiaté přísní, jak důležité je držet se pravidel a být zdvořilý. Nevím jak v Japonsku nebo Číně, ale na Tchaj-wanu jsou všichni úplně v pohodě. Ačkoli jsem se samozřejmě dopustil několika menších faux pas, nikdy jsem neměl pocit, že bych Tchajwance něčím urazil. Se svými rodinami jsem se vždy bez problému domluvil, vždy mi dovolili jít ven s přáteli a byli na mě hodní.  

 

Co tě naopak šokovalo, vyvedlo či vyvádělo z míry?  

 

Dost mi vadilo, jak neskutečně málo se Tchajwanci hýbou. Z domova jsem byl zvyklý hodně sportovat, byl jsem kvůli tomu na Tchaj-wanu trochu za podivína. Obecně jsem měl pocit, že tam sportuje méně lidí než v Česku. Outdoorové sporty Tchajwanci neprovozují skoro vůbec, spíše si jdou zahrát basketbal nebo badminton. Hodně mi proto chybělo chození do přírody, výlety do hor a jízda na kole.  

 

Zopakoval by sis takovou zkušenost ještě jednou? Případně proč?  Narážím i na současnou koronavirovou situaci, v níž se budou muset rozhodovat tví následovníci.

 

Bez váhání bych se výměnného pobytu znovu zúčastnil. Myslím, že je to neopakovatelný zážitek, a hlavně veliká životní zkušenost. Samozřejmě, že je náročné v 16 letech na rok opustit svou rodinu a vyjít ze své komfortní zóny. I pro mě byly první týdny velmi těžké. Nicméně zbytek roku jsem si nesmírně užil a rád na svůj pobyt na Tchaj-wanu vzpomínám.  

 

Situaci s koronavirem je těžké odhadnout. Tchaj-wan doteď situaci zvládá velmi dobře, o své zdraví bych tudíž starost neměl. Nepříjemné by ale bylo, kdyby kvůli koronaviru zrušili lety a nebyla by možnost se v případě potřeby vrátit do Česka.  

 

Na Tchaj-wanu sice nebyla vyhlášena restriktivní opatření jako v Evropě, nicméně i tak se nekonají žádné velké akce a lidé jsou převážně doma. Otázka je, jak zábavný by byl výměnný pobyt, kdybych se nemohl stýkat s přáteli a cestovat.  

 

Nějaká rada na závěr, která našim mladým adeptům usnadní pobyt či – a nemusíme přehánět, když se tu bavíme o Dálném východu – zachrání život?  

 

Nebojte se! Nebojte se mluvit čínsky, i když máte pocit, že vše, co řeknete, je špatně. Ono to špatně nejspíš je, ale to vůbec nevadí, hlavní je objednat si jídlo nebo vysvětlit rodině, kdy se vrátíte domů. Navíc se takhle jazyk rychleji naučíte.  

 

Nebojte se jíst, co vám přistane na talíři. A moc se radši neptejte, co přesně to je. Já jsem takhle nevědomky spořádal prasečí ouška, kachní krev nebo koláček z prasečí krve. A chutnalo to všechno dobře. 

 

---

 

Tolik Albert. Také já mám s výměnnými studijními programy ROTARY zkušenosti, ovšem nikoliv jako student, ale jako učitel hostitelských tříd na naší škole. Před několika lety jsme tu měli studenta z Peru, před dvěma lety středoškolačku z Kanady a tento školní rok dva chlapce z Brazílie. Škoda, že jejich studium bylo přerušeno probíhající koronavirovou pandemií, neboť jeden z chlapců byl nadějným studentem českého jazyka a jeho první věty skoro bez cizího přízvuku byly vždy příjemným osvěžením ještě během březnových hodin prezenčního studia. Tak se třeba, jak nám ještě v zimě sliboval, vrátí a stane se z něj věhlasný bohemista. 

 

Blogy studentů, kteří jsou v tomto roce v zahraničí, si můžete přečíst zde. 

 

Martin Kváča, sinolog a pedagog