Stoletý nestor malajsijské politiky Mahathir vidí Čínu jako dřívější Evropu

Mahathir bin Mohamad se narodil 10. července 1925 ve městě Alor Setar ve státě Kedah na severu tehdy britské Malaje. Vyrůstal jako nejmladší z devíti dětí v poměrně chudých poměrech, jeho otec byl učitel, matka žena v domácnosti, a poháněla ho ambice dokázat něco víc. Studoval medicínu na King Edward VII College of Medicine v Singapuru a v padesátých letech minulého století pracoval jako civilní a vojenský lékař.

Politicky se angažoval od konce 40. let, kdy vstoupil do UMNO (United Malays National Organisation), vládní strany v dominantní koalici Barisan Nasional. V roce 1969 ale kvůli ostré kritice autoritářského premiéra Tunku Abdul Rahmana přišel o přízeň a na několik let se ocitl na vedlejší koleji. Ve své známé knize „The Malay Dilemma“ (1970) otevřeně obhajoval pozitivní diskriminaci pro etnické Malaje. Jeho dílo bylo sice zakázané, ale zajistilo mu popularitu v nacionalistických kruzích. V 70. letech se do UMNO vrátil a začal rychle stoupat, stal se ministrem školství, místopředsedou strany a nakonec v roce 1981 čtvrtým premiérem v dějinách nezávislé Malajsie. V této funkci zůstal do roku 2003, rekordních 22 let, a znovu se do ní vrátil jako dvaadevadesátiletý v roce 2018.

Zejména první éra jeho vlády je dodnes předmětem vášnivých debat. Pro mnohé však zůstává architektem hospodářského zázraku, kdy se Malajsie transformovala z agrární země závislé na kaučuku a cínu na průmyslového tygra vyrábějícího auta a elektroniku. V osmdesátých letech zahájil politiku Look East, usilující o napodobování příkladu Japonska a Jižní Koreje a snížení závislosti na západních modelech. Během jeho funkčního období vznikla národní automobilka Proton, rozvíjel se těžký průmysl a rozsáhlá infrastruktura, v metropoli Kuala Lumpur v roce 1998 vyrostly ikonické věže Petronas, nedaleko od ní pak nové administrativní centrum Putrajaya.

Během asijské finanční krize 1997–98 odmítl konvenční ekonomické rady a pomoc Mezinárodního měnového fondu (MMF), zavedl kapitálové kontroly a fixní kurz domácí měny ringgitu. Kritici mu sice vyčítali izolacionismus, ale Malajsie se zotavila rychleji než mnozí regionální sousedé. Jako výrazný představitel asijského modelu růstu se přikláněl k omezené demokracii a silné roli státu.

Posílil pozitivní diskriminaci ve prospěch malajské většiny, bumiputra – „synů půdy“, aby byla konkurenceschopná vůči čínské a indické minoritě, kterou do země přivedla britská koloniální éra. Zároveň potlačoval opozici, k věznění disidentů bez soudu a kontrole médií využíval zákon o vnitřní bezpečnosti. V procesu považovaném za politicky motivovaný byl jeho vicepremiér Anwar Ibrahim uvězněn za korupci a sodomii.

V roce 2003 Mahathir bin Mohamad rezignoval a předal moc Abdullahovi Badawimu. V důchodu však dlouho nevydržel, začal ostře kritizovat své nástupce a založil novou stranu Bersatu. Pragmaticky se dokonce spojil se starým rivalem Anwarem Ibrahimem a po volebním vítězství v roce 2018 se ve dvaadevadesáti letech stal nejstarším úřadujícím premiérem světa. Jeho vláda však skončila chaosem a rozkolem a kandidatura v následujících volbách mu již úspěch nepřinesla.

Mahathir bin Mohamad sice z aktivní politiky odešel, přesto ji neopustil. I ve svých sto letech stále zůstává intelektuálně a fyzicky aktivní. Dál sdílí komentáře a postřehy vycházející z jeho letitých zkušeností. Píše knihy, účastní se veřejných diskusí, udržuje významnou přítomnost na sociálních médiích a prostřednictvím svého blogu se vyjadřuje k domácím i světovým událostem.

Ve svém věku patří do úzkého okruhu dosud žijících veteránů, ještě o rok starší je bývalý japonský premiér Murajama Tomiiči. Z aktivních politiků zůstává činným dvaadevadesátiletý kamerunský prezident Paul Biya. Ve věku sta let vloni zemřel nejstarší americký exprezident Jimmy Carter.

Zdroj své vitality Mahathir bin Mohamad vidí v tom, že zůstává aktivní a nadále zaměstnává tělo i mysl. Chodí na procházky, pravidelně jezdí na koni a na kole. Řídí se radou „jez a přestaň, než se nasytíš“, díky níž si po čtyři desítky let udržuje stálou váhu okolo 62 kilogramů. A tak když ho jeho příznivci zdraví slovy „Hidup Mahathir“ („Ať žije Mahathir“), může jim odpovědět „Saya masih hidup“ („Já jsem pořád naživu“).

Nadále sleduje domácí i zahraniční politiku. Již před lety varoval, že Trumpův návrat přinese katastrofu. O americkém prezidentovi si myslí, že nechápe svět a je o sto let pozadu. Kvůli podpoře Izraele v konfliktu v Gaze však kritizoval i předchozí Bidenovu administrativu. O Číně tvrdí, že se jejímu růstu nedá zabránit a Peking prý dělá přesně to, co dříve dělala Evropa. Nadále zůstává obhájcem rozvojového a islámského světa, kde se odpor k americkému pokrytectví stal běžným předmětem politických debat. Kořeny války na Ukrajině vidí jako mnozí další v tom, že se NATO rozhodlo přijmout všechny země Varšavské smlouvy, a než se členem tohoto paktu mohla stát Ukrajina, Rusko podniklo preventivní kroky.

Ve svých poselstvích nezapomíná ani na ty, kdo bojovali za svobodu Malajsie, poháněni vpřed sebeúctou a odmítnutím vyměnit svou zemi a důstojnost za cokoliv jiného. Nastupující generaci vzkázal, že pokud nechce zůstat pozadu, musí tvrdě pracovat. Všem pak adresoval otázku: „Máme ještě stále ducha a ušlechtilé hodnoty těch, kteří přišli před námi a kteří bojovali za naši zemi, abychom si mohli užívat toho, co máme dnes?“

Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii

Titulní fotografie: South China Morning Post