Šanghaj: méně známé útočiště Židů během holokaustu

Židé přišli do Číny již před tisícem let po Hedvábné cestě s arabskými karavanami. Přišli tu do sídelního města v povodí Žluté řeky, které také dalo větvi čínských Židů název – Kchaj-feng. Tato odloučená židovská komunita byla znovu nalezena křesťanskými misionáři v 17. století a přes nesnáze a asimilaci posledních staletí se tu z původních sedmi rodů dodnes k židovskému původu hlásí 632 lidí.

Významná vlna židovských přistěhovalců přišla v 19. století. Byli to sefardští Židé, hlavně z Bagdádu, Blízkého východu a Indie. Spadali do britské koloniální říše, a to jim dávalo velkou výhodu, protože ovládali anglický jazyk, britské kulturní vzorce a potřebný obchodní model. Rodu Sassoonů, obchodujícímu s bavlnou, hedvábím, čajem a opiem, se říkalo „Rothschildové Východu“. Jak Britové od roku 1842, po vítězství v Opiové válce donutili Čínu otevírat „smluvní přístavy“, vstoupil rod Sassoonů zejména do Šanghaje, Kantonu a Hongkongu.

Šanghajská židovská obec byla dotvářena dalšími slavnými rody sefardských Židů, Hardoonové se Sassoony stáli u vzniku nejslavnějších monumentů Šanghaje – nábřeží Bund nebo komerční Nankingské třídy, která začíná hotelem Peace – tehdy Sassoon Mansion. Další slavný rod Kadooriů obchodoval zejména s malajským kaučukem, ale všichni spolu tu zakládali synagogy, vzdělávací a zábavné instituce, hřbitovy a nezbytnou britskou koloniální dobrovolnickou domobranu.  

Aškenázští Židé přišli na počátku 20. století především z rozvráceného Ruska. Vytvořili velikou komunitu na severovýchodě Číny v Charbinu, významném uzlu transsibiřské magistrály, a také v přístavu Tchien-ťin, ležícím dnes ve „dvouměstí“ s Pekingem. V Šanghaji ve čtyřicátých letech přečíslili sefardské Židy až šestinásobně.

Uprchlické lodě Východu

V pohledu na čínské Aškenáze však panuje řada zkreslení. Pro Číňany, ale nakonec i pro Brity a Američany, to byli „ruští“ Židé. Ale jak v Charbinu, tak v Šanghaji aškenázskou židovskou komunitu tvořili také Poláci, Ukrajinci, Češi a další, proto je dobré informace čínské a anglické odborné literatury o „ruštině“ aškenázských Židů brát s rezervou. Kupříkladu v Charbinu mě dodnes považují za Rusa (tam se jim říká „chlupáči“) a v Šanghaji zase hádají, že s českými krajany mluvíme „rusky“.

Nejznámější a v rozvoji vztahů obou zemí nejprezentovanější kapitolou židovské historie v Číně je dnes záchrana před šoa, holokaustem. Zatímco se ve druhé polovině třicátých let mnoho zemí židovským emigrantům neprodyšně uzavřelo, japonsko-čínská válka způsobila, že v Šanghaji naopak nefungovaly imigrační úřady. Nadto měsíční náklady uprchlíka tam byly zpočátku extrémně nízké.

Proto sem od roku 1938 prchali zejména němečtí a rakouští Židé, jejichž exodus vrcholil kolem srpna 1939. Většina připlouvala na parnících, „uprchlických lodích Východu“ z Terstu a Janova, někteří přijeli po transsibiřské magistrále a pak přepluli do Japonska a následně do Šanghaje. Tak se do Šanghaje dostalo přes 22 tisíc židovských uprchlíků, což způsobilo úřadu města a japonské okupační správě problém.

Přibyli totiž k dosavadním 43 tisícům cizinců ve městě a v tehdejší sociální struktuře bylo v podstatě nemožné, aby cizinci manuálně pracovali, protože pro vyšší životní náklady nemohli konkurovat čínským nádeníkům. Šanghaj bylo a je městem korporací, nikoliv živnostníků. Menšina Židů se tak starala o záplavu uprchlíků bez prostředků, pomáhaly i americké židovské spolky či Fond Victora Sassoona. Uprchlíci byli umístěni do severní části města, zejména vylidněných částí čtvrtí Chung-kchou a Ča-pej, velmi poničených bombardováním a dělostřelbou z počátku japonské agrese. Nemohli najít práci, nouze řadu z nich dohnala ke kriminálnímu chování, a tak rostlo i napětí mezi starousedlíky a přistěhovalci.

Čínský Schindler

Po začátku americko-japonské války v prosinci 1941 se ekonomické podmínky růstem cen ještě zhoršily. Japonci navíc začali zavírat držitele britských a spojeneckých pasů do svých děsivých zajateckých táborů, naopak dohoda Japonska o neutralitě se Sovětským svazem přinesla klid Židům s ruskými pasy.

Řada sefardských Židů se tehdy raději vzdala svých pasů a stala se uprchlíky bez státní příslušnosti. Příběh podobný jejich situaci jsme mohli „americkýma očima“ vidět ve filmu Terminál s Tomem Hanksem v titulní roli, ve kterém mimochodem také všichni Východoevropané hovořili jakousi univerzální „ruštinou“. V Šanghaji byla ale realita mnohem tvrdší. Japonské příděly potravin a uhlí byly naprosto nedostatečné a ceny na černém trhu závratné. V nejtěžším období na konci války se dokonce řada uprchlíků uchýlila k sebevraždě.

Nejslavnějším hrdinou dramatického období holokaustu je čínský Schindler, diplomat Che Feng-šan, který se vystavováním víz do Šanghaje podílel na záchraně více než tisíce Židů. Po válce pak neklidnou Čínu židovská komunita většinou opustila. I čínsko-izraelské vztahy byly desítky let velmi chladné, o to více se však zlepšily během posledního období. Od devadesátých let roste zájem o židovské památky v Číně a podařilo se nasbírat velké množství historických dokumentů, ale i náhrobků a stél, které odpočívaly v zemi. Určitě se tak můžeme těšit na další odhalování tisícileté židovské přítomnosti v Číně.

Vít Vojta, Sinoskop – Institut pro současnou Čínu

Článek vyšel dne 19.5.2020 jako komentář pro deník Mladá fronta DNES