Rozumí Češi německé politice vůči Číně?

Německo jako technologicko-hospodářský a kulturní kolos si v Číně nikdy nevedlo špatně. V loňské německé statistice ještě figurovala Čína jako nejdůležitější obchodní partner po osm předchozích let v řadě. Pravdou je ovšem klesající německý vývoz a nárůst obchodního deficitu na zhruba 58 miliard EUR, při úrovni exportu do ČLR v hodnotě 97 miliard EUR (dle stejného zdroje v roce 2003). V čínských investicích do zemí EU Německo jako příjemce suverénně kraluje ve statistice do roku 2021 s hodnotou 32 mld EUR (před druhou Francií /17 mld EUR/), bez mimounijní Velké Británie, která absorbovala přes 81 mld. EUR.

Německá prestiž v čínském povědomí nekoření jen ve výčtu německých automobilů VW – Audi – Mercedes – BMW, které jsou statusovými atributy čínských byznysmenů i stranických bossů dle pořadí důležitosti. Pro většinové klienty se domácí čínská nabídka stala již drtivou konkurencí zejména pro Volkswagen, nejhůře pak pro vozy Škoda. I tak je stále Německo doposud největším evropským (EU) exportérem i investorem v Číně.     

Uplatnit své zájmy jinde než doma však vždy naráží na limity. S neochotou čínské strany přispět k reciprocitě v otevření trhu a prostoru pro investice je Německo ve stejné pozici jako celá EU i členské státy. To je jistě pádný argument všech kritiků, ani tak však nedojde k úpadku zájmu důležitých ekonomických velmocí. Namátkou lze jmenovat řadu amerických vývozců ropy, plynu, letadel, IT, zemědělských produktů, automobilů, farmaceutického zboží do Číny. Má-li velmoc, jakou jsou USA, potřebu do Číny vyvážet, pak ji má i Evropa, která má možnost využívat americké podpory pro větší otevření čínského trhu a prosazování ochrany intelektuálního vlastnictví.

Skutečně nikdy více jako za Merkelové? 

Německo v éře kancléřky Merkelové zažívalo největší rozkvět agendy s Čínou ve své poválečné historii. Ani pověstně špatné renomé Číny v oblasti lidských práv nebylo pro demokraticky vnímavé Německo problém, který by měl vzájemnou agendu vykolejit, když Berlín dlouhodobě a obstojně provozoval cestu ekonomické a kulturní diplomacie. Volně přístupný Geothe Institut v umělecké čtvti 798 je jednou z mála výjimek zahraničních kulturních misí. Peking je tradičně velmi nevstřícný ke zřizování kulturních center mimo areály ambasád, které jsou oplocené a pod ostrahou.

V Čechách tradovaná představa, jak se Německo nechalo vlákat do čínských osidel je mýtus, který nereflektuje vývoj v německém kritickém vnímání rozporů s Pekingem, kulminujících v letech 2016-2017, v době, kdy čínské investice v zemi dramaticky narostly do té míry, až v Německu vyburcovaly kritickou debatu o výprodeji strategických technologií, (ETNC Report 2017, s.61-68), demonstrovanou na příkladech technologických firem Aixtron a KUKA.

Analýza MERICSu v reportu ETNC z roku 2022 na téma závislosti na Číně shledává (s.94-102), že ekonomické vazby s Čínou jsou sice relevantní, ale závislost Německa na Číně nelze přeceňovat. Není pravda, že by toto téma nebylo v post-merkelovské éře politickou prioritou. Později nová koaliční vláda v roce 2021 otázku omezování strategických závislostí (na Číně) přijala jako jeden z hlavních cílů a pozdější redefinice Číny v rámci celé EU coby strategického rivala v podstatě shrnuje veškeré předchozí německé výhrady. Dle stejné analýzy jsou přesto německé ekonomické a politické vazby na USA a země EU silnější. Dobrým příkladem pro srovnání je také německý problém urgence dodávek energetických surovin po výpadku z Ruska, které čínskou agendu zastiňují. A protože je Německo letos na pokraji recese, určitě nebude bourat své mezinárodní ekononomické vazby, ty v Číně nevyjímaje.

Pro země EU nejsou obchod s Čínou a investice problémem o sobě, podstatné je prosazení jasnějších recipročních pravidel, snižování obchodních deficitů s ČLR, zajištění ekonomické bezpečnosti (screening mimoevropských investic, sdílené strategie bezpečnosti kyberprostoru) a dodržování společných pravidel EU pro investiční projekty a veřejné zakázky. Obchodní obrat Číny s Evropou rostl lineárně, vývoj investic z ČLR do Evropy na úkor USA však po rekordním roce 2016 zaznamenával tendenci poklesu.

Klub bezvýznamných má nejvíce jasno

V Čechách máme ohledně německé agendy vůči Číně jasno: Berlín už konečně prozřel ze své naivity, jak se nechával dobrovolně pozřít čínskou geopolitickou ofenzívou. Tento zjednodušený pohled ale nereflektuje fakt, že Německo (počínaje Pruskem) své zájmy v Číně velmi cílevědomě prosazuje už od 19. století, kdy se stalo významným konkurentem tehdy dominantní Británie, a tak má v této destinaci nesporné zkušenosti a prestiž. Není náhoda, že Velká Británie a Německo přes všechny peripetie v čínském světě dodnes představují nejvíce efektivní evropské země v uplatňování svých zájmů v Číně.

České kusé dojmy o postavení Číny v mezinárodní politice zřejmě zcela pohltily představy, které hlavní pozornost stáčejí na vojensko-bezpečnostní oblast a v ní doposud dominující roli hegemona Spojených států. Jako by všechno stálo jen na síle. Neznalost evropsko-čínských vztahů a nezájem o ně pak formuje české diskursy o tom, jak bychom s rostoucí asijskou velmocí měli jednat my sami v Čechách.

Na českém posměšném tónu o Německu, o hlavním příjemci našich veškerých vývozů, je ještě trapnější, že přes tohoto západního souseda realizujeme minimálně polovinu exportů do Číny. Důležité země Evropy své aktivity v Číně jednoduše nezabalí, zato česká politická a mediální debata o vztazích s Čínou dosahuje pozoruhodné iracionality, která zachvátila i naše ministerstvo zahraničí.

Z Číny tedy musíme prchat tryskem, jako v době po roce 1968, když jsme se toužili zavděčit Moskvě. Zavření konzulátu v Čcheng-tu, který pokrýval rozsáhlou oblast jihozápadních provincií S´-čchuan, Kuej-čou a Jün-nan, a  který by si na sebe pohodlně vydělal jen z vydaných víz, je mimo chápání. Zavřeli jej nejspíš jen proto, aby naštvali Zemana.

Rudolf Fürst, politolog a sinolog

Doporučené zdroje:
Reporty ETNC (European Think-tank Network on China) 2015-2023: https://etnc.info/reports

Titulní fotografie: Oldthings.de