Reportáž: Čech učí čínské parašutisty v místě, kde ještě neviděli Evropana
Mezinárodní školitel instruktorů sportovního parašutismu s 21 tisíci seskoky Roman Štengl se vypravil do Číny, aby během tří dnů na odlehlém letišti ve Vnitřním Mongolsku vybudoval základnu pro sportovní seskoky a ihned začal učit - od čtyř od rána a ve městě, kde ještě neviděli Evropana.
V lednu 2021 jsem dostal nabídku od čínského kolegy, se kterým poslední tři roky spolupracuji, pomoci mu s otevřením a rozjezdem nové drop zóny – seskokové zóny pro sportovní parašutisty v Čínské lidové republice. Souhlasil jsem. Částečně proto, že jsem se tam vždy chtěl podívat, částečně i proto, že otevírat nové letiště v cizině byla nová zkušenost a výzva.
Náročnost víza, letu a karanténní izolace
Dostat se v tuto dobu do Číny je vzhledem k protipandemickým opatřením poměrně složitý a dlouhý proces. Protože nyní není možné dostat turistické vízum, je Čína dostupná hlavně na pracovní povolení. Abyste jej získali, musíte vyřídit řadu dokumentů. Část obstaráte v ČR, větší část vyřizuje budoucí zaměstnavatel v Číně. Je to komplikovaný proces s nejistým výsledkem. Pokud uspějete, máte za sebou první fázi - udělení pracovního víza.
Ve chvíli, kdy máte vízum a řeknete si, že je po všem, nastane další fáze a tou je získání tzv. Zeleného zdravotního kódu. K získání tohoto kódu musíte 48 hodin před odletem absolvovat dva testy na Covid-19. Klasický PCR test a krevní test na protilátky. Pokud jsou negativní, ambasáda v Praze vydá tzv. Zelený zdravotní kód a můžete odletět.
To by ještě vcelku šlo, komplikace je ale v tom, že už nejsou přímé lety z Prahy do Číny. Takže to samé musíte absolvovat v tranzitní zemi, kde se musíte ubytovat na minimálně 48 hodin, absolvovat ty samé testy a doufat, že vaše výsledky budou negativní a v přijatelném čase. Protože schválení druhého Zeleného kódu od lokální čínské ambasády musí proběhnout rychle, abyste stihli letadlo, na které už máte koupenou letenku.
Po příletu do Číny vás přímo na letišti čeká náročné kolečko přijímacího procesu, včetně dalšího PCR testu. Organizace je slušná, počáteční šok trochu mírní pocit, že ví, co dělají. Poté jste na 14 dní umístěni do karanténního hotelu, kam jde kompletně celé letadlo, včetně posádky. Opatření související s Covidem berou v Číně opravdu vážně. Faktem je, že ve chvíli, kdy se dostanete z karantény, už život funguje normálně a bez omezení.
Ihned po skončení karantény letíme do Šanghaje kvůli celkové zdravotní prohlídce na imigrační oddělení (povinnost, pokud se zde chystáte pracovat) a pak už na sever Číny do tzv. Vnitřního Mongolska, kde bude nové letiště na seskoky.
Budování parašutistické základny na betonové ranveji
Po příjezdu zjišťuji, že termín „pomoci rozjet seskoky” znamená vybudovat všechno od úplných základů. Na místě je pouze letištní věž a betonová ranvej. Je třeba vybudovat zázemí - postavit velkou balící halu, manifest (kancelář, kde se organizují a plánují seskoky, rigging loft - místnost na balení a opravy padáků, kuchyň, výcvikovou místnost pro studenty, team roomy (místnosti, kde mají týmy parašutistů soukromí na přípravy a rozbory seskoků). Vše je v obytných buňkách, které sem postupně přivážejí. Je nutné všechno vybavit a vystrojit - sedačky, elektřina, televize, stojany na padáky. Do výcvikové místnosti zařídit všechny věci potřebné k výcviku nových studentů. Každý den se přivážejí nové věci v krabicích, vše se vystrojuje a kompletuje.
Také mě čeká vycvičení personálu, nutné k chodu drop zóny. Výkonnost je úctyhodná. Co je třeba zařídit, se zařídí, pokud možno okamžitě. Po třech dnech máme hotovo to nejzákladnější a jdeme na seskoky. Moje největší obavy, které jsem měl - stav letadla a úroveň pilotů, se ukázaly jako liché. Výsadkové letadlo Cessna Caravan je ve skvělém stavu a piloti, jak jsem zjistil už po prvním letu, dobře ví, co dělají. Lety jsou klidné a bezpečné, komunikace s piloty perfektní. Po prvních startech jsem také zjistil pár základních faktů, které nám komplikují jinak běžný výsadkový provoz.
Za prvé zde vzdušný prostor kompletně ovládá armáda, respektive vzdušné síly, které jsou velice aktivní, a to nejen tady v místě, ale po celé zemi. Konkrétně v našem regionu to znamená, že cvičí třikrát týdně. Nikdy předem nevíte, které dny to budou. Takže první podstatná změna byla, že seskoky minimálně třikrát týdně začaly už ve čtyři ráno. Ve dvě hodiny vstát, přesunout se z města na letiště a ve čtyři ráno už sedět v letadle. Všichni skokani, kteří sem přijeli z celé země, to brali jako samozřejmost, mně to chvíli trvalo. Od desíti hodin, kdy začaly létat Air Force, je veškerý civilní provoz zastavený.
Druhou komplikací přímo na místě byl přísně tajný armádní projekt, probíhající v areálu letiště, testování bezpilotního vrtulníkového dronu. To pro mě znamenalo, že kdykoliv testovaný stroj vytáhli ven z vedlejšího hangáru, byl jsem jako cizinec naložený do auta a musel jsem mimo letiště čekat, až dron přistane a zase mohu jít pokračovat. Protože mi to značně komplikovalo práci, snažili jsme se vybojovat kompromis. Naštěstí po týdnu vyjednávání si na mě zvykli natolik, že už mě jen žádali, abych po dobu zkoušek zůstal zavřený v balícím stanu.
První zóna pro sportovní seskoky v Číně
Tato drop zóna je jako první v Číně zaměřená primárně na sportovní seskoky a výcvik, ty ostatní jsou orientované na tandemové seskoky s pasažéry. Mou prací tady bylo (kromě jiného) nastavit pravidla a postarat se, aby je skokani dodržovali, dohlédnout na vystrojování jednotlivých sekcí a samozřejmě starost o veškeré kurzy. Dále jsem cvičil lokální baliče hlavních padáků, nové AFF studenty (zájemci o kurzy parašutismu metodou AFF - accelerated free fall), zájemce o kurzy tandemových instruktorů. V neposlední řadě jsem se staral o rigging - balení záložních padáků a opravy padákové techniky.
V zásadě to znamenalo, že ve dvě hodiny jsem vstal a od čtyř do desíti jsem skákal. Pak následovala pauza na oběd a poté výcvik nových zájemců o kurzy do pozdního odpoledne, popř. balení reserv (záložních padáků). Přesun zpět do města a další den znovu. Po čtyřech dnech za sebou se trochu začínám „modlit” o déšť.
Zájem o kurzy je značný. Celou situaci komplikuje jen fakt, že anglicky tady umí opravdu málokdo. Ale dělal jsem s Číňany výcvik několik let v Česku, jsem zvyklý. Měl jsem tlumočníky, kteří překládali můj výklad simultánně a funguje to bez větších komplikací. Pomůcky k tréninku jsou podle mých požadavků postupně k dispozici. Vzhledem k tomu, že můj čas je zde omezený a můj čínský kolega, majitel drop zóny, má vysoké nároky, často probíhá v jeden den několik kurzů po sobě.
Regulace a předpisy sportovního skákání
Co se týká místních předpisů k seskokům, je to překvapivě trochu chaos, na rozdíl od zvyklostí v Evropě. Jak už jsem psal, zatímco u nás řídí vzdušný prostor Úřad pro civilní letectví, tady ovládá všechna rozhodnutí armáda. Předpisy pro seskoky tu jsou zadané od místní alternativy úřadu pro letectví, ale po chvíli jsem zjistil, že jsou to v zásadě totožné předpisy jako má americká asociace USPA, podle toho se prakticky řídí výcvik a seskoky. Také zodpovědnost je vcelku nejasná, ale po pár dnech zjišťuji, že téměř veškerá je na provozovateli drop zóny.
Výbava zdejších parašutistů je na špičkové světové úrovni, je vidět, že se na tom nešetří. Úroveň informací je už o něco horší, ale pracujeme na tom. Po pár dnech jsou nově nastavená pravidla na seskoky, na pořadí výskoků, způsoby přistávání a skupinové seskoky brané už jako samozřejmost. Přátelská atmosféra je tady znatelná, všechno probíhá bez větších komplikací.
Jinakost a přínos pobytu
Dalším faktem, se kterým se musím smířit je to, že v „malém milionovém okresním městě”, kde bydlím, jsem jediný cizinec a drtivá většina místních nikdy Evropana neviděla. Chvíli trvá, než si zvyknu, že se zastavuje provoz, když jdu po ulici. Restaurace ztichne, když vejdu, děti si na mě chodí sáhnout a tak. Každopádně celková atmosféra je vůči cizincům velice přátelská a to všude, kde jsem v Číně byl.
Pár nových věcí jsem se tady naučil i já, a to přesto, že jsem v oboru přes dvacet let. Zjistil jsem, že je možné skákat od čtyř ráno, což je v Evropě nemyslitelné. První skok se studenty AFF, ve světě obvyklý ve dvou instruktorech, se dá zvládnout v jednom. Nová drop zóna se dá postavit za den a za další den už může fungovat. Při výcviku je třeba se také srovnat s faktem, že většina studentů je poloviční hmotnosti a velikosti, než je u nás obvyklé. A je tomu také třeba přizpůsobit výcvik a samotné seskoky. Ale i to se dá zvládnout.
Běžný život zde je podobný tomu našemu v Evropě, lidé se snaží mít slušnou práci, podnikat, zlepšovat si životní úroveň. O politiku jako takovou, jak jsem pozoroval, je zájem téměř nulový. Zásadní rozdíl oproti Evropě je v tom, že rozhodnutí vlády se přijímají jako definitivní věc, bez diskusí.
Můj výlet sem byl velice silným zážitkem po všech stránkách. Kromě mé práce jsem stihl šest vnitrostátních letů, čtyři mezinárodní, navštívil jsem pět velkých měst včetně Pekingu, jeho Zakázaného města a Velké čínské zdi. Těším se na další plánované výlety zpět do Číny a na všechny budoucí projekty.
Roman Štengl, mezinárodní školitel instruktorů parašutismu, soudní znalec v oboru letectví a výsadkové činnosti