Proč (ne)rušit bakalářky? AI je jen výmluva, ne důvod
Poslední dobou se čím dál víc mluví o tom, že by se na vysokých školách měly zrušit bakalářské práce. Hlavním argumentem je prý umělá inteligence – že už dnes zvládne vygenerovat text, který vypadá jako bakalářka. Na první poslech to zní rozumně, ale ve skutečnosti jde spíš o rychlou a pohodlnou reakci, která jen zakrývá, že jsme možná zapomněli, proč vlastně bakalářky máme.
Ve filologických oborech jako je sinologie to mělo obzvlášť fatální následky. Tady bakalářská práce není jen formalita, ale opravdový vstup do oboru. Student se učí pracovat s konkrétním čínským textem, přemýšlet o něm, překládat ho, srovnávat jeho výklady. To prostě ošidit nejde.
Když bakalářky zrušíme, nepřijdeme jen o jednu položku vzdělávacího plánu. Přerušíme celou tradici, na které obor stojí. Sinologie se pak snadno zvrhne v povrchní tlachání o Číně bez skutečného kontaktu s jazykem a prameny.
A ta AI jako důvod? To je slabé. Jasně, umělá inteligence umí hezky shrnout, co si kdo přečetl, nebo napsat zdánlivě logickou úvahu. Ale to je v humanitních oborech to nejjednodušší, co se dá dělat. Kde to začíná být zajímavé – práce s originálním textem, citlivý překlad, zachycení stylu, porovnávání rukopisů – tam AI selhává nebo plácá nesmysly.
Takže problém není v AI, ale v tom, že některá zadání bakalářek byla od začátku špatně nastavená – stačilo si jen něco vygooglit a poskládat dohromady. Místo rušení bychom měli změnit zadání, aby nutila k poctivé práci s textem.
Pohodlná záminka
Ale pozor – tahle debata má i druhou, méně slyšitelnou stránku. Vedení bakalářek stojí hodně času a energie. Každý student potřebuje individuální vedení, připomínky, konzultace. A najednou přijde argument s AI, který zní jako skvělá záminka: „Když to stejně umí stroj, proč se s tím mořit?" Jenže to je krátkozraké. Ulevíme si teď, ale dlouhodobě tím podkopeme celý vzdělávací systém.
A co hůř – bez bakalářky přijdou studenti do magisterského studia bez jakékoliv zkušenosti s delším odborným textem. Neumí citovat, neumí strukturovat argument, neumí držet analytickou linii. Takže diplomka pak převezme roli bakalářky, ztratí ambici a originalitu, a celý systém sklouzává stále blíže chaosu.
A nakonec – psaní není jen technická dovednost. Je to způsob, jakým lidé po tisíciletí tříbí své myšlení, formulují názory a vstupují do diskuse. AI možná napíše text, ale nenaučí nikoho přemýšlet. Rezignovat na psaní ve vzdělávání znamená rezignovat na schopnost samostatně myslet. A to je v oboru, který pracuje s jazykem a textem, obzvlášť nebezpečné.
Proměnit, ne rušit
Místo rušení bychom proto měli stávající bakalářky proměnit. Víc pracovat s původním materiálem, víc komentovaných překladů, víc průběžných konzultací, aby student nemohl práci jen tak odfláknout nebo přenechat stroji. A k tomu přidat pořádnou ústní obhajobu, která prověří, jestli tématu student skutečně rozumí, či nikoliv.
Takže závěr: AI není důvod k rušení bakalářek, ale k jejich proměně. V sinologii, kde jde o jazyk a text, by jejich zrušení znamenalo nejen oslabení výuky, ale ohrožení samotné podstaty oboru. Jestli si chceme zachovat tvář a úroveň, musíme trvat na tom, že číst, překládat a formulovat vlastní myšlenky se prostě musíme učit – a bakalářská práce je k tomu pořád jeden z nejlepších nástrojů.
David Uher, sinolog, profesor pro obor obecné lingvistiky
Úvodní foto: Gemini