Přední sinolog Jaromír Vochala slaví devadesáté druhé narozeniny
Přední odborník na čínské písmo a gramatiku klasické a moderní čínštiny, Jaromír Vochala, má dnes devadesát dva let. Než dlouze popisovat jeho rozsáhlé jazykovědné, překladatelské a pedagogické dílo, je praktičtější představit jen jeho nejviditelnější část.
Když v říjnu 2017 získal cenu ministra kultury pro „Přátele českého umění (Artis Bohemiae Amicis)“, rozhovořil se učitel několika generací českých sinologů s ministrem v Nostickém paláci o Konfuciovi (551-479 př.n.l.), jehož písemný odkaz přeložil a interpretoval. To je asi nejznámější část Vochalovy tvorby, a zejména mezioborově, ve společenských vědách, je to velmi využitelná část.
Kniha „Konfucius v zrcadle Sebraných výroků“ (Praha, Nakladatelství Academia 2009, 534 stran) je z hlediska odborné i laické obce mimořádně úspěšná. Vochala tu přeložil tři z tzv. Čtyř konfuciánských knih (Si shu 四书), tvořících základ čínského myšlení a vzdělanosti.
První a nejpodstatnější knihou jsou „Sebrané výroky“ (Lun yu 论语), Konfuciovy promluvy zaznamenané tradicí a kodifikované až několik staletí po jeho smrti. Jsou základním zdrojem konfuciánského myšlení a pojmologie. Druhou knihou je „Veliké učení“ (Da xue 大学), shrnutí Konfuciova učení jeho žákem Ceng-c' (Zengzi 曾子, asi 505—434 př.n.l.), s dopadem na čínské politické myšlení a vztah státu a jednotlivce. Třetí kniha „Střední míra“ (Zhong yong 中庸) nese hlavní myšlenku přirozené vyváženosti, objektivity a „vystředěnosti“, neboť „je přirozené se držet středu“.
Čtvrtou knihou je Mencius (Mengzi 孟子), sbírka výroků a rozhovorů filozofa Mencia, stylem i názorem jiná. Proto ve sborníku zahrnuta není.
Jaromír Vochala se svou paní Wang Ruzhen (Wang Žu-čen) Vochalovou. Spolupracovali jako pedagogové i autoři.
První překlad „Sebraných výroků“ do češtiny vytvořil již Jaroslav Průšek (1906 - 1980), zakladatel moderní české a slovenské sinologie pod názvem „Hovory Konfuciovy“ (Praha: Jan Laichter 1940). Tento překlad za sedmdesát let velmi zastaral, proto jej „Sebrané výroky“ dnes nahrazují svým obsahem i názvem. Vochalův překlad je bohatě opatřen poznámkami a vysvětlivkami, přirozeně propojený s precizním a vyčerpávajícím jazykovým a filozofickým rozborem. Autor nechává nahlédnout do své tvůrčí kuchyně, což je zajímavé nejen pro čínštináře.
Vedle významných sinologů (Věna Hrdličková, Josef Kolmaš, David Uher), dílo velmi pozitivně hodnotila i známá kritička Anna Kareninová („čeština získala Konfucia projasněného, dokumentovaného“), ale hlavně komise Akademie věd ČR. Za vysokou úroveň práce obdržel Jaromír Vochala v roce 2009 titul doktora věd DSc.
Protože však klasická čínská vzdělanost nevystačila jen se „Čtyřmi knihami“ konfuciánství, klasických kánonů je celkem devět. Je tu ještě dalších „Pět klasických knih“: Kniha Proměn (Yijing 易经), Kniha dokumentů (Shujing 书经), Kniha obřadů (Liji 礼记), Kniha písní (Shijing 诗经) a Letopisy jar a podzimů (Chunqiu 春秋), živě psaná kronika starověkého státu Lu se třemi pozdějšími komentáři.
S dárkem k devadesátinám, pod drakem přání zdraví a dlouhověkosti.
Z „Knihy písní“ Jaromír Vochala přeložil jedenáct subtilních skladeb do jeho nadčasové sbírky „Zpěvy od Žluté řeky“ (Práce, Praha 1986). „Blues odevzdaného úředníka“ patří svou moderní pravdivostí, zvláště v pondělí ráno, mezi mé nejoblíbenější:
S chmurami na duši
Sklíčen a s chmurami na duši
východní brankou jdu ven
a nikdo ani snad netuší,
jaký já ubožák jsem!
Ale co – vezmi to ďas!
Asi tak chtějí to Nebesa,
nač řečmi marnit mám čas?
V úřadě poslouchám výtky jen,
práce mám víc než dost.
Když domů dorazím, unaven,
čeká mě jen samá zlost.
Ale co – vezmi to ďas!
Asi tak chtějí to Nebesa,
nač řečmi marnit mám čas?
Služba mě nadobro udolá
A práce stále je víc!
A doma pořád jen dokola
výčitky – jinak už nic.
Ale co – vezmi to ďas!
Asi tak chtějí to Nebesa,
nač řečmi marnit mám čas?
Zahraniční věhlas Jaromíra Vochaly mi nedávno potvrdil i profesor Ralph Kauz z bonnské univerzity spontánní poznámkou, že když mají v Německu textové nejasnosti, sáhnou po Vochalově gramatice klasické čínštiny (VOCHALA, Jaromír – VOCHALOVÁ, Ruzhen [Klaus Kaden (Bearb): Einführung in die Grammatik des klassischen Chinesisch, 1. Aufl. Leipzig: Verlag Enzyklopädie, 1990, 155 s.]) a pak zpravidla vědí, jak na to. Proto našemu učiteli Jaromíru Vochalovi patří díky za obohacení celé naší velké komunity zájemců o čínskou kulturu.
Mnoho štěstí a zdraví k dnešním narozeninám!
Vít Vojta, žák Jaromíra Vochaly