Okolo nevěsty zvané Vietnam tančí všechny světové mocnosti
Vietnam je obletovanou nevěstou. Během posledního roku sem zavítal jak americký prezident Joe Biden, tak nejvyšší představitel Číny Si Ťin-pching. Minulý týden do galerie významných návštěv přibyl Vladimir Putin, který se do Hanoje vydal po zastávce v KLDR. Vietnam se tak stal jedinou zemí jihovýchodní Asie, kde se v uplynulém roce uskutečnily státní návštěvy představitelů tří největších světových vojenských mocností.
Oficiálním výsledkem rusko-vietnamského setkání je podpis dohody o spolupráci v oblasti vzdělávání, výzkumu jaderných technologií, prevence nemocí, těžby ropy a justice, na kterých se mají podílet mj. i státní jaderná společnost Rosatom, plynárenský Novatek a státem kontrolovaná ropná společnost Zarubežněfť. Putin se však především snažil ukázat, že navzdory mezinárodním sankcím, přijatým zejména po jeho plnohodnotné invazi na Ukrajinu, se nenachází v mezinárodní izolaci. Pro takovéto gesto poskytuje Hanoj příhodnou půdu.
Zatímco Severní Korea zůstává světovým „páriou“, Vietnam úspěšně aplikuje politiku bambusové diplomacie, která se vyznačuje silnými kořeny, pevným kmenem a pružnými větvemi. Tento přístup pragmaticky umožňuje udržovat kontakty na všech polednících podle hesla mít za přátele všechny a za nepřátele nikoho.
Vietnam tak zlepšil své vztahy s USA, se kterými v minulém století vedl krvavou obrannou válku, a v zájmu přístupu na atraktivní trhy i s Čínou. Země dokáže hostit Putina, na něhož je vydán mezinárodní zatykač (platný však jen pro signatáře mezinárodní úmluvy), a hned krátce poté náměstka ministra zahraničí USA Daniela Kritenbrinka.
Od ruské invaze na Ukrajinu se Vietnam snaží distancovat od velmocenského soupeření ve východní Evropě a zdůrazňuje, že v konfliktu nestojí na žádné straně. Během zasedání OSN se zdržel hlasování o rezoluci odsuzující ruskou válku proti Ukrajině, oficiálně vyzval všechny zúčastněné strany ke zdrženlivosti a hlasoval proti pozastavení členství Ruska v Radě OSN pro lidská práva. Následně poskytl humanitární pomoc ve výši 500 000 dolarů pro osoby postižené konfliktem na Ukrajině. Snaha zachovávat opatrnou rovnováhu a balancování na laně vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy však Hanoj může postavit před volbu, které se zatím snaží vyhnout.
Otázkou je, jak dlouho bude moci dostát slovům svého premiéra Pham Minh Chinha: „Ve světě plném turbulencí, strategické konkurence a velkého množství možností si Vietnam nevybírá žádnou stranu. Místo toho si vybírá spravedlnost, férovost a dobrotu na základě zásad mezinárodního práva a Charty OSN.“
Vzájemné kontakty mezi Vietnamem a Ruskem sahají ještě do časů existence Sovětského svazu, kdy Moskva svého partnera z komunistického bloku podporovala vojensky, hospodářsky i diplomaticky. Činila tak během válek, které se v bývalé Indočíně rozhořely hned krátce po vyhlášení vietnamské nezávislosti v roce 1945 i poté, kdy se Hanoj ocitla v mezinárodní izolaci, když armáda roce 1978 vtrhla do Kambodži a svrhla tamní vražedný režim Rudých Khmerů.
Silné vazby vyrůstají z historie vietnamské migrace do sovětského bloku, od sirotků a dalších studentů v 50. letech až po magnáty, kteří získali svůj kapitál obchodováním v Rusku a po návratu domů vybudovali společnosti jako Vingroup a Vietjet. Podobně jako v dalších asijských zemích je Putin vnímaný jako silný muž, který se postavil Západu. Tyto nálady ještě více podněcuje vietnamsky psaná ruská propaganda, rozšiřovaná na sociálních sítích.
Sentimentální vazby z minulosti a diplomacie paměti tak stále mají svoji váhu, přestože přínos Putinovy návštěvy ve světle čísel není tak zřejmý.
Vzájemný obchod mezi oběma zeměmi, který vloni činil 3,6 miliardy USD, v posledních dvou letech klesl na polovinu a daleko zaostává za Čínou (171 miliard USD), USA (111 miliard USD) a EU (72 miliard USD). Pokračuje také propad v dodávkách zbraní, které nyní Moskva spíše poptává v zahraničí pro potřeby své invaze na Ukrajině. Navíc přímé bojové nasazení ruských zbraní nepřináší přesvědčivé výsledky, a tak Vietnam nadále pokračuje v diverzifikaci dovozu zbrojního materiálu.
Ruský zbrojní vývoz dosáhnul svého vrcholu v roce 2014, kdy činil 1 miliardu USD, o osm let později již vykazoval pouhých 72 milionů USD. Ubývá také ruských turistů, kdysi patřících mezi desítku největších zdrojů zahraničních návštěvníků Vietnamu. Jejich počet oproti době před covidem klesl na pětinu. Vzhledem ke zpřísňování amerických sankcí vůči Rusku se nejeví vyhlídky na prohlubování hospodářské spolupráce příliš optimisticky.
Jedinou výjimkou tak může být energetický sektor a naděje, které Vietnam vkládá do pokračující účasti Ruska na svých uhlovodíkových projektech v Jihočínském moři (SCS) uprostřed sílících obstrukcí ze strany Číny. Právě v oblasti Jihočínského more Vietnam potřebuje diplomatickou roli Moskvy jako jednu ze stran trojúhelníku Rusko – Vietnam – Čína.
Pavel Zvolánek, novinář a průvodce po jihovýchodní Asii