Objevte zákoutí asijské kuchyně i kultury v pražské tržnici An Đông
Když nadejde čas východoasijských Jarních svátků neboli čínského Nového roku, je třeba se vypravit na nákup „novoročního zboží“. Jsou jím duchovní symboly, určené pro sakrální svět, ale také jídlo, pití a ozdoby pro náš svět živých lidí. A veškeré novoroční zboží si můžeme již desetiletí nakoupit i v České republice. Potřebujeme jen vědět co a především kde!
Lunisolární Nový rok začíná novoluním, letos 12. února, ale přípravy na něj jsou delší. Začíná se totiž slavit už na Malý nový rok, týden před posledním dnem roku (letos 4. února). Předtím je třeba si uklidit, hlavně v sobě, a také nakoupit.
Spirituální výzdoba a obětiny
Do uklizeného domova se pak rozmístí výzdoba, která má jasné spirituální kořeny. Jádrem domova, sídla, se stává oltář předkům. To se do čela hlavní místnosti, zády ke zdi, umístí destička se jmény zemřelých prarodičů či rodičů a před ní se skládají obětiny: miska s rýží, do které se zapíchnou voňavé tyčinky, ovoce, vařené taštičky, rýžové bochánky, sklenky s pálenkou, květiny a cokoliv dalšího. Obětiště může být také na výhledu, třeba na terase.
Předkům se v tu dobu na onen svět posílají peníze a dary tak, že se spálí. Nejvíce se papírové peníze, poskládané zlatavé ingoty nebo třeba papírová hůl kulhajícímu předkovi, pálí na křižovatkách před půlnocí třicátého dne posledního měsíce roku. Když jdete v ten čas nočním asijským krajem, tak množství ohýnků, u kterých ve tmě jen tušíte usebrané obětující, působí opravdu velmi magicky. Ve městech se pro duchovní obětní účely připravily obřadní obětní místnosti v prostorách hřbitovů, kde je třeba se na každé svátky dlouho dopředu rezervovat, protože všechny pietní místnosti bývají velmi vytížené.
Papírové peníze a cennosti si lze nakoupit, ale starší generace je raději sama vyrábí. A tak se rodina culí nad tím, že dědeček vyrazil „tisknout peníze“ razítkem na jemný papír. Mnozí bývají zruční v tradičním vystřihování poskládaného papíru, ze kterého zvládnou nezbytné „strážce bran“ (menshen 门神), kteří pak hlídají všechny vnější dveře, aby jimi v intenzivní době svátků nevstupovaly temné síly. „Strážcům bran“ ještě napomohou svazky pálivých papriček, upletených babičkou z červené příze a z plátků zelené látky na lístky. Vnitřní prostředí dále geomanticky ladí pozitivní ryby, pletené, vystřihované či malované.
Pro vášeň k ohňostrojům a rachejtlím možná Číňané kdysi vynalezli střelný prach. Smyslem odpálení hroznu malých válečků z červeného papírů, plněných střelným prachem, bylo ohněm, rachotem, dýmem a všudypřítomným oblakem roztrhaného červeného papíru rozehnat zlé duchy a jednoznačně nastolit „světlou stranu Síly“.
Jídlo a pití
Jinový svět zemřelých a jangový svět živých se nejvíc prolínají právě během svátků, a tak i sváteční jídlo se rozděluje oběma světům, předkům se na obětiště odkládá z hlavních jídel symbolická porce.
Nakupují se pochoutky z rýžového těsta, lepivá rýže umožňuje lingvistickou hru: „lepivý“ a „rok“ se vyslovuje stejně (nian 黏 年), a tak i rýžové plátky k vaření či smažení chutných jídel lze psát oběma způsoby jako niangao (年糕, 黏糕). Pro vietnamský Nový rok Tết je zase typickým jídlem bánh chưng, hranatý bochánek z lepivé rýže a zelených bobů mungo, plněný vepřovým bůčkem a balený do bambusového listu, sympatický přírodní zelenou barvou.
Kupují se bonbony a sladkosti z rýžového těsta, zeleného čaje nebo různých oříšků, cukroví ze zelených bobů mungo nebo červených bobů azuki a také nejrůznější kandované ovoce, dýňová semínka a oříšky, jako vietnamský mứt k čaji.
Hlavním jídlem severu jsou ale vařené taštičky z nudlového těsta, na konci roku se obvyklá masově-zeleninová náplň v duchu buddhistické tradice často nahrazuje vegetariánskou směsí s čínskou pažitkou nebo tykví. Směrem na jih získává na popularitě wonton, polévka, ve které se vaří taštičky s malinkou náplní, ale s o to větším, hezky zatočeným nudlovým zámotkem. Směrem na jih také pšeničné nudlové těsto ustupuje rýžovému, ze kterého se v jihovýchodní Asii dělají neuvěřitelné dobroty.
Nelze opomenout ani dezert, vařené rýžové knedlíčky plněné sladkou směsí z mletého černého sezamu, který zpočátku připomene mák, nebo také plněné arašídovými oříšky a spoustou dalších náplní.
Na evropských stolech stává solnička a pepřenka, Východ to má jinak a připravuje konvičky se sójovou omáčkou a obilným octem, ke kterým v posledních letech přibyla chilli omáčka. Namísto panenského olivového oleje se užívá sezamový „voňavý olej“. K taštičkám nesmí chybět v kamenném nebo dřevěném moždíři rozmačkaný česnek. Do vlastní misky se k česneku přidá hnědý ocet a trochu sójové omáčky a sezamového oleje. Namísto petržele zdobí asijská kuchyně polévky a nudle natí čerstvého koriandru, Vietnam má i svůj „vietnamský koriandr“ rau răm čili rdesno vonné. Znalci umí používat i rybí omáčku, kterou vyrábějí všechny rybářské kultury Asie, zejména ta vietnamská.
Pražská tržnice An Dong
Nejznámější asijskou tržnicí je u nás určitě Sapa v pražské Písnici, vzniklá v areálu bývalého masokombinátu Libuš po roce 1999. Ještě starší vietnamskou tržnicí však bylo „kontejnerové městečko“ s názvem An Đông v Malešicích v Tiskařské ulici.
Originální tržnice An Đông (安东 Mírný východ) stojí už přes sedmdesát let v jihovietnamské metropoli Saigonu, dnešním Ho Či Minově městě. Její jmenovec stával čtvrt století (1995 – 2019) v Tiskařské ulici 12, v pražských Malešicích. Jádrem bylo kontejnerové městečko, doplněné průmyslovými sklady, kde převahu vietnamských prodejců doplňovali čínští dovozci. Po asijském vzoru tam byly uličky obchodů, specializované na asijské potraviny nebo textil, ale byla tam i kouzelná ulička malých restaurací a bister.
Tržnice bývala i terčem kontrol obchodní inspekce nebo verbálních útoků českých „nácků“, ale stejně mívala veliké charisma. Když jsem tam po několikaměsíčním pobytu v Evropě bral mého čínského učitele, sedl si do jedné z hospůdek, rozhlédl se a vždy úplně roztál, usmíval se, objednával a asi se konečně cítil jako doma v Asii.
Tak bylo smutné, když tržnici v roce 2019 zrušili. Ale vývoj každé společnosti se řítí kupředu. V asijských metropolích, třeba v Shanghaji, se otevřená tržiště rušila vždy už po pár letech. A naše malešická asijská tržnice se tak po čtvrtstoletí přestěhovala v rámci Tiskařské 12 do vedlejšího areálu, kde dostala moderní haly a tím nový kabát, „odpovídající 21. století“. Prostory zatím nejsou příliš obsazené, protože všechno zbrzdila pandemie, ale už se tam dá leccos nakoupit, včetně výborného phở. A v té největší samoobsluze většinou úřaduje mladá vietnamská dáma, mluvící výborně česky i čínsky. Koupíte tam jídlo, pití i výzdobu. Je tam i nezbytný oltář předkům. I když má mladá majitelka náhodou volno, dostane se vám příjemné obsluhy od jejích kolegů.
Krásný nový rok a nešetřete na novoročních úsměvech!
Vít Vojta, sinolog a etnolog