Novinář Friedman: Viděl jsem budoucnost. Ale nebyla v Americe

Onehdy jsem měl v Šanghaji na výběr: kterou zemi zítřka navštívit? Mám se podívat do falešného, Američany navrženého Tomorrowlandu v šanghajském Disneylandu, nebo mám navštívit skutečný Tomorrowland – obrovské nové výzkumné centrum o rozloze zhruba 225 fotbalových hřišť, které vybudoval čínský technologický gigant Huawei? Šel jsem do druhé varianty.

 

Bylo to fascinující a působivé, ale nakonec hluboce znepokojivé, živé potvrzení toho, co mi v Pekingu řekl jeden americký podnikatel, který v Číně pracuje už několik desetiletí. „Bývaly doby, kdy lidé jezdili do Ameriky, aby viděli budoucnost,“ řekl mi. „Teď jezdí sem.“

 

Nikdy jsem nic takového jako v kampusu Huawei neviděl. Byl postaven během pouhých tří let a skládá se ze 104 individuálně navržených budov s upravenými trávníky, které jsou propojeny jednokolejnou dráhou, v nichž jsou umístěny laboratoře až pro 35 000 vědců, inženýrů a dalších pracovníků, je tady 100 kaváren, fitness centra a další výhody, které mají přilákat nejlepší čínské i zahraniční technologické experty.

 

Výzkumný a vývojový areál u jezera Lianqiu je v podstatě odpovědí společnosti Huawei na snahu USA od roku 2019 zadusit ji omezením vývozu amerických technologií, včetně polovodičů, kvůli obavám o národní bezpečnost. Zákaz způsobil společnosti Huawei obrovské ztráty, ale s pomocí čínské vlády se nás společnost snažila inovacemi obejít. Jak loni informoval jihokorejský list Maeil Business Newspaper, právě to se firmě daří: „Společnost Huawei loni překvapila svět, když navzdory americkým sankcím představila řadu 'Mate 60', chytrý telefon vybavený pokročilými polovodiči.“ Společnost Huawei pokračovala s prvním trojnásobně skládacím smartphonem na světě a představila i vlastní mobilní operační systém Hongmeng (Harmony), který má konkurovat systémům společností Apple a Google.

 

Společnost se také pustila do vytváření technologií umělé inteligence pro vše od elektromobilů, autonomních automobilů a dokonce i autonomních důlních zařízení, která mohou nahradit lidské horníky. Představitelé společnosti Huawei uvedli, že jen v roce 2024 instalovala po celé Číně 100 000 rychlonabíječek pro elektromobily; naproti tomu v roce 2021 americký Kongres vyčlenil 7,5 miliardy dolarů na síť nabíjecích stanic, ale k listopadu loňského roku měla tato síť pouze 214 funkčních nabíječek ve 12 státech.

 

Sledovat to zblízka je vyloženě děsivé. Prezident Trump se soustředí na to, v jakých týmech mohou závodit američtí transgenderoví sportovci, zatímco Čína se soustředí na transformaci svých továren pomocí umělé inteligence, aby mohla předstihnout všechny naše továrny. Trumpovou strategií „Dne osvobození“ je zdvojnásobit cla a zároveň vykuchat naše národní vědecké instituce a pracovní sílu, které podněcují americké inovace. Strategií Číny v den osvobození je otevřít více výzkumných kampusů a zdvojnásobit inovace poháněné umělou inteligencí, aby se mohla trvale osvobodit od Trumpových cel.

 

Vzkaz Pekingu Americe zní: Nebojíme se vás. Nejste tím, za koho se považujete – a my nejsme tím, za koho se považujete vy.

 

Co tím myslím?
Důkaz A: V roce 2024 deník The Wall Street Journal uvedl, že „čistý zisk společnosti Huawei se v loňském roce více než zdvojnásobil, což znamenalo ohromující návrat“, který byl podpořen novým hardwarem „běžícím na domácích čipech“.

Důkaz B: The Journal nedávno citoval republikánského senátora Joshe Hawleyho, který o Číně řekl: „Nemyslím si, že by sami dokázali udělat mnoho inovací, ale udělají to, pokud s nimi budeme nadále sdílet všechny tyto technologie.“

 

Někteří naši senátoři by měli více chodit ven. Pokud jste americký zákonodárce a chcete Čínu kritizovat, poslužte si – možná se k vám i na chvíli přidám –, ale alespoň si splňte své domácí úkoly. Toho se totiž dnes v obou hlavních politických stranách příliš nedostává, naopak panuje až příliš velká shoda na tom, že politicky nejbezpečnější je tvrdě kritizovat Peking, párkrát si zakřičet „USA, USA, USA“, pronést pár frází o tom, že demokracie vždy předčí autokracie v inovacích, a tím to celé uzavřít.

 

Raději vyjádřím své vlastenectví tím, že budu brutálně upřímný ohledně našich slabých a silných stránek, slabých a silných stránek Číny a proč se domnívám, že nejlepší budoucností pro obě země – v předvečer revoluce umělé inteligence – je strategie „Vyrobeno v Americe americkými dělníky ve spolupráci s čínským kapitálem a technologiemi“.

 

Dovolte mi to vysvětlit.

 

Trumpovo magické myšlení

S Trumpem jsem souhlasil, pokud jde o jeho cla na Čínu v jeho prvním funkčním období. Čína bránila v přístupu k některým americkým výrobkům a službám a my jsme potřebovali přistupovat k clům Pekingu recipročně. Čína například dlouhá léta otálela s povolením používání amerických kreditních karet v Číně a čekala, až její vlastní platební platformy zcela ovládnou trh a učiní z něj bezhotovostní společnost, kde prakticky všichni za vše platí platebními aplikacemi v telefonech. Když jsem šel minulý týden použít svou kartu Visa v obchodě na pekingském nádraží, bylo mi řečeno, že musí být propojena přes jednu z těchto aplikací, jako je čínská Alipay nebo WeChat Pay, které mají dohromady více než 90procentní podíl na trhu.

 

Dokonce s Trumpem souhlasím, že další – cílená – cla na zadní vrátka Číny do Ameriky přes Mexiko a Vietnam by mohla být užitečná, ale pouze jako součást širší strategie.

 

Můj problém spočívá v Trumpově magickém myšlení, že stačí postavit ochranné zdi kolem nějakého odvětví (nebo celé naší ekonomiky) a v krátké době americké továrny rozkvetou a budou tyto výrobky vyrábět v Americe za stejné náklady bez zátěže pro americké spotřebitele.

 

Pro začátek, tento názor zcela opomíjí skutečnost, že prakticky každý složitý výrobek – od automobilů přes iPhony až po mRNA vakcíny – je dnes vyráběn obřími, komplexními, globálními výrobními ekosystémy. Proto jsou tyto výrobky stále lepší a levnější. Jistě, pokud chráníte ocelářský průmysl, tedy komoditu, mohla by naše cla rychle pomoci. Ale pokud chráníte automobilový průmysl a myslíte si, že to vyřeší pouhé postavení celní zdi, nevíte nic o tom, jak se auta vyrábějí. Americkým automobilkám by trvalo roky, než by nahradily globální dodavatelské řetězce, na kterých jsou závislé, a vyráběly by vše v Americe. Dokonce i Tesla musí některé díly dovážet.

 

Ale také se mýlíte, pokud si myslíte, že Čína si cestu ke globální výrobní dominanci pouze prošvindlovala. Podváděla, kopírovala a vynucovala si transfery technologií. Ale to, co dnes dělá čínský výrobní systém tak mocným, není to, že jen vyrábí věci levněji; vyrábí je levněji, rychleji, lépe, chytřeji a stále více je prošpikovává umělou inteligencí.

 

Uvnitř čínského fitness klubu

Jak? Jörg Wuttke, bývalý dlouholetý prezident Obchodní komory EU v Číně, tomu říká „čínský fitness klub“ a funguje podle něj takto: Čína začíná důrazem na vzdělávání v oblasti STEM – vědy, technologií, inženýrství a matematiky. Každoročně země vyprodukuje přibližně 3,5 milionu absolventů STEM, což se rovná přibližně počtu absolventů přidružených, bakalářských, magisterských a doktorandských programů ve všech oborech ve Spojených státech.

 

Když máte tolik absolventů STEM, můžete na jakýkoli problém vrhnout více talentů než kdokoli jiný. Jak loni uvedl šéf pekingské kanceláře Timesů Keith Bradsher: „Čína má 39 univerzit s programy pro přípravu inženýrů a výzkumníků pro průmysl vzácných zemin. Univerzity ve Spojených státech a Evropě nabízejí většinou jen příležitostné kurzy.“

 

A přestože mnoho čínských inženýrů nemusí absolvovat studium na úrovni M.I.T., ti nejlepší jsou na světové úrovni a je jich hodně. V Číně žije 1,4 miliardy lidí. To znamená, že když jste v Číně talent jeden z milionu, je tam dalších 1 400 lidí, jako jste vy.

 

Stejně tak je důležité, že čínské odborné školy ročně vystudují desítky tisíc elektrikářů, svářečů, tesařů, mechaniků a instalatérů, takže když má někdo nápad na nový výrobek a chce postavit továrnu, může ho postavit opravdu rychle. Potřebujete růžový puntíkovaný knoflík, který umí zpívat čínskou hymnu pozpátku? Někdo tady ho pro vás bude mít do zítřka. A také bude rychle doručen. Více než 550 čínských měst je propojeno vysokorychlostní železnicí, proti které náš Amtrak Acela vypadá jako Pony Express.

 

A když se neúnavně digitalizuje a propojuje všechno se vším, můžete se rychle dostat do hotelového pokoje a z něj jen pomocí rozpoznávání obličeje. Technicky zdatní žebráci, kteří u sebe nosí vytištěné QR kódy, mohou rychle přijímat dary naskenováním kódu mobilním telefonem. Celý systém je nastaven na rychlost – včetně toho, když zpochybníte vládu komunistické strany, v takovém případě budete rychle zatčeni, vzhledem k všudypřítomným bezpečnostním kamerám. A rychle zmizíte.

Pokud si za jakoukoli tarifní zdí nevybudujeme podobný fitness klub, čeká nás jen inflace a stagnace. Cestu k prosperitě nelze postavit na clech, zejména na úsvitu doby umělé inteligence.

 

Před čtyřmi měsíci jsem byl také v Číně. Od té doby do současnosti čínští inovátoři v oblasti A.I. prokázali schopnost pěstovat vlastní open-source A.I. engine DeepSeek s mnohem menším počtem specializovaných amerických čipů. V technologické komunitě bylo cítit mojo (výraz "mojo" pochází z angličtiny a v moderním slangu znamená něco jako „kouzlo“, „přitažlivost“, „šmrnc“ nebo „osobní síla/charisma“). Bylo to hmatatelné. Minulý měsíc premiér Li Čchiang na zahajovacím ceremoniálu Národního lidového kongresu prohlásil, že čínská vláda podporuje „rozsáhlou aplikaci modelů A.I.“.

 

Mladý čínský automobilový inženýr, který zde kdysi pracoval pro Teslu, mi řekl: „Teď se všichni předhánějí v tom, jak moc se do nich A.I. vkládá. Teď se chlubíte tím, kolik A.I. vkládáte. Všichni jsou odhodlaní. 'Budu používat A.I., i když zrovna nevím jak'. Připravujete se na to, i když jste na jednoduché výrobní lince na výrobu ledniček. 'Musím používat A.I., protože mi to nařídil šéf'.“

 

Pozor, zákazníci obchodu Kmart: Když už máte tak výkonný a digitálně propojený výrobní motor, jako je ten čínský, a pak do něj na všech úrovních vpravíte A.I., je to jako injekce stimulantu, který dokáže optimalizovat a urychlit každý aspekt výroby, od návrhu přes testování až po výrobu.

 

Není vhodná doba, aby se američtí zákonodárci vyhýbali návštěvám Číny ze strachu, že budou označeni za objímače pand.

 

Jak mi při snídani v šanghajském hotelu Peace řekl Han Shen Lin, Američan, který pracuje jako ředitel pro Čínu ve společnosti Asia Group: „DeepSeek by neměl být překvapením.“ Ale, pokračoval, se všemi novými americkými „omezeními zámořských investic a demotivací ke spolupráci jsme nyní slepí vůči technologickému vývoji v Číně. Čína definuje technologické standardy budoucnosti bez přispění USA. To nás v budoucnu vážně znevýhodní v konkurenčním boji.“

 

Peking nechce obchodní válku

Přes všechny své silné stránky však Čína nechce obchodní válku s USA. Mnoho lidí ze střední třídy v Číně je nyní nespokojeno. Po více než deset let mnoho Číňanů vkládalo své peníze do nákupu bytů, místo aby své úspory ukládali do bank, které jim nevyplácely prakticky žádné úroky. Tím vznikla obrovská bublina na trhu s bydlením. Mnoho lidí se na ní svezlo nahoru a pak zase dolů, když vláda v roce 2020 zpřísnila poskytování úvěrů na nemovitosti.

 

Takže si hromadí hotovost, protože jejich zisky z nemovitostí jsou pryč, ale státní penze a platby na zdravotní péči jsou mizivé. Každý si musí šetřit na horší časy.

Jak nedávno uvedl můj kolega Keith Bradsher, hospodářské zpomalení připravuje pekingskou vládu právě o daňové příjmy, které potřebuje ke stimulaci ekonomiky a dotování „exportních odvětví, která jsou motorem hospodářského růstu, ale mohla by být poškozena i cly“.

 

Stručně řečeno, čínský fitness klub je úžasný, ale Peking stále potřebuje obchodní dohodu s Trumpem, která ochrání jeho exportní motor.

 

My ji potřebujeme také. Trump se však stal tak nepředvídatelným aktérem, který mění politiku z hodiny na hodinu, že čínští představitelé vážně přemýšlejí, zda s ním mohou uzavřít nějakou dohodu, kterou bude dodržovat.

 

Michele Gelfandová, odbornice na vyjednávání ze Stanfordovy univerzity, řekla: „Trumpovi obhájci tvrdí, že jeho nepředvídatelnost udržuje protivníky v nerovnováze. Ale skvělí vyjednavači vědí, že důvěra, nikoli chaos, je to, co přináší trvalé výsledky. Trumpův přístup k uzavírání dohod typu „win - lose“ je nebezpečná hra.“ A dodala: „Pokud bude i nadále bezohledně zacházet se spojenci jako s protivníky a s jednáními jako s bitevním polem, Amerika riskuje nejen špatné dohody, ale i svět, ve kterém už nebudeme mít s kým jednat.“

 

Podle mého názoru je proto jediná dohoda výhodná pro všechny strany: Vyrobeno v Americe americkými pracovníky ve spolupráci s čínským kapitálem, technologiemi a experty. To znamená, že prostě obrátíme strategii, kterou Čína použila, aby zbohatla v 90. letech minulého století, což bylo: Vyrobeno v Číně, čínskými dělníky, s americkým, evropským, korejským a japonským kapitálem, technologiemi a partnery.

 

Takto mi to vysvětlil Jim McGregor, obchodní konzultant, který žil v Číně 30 let: Velké americké nadnárodní společnosti jezdily do Číny a zakládaly společné podniky s čínskými společnostmi, aby se dostaly na čínský trh. Nyní do Číny přicházejí zahraniční společnosti a říkají čínským nadnárodním společnostem: Pokud se chcete dostat do Evropy, založte se mnou společný podnik a přivezte svou technologii.

 

Měli bychom kombinovat jakákoli cla vůči Číně s uvítací rohožkou pro čínské společnosti, aby mohly vstoupit na americký trh tím, že poskytnou licence na své nejlepší výrobní inovace americkým firmám nebo s nimi uzavřou partnerství a vytvoří pokročilé výrobní továrny v podnicích 50 na 50. Od společných čínských podniků v USA by se však muselo vyžadovat, aby postupně zvyšovaly podíl dílů, které získávají z místních zdrojů, místo aby je pouze donekonečna dovážely.

 

To by samozřejmě vyžadovalo velké úsilí o obnovení důvěry, která nyní ve vzájemných vztazích téměř zcela chybí. Je to jediný způsob, jak se dostat k rozumně výhodnému obchodu. Bez ní směřujeme k prohře. Například 19. března texaský senát předběžně schválil návrh zákona, který by obyvatelům a organizacím se sídlem v Číně, Íránu, Severní Koreji a Rusku zakázal vlastnit nemovitosti v Texasu. Zařazení Číny na tento seznam je prostě hloupost: zakážeme si jedny z největších mozků na světě, místo abychom jim stanovili pobídky a podmínky pro investice v Texasu.

 

Kdy jsme se začali tak bát? A kdy jsme tak ztratili přehled o světě, ve kterém žijeme? Můžete odsuzovat globalismus, jak chcete, ale nic to nezmění na tom, že telekomunikace, obchod, migrace a klimatické změny nás a naše osudy spojily dohromady.

 

Líbí se mi, jak to popisuje Dov Seidman, autor knihy „HOW: Why HOW We Do Anything Means Everything“. Řekl mi, že pokud jde o USA a Čínu – a svět obecně – „vzájemná závislost už není naší volbou. Je to naše podmínka. Naší jedinou volbou je, zda vytvoříme zdravou vzájemnou závislost a společně povstaneme, nebo budeme udržovat nezdravou vzájemnou závislost a společně padneme.“

 

Ale ať už je to jakkoli, děláme to společně.

 

Vedoucí představitelé obou zemí to kdysi věděli. A nakonec se to naučí znovu. Jediná otázka, která mi vrtá hlavou, zní: Co do té doby zbude z kdysi jednotné globální ekonomiky, která oběma zemím vyprodukovala tolik bohatství?

 

Thomas L. Friedman, americký novinář, spisovatel a komentátor

Text vyšel 2. dubna 2025 v New York Times

 

O autorovi:

Dlouhodobě působí jako sloupkař pro deník The New York Times. Narodil se v roce 1953 a je trojnásobným držitelem Pulitzerovy ceny za žurnalistiku. Ve svých článcích a knihách se zaměřuje především na témata jako jsou mezinárodní vztahy, globalizace, Blízký východ, technologie a životní prostředí.

 

Mezi jeho nejznámější knihy patří například "The World Is Flat" (Svět je plochý), která se zabývá dopady globalizace na světovou ekonomiku, nebo "Hot, Flat, and Crowded" (Horko, placka a tlačenice), kde se věnuje environmentálním otázkám a energetice.

 

Friedman je často citován v akademických i mediálních kruzích a patří mezi vlivné komentátory světového dění, zejména pokud jde o otázky globalizace, ekonomiky a zahraniční politiky.

 

Úvodní obrázek jsme vytvořili s pomocí umělé inteligence (ChatGPT)