Nemáte doma také mingskou vázu za 20 milionů dolarů?

Nemáte doma také mingskou vázu za 20 milionů dolarů?
9 / 11 / 2021 Martin Kváča

Stará váza z kredence byla v londýnské aukci prodána za 14 milionů liber (21,6 milionů dolarů). Jak poznat, zda doma nemáte mingský porcelán, čím je vzácný a proč je inspirací českého cibuláku?

„Nejoblíbenějším výtvorem mingské doby je bezpochyby porcelán. Sotva můžeme pochopit, že ony vázy a nádoby pokryté duhovými barvami a vzory tak rozmanitými a životnými, vznikly ve státních dílnách, kde každá práce byla specializována. Ovšem v čele dílen stávali skuteční umělci…“ vysvětluje profesor Průšek. 

 

Předešlou sungskou jednobarevnost a mat bílé, krémové a nazelenalé překonal mingský porcelán pokročilejší barvitostí. Kaskáda sytých barev přenesla na nádoby stylizované květiny, zvířata a celé scény z mytologie i života.

 

Mingská inspirace pro evropské baroko

Mingský porcelán má zvláštní lesk, později už nepřekonaný. „Všechno toto umění má rozložitost, barevnost a lásku k mnohosti forem…“, porovnává s typickým nadhledem profesor Průšek: „…forem, které je přibližují evropskému baroku, a není divu, že jeho výtvory nacházely na Západě vřelého přijetí, neboť se vhodně přiřazovaly k soudobým výtvorům evropského umění.“

 

Za dynastie Ming (1368-1644) překonal porcelán s dekorem pod glazurou definitivně keramiku s barevnou polevou. Vyráběl se v císařských manufakturách v Ťing-te-čenu, kde jsou bohatá ložiska potřebných surovin. Za císaře Jung-le (1403-1424, Yongle 永乐) se na porcelánu objevily císařské značky, protože dozor nad výrobou převzal stát. Tento třetí mingský císař přesunul hlavní město z Nankingu (Jižní hlavní město) do Pekingu (Severní), neboť se jako uzurpátor necítil na jihu bezpečně. Šlo o počátek neblahého rozkolu hospodářského jihu a správního severu.

 

Jak čínský porcelán inspiroval Evropu

Vedle oblíbeného modrobílého dekoru se od mongolské dynastie Jüan (Yuan, 1271-1368) vyráběla i vysoce kvalitní „bílá čína“, zdobená před glazurováním tzv. „tajným dekorem“, viditelným pouze proti světlu. Také se začalo používat žluté barvy jako podkladu modrého dekoru.

 

Modrobílý dekor nápodobovala i známá delftská fajáns a později i náš zwiebelmuster, cibulák. Zastavme se u tohoto typu čínského porcelánu, neboť je častým exponátem evropských zámků, muzeí, ale i starých rodinných sídel.

 

Porcelán, fajáns, cibulák a seladon

Už od mongolské dynastie 14. století zatlačil porcelán dosud oblíbenou glazovanou kameninu, kam se řadil i seladon. Tvary již nehrály tak důležitou roli jako dekor. Dominuje bílý porcelán s kobaltově modrými a měděnočervenými kresbami, pokrytými průhlednou glazurou. Barva byla nanášena přímo na bílé povrchy.

 

Porcelán byl v Číně spíše spotřební zboží, zatímco v Evropě byl vysoce ceněn, vystavován a předkládán jen výjimečně, pro vzácné hosty. Jeho ceny byly závratné. Proto se napodoboval, pro ty méně movité, z levnějšího materiálu. Nejčastěji byl, jako kamenina, z jílu, snadno vytáčeného na hrnčířském kruhu a pak vypalovaného při teplotě 1100 °C. Po ochlazení byly výrobky glazovány a ještě jednou vypáleny na asi 900 °C. Malovaný dekor se nanášel před glazováním (barvy vysokého žáru) nebo až na vypálené kusy tzv. muflovými barvami a pak se kus slabě vypaloval ještě potřetí.

 

V 17. a 18. století se výroba fajánse dostala z Itálie do Francie a Nizozemska. Holandská modrobílá fajáns, vyráběná v Delftu, měla ve světě velký úspěch. Od začátku 19. století začal fajáns vytlačovat porcelán a anglická kamenina. Až tehdy lze hovořit o cibuláku, inspirovaném čínským porcelánem, který je rovněž porcelán, na rozdíl od kameninové fajánse.

 

Zlatý věk čínského porcelánu

„Zlatý věk“ modrobílého porcelánu tak začal mingskou érou, rostlinnými motivy, nejoblíbenějším lotosem, symbolem čistoty a chryzantémou podzimního pozastavení. Rozdrobené dílny se časem centralizovaly do nalezišť kaolinu a živce, na severovýchodě provincie Ťiang-si do známého města Ťing-te-čen (Jingdezhen 景德镇). Každý vyráběný kus prošel až sedmdesáti páry rukou, od hrnčířského kruhu až po vložení do přepravních skříní.

 

Širší škála barev

Vedle modrobílého se objevil i porcelán s motivy zvířat ve vypalovacích barvách, které během vypalovaní zesklovatí – vitrifikují. Nanášely se na již vypálený povrch a zatavily během následného vypálení o 700-800 °C. Kombinace podglazurního dekoru a „barev na glazuře“ byla tehdy populární. Další výpal barvy na glazuře byl při nížší teplotě, často v muflové peci. Říká se tomu „smaltové dekorace“, barvy se spojí s glazurou, takže vnější i vrchní dekorace jsou zcela odolné. Dekorativní vypalovaní se provádí při nižších teplotách, což umožňuje širší škálu barev, které by při prvním výpalu porcelánového střepu ve vysoké teplotě zanikly.

 

Vrcholným obdobím této technologie je období vlády osmého mingského císaře Čcheng-chua (Chenghua 成化1464-1487). Porcelán období „čcheng-chua“ je tenký, má jedinečnou texturu, vyniká barvou a je fantastický i na dotek. Ve světě sběratelů je tak vrcholem a jeho cena na aukcích roste.

(Hongkong Sotheby’s, 2.895.000USD v roce 1981)

 

Přihrádkový email cloisonné

Někdy kolem roku 1430 si oblibu získává nová technika ťing-tchaj-lan (jingtailan 景泰蓝) – cloisonné  – nanášení pestrobarevných smaltovaných past do přihrádek, ohraničených jemnými kovovými pásy. Vystihuje to český ekvivalent přihrádkový email. Znovu vypálená a vyleštěná nádoba, získala lesk jako drahokam. Někdy jsou ale nádoby z císařských hrobek polodrahokamy skutečně posázeny.

 

Užší škála barev

Škála podglazurních barev byla původně úzká, kobaltová modř, či měděná červeň „modrobílého“ či „červenobílého“ porcelánu, po vypálení mohly být doplňovány barvami smaltovými či přímo zlatem po vypálení.

 

Porcelán a keramika (kamenina) 

Vedle modrobílého porcelánu cch’-čchi (ciqi 瓷器 – chinaware) z Ťing-te-čenu vznikaly i jiné, stejně úžasné výrobky. Bílý porcelán Te-chua (Dehua 德化) z provincie Fu-ťien byl bez dekorací, oblíbený pro čistou běloskvoucí barvu. Pro vysoký obsah živce byl vhodný k figurální výrobě.

V té době se vedle porcelánu vyrábí i další typy keramiky tchao-cch’ (taoci 陶瓷– ceramics), kamenina š’-čchi (shiqi 炻器– stoneware) žluté nebo červenohnědé barvy z I-sing (Yixing 宜兴) v provincii Ťiang-su (Jiangsu 江苏).

 

Keramické tašky symbolem společenského postavení

V mingské době se vyrábělo i množství další glazované keramiky tchao-čchi (taoqi 陶器– earthenware), zejména tašek a cihel. Jejich barvy hrály důležitou roli, hned sdělovaly, zda je budova císařským palácem, státním úřadem, či jen domovem obyčejných lidí.

 

Žlutozlaté glazované tašky byly císařským symbolem, jen císařské stavby se mohly honosit touto barvou, jako císařský palác či Letní palác v Pekingu. Kobaltově modré střechy patřily budovám úředníků a chrámů, jako je pekingský Chrám nebes.

 

Existují výjimky, glazované tašky žluté barvy mohly pokrývat střechy ústřední haly tien (dian 殿) či tchang (tang 堂) klášterů; ostatní střechy kryjí tašky šedé barvy, zabarvené do modra, zelena či doběla. Příkladem je pekingský Klášter velikého zvonu Ta-čung-s’ (Dazhong si 大钟寺) nebo kláštery Tchan-če (Tanzhe si 潭柘寺) a Ťie-tchaj (Jietai si 戒台寺) západně od Pekingu.

Šedivá barva patřila prostému lidu…

 

Martin Kváča, sinolog a pedagog