Když hra na cimbál otevírá celý svět

Jmenuji se Matěj Číp a tento článek píšu v den mých dvacátých pátých narozenin. Doteď jsem zde při studiu neměl dost prostoru k zastavení se a ke srovnání si myšlenek nad tím vším, co se mi při studiu hudby v hlavním městě Číny za prvních pár měsíců přihodilo. Náramně si tento okamžik, kdy konečně můžu nad vším více přemítat, užívám.

 

Před třemi a půl lety se mi podařilo najít a oslovit univerzitu ve Spojených státech amerických, kde jsem se stal historicky vůbec prvním studentem hry na cimbál na americké vysoké škole. Jednalo se o jeden z mých největších životních snů. Když poté můj sen dostal reálnou podobu ve formě příjímacího dopisu, který mi byl doručen domů do schránky v Hodslavicích na Novojičínsku, dělila mě od jeho naplnění „jen“ vysoká finanční překážka.

 

Byl jsem si tehdy plně vědomý toho, jaká příležitost se mi naskytla, a tak jsem strávil několik intenzivních týdnů, kdy jsem zkontaktoval téměř všechny existující nadace v Česku, které by se alespoň nějakým způsobem zajímaly o podporu studentů. Sám jsem byl překvapený, že se mi nakonec podařilo zaujmout hned několik nadací, které se staly důležitým hnacím motorem pro mé americké studium.

 

V průběhu hudebního studia ve Spojených státech amerických jsem si začal výrazněji uvědomovat, že mě náramně baví a naplňuje poznávání odlišných světových kultur. Před začátkem pandemie jsem naplno studoval a využíval veškerých příležitostí k šíření cimbálu po americkém kontinentu. Měl jsem obrovské štěstí, že mé tamní cimbálové a studijní počínání pandemie nijak zásadně neovlivnila. Naopak mi otevřela oči a pomohla získat jedno vzácné přátelství, které přitáhlo mou pozornost a nadšení právě k Číně a její ohromně komplexní a dechberoucí kultuře, mezi kterou neoddělitelně patří i hudba.

 

Během pandemie do Číny

Byl to zrovna začátek světové pandemie, kdy jsem pozval nového čínského kamaráda na své cimbálové koncertní turné po americkém Středozápadě ve městě Rapid City, a tím se pro mě zrodilo život měnící přátelství. Náš příběh je totiž v mnoha ohledech podobný.

 

Můj kamarád – Luo Hao – rovněž pochází z malé vesnice (v provinci Guizhou na Jihovýchodě Číny), také se rozhodl odjet za studiem do většího města (v jeho případě do Šanghaje), a nakonec jsme se poznali na stejné univerzitě ve Spojených státech amerických, kam jsme se oba dostali poměrně zvláštní náhodou, ale to by bylo na jiné povídání...

 

Luo Hao se vrátil zpět do Číny a já se začal učit čínsky. Zůstali jsme v kontaktu a pravidelně přemýšleli, kde v Číně by pro mě bylo ideální studovat. Radil mi, abych se hlásil na nějakou všeobecnou univerzitu. Já jsem však věděl, že pokud se do Číny podívám, bude to právě díky cimbálu.

 

Rozhodl jsem se proto natočit video v čínštině, ve kterém jsem cimbál a svůj životní příběh představil. Pomocí nabytých univerzitních kontaktů jsem tohle video mohl dostat k významným Číňanům působících v hudebním oboru v USA. Ti v zápětí přeposlali mé video mezi hudební konzervatoře po celé Číně. Najednou se situace obrátila a já jsem dostal několik nabídek z předních čínských hudebních univerzit, avšak jedna z nich vyčnívala nejen svým prestižním prvním místem v žebříčku hudebních škol, ale i profesorkou, která za touto nabídkou stála.

 

 

Cimbál má své historické kořeny v Asii. Sice ne na území dnešní Číny (historicky první zmínka o cimbálu pochází již z dob Mezopotámské říše na území dnešního Iráku), ale „cimbálové odnoži“ ve Východní a Jihovýchodní Asii – tzv. yangqinu – se zde dostává opravdu velké popularity. Zmíněné video nejvíce zaujalo profesorku yangqinu na Centrální konzervatoři v Pekingu – Liu Yuening, která patří mezi absolutní špičku tohoto nástroje. A to jak po koncertní, tak i po pedagogické stránce.

 

Jelikož mezi její životní sny patří i propojování čínské hudby a kultury se světem, udělala vše pro to, abych na Centrální konzervatoři mohl začít studovat i s cimbálem.

 

Matěj Číp s profesorkou yangqinu Liu Yuening na Centrální konzervatoři v Pekingu.

 

Musím se přiznat, že celý proces byl opravdu náročný. Musel jsem složit několik zkoušek z čínského jazyka, který jsem studoval převážně sám pomocí internetu nad rámec mého běžného studijního programu na univerzitě, neustále komunikovat s mezinárodním oddělením Centrální konzervatoře, a nakonec strávit nespočet dní hledáním způsobu, jak se bezpečně dopravit do Číny během světové pandemie.

 

Mezi špičkovými muzikanty

Nakonec to vše dobře dopadlo. Strávil jsem sice velmi zdlouhavý čas v karanténě, ale jakmile jsem se dostal ven, začal jsem naplno objevovat a studovat. Díky mému ročnímu úsilí a přípravám se mi také podařilo získat stipendium Hudebního Konfuciova institutu, které mi celé studium hradí, čímž mi poskytuje ideální podmínky, při kterých se můžu naplno soustředit právě na vzdělávání a obohacení své hudební a životní zkušenosti.

 

Studium na nejprestižnější hudební škole v kontextu extrémní čínské soutěživosti není zrovna procházkou růžovým sadem. Navíc když je také kompletně v čínštině, ve které mám ještě spoustu práce před sebou… Na druhou stranu již nyní vnímám, jak moc mi tato zkušenost otevírá oči a doslova mění život. S cimbálem se mi zde naskytlo několik skvělých příležitostí, během kterých mě čeká například čínská premiéra cimbálového orchestrálního koncertu od českého skladatele Jaromíra Dadáka. Dále působení s cimbálem ve známém „Jasmínovém yangqinovém ensemblu“, nespočet hudebních kolaborací se špičkovými muzikanty umožňující unikátní propojení cimbálu s tradičními čínskými nástroji. Čeká mě také několik možností vyučování hry na cimbál a jeho propagace po Číně.

 

Cítím, že je stále brzy, abych objektivně posuzoval jaké studium v Číně může být, ale myslím si, že je ideální čas zmínit, že osobní zkušenost se studiem v Číně je zážitek, který sice slovy popsat a předat nelze, avšak rozhodně stojí za to jej prožít. Sám se již nemůžu dočkat, co vše mi tato nová a dobrodružná životní kapitola přinese.

 

Matěj Číp, student hry na cimbál, Centrální konzervatoř, Peking