Jak se systematicky naučit cizí jazyk, aby se položil základ pro další
Jak správně přistoupit k výuce cizích řečí, když mnohdy i špičkoví jazykoví lektoři nemají ani mlhavé tuchy, jak se ke své dovednosti propracovali? Pak se totiž může stát, že mohou vést studenty špatnou cestou a neúspěch svádět na jejich přístup, nedostatek talentu či citu pro cizí jazyky.
Pokud si chceme osvojit cizí jazyk správně a bez zbytečných prodlev, je především třeba mít výdrž, neměnit lektory, metody, zvolený jazyk a dodržet následující pravidla:
- Najít si lektora, který nám jednak vyhovuje, jednak – a to je ještě důležitější – má zvládnutou a ověřenou metodiku výuky,
- vybrat si jazyk, který nás buď zajímá a líbí se nám, nebo jej jednoduše potřebujeme pro výkon povolání,
- nemít přílišnou důvěru v rychlé a snadné metody (vyučujeme jazyk tak, jak je to běžné u malých dětí; naladíme vás na alfa hladinu; nezatěžujte se gramatikou, rozmluvíme vás bez zbytečného balastu),
- uvědomit si co nejpřesněji, co je pro mě konkrétně zásadní a srovnat to s názorem lektora.
První dva body jsou jasné, ke třetímu bych rád poznamenal, že i studenti, kteří neprahnou po hluboké znalosti cizí řeči, by si měli vyšetřit čas na zvládnutí základů v objemu co nejširším (slovní zásoba) a především co nejhlubším (gramatika). Slovní zásoba se čerpá ze své podstaty pomalu (my si při promluvě vystačíme s omezenou slovní zásobou, ovšem pro porozumění protějšku musíme mít širokou vrstvu pasivní slovní zásoby) a nastane to přirozeně v pozdějším průběhu, kdy jazyk používáme.
Gramatika v užším slova smyslu (u evropských jazyků především morfologie sloves) se naopak velice těžko „opravuje“, když už v mozku existují vyjeté dráhy v podobě navyklých struktur. Má se za to, že výslovnost, přízvukování a větná melodie se upraví v kontaktu s rodilými mluvčími automaticky. Chce to zkrátka jen čas. Ovšem gramatika v užším smyslu nikoli.
Příklady
„We are used to study hardly“ namísto „We are used to studying hard“; „He said me he is ill“ namísto „He told me he was ill“; „Die Ziege habt in Minchen gefahrt“ se upraví pravděpodobně do podoby „Die Züge“ a „München“, avšak správný celek „Die Züge sind nach München gefahren“ se tam dostane hůře či vůbec; a pokud nakonec jakožto velice vytížené sloveso nahradí ve své správné podobě chybné původní tvary, nebude se patrně jednat o změnu systémovou.
Nezbytnost seznámení se s gramatikou
Prošel jsem kdysi, už jako gymnazián, velice důkladně rukama dr. Nepustila (psycholog, který vyvinul speciální výukovou drilovou metodu), posléze rukama výtečných lektorek brněnské jazykové školy na Vranovské. Od těch dob se mi neustále potvrzuje, že i v případě, kdy student nepotřebuje dosahovat kdovíjakých výšin gramatické fundovanosti, vyplatí se mu projít gramatiku celou. Gramatika v užším slova smyslu (morfologie) není totiž nijak obsáhlá, dá se tedy zvládnout rychle. Předpokládá to ale, že lektor o tomto faktu informuje studenta a připraví jej, že bude muset „zabrat“. Ovšem s tím, že to bude mít o to rychleji za sebou.
Rychle zde ale neznamená za týden. Jedná se obecně o rok až dva (je třeba teorii pořádně procvičit, aby se zažila). Výhodou takového postupu bezesporu je, že se pak student v jazyce cítí jako doma, mozek zůstává v klidu a nastává tak fáze, ve které se již vše slyšené a viděné analyzuje automaticky a ukládá se to do škatulek „správně x špatně“, popř. „varianta“.
Systémová příprava na další jazyky
Takový mozek je navíc ideálně připraven na mnohem méně bolestné vstřebávání jazyků dalších, což lektoři cizích jazyků opomíjejí, když učí „svůj jazyk“ ledabyle a příliš intuitivně. Když pak jejich student narazí na další jazyk vyžadující zapamatování si předložek, pádů, sufixů plurálu atp. (němčina, ruština), výslovnostních variant na švu slov (tzv. sandhi, typické pro francouzštinu či angličtinu) či na fixní slovosled a tóny odlišující významy slov (čínština, vietnamština), student tvrdě narazí a mnohdy se studia nového jazyka vzdává.
K předešlému bodu bych opět poznamenal, že je výborné, pokud se lektorovi podaří nenápadně studenta přimět k tomu, aby si osvojil gramatiku celkově. Pokud si totiž vybírá jen základy s tím, že mu to bude stačit a později to třeba dotáhne, nebo třeba že ho podmiňovací způsob a gerundium nezajímají, můžeme ze začátku ustoupit a později se k tomu vrátit.
Příklad
V angličtině se podmiňovacího způsobu užívá i v nepřímé řeči: „She stated they would get ready the following day.“; gerundia často zkracují vedlejší věty, které už ani dnes nezkráceně nelze kvůli nefunkčnosti subjunktivu vytvořit. Argument studenta, že to přece ani rodilí moc nepoužívají, zní opravdu směšně.
Nikdy však není dobré nátlaku podlehnout a vypustit do světa studenta „pologramotného“ – on sám se bude potýkat celý další život s potížemi v oblasti porozumění i vyjadřování (nutnost stále to neznámé opisovat), ani lektorovi to nedělá dobrou reklamu.
Nedávno jsem potkal lektora čínštiny, který prosazuje pravidlo, že si klient sám vybere (mluvení, znaky, kaligrafie, odborný jazyk…). Je to sice lepší, než když si pacient chirurgie sám vybírá operační postup, ale ani v jazyce to nedělá dobrotu. Platí pravidlo, že student vyjadřující se na vysoké úrovni může vždy „sejít dolů“, působí-li jeho řeč příliš škrobeně, ale student vyjadřující se nepřesně, nebývá schopen učinit ani krůček směrem vzhůru.
Takoví jazykoví adepti pak mohou hovořit o štěstí, setkávají-li se v rámci firmy pravidelně se stejnými rodilými mluvčími, kteří si na ně postupně přivyknou a později již vědí, co mají ty podivně zabalené informace znamenat. Nebo si dobře vybrali jazyk a civilizaci - čínští a vietnamští partneři budou prostě „dávat tvář“ a „držet dobrou atmosféru“, i když části sdělení vůbec nerozumí.
Jazykový pokrok se projeví skokově
Lektor by také neměl zanedbat průběžné připomínání studentům, že se pokrok v jazyce většinou projevuje skokově, čili dlouho nic, i když vyvíjíme snahu, a pak náhle zjistíme, že je projev plynulejší a skládání vět do souvislých psaných textů snadnější.
Lektoři zhusta zastávají názor, že se jazyku skutečně naučili teprve v době, kdy ho měli možnost aktivně používat. Zapomínají zcela na skutečnost, že tehdy již měli za sebou roky a roky výuky. Když je na to upozorníme, tvrdí jako jeden muž, že se v lavicích ničemu nenaučili. Já však při bližším zkoumání vidím něco jiného. Pokud naše firma „vypustí“ do zahraniční filiálky člověka, který neměl než ty nejhrubší základy jazyka, vrací se pak po měsících či dokonce letech (!) člověk sice udivující rychlostí své mluvy, také ovšem překvapující nesrozumitelností a celkovou nepřesností svého projevu.
Argument, že se to časem upraví, je naprosto lichý. Nejen, že se to neupraví: guláš se bude míchat dále, až dosáhne těch nejabsurdnějších podob. Jedna lektorka angličtiny mi dávala za příklad hned několik svých studentů, kteří dosáhli plynulé, bohaté angličtiny v mluvené i psané podobě prostřednictvím přímé metody (minimum gramatiky, zato však co nejvíce mluvit). Oponoval jsem jí, že i oni již za sebou měli dlouhé roky teorie, jen nepropojené s praxí, a že ona je pak potkala v momentě, kdy angličtinu nutně potřebovali, takže byli motivovaní, přístupní domácí přípravě, otevření novému. Takové studenty, se kterými dřinu před lety provedli jiní učitelé a já je jen rozmluvím, by si přál každý!
Gramatice se „za pochodu“ učí těžko
Další častý argument moderních lektorů, obhajujících přímé metody přístupu k jazyku, zní, že gramatice se student naučí tak nějak „za pochodu“. Jenže umí-li již mozek produkovat plynulou promluvu, nechce se mu ani náhodou již „vracet“ proti přirozenému proudu, tj. od celku jít k jednotlivostem, procvičovat je takzvaně „na sucho“ a posléze je propojovat do nových, funkčnějších celků.
Nastolení konverzačního modu jakožto nosného prvku výuky má velké slabiny. Ačkoliv se student „krásně rozmlouvá“, bude mít po „hození do vody“ výraznou tendenci uchylovat se k osvědčeným strukturám rodného jazyka a hlava nehlava je kopírovat do cizí řeči. Zatímco v němčině, jakožto češtině celkově blízkému jazyku, to mnohdy vychází, naopak v angličtině, ovlivněné „zespoda“ keltskými jazyky (tzv. adstrát) to povede ke katastrofě.
Příklad:
„Mám chuť na kávu.“ – „I have appetite on coffee.“ / správně je spíše: „I feel like (drinking) coffee.“ / nebo notoricky známé „Dobrou chuť.“.
Závěrečné shrnutí
1. Nejprve gramatika spíše bez konverzace
Je třeba na omezené slovní zásobě (asi 200 slov) procvičit veškerou gramatiku daného jazyka a – nejlépe v úplně jiné části kursu – vedlejší věty (němčina, nizozemština), nepřímou řeč (angličtina, skandinávské a románské jazyky), slovosled a pomocná slova jako gramatické ukazatele (čínština). Zřejmě nastanou okamžiky, kdy ani po několikerém vysvětlení student jistou gramatiku nechápe.
Příklad:
anglická povinná existenční vazba: „A book is on the table.“ namísto „There is a book on the table.“, nebo němčina: „Er sollte schweigen.“ namísto „Er hätte schweigen sollen.“, jedná-li se o výčitku.
V takovém případě se osvědčuje i tak tyto pasáže pořádně procvičit, provázat je s další relevantní gramatikou, vše znovu procvičit a nechat to pak „uležet“. Až si to v celkovém kontextu vybraného jazyka „sedne“, ozřejmí se nejasné gramatické jevy zpětně. V této první fázi je vhodné, jakkoli to může znít v dnešní rychlé a umluvené době podivně, držet studenta v rámci učební jednotky co nejvíce mimo konverzaci v cizím jazyce!
Považuji za lepší, že se později bude bát promluvit, než aby mluvil od raných fází učebního procesu a nabourával každou vyřčenou větou vzorce, které si osvojuje na lekcích i při domácí přípravě. Pokud užít konverzaci, tak řízenou (na začátku lekce probrat aktuální datum, jak se má, plány na víkend) s tím, že lektor výlučně hovoří v cizím jazyce. Výjimkou zde mohou být studenti, kteří již zvládají jiné řeči. U těch brzké zavádění konverzace neohrozí strukturní kvalitu výsledného „usazování se“ nového jazyka v mozku.
2. Masivní jazyková interakce
V další fázi má být student vystaven masivnímu kontaktu s vybraným jazykem. Může třeba vyjet do zahraničí, nebo docházet do konverzačního kursu či na privátní lekce konverzace, mezery vyplňovat sledováním filmů v originále (titulky též v originále). Ti, kteří se báli v cizí řeči mluvit, postupně stud ztratí a sami se diví, jak nenuceně se jim věty linou od úst, jak samovolně se s přibývající praxí prohlubuje provazování gramatických struktur a jak se jim zlepšuje pasivní i aktivní složka lexika.
Existuje jistě mnoho jiných přístupů, mnoho odchylek v typech studentů nebo v požadavcích vedení firem atd. Výše jsem však popsal metodu, která za vyhovujících podmínek vede studenta velice účinně ke kvalitnímu a poměrně rychlému zvládnutí jakéhokoli cizího jazyka a nechává otevřené dveře pro jazyky nové.
David Pirochta, lingvista a pedagog