Česko se příliš soustředí na Čínu. Nové univerzitní centrum chce ukázat celou Asii

Co vedlo univerzitu CEVRO k založení Centra asijsko-pacifických studií (CAPS) v době, kdy podobná pracoviště v Česku už existují? Čím se chcete odlišit od stávajících institucí? 

Osobně vše vidím tak, že vedení CEVRO Univerzity velmi dobře vnímá, že stojíme na prahu zásadní proměny světového mocenského uspořádání, kdy se vše velmi dynamicky mění. A v tomto globálním kontextu již dále nelze soustředit přípravu budoucích profesionálů v oblasti bezpečnosti, obchodu nebo práva pouze na otázky vycházející ze západního, nebo přesněji „euroatlantického“, kulturně-společenského okruhu. To možná stačilo doposud, ale nyní je třeba, aby tito lidé alespoň v základu pochopili kontext Asie jako motoru globální ekonomiky i geopolitického hot spotu světa. CAPS by k tomuto měl zásadním způsobem pomoci, přičemž naším cílem je hovořit o Asii v její rozmanitosti. Je samozřejmě pravdou, že české prostředí je na think-tanky a podobné instituce vskutku bohaté. Zvláště pokud ho srovnám třeba s tím rakouským, které jsem měl šanci v posledních letech poznat. Jako jeho deficit však vnímám téměř výlučné soustředění se na problematiku Číny a Tchaj-wanu a jejich geopolitický a lidsko-právní rozměr. To má samozřejmě své opodstatnění, nelze mluvit o Asii bez Číny. Nicméně našim cílem je ukázat, že zde existují i jiné země, aktéři a regiony, které jsou podstatné a neměli bychom je přehlížet. A to především proto, že skýtají zajímavé obchodní příležitosti pro náš byznys. Zde bych zmínil třeba Vietnam nebo státy střední Asie v čele s Kazachstánem. Zkrátka, důraz na ekonomický rozměr vztahů Česka a asijských států nám mezi místní scénou poněkud chybí. A právě tímto směrem bychom chtěli směřovat svoji činnost.   

Mluvíte o orientaci na "české národní zájmy" - co si pod tím konkrétně představit v kontextu asijsko-pacifického regionu? 

Jak jsem již naznačil, pro Česko jako malou, proexportně orientovanou ekonomiku je naprosto zásadní hledat nové obchodní partnery a nesaturované trhy po světě. Na tom je založena naše prosperita i budoucí přežití, přičemž Asie jako region, který v současnosti přispívá dle různých zdrojů ke zhruba 60 % ročního růstu globálního HDP se nám přímo nabízí! Je to tedy v bytostném, nebo chcete-li národním, zájmu se zapojit do tamních ekonomik, dodavatelských řetězců a využít naše know-how, o nějž je v daných oblastech zájem. Bohužel musím říci, že tuto akcentaci ekonomické diplomacie a prioritizaci především obchodních vztahů zatím tolik ve veřejném prostoru nesleduji. Ano, vše se pomalu zlepšuje – jsem potěšen, že vláda schválila jako jeden z mála států EU indopacifickou strategii, naši představitelé začali jezdit na mise do Asie, zakládáme nová strategická partnerství… to je naprosto správné. Přesto však vnímám, že se soustředíme spíše na otázky hodnotově-politické a už méně ekonomické. 

CAPS pokrývá obrovské území od Japonska až po Kazachstán. Jak budete zvládat takovou šíři a proč zahrnujete i střední Asii? 

Tohle je velmi správná poznámka a děkuji za ní. Oblast asijsko-pacifického regionu je obrovská a velice heterogenní v řadě rozličných dimenzí. Pokrýt ji plně proto vyžaduje mnoho znalostí, sil i lidských kapacit. Ty mi prozatím jako začínající projekt zcela nemáme a s pokorou tento fakt přiznáváme. Vznikáme pomalu, organicky a danou situaci řešíme mimo jiné zacílením na určité specifické oblasti, v nichž můžeme nabídnout patřičnou expertízu a zároveň cítíme, že je o ně zájem a jejich pokrytí v českém prostředí chybí. Slovníkem neoliberální ekonomie, hledáme konkurenční výhodu. To je například otázka moderních technologií, především umělé inteligence a dodavatelských řetězců pokročilých čipů, které jsou zcela závislé na asijských produkčních centrech. Postupně tak chceme toto „znalostní portfolio“ rozšiřovat jak rozrůstáním našeho expertního týmu, tak různými formami spolupráce s dalšími subjekty. Cílem je domácí debatu doplnit a obohatit, nikoli si vytvářet nějaký monopol. 

Čína dominuje většině diskusí o Asii. Jaké místo jí věnujete a proč zdůrazňujete i další aktéry jako Indii nebo "asijské tygry"? 

Tematická dominance Číny je v mnoha ohledech přirozená. Jedná se o kolos, který dění v regionu i ve světě zásadně ovlivňuje. Vnímáme však, že tento přístup vede k určitému přehlížení ostatních aktérů, kteří jsou ovšem v kontextu zvláště mezinárodního obchodu, ale i politiky důležití. A zde nemyslím jenom další rodící se velmoc v podobě Indie nebo již tradiční i když v oblasti například bezpečnosti stále trochu v pozadí se držící střední mocnosti typu Japonska nebo Austrálie. Ale především tzv. nové asijské draky nebo tygry, typu dynamicky rostoucích ekonomik sdružených v ASEAN. Podívejme se třeba na Vietnam, který zaznamenává prakticky nepřetržitý hospodářský růst, pod současným vedením generálního tajemníka Tô Lâma provádí rozsáhlé pro-tžní reformy a lační po investicích. Česko zde má přitom historicky velmi dobré jméno a čeština je v určitých vysokých kruzích srozumitelným jazykem, a to i díky početné vietnamské diaspoře v Čechách. Očekával bych proto, že i naše think tanky a organizace mu budou věnovat výraznou pozornost. Neděje se však tak. A tokto bychom mohli hovořit o více zemích.  

Jak hodnotíte současnou americko-čínskou konkurenci a jaké doporučení máte pro českou politiku mezi "de-riskingem" a udržením obchodních vztahů s Čínou? 

Mocenské soupeření mezi USA jako etablovanou unipolární velmocí a mocensky posilující Čínou je faktem, který se bude promítat do všech oblastí života. Ale neredukoval bych vše na jakési věštění příchodu „nové studené války“. Toto přirovnání popravdě opravdu nemám rád. Stále zastávám názor, že žijeme na prahu rodícího se multipolárního světa, do jehož vývoje bude promlouvat vícero mocenských pólů neboli silných států, přestože Washington s Pekingem budou zřejmě těmi nejsilnějšími. To je situace, kterou nikdo od konce 2. světové války nezažil a v praxi netuší, jak se v ní chovat. Šok to bude především pro Západ, který si po konci studené války zvyknul na svou mocenskou, ekonomickou i ideovou převahu – viz Fukuyamův konec dějin. Tyto časy jsou však minulostí, což si musíme uvědomit především my, jako malý evropský stát. Ukotvení v EU a NATO je pro nás naprosto nenahraditelné, nicméně větší obchodní otevřenost vůči světu je nasnadě! Dle mého bychom tak neměli cílit na „decoupling, derisking“ či podobné těžko uchopitelné koncepty, ale zaměřit se na strategickou diverzifikaci v ekonomické oblasti. Je to otázka pragmatismu a právě již zmíněného národního zájmu. 

České firmy zatím v Asii příliš neprorazily, čest výjimkám. Co brání většímu českému zapojení a které sektory vidíte jako nejperspektivnější? 

To je smutná pravda, která se musí změnit, chceme-li si zachovat naši prosperitu a s ní spojený způsob života. Osobně vnímám především to, že zde často chybí povědomí o tom, že tyto obchodní příležitosti existují a lze je realizovat. To možná není tolik problém pro větší koncerny, ale pro řadu středních podniků, nemluvě o těch malých, je Asie stále spíše dalekým a tajemným světem. Přitom třeba právě asijští draci nejednou poptávají naše know-how i zkušenosti s rozvojem a transformací ekonomiky v době po sametové revoluci. Opět si vypomůžu Vietnamem, který se zajímá nejenom o naše znalosti v oblasti strojírenství, dopravy či zemědělských technologií, ale čím dál více se touží profilovat i jako místo otevřené moderním technologiím, včetně softwaru. Zde jsou přitom Češi poměrně silní. Ambicí našeho centra do budoucna je tak pomoci se změnou tohoto povědomí, ať už přes naši analytickou či poradenskou činnost.  

Pro koho především pracujete – akademiky, státní správu, podnikatele? Jak chcete překlenout propast mezi výzkumem a praxí? 

Naše mise i struktura je od počátku stavěna jako hybridní, kdy chceme fungovat jako think tank, ale vše spojovat i s určitou výzkumnou činností a následně i poradenstvím. Zde stavíme především na zkušenosti našeho seniorního týmu z působení v rozličných poměrně prestižních mezinárodních projektech. I v nich jsem však osobně zažil určitý problém, týkající se velmi úzké profilace na pouze jednu z vámi zmíněných sfér, a to přesto, že vyřčeným cílem bylo spojovat jednotlivé části společnosti a pomáhat s transferem znalostí mezi nimi. Abych byl konkrétní, byl jsem účasten řady srocení akademiků, na nichž ale téměř chyběli policy-makeři a byznys se nevyskytoval vůbec, neboť v nich zřejmě neshledával dostatečný přínos. Naším cílem je tedy tyto příkopy překonávat a spíše stavět mosty mezi jednotlivými sférami. 

Asijská studia v Evropě jsou často kritizována za "eurocentrismus". Jak se mu vyhnout a jak skutečně porozumět asijským perspektivám? 

Pravdou je, že určitý eurocentrismus, nebo jak někteří poněkud ostřeji říkají neokoloniální myšlení, stále přežívají, a to i u států, které stály mimo tento historický vývoj. Naše tendence určitého tematického „cherry-pickingu“ a poučování ostatních kultur je silná a vyplývá z dosavadní mocensko-ekonomické dominance Západu, jehož jsme i díky úspěšné transformaci 90. let součástí. Rovnováha moci se však mění a onen pomyslný „Východ“ nebo „globální Jih“ se hlasitě hlásí o slovo a připomíná nám, že jeho pohledy na svět jsou nejednou poněkud odlišné, přičemž ochota je prosazovat roste. Kdo mi nevěří, ať si pro ilustraci pustí nějaké projevy indického ministra zahraničí Džajšankara. Tudíž, částečně budeme do změny našeho eurocentrického postoje dotlačeni okolnostmi. Bylo by dobré ale být v tomto aktivní a rozvíjet především na osobní úrovni vztahy s širokou plejádou aktérů z různých částí Asie. Pomůže to pochopit různé perspektivy a respektovat je, i když nám mohou být hodnotově cizí. Člověk přitom nemusí jezdit hned do na druhý konec světa, možností je řada i u nás. Bohužel mám trochu z různých politických, ale i kulturních akcí pocit, že zájem poznávat je daleko větší u Asiatů než u nás. My jsme Ti, kdo jdou po oficiálních projevech domů do svých dobře známých komůrek.  

Které aktuální události v asijsko-pacifickém regionu považujete za klíčové pro pochopení jeho budoucího směřování? 

Tohle je na dlouhé vyprávění. Nicméně studentům bych rozhodně doporučil sledovat dynamiku mezi Čínou a Indií, dále vývoj vztahů mezi USA a jejich aliančními partnery se zvláštním zřetelem na Japonsko. To se po osm dekád drželo zahraničně-politicky spíše stranou a fungovalo na bázi zákulisní diplomacie. Změna rovnováhy moci v Asii ho však nutí k daleko větší angažovanosti i v bezpečnostních otázkách, k němuž přitom má dobré ekonomické zázemí. O vzrůstající roli Tokia ještě mnoho uslyšíme! A pak rozhodně nepřehlížet státy ASEAN a jejich snahu o prosazení konceptu ASEAN Centrality! 

Jak by měla vypadat ideální česká strategie vůči asijsko-pacifickému regionu a jak kompenzovat naši omezenou diplomatickou síť? 

Myslím, že schválená vládní strategie pro Indopacifik poskytla velmi dobrý základ, na němž je možno stavět. Naše zdroje, ať už lidské či ekonomické jsou však velmi omezené, poddimenzovaná diplomatická sít je toho důkazem. Pojďme si tedy jasně pojmenovat priority, říci, kde leží naše národní zájmy, kde je naše konkurenční výhoda a hledat synergie s ostatními evropskými partnery. Jedině tak můžeme naplno využít náš potenciál a například i politicky tlačit na uzavření dalších smluv o volném obchodu mezi EU a asijskými partnery. Podobná dělba práce by přitom měla mnohem hlouběji probíhat i mezi státem a think-tankovou a univerzitní sférou, abychom navzájem pokryly naše kapacitní i znalostní deficity. Za CAPS mohu říci, že jsme k tomuto připraveni.  

Nestor singapurské diplomacie George Yeo bude na slavnostním zahájení činnosti CAPS v Praze hovořit o "Asii v budoucnosti Evropy". Proč jste si vybrali právě jeho a co od přednášky očekáváte? 

Pan Yeo patří bez nadsázky k legendám asijských diplomatických kruhů. Dlouhodobě se navíc věnuje právě onomu budování mostů mezi evropskou a asijskou kulturou. Připomněl bych například i fakt, že byl jako jediný Asiat-laik jmenován členem ekonomického poradního sboru papeže Františka – tady je tedy rovněž určitý „pontifex“, tj. latinsky významově stavitel mostů. Jeho životní příběh a mise jsou proto do značné míry ztělesněním toho, o co v rámci CAPS rovněž chceme usilovat. Navíc se jedná o diplomata z taktéž malého státu, který rozumí, jaké problémy tento fakt v mezinárodních vztazích skýtá. Jeho volba byla proto více než logické, určité osobní vazby pak pomohly vše zrealizovat. Navzdory tomu všemu jsme si však při propagaci jeho návštěvy uvědomili, že v českém prostředí zůstává nedoceněnou osobností, což nás utvrdilo v potřebě více naši společnost edukovat. A co k tomu může být lepšího, než přivést takto povolanou osobu a v budoucnu i mnohé další a Česku je představit? Jistě, je to pouze malý kamínek do spletité mozaiky, nicméně i tento kousek pomáhá tvořit celkový obraz. 

Kde vidíte CAPS za pět let a jaký vzkaz chcete dnešním zahájením vyslat české akademické a politické obci? 

Když jsem pro vedení CEVRO Univerzity sepisoval koncepci CAPSu, jasně jsem řekl, že naším cílem je do několika let vybudovat centrum, které by bylo v rámci sfér byznysu, státní správy i policy makerů vnímáno jako důvěryhodný partner s patřičnou expertízou a schopností produkovat v praxi použitelné výstupy. Zkrátka někdo, kdo je schopen výraznou měrou přispět do veřejné i evropské debaty a spolupracovat v naplňování výše zmíněných národních zájmů. Netoužíme vést konkurenční boj, ani se vymezovat vůči ostatním projektům nebo jejich představitelům. Ale naopak svou činností významně doplňovat onu mozaiku českého a evropského chápání Asie. A tím být známí. Jak praví mé oblíbené biblické rčení: „Po ovoci poznáte je!“  

Foto: CEVRO University