Asijské státy naléhají na urovnání konfliktu mezi Indií a Pákistánem

Indický útok „odplaty“ byl asi největším použitím síly proti Pákistánu od války obou zemí v roce 1971 s cílem jednou provždy vymýtit přeshraniční terorismus. I další kroky Indie jsou bezprecedentní. Přerušení veškerého dovozu z Pákistánu, včetně obchodu přes třetí země, uzavření hranice nebo pozastavení účinnosti Úmluvy o vodách řeky Indus o přeshraničním hospodaření s vodou. Indie také diplomaticky tlačí na třetí strany, aby izolovala Islámábád.

Mezinárodní izolace ovšem nebude snadná. Nejbližší partneři Pákistánu Čína a Saudská Arábie včetně dalších významných partnerů jako jsou USA, Katar, Spojené Emiráty a Turecko patří mezi vlivné globálními hráče s vlastními pravidly.

Vzájemný obchod s Indií byl minimální, a tak Pákistán nejvíc postihne „krádež vody“, což však může Islámábád jen přivést ke spolupráci s dalšími nepřáteli Indie. To může posunout vzájemné vztahy po relativně klidných čtyřech letech zcela k ledu.

Čína ve sporu vyzývá k vyváženému přístupu a mediaci, má však dlouhodobě těsnější spolupráci s Pákistánem, zejména v projektu Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru. V posledním období je nicméně patrná snaha zlepšit diplomatické vztahy také s Indií, i když indický úder do Pákistánem kontrolovaných území označila za „politováníhodný“. Čína vyzývá obě strany svým obvyklým způsobem ke zdrženlivosti a k řešení dialogem (např. Simlaská dohoda) a staví se proti internacionalizaci sporu.  

Už dříve podpořila Čína v Radě bezpečnosti OSN diskusi o Kašmíru a prezentovala svůj nestranný přístup. Územní spory Číny s Indií, včetně pohraničních srážek, jí o to víc nutí k opatrnosti v této otázce. V rámci protiteroristické agendy vyjádřila Čína obavy z teroristických skupin v Pákistánu (např. Balúčistánská osvobozenecká armáda), ale zároveň kritizovala indickou politiku v Kašmíru, a to pro její potenciál zvyšovat nestabilitu.  

U Japonska je naopak tendence podporovat Indii, oficiálně však také volá po dialogu. Poslední dvě dekády se Japonsko diplomaticky sbližovalo s Indií, například ve strategicko-obranné alianci „Quad“ (USA, Japonsko, Indie, Austrálie) a strategicky vnímá tuto zemi jako protiváhu Číny. Oceňuje pákistánský boj proti terorismu, ale v konfliktu spíše inklinuje k podpoře Indie, přičemž zdůrazňuje nutnost „mírového řešení“. Ekonomický motiv je tu nepochybný, Japonsko má v Indii velké investice, zatímco jeho pomoc Pákistánu je spíše humanitární nebo infrastrukturní.  

Jako země s největší muslimskou populací se Indonésie zajímá o situaci kašmírských muslimů, oficiálně ovšem zůstává neutrální a podporuje mírové řešení prostřednictvím OSN nebo multilaterálních mechanismů. Jako klíčový člen ASEANu se Indonésie snaží podporovat regionální stabilitu a zabránit šíření konfliktu do jihovýchodní Asie.  

I převážně muslimská Malajsie často vyjadřovala sympatie k Pákistánu. Bývalý premiér Maháthir Mohamad kritizoval indické akce v Kašmíru. Současná vláda je však pragmatičtější, a to i pro ekonomickou spolupráci s Indií, jako je obchod s tolik diskutovaným palmovým olejem. Malajsie volá po multilateralismu a tradičně prosazuje řešení prostřednictvím ASEANu nebo OSN s odmítáním jednostranných kroků.  

Mezinárodní organizace zemí jihovýchodní Asie ASEAN vychází z dodržování zásady „nevměšování se do vnitřních záležitostí“. ASEAN se tak vyhýbá přímému zapojení do indicko-pákistánského sporu a zdůrazňuje význam míru v jižní Asii pro bezpečnost jihovýchodní Asie. I zde je však prioritou ekonomická spolupráce, protože země ASEANu obchodují s Indií i Pákistánem zejména prostřednictvím Komplexního ekonomického partnerství RCEP, kde Indie původně participovala. Proto je cílem ASEANu, aby obě strany zůstaly zdrženlivé a konflikt neohrozil regionální ekonomickou integraci.  

Sympatie Pákistánu vyjádřilo i Turecko ústy svého prezidenta Erdogana, vedle strategického partnerství, společného náboženství oba regiony stále více propojují obchodní zájmy a transitní zisky z obchodu mezi východní Asií a Evropou.

Rusko zatím celkem dovedně balancuje vztahy s oběma zeměmi a může profitovat z prodeje zbraní.  

Většina zemí a mezinárodních organizací tak volá po mírovém řešení, odmítání násilí a podpoře mezinárodního práva, rozdílné ekonomické a strategicko-obranné zájmy však jejich rétoriku ohýbají jinými směry.

Budoucí vývoj konfliktu tak závisí zejména na vnitřní politice obou zemí, regionálních aliancí a mezinárodního zapojení. Krátkodobě se lze obávat přeshraničních přestřelek v Kašmíru nebo teroristických útoků skupin jako Lashkar-e-Taiba nebo Jaish-e-Mohammed a následných odvetných vojenských operací. I když mají obě země jaderné zbraně, jeví se jejich přímá konfrontace jako zatím nepravděpodobná, a to z důvodu vzájemného odstrašení i mezinárodního tlaku.  

Pokračuje i diplomatický pat a přímé rozhovory jsou zcela nepravděpodobné, pokud Pákistán nepodnikne razantnější kroky proti teroristickým skupinám na svém území, což požaduje zejména Indie. Čína, USA nebo OSN zatím usilují o mediaci bez výraznějšího úspěchu.  

Střednědobý vývoj přinese změnu dynamiky ekonomického vývoje, protože pátá ekonomika světa Indie roste rychleji než Pákistán, brzděný ekonomickou krizí a politickou nestabilitou. To může posílit indickou pozici. Na druhé straně může kašmírská mládež radikalizovat protesty, pokud Indie nepřistoupí k politickým ústupkům.  
Zásahy globálních mocností mohou vést k většímu vojenskému napětí, protože USA dlouhodobě podporuje Indii jako protiváhu Číně a Čína zase Pákistán prostřednictvím CPEC – Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru. To může konflikt prodlužovat.  

Optimistický scénář vedoucí k postupné normalizaci vztahů by vyžadoval, aby Pákistán omezil podporu teroristických skupin a Indie zmírnila represe v Kašmíru a případně nabídla autonomii. Teprve ekonomická spolupráce obou zemí, např. v obchodě s energiemi nebo v dopravních projektech vytvoří vzájemnou závislost a nutnost souhry.  

Konflikt ovlivňuje vnitřní politika obou zemí, hinduistický nacionalismus (BJP) může kompromisy v Kašmíru ztížit. Totéž může způsobit v Pákistánu vliv armády a ISI (zpravodajské služby) v oblasti zahraniční politiky.  

Vedle terorismu hrají roli i klimatické změny a zejména spory o vodu (řeky Indus, Čenáb) přidávají konfliktu další rozměr. Mediální komunikace ve formě nacionalistické propagandy na obou stranách znesnadňuje diplomatické řešení.  

Pokračování současného stavu s občasným násilím, verbálními útoky, ale bez totální války může trvaleji vyřešit jak mezinárodní tlak, zejména od USA, Číny a OSN, tak vnitřní reformy v Pákistánu (omezení terorismu) a Indii (inkluzivnější politika v Kašmíru), ale poslední slovo musí mít obě země.