„Ztracen“ v čínském lockdownu
Šok v šanghajském Disneylandu, uzavřeném po odhalení jediného návštěvníka pozitivního na COVID-19, vedl zejména v zahraničí k diskusím o úspěšnosti a dopadech dvouletého čínského lockdownu.
Rychlost, s jakou disneyovské atrakce obklopil zástup zdravotníků ve skafandrech, testujících bleskově všech 34 tisíc návštěvníků, směřovaných pak jejich telefonními aplikacemi dále do izolace, byla úctyhodná. Na druhé straně pozornost čínských občanů, jejich ochota nosit všude roušky a držet doma doporučené zásoby trvanlivých potravin po skoro dvouletém maratonu přirozeně opadá.
Čína je zatím velmi úspěšná, vysokou proočkovanost posiluje dávno spuštěné třetí kolo vakcinace a celá země má jen kolem 500 případů varianty delta s denním nárůstem v počtu několika málo desítek. Zřízenci nádraží, letišť, přístavů a hotelů striktně kontrolují mobilní telefony – „pohybový kód“ v aplikaci Wechat a „zdravotní kód“ v aplikaci Alipay. Každý, kdo projde po příjezdu do Číny přísnou karanténou (14 plus 7 dní) s dlouhou sérií měření teploty, výtěrů a krevních odběrů, si nakonec už jako „volný“ člověk musí do mobilního telefonu tyto aplikace stáhnout a aktualizovat.
Kromě dvou základních aplikací si některé územní celky vytvářejí ještě své další. Třeba před návštěvou Pekingu mi ochotná slečna z aerolinek stáhla na letišti do telefonu během minuty pekingskou „zdravotní sadu“, kterou jsem předtím dvě hodiny marně instaloval.
Peking má svou zvláštní ochranu, a tak v něm třeba lidé, propuštění po dvou týdnech z přísné karantény, nesmí ani přestupovat. Listopadové zasedání komunistické strany ochranu centrální vlády ještě zvýšilo. Potenciálním návštěvníkům velkolepého Importního expa v Šanghaji pořádaného v téměř souběžném termínu přišla zpráva, ať si cestu rozmyslí. Při návratu do Pekingu nemusí být totiž hned vpuštěni zpět.
Na druhé straně i Peking se stal, vedle zapadlejších oblastí, místem se „středním a vysokým rizikem“. K jeho poskvrnění stačil návrat jednociferné skupinky turistů do periferní pekingské čtvrti Čchang-pching. To pak paušálně dopadlo na všechny návštěvníky Pekingu, včetně nás, hostů českého velvyslanectví u příležitosti státního svátku.
V „pohybovém kódu“, evidujícím destinace z posledních dvou týdnů, mám teď u Pekingu na 14 dní hvězdičku s poznámkou o riziku, což v praxi znamená kontroly a PCR testy navíc. Účinnost testů je jen 48 hodin, a tak, kdo chce třeba na zmíněném Expu pobýt déle, musí na PCR nejméně dvakrát.
Ovšem hvězdička s poznámkou o riziku není v telefonu to nejhorší. Zelený QR kód vám může zčervenat, když systém vytrasuje, že jste předtím byli třeba ve stejné restauraci jako někdo pozitivní. Mnoho případů pozitivity je však falešných, protože testy nejsou všemocné. Ale to už slepá prevence vidět nemůže.
Přísná kontrola zasahuje vedle pohybu lidí i tok zboží. Evropa, a především Severní Amerika, bolestně pocítila dopad pandemie na mezinárodní námořní dopravu, která trvá prakticky čtyřikrát déle než loni. Také dnes už jen málokdo pochybuje o kartelové dohodě největších globálních přepravců, šponujících během pandemie ceny na sedminásobek listopadu 2020. Zatím na ně nikdo nemůže.
Spotřebního zboží je v Číně dostatek, a ještě nedochází k tomu, že by vám renomovaný prodejce, třeba švédský, dodal kuchyň na míru a chyběly v ní 4 elektrospotřebiče z šesti, s náhradním dodáním v nedohlednu, jako se to stává v Praze. Velmi potřebným řidičům kamionů a dalším pendlerům se tu teď města pokouší optimalizovat režim kontrol, aby se dodavatelský řetězec brzdil co nejméně.
Pro cizince v Číně je však elektronická, odlidštěná byrokracie oříšek. Všechny systémy se zpočátku staví na osmnáctimístná čínská ID a čísla pasů 193 zemí světa se řeší s velkou prodlevou. Každým ještě více prorostla jeho telefonní SIM karta, protipandemická opatření urychlila její trasování a celkový přehled o pohybu obyvatel. Státní dualita hierarchického autoritářství a pečujícího paternalismu tak zase o skok povyrostla.
Znepokojení nad tím však u místních moc nehledejte. Jeden manažer mě překvapil obratem, že Čína tím bude víc „uspořádanější“ a myslel to jednoznačně pozitivně.
Změna je sice život, ale pro lidi z minulého století, jako jsem já, tohle moc není. A tak má najednou kouzlo nechat telefon doma, platit hotově a alespoň na chvíli se „ztratit“.
Vít Vojta, sinolog
Článek vyšel jako komentář dne 16.11.2021 na serveru iDnes.cz