Způsobí politika nulové tolerance proti koronaviru odliv bohatých z Číny?

Způsobí politika nulové tolerance proti koronaviru odliv bohatých z Číny?
4 / 8 / 2022 Vít Vojta

Dějiny lidstva jsou střídáním zářných vzestupů a temných krizí, během kterých si podnikavější část populace pravidelně balí svůj ranec se zlaťáky a spěchá jinam dřív, než je zoufalá úřední mašinerie tonoucího státu stáhne s sebou pod hladinu. Může podobně vážná krize zasáhnout i Čínu a vyhnat z ní část podnikatelské elity, jak to naznačovaly některé zprávy z nedávných dnů?

Když se mému kolegovi podařilo v únoru odletět „posledním letadlem“ do Číny, a po třech týdnech karantény nastoupit do šanghajské kanceláře, byla celá firma nadšená. Ale už za pár dní začal lockdown a 26 milionů obyvatel města bylo izolováno, denně testováno a ponecháno jen s velmi omezenými dodávkami potravin. Doprava, obchody, podniky, vše utichlo.

 

Neuvěřitelnou bizarnost celé situace symbolizovalo video na sociálních sítích, kde se osamělý cyklista s obrovským kufrem uprostřed apokalypticky prázdného města plouží desítky kilometrů pustou šanghajskou magistrálou až na vzdálené letiště.

 

Covidová uzávěra trvala od března do května, ale úplný návrat k normálu nastává jen zvolna. Na prodlužování restrikcí stačí jen pár stovek pozitivních z milionů testovaných obyvatel. Třeba výjezd ze Šanghaje do sousední provincie tak byl dlouho ohrožen týdenní karanténou v obou směrech.

 

Vlekoucí se omezení těch nejzákladnějších životních potřeb a související zmatky nahlodaly u Číňanů víru, že se v dohledné době vše vrátí k normálu a že v Šanghaji a postižených regionech je moudré dál zůstávat. Na problém upozornila také agentura Bloomberg odvyprávěním příběhu šanghajského podnikatele, který vše prodal, chystá se vystěhovat a u prestižní firmy si kupuje povolení k pobytu do ciziny, snad do Kanady. Zdá se, že druhdy poddajná čínská populace už třetí rok covidových zákazů odmítá jen tak přijmout, nejvíce ji však irituje slepá razance úřadů při dosahování pochybné „nuly“ pozitivních případů.

 

Drakonickou nulovou tolerancí napětí nekončí, na Čínu číhají ještě další hrozby. Především však zpomaluje čínská ekonomika, kterou po slibném začátku roku zasáhla největší covidová vlna od vypuknutí pandemie ve Wu-chanu a škody z dlouhých uzávěr nespíš sníží letošní růst HDP na 4,3 procenta. Číslo sice vypadá stále výborně, zejména v porovnání s Evropou, ale na všechny dopadá zdražení životních nákladů. Současně je vidět snížení výroby. Některé podniky proto mají poslední čtvrtletí, na rozdíl od předešlého dvouletého shonu, jen čtyř nebo dokonce i třídenní pracovní týden.   

 

Tak znovu vyhřezla na světlo světa známá skutečnost, že starý model ekonomického růstu na dluh – investicemi do infrastruktury a nemovitostí, je dál neudržitelný, a zadluženost korporací a samospráv je skoro kritická. Mluví se o investicích do „ekologizace“ veřejné infrastruktury, ale většina zúčastněných si stále ještě jen upřesňuje, co se tím vlastně myslí.

 

Udržitelnější trajektorii růstu má v Číně zajistit podpora domácí spotřeby paralelně s řešením sociální nerovnosti, dále oživení inovací, včetně technologií nezbytných pro snižování uhlíkové náročnosti.

 

Podle červnové zprávy Světové banky však v Číně převažují rizika dalšího poklesu. Výskyt nových, vysoce přenosných variant COVID-19 by mohl v kombinaci s pokračující politikou nulové tolerance vést k delším ekonomickým poruchám. Rizika mohou pramenit také z přetrvávajícího tlaku v odvětví nemovitostí s dopady na celou ekonomiku. Jako globální hráč je Čína také zranitelná vůči mezinárodním vlivům.

 

Aktuálně tak Čína čelí dvojí výzvě: vyvažování důsledků opatření proti COVID-19 a nutné podpoře hospodářského růstu. Vláda zintenzivnila programy veřejných výdajů, daňových úlev, snížení sazeb a do citlivého odvětví nemovitostí nasadila postoj „trpělivé matky“. Čína má sice prostor, aby mohla čelit zpomalení růstu, ale dilema autorit spočívá v tom, jak učinit politický stimul účinný, pokud trvá omezení mobility. Opakující se protipandemická opatření zvyšují ekonomickou nejistotu, zatěžují soukromé investice a spotřebu a snižují také účinnost politických opatření. 

 

Výše uvedené důvody tak vyhodnocuje i část čínské střední a vyšší třídy, zvažující možnost vystěhování. Nechce se jim odejít, mají doma své předky, svůj svět, svá jídla, koníčky a radosti. Číňané jsou velcí vlastenci, protože k vlastenectví jsou vedeni už dva tisíce let. I xenofobní útoky, které Číňané a Asiaté vůbec ve velkém zažili na začátku celosvětové pandemie na jaře 2020 zejména v USA, varují. A vůbec také není jasné, zda jim stát umožní odchod s veškerými aktivy jen tak bez dalšího. Odliv kapitálu a zisků je totiž strašák křehké finanční rovnováhy, který čínská vláda střeží od samého začátku ekonomických reforem v 70. letech minulého století. 

 

Týmy čínských vládních expertů problém vystěhovalectví s odlivem aktiv nepochybně průběžně kalkulují také. V případě vyššího rizika sáhnou po protiopatřeních, na druhé straně umí rovněž odhadnout, kolik čínských podnikatelů může z ciziny zase za čas investovat zpátky na domácí trh a nevýhodu později proměnit ve výhodu.  

 

Růst napětí kolem dlouhých pandemických zákazů však jistě souvisí i se známými (i neznámými) přípravami na podzimní sjezd komunistické strany, na kterém se, vedle potvrzení generálního tajemníka Si Ťin-pchinga do funkce na dalších pět let, také rozhodne o novém složení celé čínské politické špičky. A to je teď priorita číslo jedna, na kterou musí řada velkých věcí počkat. Politika a vliv je zkrátka opět až na prvním místě.  

 

Vít Vojta, sinolog a právník 

 

Článek vyšel ve zkrácené podobě jako komentář pro server iDnes.cz dne 3.8.2022

 

Titulní fotografie: Unsplash.com, Kevin Kong