Zástupci dvou třetin zemí světa rokovali v Pekingu o Nové hedvábné cestě

Iniciativa Pásu a cesty (BRI), základní kámen čínské zahraniční politiky, zapojila Čínu během deseti let do investic ve 148 zemích v rozsahu 1,01 bilionu dolarů. Prezident Xi Jinping na pekingském fóru přivítal prezidenty Argentiny, Brazílie, Chile, Etiopie, Indonésie, Kazachstánu, Keni, Mongolska, Ruska, Srbska, Uzbekistánu, Vietnamu, či premiéry Kambodže, Maďarska, Pákistánu, Thajska a dalších zemí. Nová Hedvábná cesta sice bývá prezentována v českých médiích v černých barvách s obvyklým mýtem dluhové pasti, ale ani aktuální analýza Bostonské univerzity ji však nevidí vůbec tak temně.

 

Iniciativa, zaměřená hlavně na energetiku a konektivitu, má za sebou deset let. V těch posledních čelila ekonomickému napětí v Číně i v zemích přijímajících investice. Vedle těch problematických však z iniciativy vzešlo i mnoho úspěšných projektů. A to tím, jak čínské vedení ustupovalo od velikášských vizí k pragmatickým, více uchopitelným a menším investicím do čistých energií, zdravotnictví a digitálních technologií.

 

Nejen události posledních týdnů ukazují, že svět podstupuje nové velmi turbulentní přepisování globálního řádu. I proto by nás v Evropě, a obecně na globálním Severu, mělo zajímat, jakým způsobem naši „rivalové“ uvažují, kde, jak investují a zda by to třeba nemohli být i naši partneři.

 

Podle analýzy Bostonské univerzity měla ekonomická snaha Číny významný přínos zejména zajištěním nových zdrojů pro globální Jih. V letech 2008-2021 přibližně půl bilionu dolarů, z toho nejméně 331 miliard dolarů během BRI (2013-2021). V Africe dosáhly čínské investice (DFI 2008-2021) 123 miliard dolarů a během BRI (2013-2021) 91 miliard dolarů. Kromě toho poskytly čínské subjekty africkým vládám v letech 2008-2021 30 miliard dolarů a 23 miliard dolarů během BRI (2013-2021).

 

 

Dalším zjevným pozitivem bylo vytváření nového modelu spolupráce pro země Jihu, kde je Čína tahounem v poskytování financování. Vytváření alternativních institucí, pro tyto účely vedených Jihem, posiluje roli Jihu v globální ekonomické správě. Z toho mají značné výhody jak přijímající země, tak pochopitelně i Čína.

 

Čínské rozvojové financování se ve srovnání s tradičními přímými zahraničními investicemi (DFI) více zaměřuje na průmyslové a infrastrukturní úvěry. Přibývající data ukazují, že tak více podporuje ekonomický růst a řeší nedostatky infrastruktury a dostupnost energií cíleněji než půjčky Světové banky. Příjemci financí začali přistupovat k Číně a Světové bance jako k substitutům, kde každý z nich podporuje stěžejní, ale jiné sektory.

 

Problémem těchto čínských snah je nepochybně i současné zvýšení rizik a zejména dluhové tísně rozvojových zemí. Rozvojové země totiž trpí kombinovaným dopadem vnějších vlivů, zažívají dluhovou krizi v důsledku pandemie COVID-19, klimatických šoků a úrokových sazeb ve vyspělých ekonomikách. Několik zemí dluží Číně významný podíl ze svého zahraničního dluhu. Čína byla sice velmi konstruktivní v Iniciativě na pozastavení dluhové služby pro nejchudší země (DSSI, 2020), ale v otázce podstatnějšího snížení dluhu zůstávají všichni věřitelé i tak v patové situaci.

 

Negativní je i vliv na znečištění ovzduší. Čínské spalovací elektrárny vypouští přibližně 245 milionů tun oxidu uhličitého ročně, což vede k pokračujícím změnám klimatu. Čínská infrastruktura také přispívá ke změnám využívání půdy, způsobujících další emise skleníkových plynů a rizika pro biologickou rozmanitost a půdní fond. Čína se nicméně nedávno zavázala, že přejde od investic do fosilních paliv k posílení rozvoje čisté energie.

 

Čínou financované projekty představují výrazně vyšší rizika pro biologickou rozmanitost a půdní fond než projekty financované Světovou bankou. Jak bylo zmíněno výše, nedávné trendy však ukazují, že se čínské úvěry posouvají k menším a méně rizikovým projektům, neboť Čína vyvíjí standardy pro budoucí zelenou BRI. Čínské investice navíc nepreferují prostředí se slabými standardy, takže jsou hostitelské země motivovány k uzákonění a prosazování ochrany, sloužící jejich cílům udržitelného rozvoje.

 

Potřeba mobilizace zdrojů je ve světové ekonomice enormní a Čína ji v posledním desetiletí zásadně napomohla. Na základě těchto zkušeností začala i s hostitelskými zeměmi rozvíjet několik rámců zaměřených na maximalizaci přínosů a zmírnění rizik. Partneři z rozvojových zemí mohou tento proces podpořit vypracováním návrhů, odpovídajícím silným stránkám a prioritám Číny, a přizpůsobení politiky řízení rizik spolupráci s čínskými investory.

 

Výrazně samozřejmě může napomoci větší koordinace s partnery z globálního Severu. Ti by měli přinejmenším posílit paralelní snahy, jakými jsou Partnerství pro globální infrastrukturu a investice (PGII) a Global Gateway, poskytující rozvojovým zemím možnost volby a budící zdravou konkurenci při dosahování společných rozvojových cílů.

 

Údaje z čínského think tanku Green Finance & Development Center ukazují, že investice BRI se v prvním pololetí 2023 soustředily převážně na východní Asii a Jižní Ameriku (43,9 %). Stavební projekty, částečně financované čínskými půjčkami, se zaměřily především na subsaharskou Afriku, arabský Blízký východ a severní Afriku (69,9 %).

 

V sousední jižní Asii je bilance BRI smíšená. Indie, jako čínský soupeř, iniciativu od počátku odmítala i proto, že vede přes sporné území, spravované Pákistánem, ale nárokované Indií. Tamní vlajkový projekt „Čínsko-pákistánský hospodářský koridor (CPEC)“ už stejně ztratil dynamiku pro ekonomické potíže Pákistánu a rostoucí obavy Pekingu z bezpečnostních hrozeb v zemi. Bangladéš, Maledivy a Nepál podepsaly BRI a vítají čínské infrastrukturní projekty, přestože souběžně usilují i o lepší obchodní vztahy s Indií. Srí Lanka je domovem jednoho z nejkontroverznějších projektů BRI, přístavu v Hambantotě, který Kolombo pronajalo Pekingu na 99 let, což mnozí Srílančané považují za velkou ránu suverenitě své země.

 

V květnu se Peking dohodl s Tálibánem na rozšíření BRI do Afghánistánu a tamní ministr obchodu a průmyslu Hadži Nooruddín Azízí se zúčastnil pekingského fóra, což je jasným znamením, že Peking je připraven financovat i afghánské projekty.

 

Výsledky BRI jsou po deseti letech již měřitelné. Je zbytečné si opakovat mýty a strkat před skutečností hlavu do písku. Závěrem stojí za zmínku, že prezident Putin tentokrát v Pekingu nikoho moc nezajímal. My bychom se ale o aktivity Číny a jejích partnerů zajímat měli.

 

Vít Vojta, sinolog a právník