Indonésie chce být světová gigafactory, v pozadí svádí boj USA a Čína

Indonésie chce být světová gigafactory, v pozadí svádí boj USA a Čína
13 / 6 / 2024 Ivo Procházka

Stane se Indonésie jedním z klíčových dodavatelů baterií pro elektrická auta? Předpoklady pro jejich výrobu v podobě velkých zásob důležitých kovů jako nikl, měď, mangan a kobalt k tomu rozhodně má. Odhaduje se, že jen niklu se v Indonésii nachází 22 % z celosvětových zásob. I když se většina niklu použije pro výrobu oceli, Indonésie chce s niklem chytře proniknout do dalších dodavatelských řetězců, včetně výroby baterií pro elektromobily.

Pro elektromobilitu unikátní postavení Indonésie, opírající se o domácí zásobu důležitých kovů, kazí jen chybějící naleziště lithia. Lithium, jak ostatně i jméno nejrozšířenějšího typu baterií lithium-ion (Li-Ion) napovídá, je přitom pro výrobu nepostradatelné. Indonésie se snaží tuto kritickou mezeru zacelit smlouvami o dodávce lithia s Austrálií a Afrikou, zatím ale se střídavými úspěchy. Drtivá většina lithia, vytěženého v Austrálii, je bohužel pro Indonésii, již smluvně fixována pro export do Číny.

 

Potřebné dodávky lithia zajišťují prozatím sami výrobci baterií, kteří je pokryjí ze svých stávajících kontraktů s těžebními společnostmi. Indonésie však projektu výroby baterií věří a sama proaktivně investuje do závodů na zpracování lithia a výroby anod.

 

Nedostatek lithia, zajištěný přímo samotnou Indonésií, tak neodrazuje globální hráče jako jihokorejské LG a čínský CATL, kteří v Indonésii začínají budovat továrny za mnoho miliard dolarů, s roční produkcí baterií pro stovky tisíc vozů. Kromě těchto dvou gigantů chystá v Indonésii výrobu baterií i vietnamský výrobce elektromobilů VinFast. Pokud se závody postaví, Indonésie by mohla ukrojit až 10 % z celosvětové poptávky po bateriích!

 

Indonésie zároveň spoléhá na investice podporované americkým zákonem Inflation Reduction Act (IRA), který napomáhá výstavbě továren spojených s elektromobilitou jak na americké půdě, tak i v zemích, s nimiž mají Spojené státy uzavřenou dohodu o volném obchodu. V současné době Indonésie ještě nemá se Spojenými státy uzavřenu takovou dohodu, ale aktivně o ni usiluje. Ale i když dohodu podepíše, dotace v rámci IRA jí ještě přiklepnuty být nemusí.

 

Spojené státy mohou podporu odepřít těm zemím, u kterých panují „různé obavy“. Mezi obavy v případě Indonésie patří například rostoucí investice z Číny. Indonésie se již v roce 2014 rozhodla nerostné suroviny nejenom těžit, ale zároveň budovat průmysl pro jejich zpracování, a zvyšovat tak v dodavatelském řetězci přidanou hodnotu. Čína se výrazným způsobem podílí na výstavbě celého zpracovatelského průmyslu niklu Indonésie, a spolu tak mimo jiné dokázali zvýšit export zpracovaného niklu z 1 miliardy dolarů na úctyhodných 30 miliard!

 

Správná strategie, ale bohužel pro Indonésii se zpracování nerostných surovin děje z pohledu IRA za významného přispění Číny. Baterie vyrobené za účasti čínských dodavatelů by nemohly být instalovány ve elektromobilech výrobců, kteří profitují z dotací IRA. I když si Spojené státy uvědomují hodnotu strategických zásob kovů v Indonésii, dohoda o volném obchodu a začlenění do programu IRA bude obtížné.

 

A aby nebylo pro rodící se indonéský bateriový průmysl obtíží málo, i další velký perspektivní trh, tedy naše EU, přichází se svými ochranářskými opatřeními. EU začne omezovat import baterií, jejichž výroba za sebou zanechala velkou uhlíkovou stopu. EU bude po výrobcích vyžadovat, aby prokázali celkové emise uhlíku od výroby až po dovoz baterií do EU. Špatná zpráva pro Indonésii, ve které je výroba elektrické energie závislá na spalování uhlí, protože zpracování niklu je náročné na spotřebu elektrické energie. Překážky EU však, zdá se, vůbec nebrání gigantickým německým koncernům jako BASF a Volkswagen proaktivně investovat do vznikajícího indonéského ekosystému výroby elektrobaterií.

 

Jaké poučení z případové studie Indonésie plyne pro Českou republiku? Jsme sice členy EU, ale kromě malého ložiska lithia na Cínovci, jehož těžba je z pohledu dopadu na životní prostředí diskutabilní, žádnými dalšími nalezišti kovů nezbytných pro výrobu baterií neoplýváme. Česká republika zároveň nemá uzavřené mezivládní dohody, které by nezbytné kovy zajistily, a nemáme ani jejich návazný zpracovatelský průmysl. Případná továrna na výrobu baterií v České republice bude tak jen další montovna zcela závislá na dodavatelských řetězcích samotného výrobce.

 

Ivo Procházka, odborník na digitální transformaci

 

Titulní fotografie: Midjourney AI