Západní diplomacie se štítí jednat s Rusy, mírovou cestu začíná určovat Čína
Čínský vyslanec pro euroasijské záležitosti Li Chuej absolvoval v květnu kolečko jednání v evropských metropolích, Kyjevě a Moskvě, kde sondoval možnosti urovnání konfliktu na Ukrajině. Mise žádný zlom nepřinesla, to však ani nikdo nečekal. Připomněla ale západním diplomatům, co by mělo být jejich prioritou – usilovat o mír.
Cílem Liho 12tidenní cesty bylo formálně představit zainteresovaným stranám plán čínské vlády na ukončení války. Ten mimo jiné klade důraz na dodržování dvou stejně důležitých norem mezinárodního práva: principu územní celistvosti, který zdůrazňuje Kyjev, a principu nedělitelnosti bezpečnosti, který podtrhuje Moskva.
Čínský emisar si chtěl dále osobně vyslechnout postoje znepřátelených táborů a pokusit se najít nejmenší společný jmenovatel, na jehož základě by bylo možno začít jednat.
Mediální rojení
Západní média se k čínským mírovým iniciativám staví už od počátku skepticky a ráda připomínají „čínskou zaujatost“, dokládanou vazbami mezi Pekingem a Moskvou, či „vágnost“ čínského plánu.
Jejich zpravodajství dokonce často hraničí se sabotáží. Deník The Wall Street Journal tak při Liho jednání v Kremlu s odkazem na „nejmenované západní představitele“ vydal zprávu, že podle čínského zmocněnce by měly být Rusku ponechány „ty části jeho menšího souseda (Ukrajiny), které nyní okupuje“.
Informaci posléze dementoval přímo Dmytro Kuleba, šéf ukrajinské diplomacie, který si u evropských představitelů, s nimiž se Li setkal, na rozdíl od novinářů ověřil, zdali čínský vyslanec při vzájemných rozhovorech něco takového zmínil. Světe div se, nezmínil.
Agentura Reuters také začátkem června uvedla, že Peking zvažuje další evropskou misi, čímž podle ní „přiznal, že květnová cesta nepřinesla bezprostřední výsledky“. Jako by se najednou zapomnělo, že diplomatické řešení války na Ukrajině je běh na dlouhou trať.
Jednat je možné
Přes všechnu možnou kritiku, které lze čínskou iniciativu podrobit, mělo Lihovo diplomatické kolečko smysl přinejmenším ze tří důvodů.
Za prvé potvrdilo, že Moskva i Kyjev vzájemné rozhovory a priori nevylučují. „Nemyslím si, že by Rusko či Ukrajina zavřely před jednáními zcela dveře,“ podtrhl Li po návratu do Pekingu. V záplavě zpráv o údajné neústupnosti jedné či druhé strany, a tudíž o nemožnosti dospět k jakémukoliv příměří, jde o významnou informaci.
Za druhé, Čína po březnovém zprostředkování dohody mezi Íránem a Saúdskou Arábií znovu dokázala, a to navzdory tvrzení některých politiků, jak moc pokračování bojů Pekingu vyhovuje, že se snaží být „sílou pro mír“. To je v případě druhé největší globální mocnosti důležitá zpráva pro celý svět.
Liho mise nakonec obnažila bezradnost euro-americké diplomacie, která nebyla schopna více než rok od začátku války přijít s kompromisním řešením. Je až k neuvěření, že americký ministr zahraničí Antony Blinken mluvil se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem od února 2022 pouze třikrát (navíc krátce, a ne vždy o Ukrajině), zatímco Brusel ruskému šéfdiplomatovi ani nezavolal. Černínský palác nemá, myslím, vůbec smysl ani zmiňovat.
Profesní selhání
Válka je selháním diplomacie, podle oficiálních informací (nelze samozřejmě vyloučit tajná jednání) však většina našich diplomatů, snad až na čestnou výjimku Francouzů, ani po 15 měsících od vypuknutí konfliktu nezačala dělat svou práci.
Cesta čínského emisara je připomínkou, že náplní diplomatické profese je přesně to, čeho se naši diplomaté tak štítí: jednat s protistranou, přestože má odlišné postoje, často i zásadně. Pokud by totiž už předem panovala názorová shoda, žádné diplomacie by ani potřeba nebylo.
Zdeněk Nevělík, novinář a publicista