Vzkaz nové americké administrativy zasedání čínského parlamentu

Vzkaz nové americké administrativy zasedání čínského parlamentu
6 / 3 / 2021 Vít Vojta

Současně se zahájením pravidelných březnových schůzí parlamentu a Politického poradního shromáždění Číny uveřejnila nová administrativa Spojených států svou zahraniční strategii. Ve zkratkovitých zprávách z médií vyznívá až trochu konfrontačně, ale jaký je vlastně její obsah a kontext?

 

Za poslední roky jsme si zvykli na málo diplomatický jazyk velmocí, řinčení slovy a obviněními. Tento týden ale využil nový americký ministr zahraničí výborné příležitosti oslovit čínské protějšky při zahájení desetidenního zasedání širší čínské politické špičky. Nicméně média z dvacetičtyřstránkového strategického rámce národní bezpečnosti vypichují teze ministra zahraničí Anthonyho Blinkena, že „Čína je pro USA největší geopolitická výzva 21. století“ a „jediný soupeř, potenciálně schopný spojit svou ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou sílu a stát se trvalou výzvou stabilnímu a otevřenému mezinárodnímu systému“. Dávat si ale za úkol století soupeření, a právě s rostoucí Čínou, zní povážlivě, skoro až „trumpovsko – pompeovsky“.

 

Právě Blinkena přitom letos představil znalec americké zahraniční politiky, a aktuálně také expert českého CEVRO Institutu Cameron Munter, jako vzdělaného diplomata, navazujícího na práci Clintonovy a Obamovy administrativy. Munter zdůraznil diplomatickou kultivovanost staronového Bidenova týmu a také věčnou pravdu, že jsou to lidé, kdo tvoří politiku (personnel is policy).

 

Proto hned první, médii tolik papouškovaná teze, o soupeři USA s potenciálem být „trvalou výzvou stabilnímu a otevřenému mezinárodnímu systému“, nabízí otázku, nakolik byl takovou výzvou v posledních letech sám šéf Bílého domu? Vždyť prezident Trump dlouhodobě slovy i činy zpochybňoval „stabilní a otevřený mezinárodní systém“, jako neefektivní, předražený, pro USA nevýhodný, a hlavně korumpovaný právě Čínou. Blinken již dříve označil Trumpovu obchodní válku za debakl a jeho úsilí o úplné oddělení se od Číny za nerealistické. Přídomek „primitivismus“ pro chování Trumpovy administrativy jsme od něj neslyšeli, protože je kultivovaný diplomat a vlastenec, ale z projevů staronové americké administrativy je toto hodnocení velmi cítit. 

 

Bohužel barbarizace globální diplomacie za Trumpa velmi zlidověla, a i Čína si přisadila svou koncepcí „diplomatů – válčících vlků“, štěkajících nediplomatické, zbrklé a patetické odpovědi nejen prostřednictvím Twitteru. Konfliktní tón se nevyhnul ani médiím a veřejné diskusi, která zhrubla. Polemika o vztazích s Čínou se polarizovala do absurdních poloh s argumentačními fauly, obviňováním a provokacemi.

 

Proto je dobré načíst celý kontext amerického vzkazu světu a současně zahajovaných čínských „dvou schůzí“, kde se za zajímavější považuje zasedání Politického poradního shromáždění, „jednotné fronty“ čínských společenských, vojenských a podnikatelských elit, spolupracujících na vývoji čínské společnosti se špičkami strany. Nejznámější z delegátů je určitě hongkongský herec Jackie Chan. Velkými výzvami schůzí jsou vedle pandemie a ekonomického růstu přetrvávající populační stagnace, nezměněná ani zrušením politiky jednoho dítěte a hlavní výzvou zůstává udržení sociální stability, když ceny komodit, energií, pracovní síly i běžných životních nákladů stále nelítostně narůstají.

 

To vše ví i diplomat Anthony Blinken, který se na diplomacii odkazuje i v předkládané strategii. Na jedné straně se spoléhá na oživené partnerství s NATO, Austrálií, Japonskem a Jižní Koreou, na prohloubení partnerství s Indií a spolupráci s Novým Zélandem, Singapurem, Vietnamem, státy ASEAN a pacifickými ostrovními zeměmi k posílení dlouhodobých strategických výhod USA. V jiném kontextu je zmíněna i podpora Taiwanu a čínských sousedů, hájení demokracie a lidských práv v Hongkongu, Xinjiangu a Tibetu.

 

Na druhé straně se hlásí k investicím do vlastních lidí, americké ekonomiky a demokracie, aby mezinárodní agendu dál světu předkládaly USA a nikoliv Čína. Dokument pochopitelně zmiňuje problém nekalé obchodní soutěže, kybernetických krádeží, donucovací ekonomické praxe a další přešlapy, přisuzované čínské straně. USA jsou však ochotny společně pracovat na globálních normách a dohodách, které zvýhodňují americké zájmy a odrážejí americké hodnoty.

 

V závěru zdůrazňuje, že strategické soupeření nemá zamezit spolupráci s Čínou, pokud je v americkém zájmu. Že USA povedou praktickou, na výsledky zaměřenou diplomacii a vyhnou se rizikům z omylů a přepočítání se. Vítá spolupráci s čínskou vládou v problematice klimatických změn, globální zdravotní bezpečnosti, kontroly zbraní a všude, kde jsou osudy a zájmy spojené.

 

Inspirující pro rozhádanou českou společnost může být i výzva k motivování mladé generace do práce ve veřejné či státní službě.

 

V samotném úvodu dokumentu říká nový americký prezident Biden, že pod novou administrativou je Amerika zpět. Diplomacie je zpět. Aliance jsou zpět. Ale my se nedíváme zpět.

 

Takže americká strategická koncepce může být dobrou zprávou, když i přes určitou setrvačnou konfliktnost nejspíše plánuje vrátit do mezinárodních vztahů normální, slušný a snad i věcný přístup. V následujících týdnech uvidíme, jaká bude odpověď z Pekingu.

 

Vít Vojta, sinolog a právník

 

Článek vyšel v sobotu 6. března 2021 v upravené podobě v deníku Mladá fronta DNES