Výstava „Češi v Indonésii“ putuje indonéskými ostrovy
V prostorách kulturního a vzdělávacího komplexu Taman Pintar v Yogyakartě se tento týden představila výstava Češi v Indonésii, přibližující bohaté vzájemné vazby obou vzdálených zemí, od dávné minulosti až po dnešek. Vernisáž byla součástí slavnostního podpisu smlouvy, potvrzující záměr spolupráce mezi jihočeskou Hlubokou nad Vltavou a indonéskou Yogyakartou, kterou podepsali nejvyšší představitelé obou měst - starosta a senátor Tomáš Jirsa a jeho indonéský partner Singgih Raharjo.
Výstava Češi v Indonésii se již koncem minulého roku představila v prostorách Honorárního konzulátu České republiky na Bali, odkud štafetu převzal na začátku roku Joshua district, unikátní obytný a kulturní komplex vytvořený z kontejnerů, který se na Bali stal místem vzájemného setkávání nejen české krajanské komunity. Po těchto zastávkách budou „Češi v Indonésii“ putovat po dalších místech v Indonésii a na závěr se představí v Jakartě.
Přestože Českou republiku a Indonésii dělí téměř devět tisíc kilometrů, mají vzájemné vztahy několikasetletou tradici. Jen málokdo ví, že prvním Evropanem, zmiňujícím ostrov Sumatra, byl mnich s českou krví bratr Oldřich ze severoitalského Furlánska, jenž Evropanům představil také Tibet.
Na přelomu 19. a 20. století, v tehdy ještě koloniální Nizozemské východní Indii, působili čeští lékaři, hudební školu v Batávii (dnes Jakarta) vedl český muzikant Josef Šrogl, krásy země českému publiku zprostředkovával básník Konstantin Biebl a průkopnické podnikatelské kroky obstaral Tomáš Baťa.
Na diplomatickém poli se vzájemné vztahy upevnily 4. srpna 1955, kdy Československo otevřelo v indonéské metropoli své velvyslanectví. V padesátých letech se na indonéském trhu objevily první motocykly československé výroby Jawa, které se staly velmi populární. V roce 1963 zvítězil na tomto stroji na Velké ceně Indonésie český závodník František Šťastný, který se poté vydal na propagační jízdu po Jávě.
Do země pod rovníkem v poválečných letech zamířila i legenda světové atletiky, Emil Zátopek, který trénoval místní sportovce. Po celé zemi doprovázel na mnoho utkání své indonéské svěřence jeden z nejlepších fotbalistů 60. let minulého století, Josef Masopust. Češi na indonéských ostrovech stavěli cukrovary, cvičili indonéské piloty a do českých kin dorazil také doposud jediný společný filmový projekt Akce Kalimantan. V indonéských biografech se diváci zase mohli setkat s celebritami, pocházejícími ze smíšených indonésko-českých manželství. Dveře ke vzájemnému poznávání otevřelo i studium indonéštiny, jehož základy v českých zemích položil po druhé světové válce na Škole orientálních jazyků ing. Ivan Hes, který strávil devatenáct let jako ředitel cukrovaru na Jávě.
Zájem o exotickou Indonésii mnohonásobně vzrostl v posledních letech, kdy se zejména nejvyhledávanější indonéský ostrov Bali stal domovem stovek Čechů. V roce 2016 vznikla krajanská nadace Bohemindo, která mimo jiné vydala česko-indonéskou verzi literárního skvostu Konstantina Biebla Pojedu jednou na dalekou Jávu. Na Bali a sousední Nusa Penidě působí hned čtyři české potápěčské základny. Dres fotbalového klubu Persija Jakarta oblékli Michael Krmenčík a Ondřej Kúdela. Indonésie posloužila jako lokace hned pro dva nové české filmy.
Na Mentawajských ostrovech u Sumatry se zrodila část snímku podle románové předlohy Josefa Formánka Dvě slova jako klíč a Bali, včetně jeho podmořského světa, posloužilo na konci minulého roku jako kulisa pro nový film Rudolfa Havlíka Poklad.
Češi v Indonésii staví školy, likvidují odpadky na znečištěných plážích, do indonéských tříd rozesílají učebnice věnované ochraně přírody, na Sumatře zachraňují poloopici outloně se sametovýma očima, na Kalimantanu se věnují karetám obrovským a dalším mořským želvám, sledují zajímavé nosaté opice a pomáhají místním obyvatelům při ochraně tropického deštného pralesa. Možná nevědomky tak kráčejí po cestách, které prošlapali jejich dávní předchůdci.
Indonésie však není jen rájem turistů či biologů, ale 17 tisíc ostrovů přináší bohatstvím svých přírodních zdrojů zajímavé investiční příležitosti od potřebných projektů ekologických technologií až po složitější projekty využívání nerostných surovin, kterými tato země přímo oplývá. Nejuchopitelnější je nákup nemovitostí nebo výstavba resortů, mnoho Čechů zejména na Bali se vrhlo do developerských projektů, staví zde různé vily určené k pronájmu nebo jenom k vlastnímu využití. Tento boom nastal zejména po znovuotevření nejznámějšího indonéského ostrova po covidové epidemii. Potřebný servis poskytují svým krajanům i různé české firmy jako například CEKINDO, které se vypracovalo na významného hráče v oblasti poradenství a podpory zahraničních firem v zemi.
Indonésie není tak daleko, jak se zdá na mapě. A určitě stojí za pozornost, kterou ji věnují generace Čechů již staletí. Také putovní výstava Češi v Indonésii, jež bude pokračovat po sídlech generálních konzulátů České republiky, je klíčem k jejímu poznání.
Pavel Zvolánek, publicista a průvodce po Jihovýchodní Asii