Analýza: Vysocí ústavní činitelé jezdí na Tchaj-wan naprosto výjimečně

Analýza: Vysocí ústavní činitelé jezdí na Tchaj-wan naprosto výjimečně
25 / 11 / 2019 Mikuláš Nozar

V letošním roce se opakovaně stala tématem některých českých politiků otázka jednotné Číny. Naposledy předseda Senátu PČR Jaroslav Kubera po jednání s čínským velvyslancem Čang Ťien-minem (Zhang Jianmin) vyslovil domněnku, že "citlivost otázky jedné Číny vychází z obav z možného rozpadu země". Pan předseda Kubera také plánuje cestu na Tchaj-wan, od které jej údajně odrazují všichni tři zbývající nejvyšší ústavní činitelé ČR. Abychom lépe porozuměli otázce Tchaj-wanu, zpracoval jsem z veřejných zdrojů historický kontext této problematiky a doplnil aktuální status výměny s EU a ČR.

Stručný historický úvod: dynastie Čching (Qing), válka proti japonské agresi a Čínská občanská válka

Také během vlády dynastie Čching mezi léty 1683-1895 byl Tchaj-wan součástí čínské říše. V roce 1895 jej na základě smlouvy podepsané v Shimonoseki získali Japonci, protože jim mandžuská dynastie musela území postoupit v důsledku prohrané války. Po 50 letech japonské kolonizace se Tchaj-wan na základě Káhirské deklarace znovu připojuje k Číně. Od roku 1945 do roku 1949 na Tchaj-wan prchají členové a představitelé nacionální strany Kuomintangu, který i přes velkou podporu Američanů prohrává občanskou válku na pevnině s komunisty, a to především z důvodu neschopnosti řešit hospodářské problémy, obrovské míry korupce, nedisciplinovanosti armády, propojení s podsvětím a nerozhodnosti postavit se japonské agresi.

Před příjezdem Čankajška v roce 1949 byl do té doby, ve srovnání s pevninou, prosperující ostrov vydrancován kuomintangskými vojáky, proběhly i pogromy místních obyvatel. V roce 1949 je na pevnině Mao Ce-tungem vyhlášena Čínská lidová republika a Čankajškem Čínská republika na Tchaj-wanu. Obě strany si nárokují zákonnou vládu nad celou Čínou a ani jedna ze stran koncept jedné Číny nezpochybňuje.

Status Tchaj-wanu v druhé polovině 20. stol.

Po roce 1949 se po ztrátě Číny ve prospěch komunistů stává podpora Čínské republiky na Tchaj-wanu jedním z hlavních zájmů Ameriky v období studené války. Také díky její pomoci a ochraně dochází na Tchaj-wanu k rychlému hospodářskému rozvoji. Kuomintangská Čínská republika zastupovala celou Čínu v OSN až do roku 1971, kdy členství v OSN ztrácí ve prospěch komunistické Čínské lidové republiky (ČLR). Tímto také Čínská republika ztrácí mezinárodněprávní suverenitu.

Navázání diplomatických styků s ČLR pro jednotlivé země znamená, že akceptují politiku jedné Číny, a tedy nemohou mít zároveň navázané diplomatické styky i s Čínskou republikou na Tchaj-wanu formou velvyslanectví. Zde bych rád panu primátoru Hřibovi s jeho hojně citovaným výrokem z Twitteru, jež je cílený českému prezidentovi, totiž výroku o „naslouchání českému Ministerstvu zahraničních věcí“, doporučil seznámit se se základními tezemi problematiky (nejlépe na oficiálních webových stránkách zmiňovaného MZV).

S Čínskou republikou na Tchaj-wanu má ze současných 193 členských zemí OSN diplomatické vztahy navázáno 16, jedná se z většiny o ostrovy v Latinské Americe a v asijsko-pacifickém regionu. Těchto 16 zemí (ještě před dvěma měsíci jich bylo 18, celkový počet má lineárně klesající tendenci) má s Čínskou republikou na Tchaj-wanu aktivní diplomatickou výměnu na nejvyšší úrovni.

Současnost – vzájemné vztahy

Z výše uvedeného je zřejmé, že ČR, státy EU a většina států světa má s Tchaj-wanem bilaterální relaci omezenou na nepolitické oblasti: hospodářskou a obchodní spolupráci, kulturu, školství a mezilidskou výměnu. Zastupitelské úřady z obou stran mají působnost omezenou na uvedené oblasti a působí pod názvem „Hospodářská a kulturní kancelář“. Tchaj-wan je od roku 2002 členem WTO jako samostatné celní území a dialog EU s Tchaj-wanem je v návaznosti na politiku jedné Číny veden formou dialogů a konzultací o otázkách obchodní a investiční politiky.

Pravidelná výměna na úrovni náměstků ministra mezi ČR a Tchaj-wanem probíhá formou zasedání bilaterálních hospodářských konzultací, za českou stranu jsou tato jednání zpravidla vedena náměstkem ministra průmyslu a obchodu pro evropské záležitosti a zahraniční obchod.

Pokud jde o obchod mezi ČR a Tchaj-wanem, má jeho obrat stoupající tendenci a v minulém roce dosáhl úrovně 1,44 mld. USD. Český vývoz za rok 2018 činil 212 mil. USD. Pro srovnání: český vývoz do Číny za stejné období činil 2,58 mld. USD. Český dovoz z Tchaj-wanu v roce 2018 dosáhl výše 1,23 mld. USD, tj. vzájemný obchod má výrazný deficit na české straně.

Ve vzájemných ekonomických vztazích se významně profilují tchajwanské investice. Celkem v ČR bylo založeno 36 projektů tchajwanských podnikatelů. Podle údajů agentury CzechInvest za období 1995-2018 činí hodnota tchajwanských investic v ČR asi 1,21 mld. USD. Z mimoevropských investorů v ČR je Tchaj-wan na 4. místě (po Japonsku, Korejské republice a USA).

Současnost – jednání představitelů Ministerstva pro ekonomické záležitosti Čínské republiky na Tchaj-wanu (zkratka MOEA, viz oficiální webové stránky ministerstva) s partnery ze zemí EU

  • EU: Brusel, červen 2019, kromě každoročních bilaterálních schůzek mezi EU a TW návštěva delegace vedené ministrem MOEA panem Šenem (Shen), setkání s Timo Pesonenem, vedoucím Generálního ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky (DG GROW)
  • Finsko: Tchaj-pej, srpen 2018, náměstek ministra WANG, MOEA, a Jari Gustafsson, stálý tajemník ministerstva hospodářství a zaměstnanosti
  • Švédsko: Stockholm, září 2019, náměstek ministra Wang, MOEA, přijetí státním tajemníkem ministerstva zahraničního obchodu Kristerem Nilssonem
  • Spojené království: Londýn, říjen 2019, náměstek ministra Wang, MOEA, setkání s britským státní tajemníkem pro mezinárodní obchod Conorem Burnsem

Současnost – jednání představitelů Ministerstva zahraničních věcí Čínské republiky na Tchaj-wanu (zkratka MOFA, viz oficiální webové stránky ministerstva) a tchajwanské prezidentky Cchaj (Cai) (viz oficiální webové stránky prezidentské kanceláře) a představiteli EU a USA v Tchaj-pej (Taipei) za poslední rok

  • Lucembursko: říjen 2019, poslankyně Lucemburského parlamentu Viviane Reding + delegace
  • Nizozemí: říjen 2019, člen Nizozemské sněmovny reprezentantů Henk Krol + delegace
  • Stát Idaho: říjen 2019, guvernér amerického státu Idaho Brad Little + delegace
  • USA: říjen 2019, senátor Ted Cruz, člen Výboru pro zahraniční vztahy USA + delegace (po 35 letech první americký senátor, který se účastnil Oslav národního dne)
  • Spojené království: září 2019, poslanci Parlamentu Spojeného království Lord Rogan pan Evans + delegace (v roce 2019 v pořadí druhá návštěva delegace na úrovni poslanců Parlamentu Spojeného království, v roce 2018 proběhly delegace na stejné úrovni celkem tři)
  • Stát Mississippi: srpen 2019, guvernér státu Mississippi Phil Bryant + delegace
  • Belgie: květen 2019, předseda belgického Senátu Jacques Brotchi + doprovod
  • EU: prosinec 2018, poslanec Evropského parlamentu Agustín Díaz de Mera + delegace
  • ČR: listopad 2018, místopředseda PSP ČR Vojtěch Pikal + čtyřčlenná delegace poslanců

Sumarizace bilaterálních relací

Ze zpracovaných dostupných podkladů vyplývá, že styky v exekutivě mezi EU a Tchaj-wanem jsou vázány především na oblast vzájemného obchodu, a to převážně na úrovni náměstka ministra a nižší. Při návštěvě zemí EU ministrem nebo náměstkem ministra z Tchaj-wanu je úroveň přijetí odpovídající protistraně nebo nižší (ministr bývá běžně přijat na úrovni náměstka nebo i nižší, např. v Německu, jak vyplývá z rozhovoru se členem německého Parlamentu při návštěvě Tchaj-peje).

Pokud se podíváme na zákonodárce, pak poslanci z evropských zemí jezdí na návštěvu Tchaj-wanu poměrně běžně, vysocí ústavní činitelé však jen naprosto výjimečně.

Z nejvyšších ústavních činitelů zemí EU vyčnívá v posledních dvou letech snad jen návštěva předsedy belgického Senátu v Tchaj-peji, s přijetím prezidentkou Cchaj. Jen o měsíc později jsme v celosvětových médiích mohli v kontrastu zaznamenat incident vydání ujgurské matky se čtyřmi dětmi z belgického velvyslanectví v Pekingu, když hledali azyl, do rukou čínské policie, za což Belgie sklidila zaslouženou kritiku na mezinárodní scéně, která jednoznačně vyvolala daleko více mezinárodní pozornosti než zmiňovaná cesta předsedy Senátu.

Z uvedených důvodů vyplývá, že oficiální cesta předsedy Senátu PČR nezapadá do konceptu zahraniční politiky ČR a EU.

Závěrem

Respektování politiky jedné Číny je oficiální politikou NATO, EU i ČR. Polemizování a zpochybňování politiky jedné Číny není z hlediska dlouhodobých ekonomických zájmů ČR a českých firem konstruktivní. Největším českým exportérem na čínský trh je ŠKODA AUTO a.s., aktuálně je každý čtvrtý vůz ŠKODA dodaný zákazníkovi v Číně. Snad ani nemusíme zmiňovat, že ŠKODA AUTO patří mezi největší české zaměstnavatele a spolu s dalšími exportně orientovanými průmyslovými firmami je páteří české ekonomiky.

Respektování politiky jedné Číny na druhé straně neznamená, že bychom měli rezignovat na otázku dodržování lidských práv. Naopak. To totiž také společně s podporou demokracie patří mezi stěžejní cíle zahraniční politiky České republiky.

Pokud chceme vést s Čínou konstruktivní dialog jako rovnocenný partner a zároveň prosazovat otázku lidských práv (nejen v autonomních oblastech Ujgurska a Tibetu), neměli bychom se stavět do zbytečně nevýhodné pozice. Ústavní činitelé nemají odpovědnost pouze sami za sebe, ale také za celou zemi, kterou reprezentují.


Mikuláš Nozar, sinolog


Zdroje:
  • Čína ve 20. století. Díl 1, Bakešová, Ivana, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001
  • Čína ve 20. století. Díl 2, Bakešová, Ivana, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003
  • Dějiny Číny, John King Fairbank, NLN – Nakladatelství Lidové noviny, 2010