Vypovězení „ponorkové smlouvy“ může rozkolísat strategickou rovnováhu mezi velmocemi

Vypovězení „ponorkové smlouvy“ může rozkolísat strategickou rovnováhu mezi velmocemi
20 / 9 / 2021 Jan Oliva

Francie je v šoku. Situace se dá bez přehánění shrnout do této krátké věty. Jednostranné australské zrušení zakázky na vojenské ponorky ve středu 15. záři Francii hluboce zasáhlo a může výrazně ovlivnit rovnováhu mezi velmocemi.

Nejdříve ale několik faktů. V roce 2016 se francouzké společnosti Naval Group podařilo získat australskou zakázku na obnovení ponorkové flotily. Mezinárodního tendru se tehdy zúčastnili také Němci (ThyssenKrupp Marine Systems) a Japonci (Mitsubishi-Kawasaki). Již tenkrát byla ve francouzském tisku tato zakázka označována jako „smlouva století“[1] a srovnávána s podobným úspěchem francouzského vojenského průmyslu, prodejem stíhaček Rafale do Egypta, Indie či Saudské Arábie. Tento úspěch slavili vedle francouzských diplomatů i politici, neboť šlo o součást takzvané „třetí cesty“, o kterou se Francie dlouhodobě snaží jako o alternativu opozice států proti vlivu Číny či USA.

 

V kontraktu šlo o výrobu, dodávku a padesátiletou údržbu flotily dvanácti ponorek na konvenční (dieselový) pohon s výzbrojí amerického Lockheed-Martin. Po tříletých jednáních, jejichž předmětem byl i technologický transfer či závazek přenést část výroby ponorek do Austrálie[2], došlo 11. února 2019 v Canbeře k podepsání finální smlouvy tehdejší ministryní obrany Florence Parlyovou, jejím australským kolegou Christopherem Pynem a premiérem Scottem Morrisonem. Cena dohody dosáhla několika desítek miliard euro[3], ale jen 8 miliard mělo jít přímo do francouzského průmyslu. Další etapou byly předběžné studie, které měly přejít v roce 2023 do fáze výroby a od roku 2030 se měla plavidla postupně uvádět do provozu.

 

Z ekonomického hlediska znamená zrušení smlouvy pro francouzské hospodářství čistou ztrátu osmi miliard eur, pravděpodobně o něco více. Také se budou škrtat pozice výkonného ředitele programu „Australian Future Submarine“ a asi dalších pět set postů nejkvalifikovanějších odborníků, především ze severofrancouzského Cherbourgu, kde se výrobní doky Naval Group nachází a kde se měla plavidla stavět. Škrtat se budou i pozice desítek francouzských techniků v Austrálii, a Australanů v Cherbourgu, jejichž děti začaly letos v září poprvé navštěvovat pro ně speciálně zřízené dvojjazyčné školy[4]. Zrušení smlouvy by mělo automaticky vést k soudnímu sporu, který může trvat roky a skončit následnou penalizací Austrálie...

 

Hlavní škoda ale vznikla někde zcela jinde. Francouzský tisk hýří výrazy jako „diplomatická krize“[5], „gesto bez elegance“, „transatlantické opovrhování“[6] a podobně. Nejvyšší státní činitelé vyjadřují překvapení a absolutní nesouhlas, ministryně obrany Parlyová v komuniké odsoudila „rozhodnutí, jež je do slova a do písmene opakem ducha spolupráce Francie s Austrálií“. (…) „Americké rozhodnutí vyřadit evropského partnera a spojence, jakým je Francie, z partnerství s Austrálií v okamžiku, kdy v indicko-pacifické oblasti čelíme velikým výzvám, je znamením inkoherence, kterou Francie tímto konstatuje a považuje za politováníhodnou.“[7]

 

Jednání prezidenta Bidena se mimo jiné přirovnává k nepředvídatelnosti a nespolehlivosti Donalda Trumpa, což je z úst francouzské diplomacie velmi nelichotivé.

 

Nezasvěcený by na tím vším mohl mávnout rukou a říci: „Vždyť jde jen o pár ponorek. Jaký to může mit význam?“ Opravdu, z čistě ekonomického hlediska jde o ztrátu, která se určitě časem nahradí. Z hlediska diplomatického a vojensko-strategického jde však jak obsahově, tak především formálně o věc doslova ohromující. Logicky by měl tento diplomatický otřes evropské země v čele s Francií dál směřovat k vymanění se z amerického vlivu, což znamená i vlastní nezávislou politiku vůči Rusku a Číně.

 

Těžko říci, jak se k věci postaví další státy Evropské unie, ale možným scénářem by mohlo být posílení evropské diplomacie a obrany. Jde i o průmyslovou výzvu, vždyť především francouzský a německý zbrojní průmysl nemohou být na jedné straně tlačeny do „rovného“ hospodářského klání na mezinárodní úrovni a pak zažívat podobné zkraty jménem vyšších zájmů velmoci. USA tím vytváří další precedens, na který snadno naváže velmocenská diplomacie  Ruska a Číny, jak bylo znát již z prvních projevů[8].

 

Jan Oliva, historik a kulturolog, žijící ve Francii

 

Odkazy:

[1] Cf. Le Monde, 16. září 2021, « Sous-marins : l’Australie rompt le « contrat du siècle » avec la France, crise diplomatique entre Paris et Washington »

(https://www.lemonde.fr/international/article/2021/09/16/l-australie-rompt-le-contrat-du-siecle-avec-la-france-sur-les-sous-marins-au-profit-de-technologies-americaines-et-britanniques_6094854_3210.html);

Le Monde, 16. září 2021, Sous-marins : la fin du « contrat du siècle » avec l’Australie porte un coup à l’image de Naval Group (https://www.lemonde.fr/international/article/2021/09/16/sous-marins-la-fin-du-contrat-du-siecle-avec-l-australie-porte-un-coup-a-l-image-de-naval-group_6094891_3210.html);

Le Monde, 16. září 2021, Crise diplomatique entre Washington et Paris au sujet des sous-marins australiens

(https://www.lemonde.fr/international/article/2021/09/16/crise-diplomatique-entre-washington-et-paris-au-sujet-des-sous-marins-australiens_6094856_3210.html).

[2] Naval Group tento technologický transfer popisuje na svých stránkách takto: „Naval Group také Austrálii nabídl exkluzivitu v této oblasti [správy ponorek], zavázal se v přenosu technologií a pracovních sil jít tak daleko, jako žádný jiný výrobce.“ (https://www.naval-group.com/fr/statement-1019)  

[3] Příspěvky v tisku zmiňují různé částky od 34 do 56 miliard euro (např. https://www.lemonde.fr/international/article/2021/09/16/crise-diplomatique-entre-washington-et-paris-au-sujet-des-sous-marins-australiens_6094856_3210.html).

[4] Cf. Le Monde, 19. září 2021, Sous-marins australiens : à Cherbourg, l’amertume face à « des années de boulot rayées d’un trait de plume », (https://www.lemonde.fr/economie/article/2021/09/19/sous-marins-australiens-a-cherbourg-le-retournement-de-veste-des-kangourous-a-du-mal-a-passer_6095193_3234.html).

[5] Cf. Le Monde, Sous-marins : l’Australie rompt le « contrat du siècle » avec la France, crise diplomatique entre Paris et Washington (https://www.lemonde.fr/international/article/2021/09/16/l-australie-rompt-le-contrat-du-siecle-avec-la-france-sur-les-sous-marins-au-profit-de-technologies-americaines-et-britanniques_6094854_3210.html).

[6] Cf. Le Monde, 17. září 2021, Sous-marins australiens : comment les Etats-Unis ont laissé la France dans l’obscurité (https://www.lemonde.fr/international/article/2021/09/17/sous-marins-australiens-comment-washington-a-laisse-la-france-dans-l-obscurite_6095017_3210.html).

[7] Cf. Le Monde, op. cit. Crise diplomatique entre Washington et Paris…

[8] Jak se dočteme v deníku Le Monde od francouzského korespondenta v Pekingu, v článku pod názvem « Pro Čínu je Joe Biden « šéfem pouličního gangu » ». Cf. Le Monde, 17. září 2021, Sous-marins australiens : pour la Chine, Joe Biden est un « chef de gang de rue », https://www.lemonde.fr/international/article/2021/09/17/pour-la-chine-joe-biden-est-un-chef-de-gang-de-rue_6095004_3210.html). Tento se odkazuje na článek v China Daily a jiné ze 17. září 2021.