Volodymyr versus Vladimir: dilema, na které poukázal již Starý Mistr

Volodymyr versus Vladimir: dilema, na které poukázal již Starý Mistr
29 / 3 / 2022 Rostislav Fellner

Starý Mistr, známý též pod jménem Lao-c´ (老子), je spojován s počátky taoismu a také s autorstvím jednoho z nejpozoruhodnějších spisů staré Číny, označovaného jako Tao te ťing (道德經). Jeho text, řazený běžně do 81 kapitol, bývá různě interpretován. Nabízíme časově kontextuální interpretaci jeho 1. kapitoly.

První kapitola spisu Tao te ťing, která by mohla být podle některých interpretů považována za úvod do terminologie Starého Mistra a jeho metody pojmenovávání (např. David Sehnal: Kniha Laozi), nás hned na samém počátku konfrontuje s možnostmi překladu a interpretace znaku tao (dào 道), zřejmě klíčového znaku Tao te ťingu.

 

Nelze než na úvod k této věci učinit krátkou poznámku. Na jedné straně většina našich i zahraničních překladatelů Tao te ťingu znak tao zpravidla nijak speciálně nepřekládá a ponechává v jinak přeloženém textu poněkud tajemně působící výraz Tao (Dao), současně jej ale jednotliví autoři překladů interpretují velice odlišným způsobem. Jednou například jako „absolutní jednotnost“ (Berta Krebsová: Lao- c’. Tao te ťing. O tao a ctnosti), jindy jako „metafyzický subjekt, skrze nějž se realizuje veškeré bytí“ (Marina Čarnogurská: Lao c’ a proces vzniku Tao Te ťingu), nebo obecně jako tu „univerzální správnou cestu“ (Sehnal 2013).

 

Interpretací koluje ale mnohem více. Důvodem jejich množství je skutečnost, že znak tao je pro každého překladatele naprosto klíčové nějak interpretovat, aby mohl text Starého Mistra smysluplně překládat, a to v kontextu každé kapitoly Tao te ťingu, kde na něj znovu a znovu narazí. Možná nejpřirozenějším řešením tedy může být namísto hledání filozofického (metafyzického) nadstavbového pojmu, který by vše zastřešil, akceptovat pragmaticky pro překlad znaku tao v celém Tao te ťingu obecný termín „cesta“, který si své konkrétní naplnění najde v rámci příslušného textu. Někdy to může být „záměr“, „vize“, „intence“, jindy třeba „způsob“ či „metoda“.

 

Podívejme se jakou náplň by mohl získat znak tao (dào 道) v obecném významu „cesta“ v 1. kapitole Tao te ťingu (čínské znaky jsou zde uvedeny podle tzv. verze Ma-wang tuej 馬王堆, z archeologického nálezu z roku 1973 z hrobky datované do roku 168 př. n. l.):

 

道 可 道 也  非 恆 道 也

Po té cestě se můžeš vydat.

Ale trvale udržitelná cesta to není.

名 可 名 也  非 恆 名 也

I nějakým jménem ji můžeš pojmenovat.

Ale ani to nebude trvale udržitelné jméno.

无 名 萬 物 之 始 也

Vždyť cokoliv, je-li počato,

jméno ještě nemá.

有 名 萬 物 之 母 也

Všechno své jméno dostává,

až když to matka začne kojit.

故 恆 无 欲 也  以 觀 亓 眇

Proto: o tom, kdo nedychtí si je trvale udržet,

je známo i to, co je očím běžně skryté.

恆 有 欲 也  以 觀 亓 所 噭

Leč o tom, kdo prahne si je trvale udržet,

je známo jen to, co se veřejně hlásá.

两 者 同 出 異 名 同 胃

Říkáme nastejno tomu dvojímu,

jemuž náleží odlišné pojmenování,

i když to vzešlo ze stejného.

玄 之 又 玄 眾 眇 之 門

Tohleto uchopit a postupně i pochopit –

to je brána ke všemu, co je našim očím skryté.

 

Že takto přeložený text nehovoří přímo o dvou prezidentech Volodymyrovi a Vladimirovi? Nehovoří, samozřejmě, ale identický problém je tu nastolen, připustíme-li časově a situačně kontextuální interpretaci našeho textu. Záleží jen, jaké čtení uvedeného textu zvolíme. Pak jej lze parafrázovat třeba i tímto způsobem:

 

Po té cestě se můžeš vydat, Vladimire.

Ale trvale udržitelná cesta to není.

I nějakým jménem ji můžeš pojmenovat, třeba speciální mírová operace.

Ale ani to nebude pro ni trvale udržitelné jméno.

Vždyť cokoliv, je-li počato,

jméno ještě nemá.

Všechno své jméno dostává,

až když to matka začne kojit,

neboli: až po plodech poznáte je, a čas to sám pojmenuje.

 

Proto: o tom, kdo nedychtí si své jméno a moc trvale udržet,

se dozvíš i to, co je očím běžně skryté.

Leč o tom, kdo prahne si své jméno a moc trvale udržet,

se dozvíš jen to, co se veřejně hlásá.

Říkáme nastejno tomu dvojímu,

prezident a prezident,

jemuž náleží odlišné pojmenování,

třeba: prezident-demokrat a prezident-diktátor?

i když to vzešlo ze stejného

(nakonec i Vladymyr a Vladimir vzešli ze stejného slovního základu).

Tohleto uchopit a postupně i pochopit –

to je brána ke všemu, co je našim očím skryté. [1]

 

Toto je naše časově a situačně kontextuální parafráze 1. kapitoly Tao te ťingu, nebo též interpretace, ve které jde na prvém místě o porozumění textu – řečeno slovy Paula Ricoeura – v situaci a v čase, v nichž my žijeme, a při použití kontextu jako filtru.

 

Rostislav Fellner, poustevna BACÍN, sinolog a mykolog

 

[1] To je nakonec známý poznatek, ke kterému dochází i Malý princ v podání Saint-Exupéryho: „Co je důležité, je očím neviditelné.“

 

Text vychází z materiálů, obsažených ve skriptech „Čínština podle Tao te ťingu“, 1. kapitola, kompletovaných pro účastníky kurzu „Tao te ťing krok za krokem“ v lednu 2022 v Zámeckém dvoru ve Všeradicích (66 s.).

Odkazovaná literatura:

David Sehnal: Kniha Laozi. Překlad s filologickým komentářem. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2013

Berta Krebsová: Lao- c’. Tao te ťing. O tao a ctnosti. Praha: Odeon, 1971

Marina Čarnogurská: Lao c’ a proces vzniku Tao Te ťingu. I. diel. Bratislava: Veda, 2009