Volby na Tchaj-wanu skončily, co to znamená pro Čechy?

Ne že by DPP, která udržela křeslo prezidenta potřetí za sebou, nezasloužila sympatie za zásluhy v demokratizaci politického systému a protlačení liberálních reforem. Zatímco v domácí politice teď demokratům začnou problémy se silnou opozicí, v zahraniční politice bude v kvazi-prezidentském systému DPP pokračovat v nastoleném kurzu, jak asertivní styl Laie dlouho slibuje. Osoba výrazné viceprezidentky Hsiao Bi-khim s kosmopolitní identitou, narozené ve smíšeném čínsko americkém manželství v Japonsku a se silnými vazbami na USA dává tušit, že ve vztahu k pevninské Číně bude horko.   

 

Bude rušno i v Praze?

Tchajwanská zahraniční politika DPP měla vždy ostrý protičínský náboj, kterým mobilizuje domácí voliče před výhrůžkami Pekingu. Je s podivem, jak asi Peking hodnotí svou strategii v nežádoucím účinku v tchajwanských volbách, ve kterých nahání hlasy pro DPP. Zahraniční politika všech prezidentů DPP vždy cílila na západní podporu, zvláště když zemí, které ještě jsou ochotny uznávat Tchaj-wan, je čím dál méně. Nové demokratické státy ve střední Evropě po rozpadu východního bloku se v 90. letech se staly Bonanzou, kde stačilo slibovat a místní nové elity jevily pro Tchaj-wan ochotu.

 

Česká politická podpora Tchaj-wanu je dlouhodobá, za posledních pět let však nebývale akcelerovala. Meziparlamentní dialog s tchajwanskými protějšky je zcela běžný, reprezentovat však na úrovni předsedy Senátu a předsedy Poslanecké sněmovny tento rámec překračuje s ohledem na naše závazky respektovat politiku jedné Číny, kterou ostatně formálně uznávají i USA, Evropská Unie a všechny důležité státy světa. Tchajpejská diplomacie si však u nás už navykla z Prahy dovážet politiky jako eskort.

 

Praha dlouhodobě podporuje přijetí Tchaj-wanu do Světové zdravotnické organizace (WHO), riskuje diplomatické obtíže kvůli přijímání vysoce postavených politiků z Tchaj-wanu, čímž si pohrává s ideou státní suverenity ostrovní země, kterou do omezené míry prosazuje jen část politického spektra na Tchaj-wanu a velmi malá část veřejnosti. Parlamentní dialog se odehrával zejména prostřednictvím návštěv Senátu, který před předsedou Milošem Vystrčilem nejvýše reprezentoval místopředseda Petr Pithart, v české politice, intelektuální sféře a v bývalém disentu jistě významná osobnost. Prezident Havel, který je na Tchaj-wanu známý a velmi populární, navštívil Tchaj-wan jako soukromá osoba až po skončení prezidentské funkce. Viditelný vzestup míry státní reprezentace ČR naznačuje, jak Tchaj-pej v době prezidenství Tsai Ing-wen svou českou kartu začala nadužívat. Je přitom příznačné, že politika proamerické Tsai souzní s asertivním stylem administrativy prezidenta Joe Bidena, za jehož působní se americko-čínské vztahy vyhrotily ještě větší intenzitou než za časů Donalda Trumpa.  

 

Úroveň politických kontaktů s Tchaj-wanem, na kterou česká strana přistoupila, nemá v Evropě obdoby, kromě Litvy, u které lze její vystoupení z formátu 16+1 a vstřícná gesta vůči Tchaj-wanu chápat jako potřebu posílit své americké vazby v obavách z ruské agrese. Významné státy Evropy formátu Francie, Velké Británie, Německa, ani nové demokracie v bývalé východní Evropě, jako například ambiciózní Polsko, nemají zájem si pro Tchaj-wan komplikovat agendu s ČLR, do které dlouhodobě investují své úsilí. Česká republika má s ČLR dlouhodobější historii kontaktů na oficiální úrovni a nesrovnatelně silnější technologickou úroveň exportů do Číny, následovat litevskou stopu, jak po tom touží někteří domácí žurnalisté a ideologové, by bylo zela nelogické.   

 

Nerovné vztahy

Poměr mezi Tchaj-wanem a ČR byl od počátku asymetrický. Tchajwanci, reprezentující zemi větší, lidnatější, ekonomicky silnější, diplomaticky konsolidovanější a zkušenější, přesně věděli, co chtějí a měli k tomu vytvořené organizační a personální kapacity, včetně solidního rozpočtu pro atraktivní výlety novinářů a politiků na Tchaj-wan. Výsledkem dlouhodobé „diskrétní diplomacie“, včetně pečlivě cílených stipendií a grantů, vytvořil v Čechách silnou lobby a nyní sklízí plody této politiky. Česká média se do Tchaj-wanu doslova zamilovala, od liberálů a konzervativců až po komunisty, Tchaj-wan dokázal všechny okouzlit svou demokracií, ekonomickýmy úspěchy, a investicemi ve stádiu slibů.       

 

Je pravda, že mezinárodně nepopulární Foxconn, patřící miliardáři a přední postavě Kuomintangu, je důležitým vývozcem z ČR do zemí EU. Méně pozornosti se věnuje tomu, že údajných 5000 zaměstnanců je nepravdivý údaj, že v monotónní a nevalně placené pásové výrobě pracují většinou cizinci z chudých zemí Evropy a Asie, a nikoliv Češi. Dosud nepojmenovaným problémem je masivní dovoz komponentů z Číny, dramaticky navyšující český obchodní deficit s Čínou, nízká přidaná hodnota výrobků, a podivně nízká úroveň daňových odvodů z pardubické montovny při jinak obrovském obratu.   

 

Tchaj-pej měla od počátku jasně prioritní politické zájmy a dokázala je cestou přes média a budování kontaktů s VIP kruhy postupně realizovat. Tchaj-wan je aktivní, Česko je receptivní, hostitel pozve, český klient přijede. Cestu předsedy Vystrčila v roce 2020 neschvalovali tehdy ministerstvo zahraničí, vláda, premiér, prezident, a předseda Poslanecké sněmovny, tedy v poměru 5:1 proti. Tchaj-pej musela vědět, že tato oficiální návštěva formálně druhého nejvyššího ústavního činitele na Tchaj-wan musí být pro ČR problém. Kdo má skutečný vliv, nemusí si lámat hlavu ani se zásahem do suverenity státu, který je jinak dlouhodobě velmi přátelský. Akcelerace úspěšného lovu politických špiček vyvrcholila vtažením prezidenta Petra Pavla do hry, a to hned dvakrát v krátké době. Tchajwanský ministr zahraničí navštívil Prahu dvakrát po sobě v letech 2021 a 2023, sliboval továrnu na čipy, o které se dávno vědělo, že vznikne v Německu. Naše politické špičky sborem jásaly.   

 

Co bude asi následovat po vytvoření nového týmu prezidenta Laie, vezme nás ztečí? Tchajwanská strana za uplynulých třicet let dobře přečetla situaci v polarizované a fragmentované politické scéně v Čechách. Zatímco zahraniční politika v době vlády Kuomintangu, více smířlivého s Pekingem, ustala s proaktivním stylem diplomacie v bývalé východní Evropě, DPP naopak tento prostor významně exploatuje.  Sotva lze očekávat, že by Tchaj-pej nyní ještě nevyužila mimořádně vstřícné ideologické atmosféry v Praze během ukrajinské války a kulminující protičínské nálady politických elit, dokud se nevrátí k moci Babiš, kterému je čínsko-tchajwanská problematika spíše lhostejná. Tchaj-wan své zázemí v Praze bude využívat také pro spanilé jízdy do evropských institucí, zejména do Evropského parlamentu, kde se přes české piráty a pravicové liberály ještě dá leccos zařídit.

 

Česká veřejnost se nadchla pro alegorii o Tchaj-wanu coby chytrém a přičinlivém Davidovi čelícímu mohutnému, leč tupému Goliáši na pevninské Číně. Není úplně jisté, zda sami jsme malí, ale nasugerovat si to můžeme. O naší chytrosti a přičinlivosti lze ale pochybovat, protože přičinlivý a chytrý se snadno nedá kolonizovat.   

 

Tchajwanská demokracie ohrožena není, jak věří naši podporovatelé Tchaj-wanu, existuje dávno a bez české pomoci. Čína na Tchaj-wan vtrhnout nemůže, pokud nechce válku s USA. Je Tchaj-wan pro nás ekonomicky důležitý? S potenciálním trhem 22 miliónů lidí zdaleka ne tak jako Japonsko a Jižní Korea, které jsou našimi nejdůležitějšími asijskými investory, politicky nás neždímají a neplatí si u nás propagandistické think-tanky.

 

Pokud máme vůbec ještě nějaké zájmy v Číně, pak pro zapojení kognitivních mozkových kapacit dávno svítí červená signální žárovka. Překvapující zpráva o chystané cestě premiéra Fialy do Číny připomíná šlápnutí na záchrannou brzdu, které, jak říká bývalý premiér Petr Nečas, musel sám učinit. Pokud jde o Tchaj-wan, ten k vodě určitě nepouštíme, ani by to už nešlo.        

 

Rudolf Fürst, politolog a sinolog   

V letech 1994-1996 pracoval v Taipei Economic and Cutural Office, v de facto neoficiálním zastupitelském úřadě Tchaj-wanu v Praze.  

 

Zdroj úvodní fotografie: Evropské hodnoty