V geopolitickém soupeření o Arktidu Čína posiluje

V geopolitickém soupeření o Arktidu Čína posiluje
23 / 2 / 2021 Ing. Viktor Muchin

Arktida není jen bezvýznamný kus ledu v Severním ledovém oceánu. Je to naopak geopoliticky významné místo, nabízející nepředstavitelné zdroje. Čína považuje Arktidu za oblast rozvoje jejího politického, ekonomického, environmentálního a vojenského potenciálu. Strategické partnerství s Ruskou federací nasvědčuje, že přítomnost Číny v Arktidě poroste. Jak na to reagují jiné státy?

V politickém měřítku je Arktida lákavá a osm států, s Arktidou hraničící, Rusko, Kanada, USA (Aljaška), Dánsko (Grónsko), Norsko, Švédsko, Finsko a Island, si zde nárokují území. Všechny země si dobře uvědomují možnosti využití Arktidy pro výskyt vzácných nerostných surovin, zajištění bezpečnosti a suverenity svých hranic.

 

Námořní zóny a práva států v nich

Úmluva Organizace Spojených národů o mořském právu definuje jednotlivé námořní zóny a rozsah svrchovaných práv pobřežních států tak, že stát má úplnou svrchovanost nad pobřežním mořem, přiléhajícím k pevninskému území, a vnitřními vodami pobřežního státu v maximální délce 12 námořních mil (1 námořní míle = 1 852 metrů). Pobřežní stát zde má právo svobodného přeletu, využívání mořského dna a výkonu policejní a správní moci. Pobřežní stát musí v této zóně zabezpečit pokojný průjezd cizích lodí, lodě se ovšem řídí právem státu vlajky.

 

Za hranicí pobřežního moře je přilehlá zóna (24 námořních mil od pobřežního moře) a výlučná ekonomická zóna (200 námořních mil od přilehlé zóny). V přilehlé zóně může pobřežní stát provádět kontrolu, nedochází-li k porušování jeho celních, finančních, přistěhovaleckých nebo zdravotnických předpisů.

 

Výlučná ekonomická zóna už není svrchovaným územím pobřežního státu, ten v ní ovšem má exkluzivní právo na rybolov, budování umělých ostrovů a zařízení, například ropných vrtných plošin a větrných farem. Za výlučnou ekonomickou zónou je už volné moře ke společnému užívání všemi státy. Pro strategickou polohu Arktidy lze očekávat větší střety zájmů v teritoriálních vodách států, pro jejich rozdílné ekonomické a špionážní cíle.

 

Čínská přítomnost v Arktidě

O Arktidu se zajímají i sousedící velmoci, včetně Číny. V prohlášení „Arktické politiky“ z roku 2018 se Čína vyhlásila za stát, nacházející se v bližším prostředí Arktidy. Peking v souladu s mezinárodními smlouvami (Úmluva Organizace Spojených národů o mořském právuŠpicberská dohoda) deklaruje právo na vědecký výzkum, svobodu plavby, přeletu a rybolovu, využívání přírodních zdrojů a pokládání kabelů na mořské dno arktického volného moře.

 

Od roku 1999 vedli Číňané v Arktidě početné expedice, v roce 2004 na ostrově Svalbard vybudovali první čínskou výzkumnou stanici. Výzkumníci tak hromadí znalosti o regionu, ochraně a využívání Severního ledového oceánu, zajištění společných zájmů mezinárodního společenství a podporovaní udržitelného rozvoje Arktidy.

 

Ekonomická rovina

Zájem Číny o Arktidu je především ekonomický, s Ruskem spolupracuje na zabezpečení globálního přepravního koridoru přes Severní mořskou trasu. Ta má být o 40 % rychlejší než jižní cesta Suezským průplavem, může tak být další součástí „Polární hedvábné cesty“. Budoucí umožnění nákladní přepravy v Arktidě slibuje i ubývání ledu, způsobené globálním oteplováním.

 

Severní mořská trasa je námořní cesta oficiálně stanovena ruskou legislativou, vede od Karského moře (souostroví Nová země) do Tichého oceánu. Trasa tak jde podél ruského severního pobřeží a prochází Karskými vraty, mezi Barentsovým mořem a Karským mořem, obchází sibiřskou tundru a ústí do Beringova průlivu.

 

Délka navigační sezóny se má, ze současných 20-30 dní ročně, do roku 2080 postupně zvyšovat až na 90-100 dní. Sezónou se rozumí počet splavných dní v příznivých podmínkách, kdy je pokrytí mořského ledu menší než 50 procent. Za rok 2020 bylo severní mořskou trasou přepraveno 32 milionů tun nákladů, což je o 500 tisíc tun víc než o rok dříve.

 

Ruský zájem o trasu je zřejmý, vydělají na zpřístupnění plavby pomocí svých ledoborců, i když stále existuje jistá obava lodních společností z bezpečnosti plavby. Námořníci zvažují časovou náročnost přepravy, platbu za zprostředkování cesty a velký výskyt mělčin podél trasy. Rusko rovněž potřebuje vybudovat síť přístavů a logistických center, což vyžaduje obrovský příliv investic z čínské strany.

 

Vojenský zájem

Čínské působení v Arktidě má i vojenský charakter, jako geopolitické vymezování vůči síle USA. Peking je přesvědčen, že Washingtonu jde o zadržování Číny využíváním arktické oblasti jako dalšího bitevního pole. Čínští akademici a vojenští experti mají odstoupení USA od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (1987) za součást širší americké strategie, sloužící na jaderné odstrašování zbytku světa. Čína se domnívá, že k tomu USA plánuje instalovat jaderné rakety právě do Arktidy. 

 

Americký postoj

Čínský výzkum Arktidy nemá na Západě pozitivní ohlas. Spojené státy upozornily ostatní země na nebezpečí čínských investic, směřujících do Arktidy. Výroční zpráva Ministerstva obrany USA adresovaná Kongresu (Vojenský a bezpečnostní vývoj, řešící v roce 2019 i agendu Čínské lidové republiky) byla konkrétnější. Dle zprávy čínský „civilní výzkum může podpořit a posílit čínskou vojenskou přítomnost v Severním ledovém oceánu, která může zahrnovat rozmístění ponorek do oblasti jako síly k odražení jaderných útoků“.

 

Ke Spojeným státům se přidal i další pobřežní stát Arktidy - Dánsko. Dánské ministerstvo obrany a zpravodajské služby vyjádřily v listopadu 2019 obavu, že Čínská lidová armáda výrazně využívá vědecký výzkum jako prostředek vstupu do Arktidy i s jiným, vojenským účelem.

 

Evropský postoj

Své slovo v arktické agendě má také Evropská unie. Její pozice se v podstatě shoduje s americkým vnímáním čínského vlivu i přesto, že Čína využívá Arktidu pro export zboží na evropský kontinent. Evropa vnímá aktivní zájem Číny o Grónsko, a Island je vůbec první evropskou zemi, s kterou má Čína uzavřenou Smlouvu o volném obchodu z roku 2013. Čína má zájem také o Norsko, vyrábějící v EU největší podíl ropy a zemního plynu. Je atraktivní i díky technologickému know-how a přímému přístupu k severovýchodnímu přechodu do Severního ledového oceánu.

 

Evropská politika v Arktidě se přitom spíše orientuje na environmentální aspekty a udržení geopolitické rovnováhy svých vnějších hranic. S regionem Arktidy hraničí tři členské státy EU - Švédsko, Finsko a Dánsko.

 

EU prosazuje společnou politiku a jednotný hlas. V roce 2016 Komise vydala Společné sdělení „Integrovaná politika Evropské unie v Arktidě“, uznávající, že největší úspěch v ochraně arktického životního prostředí byl dosažen pomocí vědy a výzkumu. Proto se bude EU i nadále zaměřovat na klimatické změny, udržitelný rozvoj v Arktidě a v blízkém okolí a na mezinárodní spolupráci v arktických otázkách.

 

Evropská unie ovšem sama nedisponuje silným vojenským potenciálem, proto se i ve svém regionu spoléhá na Severoatlantickou alianci.

 

Viktor Muchin, ekonom, mezinárodní vztahy, Čínská studia, Zhongnan univerzita ve Wuhanu

 

Použité zdroje:

Swee Lean Collin Koh. China’s strategic interest in the Arctic goes beyond economics.

Pavel Gudev. The US-China confrontation in the Arctic: myth or reality?

European Parliament. A balanced Arctic policy for the EU.

Department of Defense of the United States of America. Annual Report to Congress: Military and Security developments involving the People’s Republic of China 2019.

Malte Humpert. Cargo volume on Northern sea route remains stable at 32m tons in 2020.