USA a Čína ve stínu ukrajinské války: cesta k racionálnímu sblížení?

USA a Čína ve stínu ukrajinské války: cesta k racionálnímu sblížení?
15 / 11 / 2022 Vít Vojta

Očekávaná schůzka americké a čínské hlavy států v předvečer Summitu zemí G20 a zasedání států APEC byla první od nástupu Joe Bidena do úřadu prezidenta USA. Oba politici se však v minulosti již setkali a čínská média je – dost možná oproti očekávání západních novinářů – prezentují jako staré přátele, kteří se do hloubky znají. Nicméně tentokrát, za rostoucího americko-čínského napětí, je tato jejich schůzka určitě historicky nejdůležitější.

Už samotný fakt, že spolu oba státníci, představující dvě nejvýznamnější ekonomiky světa, zasedli k jednacímu stolu, je jednoznačným diplomatickým úspěchem. V současných napjatých americko-čínských vztazích však i přesto dál zůstává hlavním atributem jejich vzájemná nečitelnost.

 

Vždyť už od čínského rozčarování v březnu 2021, kdy Bidenova administrativa odmítla první vstupní schůzku ministrů zahraničí v aljašském Anchorage vůbec nazvat dialogem a v mrazivé atmosféře označila setkání jen za „ujasnění vzájemných rozporů a stanovisek“, se americko-čínské vztahy v podstatě neposunuly. Prezident Biden, původně se Číně jevící přijatelněji než velmi konfliktní Donald Trump, rychle poztrácel sympatie.

 

V rámci mediálních protiútoků si čínská média začala všímat jak jeho „přeřeků“, tak především faktu, že co řekne, to neplatí. Již pověstnými se totiž staly korekce výroků šéfa Bílého domu ze strany jeho tiskového oddělení. I samotný fakt, že čínská oficiální média taková pochybení komentují, je dalším důkazem vyostřených diplomatických vztahů.  

 

Velká témata

Už minulý týden řekl prezident Biden médiím, že doufá v řešení napjatých americko-čínských vztahů a že se na jednání (znovu) vyjasní, co je mezi oběma zeměmi pomyslnou červenou linií, a kde jsou zájmy obou zemí v rozporu. Biden zdůraznil, že jde o vztahy konkurentů, nikoliv o konflikt. Současně však zdůraznil i to, že v otázce Tchaj-wanu „neudělá podstatné ústupky“. Na samotném začátku jednání pak tento zásadní přístup, ve kterém se obě supervelmoci „dokážou přenést přes vlastní rozdíly, vyhnout se při svém konkurování čemukoliv, co by se blížilo konfliktu a společně pracovat na naléhavých, globálních otázkách, vyžadujících vzájemnou kooperaci“, zopakoval.  

 

Bílý dům ještě před jednáním přidal, že hodlá s čínským vedením udržet otevřený komunikační kanál. Oboustranně však toto jednání bylo prezentováno jako příležitost k další komunikaci a spolupráci. I to je pro zbytek světa dobrý signál, že po faktickém odchodu Ruska z mezinárodního společenství chtějí dva nejvýznamnější globální hráči spolu „umět“ jednat.

 

Velkých témat ostatně zaznělo mnoho: o nezměněné americké politice k Tchaj-wanu, která nepodporuje změnu jeho status quo žádnou ze stran, o společném odmítnutí použití jaderných zbraní či o povinnosti Číny usilovat o zamezení zbrojních excesů severní Koreje a nutnosti větší americké účasti na Korejském poloostrově. Biden již v předstihu hovořil o důležitosti vytvořit bilaterálním vztahům zázemí („build a floor“) a o vytýčení „svodidel“ (guardrails) vzájemné komunikace i konkurence. V té souvislosti se v médiích dokonce objevila analogie se zastavením eskalace americko-sovětských vztahů po Karibské krizi z října 1962.

 

O čem se tentokrát jednalo, jaký rozsah ve skutečnosti zabrala rusko-ukrajinská válka a další palčivé otázky, to ví jen dvacítka zúčastněných. Média se totiž z jednacího sálu vyprovázejí už po pár úvodních minutách a až po skončení jednání se zveřejňují stručná komuniké nebo komentáře lídrů. Nepochybné je, že hospodářská problematika byla zmíněna rovněž, v obou týmech byli totiž vedle ministrů zahraničí ekonomičtí lídři obou zemí, i nově zvolený člen Stálého výboru politbyra čínských komunistů Ting Süe-siang.

 

Shoda ohledně jaderné války

Po samotném setkání pak americký prezident prohlásil: „myslím, že si rozumíme," a že „věří, že nová studená válka není zapotřebí“. Potvrdil, že neusiluje o konflikt s Čínou, ale podle něj jde spíše o zodpovědné soupeření. Každá země přitom podle něj musí dodržovat mezinárodní pravidla.

 

Jednání určitě nebylo jednoduché, ani ve zcela přátelském duchu, byť zcela nepochybně v diplomatických intencích. Biden údajně podle médií během tříhodinového jednání čínskému prezidentovi vytkl „nátlakové a stále agresivnější kroky" vůči Tchaj-wanu a znepokojení vyjádřil také nad stavem lidských práv v Sin-ťiangu, Tibetu a Hongkongu.

 

Co je ovšem klíčové: během tiskové konference americký prezident prohlásil, že nevěří, že by se mohla Čína bezprostředně pokusit o invazi na Tchaj-wan. Ujistil, že se nemění americká politika jedné Číny a dal najevo, že si nepřeje novou studenou válku s Čínou. To jsou slova, která zcela jednoznačně ukazují na snahu „normalizace“ americko-čínských vztahů.

 

Prezident Si podle čínských státních médií naopak zdůraznil, že řešení tchajwanské otázky je záležitostí Číňanů a vnitřní čínskou záležitostí. Řekl dále, že otázka Tchaj-wanu je v samém jádru čínských zájmů a číslem jedna za nepřekročitelnou „červenou linií" v čínsko-amerických bilaterálních vztazích.

 

Oba státníci se nicméně shodli na tom, že „jaderná válka by nikdy neměla být“, a že v ní nelze zvítězit. Podpořili rovněž svůj vzájemný „odpor proti nasazení nebo hrozbě nasazením jaderných zbraní na Ukrajině“. Do Kremlu tak oba poslali jasný vzkaz: použití jaderných zbraní na Ukrajině je slovy Američanů „no go“, tedy „nepřekročitelnou červenou linií pro všechny“.

 

Čtyřkolový pohon

Velmi důležitý je ovšem širší kontext schůzky, vedle klíčového jednání s Joe Bidenem se čínský prezident tentokrát setká i s prezidenty Francie Emanuelem Macronem, Senegalu Macky Sallem, argentinským Alberto Fernandezem a dalšími. A samozřejmě se na Bali hlavně potkává s indonéským hostitelem Joko Widodem, na jehož pozvání přijel a jehož červencovou návštěvu v Pekingu tímto opětuje.

 

Z Bali pak prezident Si odjede na pozvání thajského premiéra Prajutcha Čan-Oča do Bangkoku, na setkání ekonomických lídrů států APEC. S oběma asijskými zeměmi totiž Čína souběžně usiluje o hlubší spolupráci. S Indonésií vyhlašoval prezident Si před devíti lety iniciativu Nové námořní Hedvábné cesty, s Thajskem se rozbíhá projekt čínsko-thajské železnice.

 

Celá čínská koncepce zahraniční politiky nedávno pozvedla dosavadní takzvanou „tříkolovou“ spolupráci – politickou, ekonomickou a kulturně-lidskou výměnu na „čtyřkolový pohon“, rozšířením o spolupráci na moři. Ta je pro svůj strategický dopad významnou třecí plochou mezi dosud dominujícími Spojenými státy, kontrolujícími celých deset tisíc kilometrů Tichého oceánu od západního pobřeží USA až po asijský kontinent, a nastupující čínskou velmocí. Té je trnem v oku, že nekontroluje ani celých sto osmdesát kilometrů Tchajwanského průlivu.

 

Vít Vojta, sinolog a právník

 

Zdroj foto: Unsplash.com, Jon Tyson