Nadcházející úplněk opět nasvítí kulturní rozdíly současného světa

Svátkem lampionů o prvním úplňku končí dvoutýdenní oslavy čínského nového roku, rozšířené po celém východě Asie. Odlišné mýty svátek představují po svém, záleží na vypravěči. Taoisté se s magií obrací na Štěstěnu, buddhisté slaví rozšíření jejich učení a lampami adepty dál směrují k osvícení. Hodně se připomíná i lest, jak rozsvícení lampionů odvracelo pomstu Nebeského císaře lidstvu za zabití posvátného jeřába – při jeho pohledu z Nebe už Země lampiony „hořela“, tak proč by ji ještě ničil?

Kromě záplavy světel lidová tradice dbá jídla i zábavy, vaří se sladké rýžové knedlíčky plněné sezamem nebo arašídovou pastou, vyhrávají hudebníci a tančí se lví či dračí tanec. Zaplašit v únorovém čase ubývající tmu slavnostními světly je však rozšířeným zvykem mnoha starobylých civilizací, jako byl třeba keltský Imbolc či římská Februa.

Indové mají svůj svátek světel Díválí v pohyblivém čase kolem našich Dušiček. Od ledna do února však probíhá šestitýdenní hinduistická pouť ke smytí hříchů v posvátné Ganze. Jednou za 144 let se koná Veliká Kumbhaméla, které se letos účastní přes 400 milionů poutníků. Je to tak určitě nejnavštěvovanější festival, daleko před karnevalem v Riu nebo Octoberfestem. „Mela“ znamená v sanskrtu „setkání“, setkání pokojné, ovšem i letos došlo k neštěstím, když 29. ledna ušlapal dav před vstupem do řeky nejméně 30 lidí a stovku dalších zranil. „Kumbha“ znamená hliněnou nádobu, ale odkazuje na lůno a tvoření. Souvislost s českým výrazem „kumbál“ je zcela neprůkazná.

Veliká Kumbhaméla jednou za 144 let tedy znamená dokončení dvanácti oběhů Jupitera (trvá 12 let) kolem Slunce, za zvláštní konjunkce Slunce, Měsíce a Jupitera. V pozdějších védských textech je učitel bohů Brhaspati spojován právě s Jupiterem. Také podle hinduistické astrologie vstupuje v únoru do Vodnáře. Běžné poutě Kumbhamély se konají po třech či šesti letech, ale Veliká Kumbhaméla je zcela mimořádná. Svátek je prastarý, první zmínka o něm, jak postupně nabýval charakteru festivalu, je již z doby císaře Harši, současníka našeho vojvody Sáma, odrážejícího tehdy u Wogastisburgu útok franckého krále Dagoberta, podle Dana Browna nepochybně přímého Ježíšova potomka.

Velká Kumbhaméla se koná v Prajágrádži na posvátném soutoku řek Gangy a Jamuny s mytickou podzemní řekou Sarasvatí v „Tříramenném copu Trivéni“. Sarasvatí je bohyní mateřství, písma a řeči a matkou řek, dávající úrododárné záplavy, tekoucí z nebeského oceánu, která očišťuje, dává život, potomstvo a bohatství. Jedna z legend tvrdí, že byla stvořena v okamžiku, když si Brahmá, Višnu a Šiva pohlédli navzájem do očí. I to ukazuje, že na „svatou trojici“ nemá patent jen křesťanství.

Koupele v hinduistických posvátných řekách čistí duši a usnadní vystoupení ze sansáry, koloběhu znovuzrození. Během Veliké Kumbhamély má koupel v posvátném soutoku ještě výraznější účinek.

Rituální očistu, vedle pastevectví a plodnosti, zajišťovaly i římské náboženské svátky Luperkálie či Februa kolem 14.-15. února. Těmi se snad v 18. století, podle návrhu kněze Albana Butlera a muzejního kurátora Francise Douce, určil den sv. Valentýna na 14. února, protože mučedníků Valentýnů bylo hned několik a mnoho se o nich neví. Svátek se v posledním půlstoletí ve své komerční podobě propracoval z anglosaského světa i do asijské společnosti, neboť svátků není nikdy dost a teprve trvalý růst domácí spotřeby je pilířem ekonomické prosperity.

Vít Vojta, sinolog a etnolog

Titulní fotografie: Unsplash, Ding Yiran