Události v Afghánistánu ukončily 20. století, začíná nová éra

Události v Afghánistánu ukončily 20. století, začíná nová éra
26 / 8 / 2021 Vít Vojta

Bleskové zhroucení Afghánské islámské republiky, skoro dvacet let nákladně podporované Spojenými státy, určitě nepřekvapilo Čínu. Dlouho jednala s vládami Pákistánu, Afghánistánu a v posledních týdnech i s nastupujícím Tálibánem. I přesto není nastalá situace pro Čínu jednoduchá.

Když Tálibán v roce 1996 poprvé ovládl Afghánistán, odmítl jej Peking uznat a čínské velvyslanectví v Kábulu zůstalo roky uzavřené. Za poslední čtvrtstoletí se toho však hodně změnilo. Z Číny je globální supervelmoc, otevírající si Novou Hedvábnou cestou široký průchod na západ, do Evropy a Afriky. Sousední Pákistán je blízkým spojencem Pekingu a může mu usnadnit fungování v regionu. Vždyť paštunské kmeny žijí v obou uměle oddělených územích, Pákistánu i Afghánistánu. Obě země navíc vedou k dalšímu čínskému partnerovi – k Iránu.

 

Čínské ministerstvo zahraničí nyní mluví předvídatelně: „pokračování vztahů dobrého sousedství, přátelství a kooperace“, „respektování přání a volby afghánského lidu“, „podpora konstruktivního řešení afghánské otázky ve spojení s Tálibánem a dalšími představiteli země“.

Až potud selanka, zvlášť když se zohlední ekonomický nástup Číny v regionu – už nyní Čínsko-pakistánský ekonomický koridor (CPEC) spojuje čínský Sin-ťiang s přístavem Gwadar v Arabském moři sítí silnic, železnic, potrubí a elektráren za plánovaných 60 miliard dolarů. Afghánistán má bohaté zdroje surovin, vedle lithia, mědi, zlata i kovy vzácných zemin, které jsou nezbytné k výrobě všech těch iPhonů, iPodů či plochých obrazovek, zavalujících svět.

 

Čína ale souběžně s uznáním politické legitimity vyzvala Tálibán, aby na svém území nepřipustil žádné síly, ohrožující Čínu, žádné základny militantních muslimů, směřujících do čínského Sin-ťiangu.

 

Mezi červencovými jednáními ministra zahraničí Wang Iho s někdejším afghánským ministrem Atmarem a později s tálibánskou delegací Abdula Ghani Baradara došlo k bombovému útoku v severním Pákistánu, který zabil devět čínských techniků vodní elektrárny Dasu. Za původce útoku se považují pakistánští tálibové, zdržující se v Afghánistánu a Indii.

 

A tak, i když bere Peking rozložení sil v Afghánistánu pragmaticky, ideologická agenda Tálibánu pro něj bude vždy nestravitelná. A bezpečnostní rizika budou dál brzdit plánované ekonomické aktivity, což dokazují i čínské investice v posledním roce – v Pákistánu 110 milionů dolarů, zatímco v Afghánistánu jen 4,4 miliony.

 

Do toho běží v čínských médiích obrazy trpké reality: útěk prezidenta Gháního neznámo kam, jeho auta naložená bankovkami tak, že je nelze ani pobrat, hadovité fronty kolem bank, kde lidé doufají ve výběr celoživotních úspor, chaos na kábulském letišti a záběry z telefonů čínských účastníků událostí, spoléhajících se na ochranu kábulských partnerů a velké Číny.

 

Ta má sice s Afghánistánem svou nejkratší hranici, o pouhých 76 (nebo 92) kilometrech, ležící ale na jižní větvi Hedvábné cesty, kudy kdysi teklo zboží i technologie. Současně je i pomníkem kolonialismu, protože i tuto hranici diktovala a vyměřila cizí impéria.

Samotná hranice, těžce průchozí Váchdžírský průsmyk, leží ve výšce 4923 metrů a je většinu roku pod sněhem. Je vyústěním Durandovy linie (podle britského ministra zahraničí), kterou Velká Británie a Rusko v roce 1895 bezohledně rozřízly území paštunských kmenů. Čína tento status quo přijala v roce 1963 a nemá s Afghánistánem, stejně jako s Pákistánem na jižní straně linie, žádné hraniční spory. Má je ale se severnějším Tádžikistánem, také sousedem Sin-ťiangu. Durandovu linii, jdoucí až od Iránu a oddělující Pákistán od Afghánistánu, 45 milionů Paštunů dodnes neuznalo.    

 

Afghánské „pohřebiště impérií“, jak mu říkají v Číně, po Británii a sovětském Rusku přihráblo i Spojené Státy. Teď do něj nahlíží Čína, zatím stále z bezpečné vzdálenosti. Svět se mění, síly přelévají a zdá se, že afghánské události právě ukončily to předlouhé 20. století. Lze čekat, že i důvěra v USA, jakožto světového četníka, nyní u řady partnerů výrazně oslabí.   

 

Vít Vojta, sinolog a etnolog

 

Text vyšel v upravené podobě jako komentář na serveru iDnes.cz dne 24.8.2021