Trnitá cesta k vyrovnání s řáděním Rudých Khmerů letos skončila

Trnitá cesta k vyrovnání s řáděním Rudých Khmerů letos skončila
25 / 11 / 2022 Pavel Zvolánek

Po dlouhých šestnácti letech skončil letos na podzim mezinárodní soudní tribunál pro potrestání zločinů Rudých Khmerů. Jeho závěrečné zasedání zamítlo odvolání Khieu Samphana, posledního žijícího předáka Rudých Khmerů, a potvrdilo jeho trest za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Poslední slyšení soudu tak ukončilo oficiální snahu nalézt osoby zodpovědné za smrt možná až dvou milionů Kambodžanů na konci 70. let minulého století.

Zahájení procesu provázela očekávání, že nepřinese pouze určení viny, ale také národní katarzi a Kambodžanům poskytne příležitost vyrovnat se s minulostí. Činnost tribunálu si vyžádala náklady 337 milionů dolarů. Vynesení tří doživotních rozsudků ale trvalo déle, než Spojencům zabralo potrestání téměř 5 000 zločinů po druhé světové válce. „Spravedlnost je někdy tvořena spíše zadostiučiněním než počtem stíhaných osob,“ řekl agentuře AP Youk Chhang, ředitel Dokumentačního centra Kambodže. 

 

Vůdce Rudých Khmerů Pol Pot trestu unikl. Zemřel v džungli v roce 1998, zatímco zbytky jeho hnutí sváděly poslední boje v partyzánské válce, kterou zahájily po ztrátě moci. Soudní tribunál se tak nejdříve začal věnovat případu Kainga Gueka Eava alias Ducha, velitele věznice Tuol Sleng. Ten sice jako jediný přiznal svou vinu, ale v mocenské struktuře režimu nepatřil ke špičkám. Projednávání jeho kauzy zdrželo řízení vedené proti čtyřem mnohem významnějším předákům, z nichž nakonec mohli být souzeni pouze dva, neboť bývalý ministr zahraničí Ieng Sary zemřel v roce 2013 a jeho manželka, ministryně sociálních věcí Ieng Thirith, byla o dva roky dříve prohlášena za duševně nezpůsobilou stanout před soudem. Nuon Chea, který dostal dvakrát doživotní trest, zemřel v roce 2019 ve věku 93 let, a tak jediným, kdo se dočkal samotného konce tribunálu, se stal Khieu Samphan, bývalá nominální hlava Pol Potova režimu.

 

„Zemřu vždy s připomínkou utrpení svého kambodžského lidu. Zemřu s vidinou, že jsem před vámi sám. Jsem souzen spíše symbolicky než podle svých skutečných činů jako jednotlivec,“ komentoval jednání Khieu Samphan. Jedenadevadesátiletý stařec, sedící na invalidním vozíku a oblečený do bílé větrovky s maskou na obličeji, poslouchal jednání ve sluchátkách. Své námitky vznesl k více než 1 800 bodům obžaloby, soud akceptoval pouze jedinou a mnohé argumenty označil za alternativní výklad důkazů.

 

Právě vyloučení historického revizionismu a nezpochybnitelný popis dějin by mělo být jedním z přínosů celého procesu. Kambodža si prošla obdobím různých často protichůdných výkladů, takže pro některé obyvatele nejsou fakta o jejich minulosti jasná. Od sedmdesátých let minulého století se zde střídaly proamerické vlády, Rudí Khmerové, Vietnamem dosazený kabinet Kampučské lidové republiky, na začátku devadesátých let přechodná správa OSN UNTAC a od roku 1993 až do současnosti autoritativní režim premiéra Hun Sena.

 

První pokus odsoudit zločiny režimu vražedných polí učinil již Vietnam, který v roce 1979 porazil Rudé Khmery a zřídil tribunál, jenž v nepřítomnosti stíhal Pol Pota a Ienga Saryho. Po tomto do značné míry symbolickém úsilí nebyla po několik desetiletí za zločiny vyvozena odpovědnost. Ve světě diktovaném logikou studené války se Rudí Khmerové jako nepřátelé komunistického Vietnamu mohli opřít o podporu ze strany Číny i Spojených států. Jejich jednotky sice byly vietnamskou intervencí vytlačeny z měst, ale nadále přežívaly v kambodžském pohraničí. Příležitost ke změnám přinesla až devadesátá léta, kdy se Kambodža stala místem mezinárodní mise OSN spojené s nadějí, že takové operace mohou ukončit i další konflikty a zároveň řešit historické křivdy.

 

Ale ani přechodná správa OSN (UNTAC) a přítomnost 15 000 příslušníků mezinárodních sil nevedly k dopadení ani jediného podezřelého z válečných zločinů. Přestože OSN v Kambodži během let 1992-1993 utratila až 2 miliardy dolarů, nikdo z vůdců Rudých Khmerů nebyl zatčen, natož aby byl pohnán k právní odpovědnosti. Během pozdějších jednání o podobě mezinárodního tribunálu kambodžský premiér Hun Sen zástupcům OSN připomínal, že tato světová organizace nemá ve vztahu k jeho zemi zcela čisté svědomí.

 

Vždyť zástupci Rudých Khmerů nepřišli o své místo ve Valném shromáždění, i když bylo jasné, jaká zvěrstva doma provádějí. Hun Sen, uražený návrhem uspořádat mezinárodní tribunál pod kontrolou OSN mimo Kambodžu, připomněl mezinárodním expertům na válečné zločiny, že v době UNTAC nikdy nemluvili o potrestání Rudých Khmerů, nýbrž o jejich uznání a podílu na politickém řešení. Nakonec jim navrhl, aby ukončili svou právnickou kariéru a věnovali se politice.

 

Po mnoha jednáních OSN souhlasila uspořádat proces v Kambodži s kambodžskou většinou na všech úrovních. Tribunál zahájil svou činnost v roce 2006. Jeho jurisdikce obsáhla zločiny definované kambodžským a mezinárodním právem, včetně válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy. V rámci smíšeného uspořádání byli domácí a mezinárodní právníci v každé fázi spárováni a s projednáním jednotlivých případů musela souhlasit většina. Činnost tribunálu tak ovlivňovaly politické kalkulace. Další čtyři podezřelí, středně postavení vůdci Rudých Khmerů, unikli trestnímu stíhání kvůli rozkolu, který nastal mezi soudci. Zatímco mezinárodní vyšetřovatelé doporučili, aby skupina šla před soud, kambodžští partneři se postavili proti.

 

Premiér Hun Sen argumentoval tím, že stíhání dalších než pouze nejvyšších představitelů Rudých Khmerů by mohlo otevřít další rány ve společnosti, protože mnoho lidí buď s hnutím spolupracovalo, nebo se stalo jeho obětí. Ostatně samotný Hun Sen býval vojenským důstojníkem Rudých Khmerů, než v roce 1977 přeběhl na vietnamskou stranu. Širší žaloba by tak na lavici obžalovaných mohla přivést i některé z jeho politických spojenců. Dnes si může být jistý, že další tresty již nepadnou. Na mezinárodní tribunál nyní čeká již jenom tříleté období, kdy se bude věnovat uspořádání archivů do pořádku a pro vzdělávací účely šíření informací o své práci.

 

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii