Thajsko zápasí s „americkým stylem" osamělých střelců

Na papíře je thajský zákon poměrně restriktivní a proces získání legální zbraně je pro běžného občana administrativně i finančně náročný. Celý systém však selhává v praktickém vymáhání a kontrole. K rozšíření palebného arzenálu v Thajsku přispěly dotace umožňující veřejným činitelům, včetně státních úředníků a politiků, nakupovat zbraně se značnou slevou.

 

Díky osvobození od vysokých dovozních cel a daní tak vybrané skupiny mohly získávat moderní pistole za třetinové tržní ceny. V důsledku toho bylo mezi lety 2005 a 2022 do Thajska dovezeno téměř 800 000 poloautomatických zbraní, což ze země učinilo jednoho z největších importérů na civilním trhu zbraní na světě.

 

Pro americké a evropské zbrojovky, zejména společnosti Sig Sauer a Glock, se země úsměvů stala lukrativní příležitostí, která nevyprchávala ani ve chvíli, kdy objem dodávek realizovaných na základě kontraktu pro thajskou policii několikanásobně převyšoval skutečný počet mužů ve službě. Podle původních pravidel sice nesmělo být zboží z tohoto programu po dobu pěti let prodáno třetí osobě, záhy však měnilo majitele a putovalo překupníkům, kteří si užívali stoprocentních marží.

 

Tímto způsobem své vybavení získal například i pachatel masakru v dětském centru v Nong Bua Lamphu v roce 2022. Letošní střelec z Nonthaburi zase použil legální zbraň svého dědečka, bývalého státního zaměstnance.

 

Podle mezinárodních průzkumů se mezi thajskými civilisty nachází odhadem 10,3 milionu střelných zbraní, tedy zhruba patnáct na 100 obyvatel. Z tohoto počtu je více než 4 miliony neregistrovaných a nelegálních. Nabídka na černém trhu zahrnuje i podomácku vyráběné zboží a volně prodejné makety, které lze upravit na střelbu ostrými náboji.

 

Singapur vs. Thajsko

V regionu jihovýchodní Asie představuje absolutní protipól Thajska Singapur. Země má jedny z nejpřísnějších zákonů na světě a pokud je zbraň použita při trestném činu – i bez způsobení zranění –, pachateli hrozí trest smrti. Výsledkem je, že kriminalita spojená se zbraněmi v Singapuru téměř neexistuje.

 

Minimálním vlastnictvím zbraní se vyznačuje i sousední Malajsie, kde jsou masové střelby neznámým pojmem. Také Indonésie drží oficiální statistické minimum v počtu zbraní na obyvatele. Masakry způsobené střelbou se omezují na separatistické útoky v Papui nebo výjimečné teroristické útoky. Vietnam civilní zbraně nepovoluje. Kriminalita zde existuje, ale vraždy za použití střelných zbraní jsou minimální a masakry ve školách či na veřejnosti neexistují.

 

Kambodža byla v 90. letech minulého století, po éře Rudých Khmerů a občanské války, zaplavena zbraněmi. Vládní programy v uplynulých dekádách však jejich počty snížily, i když na černém trhu zůstávají relativně dostupné. Celková míra vražd poklesla a masové náhodné střelby patří k výjimkám.

 

Regionální anomálii představují Filipíny s hluboce zakořeněnou „americkou" kulturou zbraní, obřím černým trhem a nelegálními domácími dílnami. Přesto zde nedochází k masovým střelbám osamělých vlků na školách a masakry mívají politický nebo klanový podtext. Nejznámější z nich se odehrál v Maguindanau v roce 2009, kde soukromá armáda místního klanu v rámci předvolebního boje postřílela 58 lidí včetně 34 novinářů.

 

Zcela mimo jakákoliv srovnání stojí Myanmar, který se od vojenského převratu v roce 2021 nachází v plnohodnotné občanské válce. Statistiky tuto zemi řadí na první místo v míře vražd v jihovýchodní Asii – 28 na 100 000 obyvatel. Zbraně, včetně útočných pušek nebo těžkých kulometů, vlastní i desítky povstaleckých skupin. Masakry, ke kterým dochází neustále, mají charakter válečných zločinů.

 

Od politického násilí k osamělým vlkům

Thajským specifikem je kombinace vysoké míry vlastnictví zbraní s fenoménem masových střeleb zaměřených na civilisty a děti. Zatímco v průběhu 20. století mělo hromadné násilí téměř výhradně politický, vojenský nebo ideologický charakter spojený se státními represemi a potlačováním opozice, v moderní době se transformovalo do fenoménu osamělých vlků cílících na civilisty a vzdělávací instituce.

 

Prvním milníkem se stal masakr v Nakhon Ratčasima (Korat) v roce 2020, kde voják thajské armády zastřelil svého velitele, následně se vloupal do zbrojnice na základně a odtud zamířil do místního nákupního centra. Peklo, které zde rozpoutal, živě přenášel na Facebooku. Než ho speciální jednotky zastavily, zastřelil 29 lidí a zranil 58 dalších. O dva roky později došlo k masakru v mateřské škole v Nong Bua Lamphu, kde bývalý policista, propuštěný kvůli drogovým deliktům, zavraždil 36 lidí včetně 22 dětí, které v době útoku spaly po obědě. Po svém činu uprchl domů, kde zabil manželku, syna a následně spáchal sebevraždu. Násilí pokračovalo v říjnu 2023 v nákupním centru Siam Paragon v Bangkoku, kde čtrnáctiletý chlapec s upravenou plynovou pistolí zastřelil tři lidi a několik dalších zranil.

 

Zatím poslední kapkou pro thajskou veřejnost se staly události z letošního srpna ze školy v Nonthaburi na předměstí Bangkoku. Tamní čtrnáctiletý student nejprve doma zastřelil prarodiče a poté zahájil palbu přímo ve školním areálu. Útok nepřežilo nejméně osm lidí včetně učitelů a žáků. Samotný pachatel následně spáchal sebevraždu. Vyšetřování ukázalo, že chlapec trpěl úzkostmi a na internetu dlouhodobě sledoval násilný obsah.

 

Infekce z internetu a ztráta tváře

Masakry spáchané mladistvými odhalily nový, vysoce nebezpečný trend v podobě průniku globální internetové kultury masových střeleb do thajského teenagerského prostředí kombinovaného s dostupností zbraní. Domácí kriminologové identifikovali u těchto pachatelů fenomén tzv. „nákazy masovými střelbami", kdy v uzavřených online komunitách dochází ke glorifikaci západních vrahů. Dostupný a stále agresivnější internetový obsah přispívá k dehumanizaci reálného světa a postupné ztrátě empatie.

 

Na rozdíl od západních zemí, kde vraždící osamělé vlky doprovází politická nebo náboženská ideologie, v Thajsku převažují osobní frustrace, psychická labilita a institucionální tlak. Tamní společnost klade enormní důraz na společenský status, úspěch a neprojevování negativních emocí na veřejnosti. Problémy se proto neřeší otevřeně, ale kumulují se.

 

Pokud někdo ekonomicky selže, zažije rozvod nebo je propuštěn z práce, čelí fatální ztrátě tváře a sociálnímu stigmatu. U labilních jedinců se tento vnitřní tlak mění v touhu po nihilistické pomstě společnosti. Thajsko navíc zůstává hlavní tranzitní i cílovou zemí pro levný metamfetamin (yaba) vyráběný v sousedním Myanmaru a dostupnost této drogy dále destabilizuje psychicky labilní jedince.

 

Reforma, které nevěří

Připravovaná reforma iniciovaná premiérem Anutinem Čanvirakulem se pokouší postihnout samotné kořeny problému. Opatření přijímaná po masakru v Nonthaburi pozastavují vydávání povolení k nákupu zbraní i nové programy umožňující získávat zbraně se slevou. Pod kontrolou se mají ocitnout prodejci i munice na střelnicích. Reformy směřují i ke zvýšení trestů pro pachatele.

 

Ačkoliv vládní sliby znějí rázně, thajští kriminologové zůstávají k jejich reálnému dopadu skeptičtí. Poukazují na to, že země se nachází v bludném kruhu, kdy stát vždy po velkém masakru představí tvrdá opatření, která však vydrží jen do chvíle, než opadne mediální zájem.

 

Následně se změny vytratí pod tlakem zbraňové lobby a vlivem neefektivní byrokracie. Přitom bez zásadní reformy zaměřené na potírání korupce a pašování restrikce pouze posílí černý trh, který bude nadále pokrývat poptávku radikalizované mládeže i kriminálního podsvětí.

 

Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii

 

Úvodní foto: Unsplash.com/Maxim Hopman