Thajské kriminální historky: místa, kam jezdí světová galerka na odpočinek

Thajské kriminální historky: místa, kam jezdí světová galerka na odpočinek
14 / 10 / 2022 Pavel Zvolánek

Thajsko je turistickým rájem plným dobrého jídla, krásných pláží i hektického nočního života. To však neláká pouze návštěvníky s čistým trestním rejstříkem, ale po desetiletí přitahuje také zločince všeho druhu, kteří doufají, že právě tady splynou s davem a vyhnou se vydání do svých mateřských států. Zatímco některým se zde podařilo spravedlnosti uniknout, pro jiné jejich život na útěku v zemi úsměvů skončil.

Mnoho zahraničních zločinců míří do plážových letovisek jako jsou Pattaya, Samui nebo Phuket, kde se snadněji ukryjí mezi turisty. V zemi s náručí otevřenou návštěvníkům a těžící z cestovního ruchu je v takových místech těžké na první pohled odlišit manažera na dovolené od kriminálníka na útěku, zvláště když jde někdy o stejnou osobu. Situaci napomáhá slabé vymáhání práva a také cudné přiznání místní policie, že i v jejich řadách se nacházejí shnilá jablka.

 

Ještě v 80. letech minulého století patřilo k oblíbeným cílům mnoha britských zločinců iberské pobřeží Costa del Sol, přezdívané Costa del Crime. Tady využívali toho, že v roce 1978 padla dohoda o vydávání zločinců mezi Španělskem a Velkou Británií. Sluneční azyl sice pohasl s novou smlouvou, uzavřenou o sedm let později, ale v mezičase se otevřely brány do jiných zemí. Mezi nimi i do Thajska, uspokojujícího základní potřeby mužů na útěku v podobě příjemného klimatu, piva a fotbalu v televizi, to vše okořeněné společností o generaci mladších dívek.

 

Rodné listy kriminálníků, ukrývajících se před spravedlností v zemi úsměvů, zahrnují téměř celý svět. V posledních letech tak zde byli zatčeni například Němci hledaní pro podvody a daňové úniky, údajný šéf jihokorejské mafie, pákistánští padělatelé pasů, odsouzený filipínský vrah, který pracoval v Bangkoku jako klenotník v době, kdy ve své domovině patřil k nejhledanějším mužům, francouzský obchodník s drogami, skrývající identitu za cestovní pas svého bratra, šéf japonského zločineckého syndikátu, izraelský uprchlík, odsouzený za dvojnásobnou vraždu, cestující na padělané maledivské doklady, trojnásobný vrah i drogový překupník z Austrálie nebo bývalý filipínský guvernér, zadržený se svým bratrem pro objednávku vraždy nepohodlného novináře. Oba patřili ve své zemi mezi velkou pětku nejstíhanějších zločinců, za jejichž dopadení v roce 2012 nabídnul tehdejší prezident Aquino finanční odměnu.

 

Svým dílem do této statistiky přispěli i naši krajané. Například v roce 2011 zde byla zatčena dvojice, která o tři roky dříve u Hořic na Jičínsku ukradla 74 milionů korun z auta bezpečnostní agentury. Doma sice byli odsouzeni k deseti letům vězení, ale využili toho, že jim tehdejší ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová trest přerušila, a utekli. Thajská policie je zatkla v letovisku Pattaya, když ji na stopu přivedla těhotná přítelkyně jednoho z nich. Ve stejném místě byl před třemi lety dopaden bývalý velitel zásahové jednotky, podezřelý z podílu na loupeži. Bývalého ředitele nemocnice ve slovenských Zlatých Moravcích zase zradilo neprodloužení víza. V cizině se po zpronevěře více než půl milionu eur skrýval déle než dva a půl roku, než byl v roce 2016 zadržen před hotelem na ostrově Samui.

 

Obchodník se smrtí v síti

Významný podíl mezi zahraničními zločinci zaujímají Rusové. Jednu z největších ryb se Thajcům podařilo chytit v březnu 2008 v rámci akce vedené americkými agenty. Bývalý důstojník sovětského letectva Viktor Bout patřil mezi nejplodnější překupníky se zbraněmi na světě. Ve filmu Obchodník se smrtí, volně inspirovaným jeho životem, je jeho kariéra s uměleckou nadsázkou shrnuta do slov: „Ve světě je v oběhu víc než pět set padesát miliónů zbraní. To je jedna zbraň na každého dvanáctého. Jediná otázka je, jak vyzbrojíme zbývajících jedenáct. Prodávat zbraně je jako prodávat vysavače. Telefonujete, přijímáte platby, berete objednávky.”

 

Své zboží Bout dodával do různých válek po celém světě, někdy zásoboval i obě znepřátelené strany. Působil v jižní Americe, na Blízkém východě i v Africe.  Osudovou se mu stala návštěva Bangkoku, kam přijel, aby se setkal s údajnými nákupčími Revolučních ozbrojených síl Kolumbie. Namísto toho putoval v neprůstřelné vestě, helmě a modré teplákové soupravě na místní letiště, kde již na něj čekali příslušníci americké protidrogové agentury. Jeho vydání zkalilo vztahy s Ruskem, které vyjádřilo politování, že thajské orgány podlehly politickému tlaku zvenčí.

 

Podle některých odborníků motivem tohoto až překvapivého zájmu je to, že Bout má velké znalosti o ruských vojenských a zpravodajských operacích, a tak již po svém zatčení tento prý počestný podnikatel prostřednictvím svého advokáta vzkázal: „Věřte mi, tohle ještě není konec.“ Moskva se v poslední době snaží obchodníka se smrtí vyměnit za dva Američany vězněné v Rusku - basketbalistku Britney Grinerovou a údajného špiona Paula Whelana.

 

Ráj pro zločince

Pravým rájem pro zločince všeho druhu je Pattaya, kdysi rybářská vesnička, později místo, kam si američtí vojáci jezdili odpočinout od vietnamské války, a poté hlavní středisko toho, co lze decentně označit za centrum zábavy pro dospělé. Někteří muži na útěku si však pro svoji skrýš našli jiná, nečekaná místa. Lopburi je známé svými chrámy a zejména početnou kolonií opic, která městu dodává nádech zoologické zahrady pod otevřeným nebem. Právě tady byl zadržen v roce 2018 japonský zločinecký boss, jenž strávil na útěku více než 14 let. K dopadení pomohla neobvyklá fotografie, která se rozšířila po internetu. Byl na ní zachycen křehký stařík, hrající na ulici dámu, se složitým tetováním a chybějícím malíčkem. Právě amputací článku prstu trestá své členy za různé prohřešky jedna z nejproslulejších organizací podsvětí země vycházejícího slunce – jakuza.

 

Snad ještě méně pravděpodobnějším místem, kde byste čekali setkání s nebezpečným zločincem je Ayutthaya. Bývalé hlavní město tehdejšího Siamu vyvrácené barmskými vojsky v roce 1767 vyhledávají milovníci chrámů a dávné historie. Přesto právě tady se usadil indonéský terorista Hambali, stojící za bombovým terorem na ostrově Bali v roce 2002 nebo útokem na hotel JW Marriott v Jakartě o rok později.

 

Jako jediný nearabský člen zasedal ve vedení al-Káidy a jeho zadržení ocenil i tehdejší americký prezident George W. Bush. Přitom na první pohled tento malý obtloustlý chlapík s brýlemi na očích působil zcela neškodně.  Většinu času nevycházel ze svého pronajatého bytu, kde platil 80 dolarů měsíčně. Přesto ve čtvrti, kde se usadil, byl raritou. V rušné čtvrti byl jediným cizincem a navíc muslimem. V rohovém bytě číslo 601, s malým balkonem v šestém patře, neměl Hambali žádného osobního strážce ani připravenou únikovou cestu, a tak když po upozornění jednoho sousedů policie rozrazila dveře, past sklapla. Namísto obdivování památek na teroristu čekala věznice Guantanamo.

 

Omezení přijatá v době covidové pandemie omezila zločincům jejich thajský životní prostor, ale zcela je ze země nevytlačila. V únoru letošního roku byl na ostrově Phuket zastřelen před svojí vilou indický gangster Jimi Sandhu. V květnu byl v letovisku Pattaya zadržen skotský pedofil, který na útěku strávil osm let.

 

Nejvyšší thajský policejní důstojník poté varoval mezinárodní zločince, že jeho zemi již nelze považovat za útočiště pro uprchlíky. Podobná slova však již zazněla dříve.

 

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii