Střet dvou koncepcí rozděluje českou odbornou debatu o Číně

Střet dvou koncepcí rozděluje českou odbornou debatu o Číně
1 / 4 / 2020 Vít Vojta

Možná je to jen náhoda, ale stačil pouhý týden od uveřejnění statistického přehledu, že organizace Sinopsis ovládla v roce 2019 zpravodajství o Číně ve veřejnoprávních médiích, a přišel otevřený protiútok sinologa Ondřeje Klimeše na mne i mnou iniciovaný projekt Sinoskop – Institut pro současnou Čínu. Autor se pustil do obsáhlého dovozování ve snaze prokázat souhru Komunistické strany Číny, našeho projektu a ideálně i skupiny PPF. Mým cílem má být – soudě podle vyznění článku – propracovaná propekingská propaganda.

Budoucnost ukáže, zda byl tento text Ondřeje Klimeše záměrně napsán jako „důkaz“ o mé podjatosti a cílené pročínské propagandě, se kterým budou operovat především lidé okolo platformy Sinopsis. Očekávám, že ano. Přesto nebudu odpovídat stejnou mincí a například rozebírat, kdo všechno a proč financuje Sinopsis a jak se to projevuje v jejich textech. Rád bych nabídl druhý pohled na probíhající českou debatu o Číně a přispěl tak ke klidnější a věcné argumentaci, ať si může laskavý čtenář sám utvořit celistvý názor. 

 

Náš projekt Sinoskop – Institut pro současnou Čínu se řídí především českou zahraniční politikou, rozsáhlými znalostmi a dovednostmi našeho týmu autorů, mými třicetiletými zkušenostmi z pracovních pobytů v Číně a dvaceti lety práce s vrcholnými státními činiteli i podnikateli při kontaktu s ní. Vycházíme také ze stále aplikované koncepce vtahování Číny do mezinárodního prostoru, iniciované už americkým diplomatem Henry Kissingerem ve službách administrativy někdejších prezidentů USA. Nově na tuto filosofii navazuje například uznávaný politolog Fareed Zakaria, o jehož zajímavé stati ke vztahu USA a Číny jsme také informovali.

 

Naše práce má směřovat k dobré připravenosti dialogu mezi Českou republikou a Čínou na úrovni bilaterální, na úrovni EU, ale i prostřednictvím české účasti v mezinárodních organizacích. Se suverénní zemí a globální velmocí jako je Čína se z české pozice jinak ani jednat nedá. Snažíme se maximálně o to, aby náš projekt byl kvalitním zdrojem informací o Číně nejen pro politiky a diplomaty, ale také pro studenty, novináře a obecně širokou veřejnost. A myslím, že celá řada pozitivních reakcí našich čtenářů je důkazem, že po takovém obsahu je poptávka.

 

Ostatně právě Ondřeje Klimeše jsem oslovil již v červnu 2019 ke spolupráci na projektu Sinoskop, protože jsem si vědom jeho rozsáhlých znalostí ujgurské problematiky. A to i přesto, že náš pohled na současnou Čínu je rozdílný. Ondřej Klimeš se se mnou nicméně odmítl vůbec setkat. Jeho motivace k takovému chování, když jsme si nikdy nic zlého neudělali, nebyla tehdy ještě zcela zřejmá. Nyní, s využitím jeho vlastní metody práce – dovozování, se mohu domnívat, že Ondřej Klimeš zkrátka nechtěl drobit informační monopol na Čínu, držený projektem Sinopsis, se kterým on úzce spolupracuje.

 

Kde jsou další odborníci?

Jak jsem uvedl na začátku článku, uveřejnil jsem u nás na Sinoskopu kvantitativní přehled všech vyjádření odborníků k Číně ve veřejnoprávní České televizi a v Českém rozhlase. Na základě opakujících se nařčení z pročínské propagandy jsem totiž chtěl zanalyzovat, kdo dnes reálně určuje směr debaty o Číně v českém veřejnoprávním zpravodajství. Zároveň jsem si nechal zpracovat z veřejně dostupných zdrojů přehled českých institucí sdružujících odborníky na Čínu.

 

Výsledek? Až 60 procent všech výstupů ve veřejnoprávních médiích v loňském roce opanovala pětice lidí ze Sinopsis. Pokud k nim přičtu ještě Ondřeje Klimeše, spolupracovníka a odchovance Olgy Lomové, je to přes 65 procent. To už je slušná míra nevyváženosti ve veřejnoprávním zpravodajství. Paradoxní zároveň je, že ten jediný správný pohled na Čínu českému veřejnému prostoru většinou předkládají lidé, kteří do Číny léta nejezdí a současnou Čínu znají jen zprostředkovaně, z ideologických diskusí a z odborné literatury. Přitom co se týče dalších odborníků, napočítali jsme jich v různých institucích a neziskových organizacích přes 160.

 

A proč se vlastně tito odborníci nezapojují více do veřejné debaty? To je prosté: pociťují znechucení i obavy. Sám Ondřej Klimeš podle očitého svědectví vyzýval kolegy např. z Palackého univerzity v Olomouci, že si musí vybrat, na které straně (ideové) fronty chtějí stát. Jiný sinolog mi zase vyprávěl o varování, že pokud bude publikovat u nás na Sinoskopu, nebudou s ním už kolegové (ze Sinopsis) „přátelé“. To ale přece není žádná akademická diskuse, nýbrž ideologické vydírání. Připomíná mi to nátlakové chování soudruhů, proti kterým tato část sinologické obce tak bojuje. 

 

Skutečná pomoc Ujgurům

Že Ondřej Klimeš jedná ve shodě se sinology z projektu Sinopsis, je zřejmé už ze skladby jeho argumentů. Není to totiž ani zdaleka poprvé, kdy čelím podobným útokům, jejichž cílem je znevěrohodnění mé osoby, mé práce i našeho projektu. Autor textu používá také zkratkovitou logiku Českých elfů. Ti užili v reakci na mé texty o dění v Hongkongu v podstatě stejný postup, jako nyní Ondřej Klimeš k tématu Ujgurů. V textu na Sinoskopu jsem v době eskalujícího konfliktu v Hongkongu mimo hlavního sdělení také konstatoval, že pořádková policie dělá svou práci, tedy udržuje pořádek, a že demonstranti hází zápalné lahve, což byla objektivní skutečnost, o které se tehdy u nás moc nemluvilo.

 

Stejnou informaci přineslo mnoho agentur, ale protože něco podobného zřejmě napsala i čínská ambasáda, Čeští elfové dospěli k jednoznačnému, ale velmi iracionálnímu závěru: Sinoskop slouží čínské ambasádě. Podobně dezinformační je i násilná zkratka Ondřeje Klimeše, že zvažováním všech přednesených faktů „používáme i argumenty čínské propagandy“.

 

Základní námitkou Ondřeje Klimeše je, že v mých textech jednoznačně neodsuzuji Čínu, ale zvažuji i argumenty čínské strany a tím odvádím diskusi jinam a vlastně tak sloužím čínské propagandě. Čínská záminka pro kulturní genocidu Ujgurů – rostoucí středoasijský terorismus – pro mě však nemůže být tabu, když mám upřímný zájem, aby s mými texty mohli pracovat všichni, kdo se dostávají do kontaktu s dnešní Čínou. 

 

V Klimešových článcích na téma ujgurského problému ale řešení otázky provázanosti terorismu ve Střední Asii dlouhodobě chybí. Naopak se mu zdá, že kdokoliv jen zváží vliv této souvislosti, nutně papouškuje oficiální stanovisko (rozuměj propagandu) čínské vlády (rozuměj čínských komunistů). Jeho články prioritně budí emoce nad bezvýchodnou situací Ujgurů, kterou jsem já však nikdy nezpochybnil.

 

Nicméně, ať je pravda kdekoliv, od 11. září uplynulo osmnáct let a od událostí v Urumči deset, a za tu dobu mohl Ondřej Klimeš přinést do veřejné diskuse víc než jen emoce. Protože nikde jsem se od něj nedočetl, co kromě nenávisti k současné čínské vládě vlastně navrhuje. Jaká jsou jeho konstruktivní doporučení, jaké použitelné argumenty dává představitelům české a evropské zahraniční politiky pro diplomatická jednání s čínskými zástupci, aby tedy po letech emocí konečně došel k činům a Ujgurům skutečně nějak pomohl? 

 

Koncepční vylučování Číny

Na začátku textu jsem psal o koncepci našeho projektu Sinoskop. Ta je odlišná od koncepce práce Sinopsis, jakožto vůdčí organizace pro druhou část sinologické obce a Ondřeje Klimeše, který se Sinopsis jedná ve shodě. Jejich koncepce je zcela opačná, nikoli však nelegitimní. Vychází ovšem asi ze zahraniční politiky jiného státu, než je Česká republika.

 

Tato druhá koncepce spočívá ve vylučování Číny z mezinárodního prostoru. V našem prostředí je realizovaná komplexní negací Číny ve veřejném prostoru, jakožto nebezpečné a agresivní diktatury, a drží bdělost a stín podezření proti všem, kteří s Čínou mají společnou jakoukoliv aktivitu. Konkrétní výsledek takového přístupu jsme mohli naposledy sledovat při mediální přestřelce mezi Martinem Hálou, duchovním otcem Sinopsis, a vicepremiérem Janem Hamáčkem z ČSSD.

 

Zmíněná koncepce vylučování Číny neodvratně vede k novému rozdělení světa a k nové formě studené války. Naproti tomu koncepce vtahování zachovává možnost mírového a konstruktivního dialogu. Vzhledem k neustále sílící pozici Číny ve světě se ale musí její partneři na takový dialog neustále připravovat a to je těžký úkol, určený právě odborníkům. Česká republika musí umět volit, jaká témata je efektivní řešit napřímo bilaterálně a která prostřednictvím EU nebo mezinárodních organizací.

 

Diskuse o tom, která koncepce je pro Českou republiku vhodná, by se neměla realizovat intelektuálním terorem, zastrašováním a dehonestací odborníků s jinými názory. To je daleko za hranicí kritického myšlení, dobrých mravů a demokratických zvyklostí. Neslouží ke cti lidí kolem Sinopsis, včetně Ondřeje Klimeše, že tyto prostředky záludného obviňování, pomluv a útoků přes třetí osoby systematicky nasazují.

 

Nemůže je omluvit ani jejich případný dobrý úmysl. Stejně tak, jako když lidé ze Sinopsis tři roky neoprávněně označovali svůj soukromý projekt za projekt Univerzity Karlovy, dokud na to neupozornili novináři a univerzita se od oficiálního spojení distancovala, neměl by ani Ondřej Klimeš vtahovat českou Akademii věd do svých ideologických sporů. Odborníci by měli veřejné diskusi sloužit, nikoliv ji vládnout a obzvláště ne potlačováním jiných názorů.

 

Vít Vojta, Sinoskop – Institut pro současnou Čínu

 

Článek vyšel dne 31. března 2020 jako polemika na serveru Hlídací pes