Strážci černobílého světa

Protože více než dvacet pět let podnikám jako ekonomický a právní poradce, jsem zvyklý na život bez grantů a dotací. Ze své podstaty jsem tak chápal svět médií a informačních projektů pohledem obchodního práva, kde se dodržují elementární pravidla slušnosti a kde jednotlivé rovnoprávné subjekty bojují o své zákazníky/čtenáře především kvalitou obsahu. Zase se ale ukázalo, že stejně jako v reálném životě pokřivují různé typy dotací svobodný trh i lidské charaktery, v tomto světě tomu není jinak.

První z výše uvedených zájmových skupin, jejíž mentálním motorem je Jaroslav Tvrdík, nemá vybudovanou vlastní strukturu mediálně-informačních zdrojů, kterou by šlo jednoznačně pojmenovat a identifikovat. Ve veřejném prostoru se však pohybuje řada hlasitých reprezentantů myšlenky, že Česká republika by se měla stát jakousi vstupní branou pro čínské investice v Evropě. Ale na základě čeho? A co bude benefitem? Nepřipravené investice, chybějící pozitivní vymezení českých zájmů a individuálně motivované mediální hry bez společenského konsensu. Dlouhodobě pozitivní přínos pro Českou republiku tu chybí.

Druhá skupina, reprezentovaná mediálním projektem Sinopsis, vznikla v roce 2016 za návštěvy čínského prezidenta Xi Jinpinga. V té době byla podepsána i smlouva o spolupráci hlavních měst obou zemí, která v posledních týdnech přímo ovlivňuje naše diplomatické vztahy. Kolegové sinologové ze Sinopsis se prakticky ihned začali přímo i nepřímo vymezovat proti našemu projektu. Ještě dříve, než jsme měli možnost obhájit se vlastním obsahem.

Dnes už je jejich motivace více srozumitelná. Černobílý svět, kde je jednoznačné dobro a zlo, je výhodný. Lámat si hlavu s konstruktivním přístupem a hledat nesnadná řešení, to vše pak odpadá. Jednodušší je bořit a bít se v prsa jako ochránce jediné pravdy. Bohužel se tak děje na akademické půdě Univerzity Karlovy, která je současně terčem kritiky za jiný projekt Česko-čínského centra, kde zřejmě docházelo k nepřijatelnému financování aktivit čínskou ambasádou. To je ovšem odpovědnost vedení univerzity a Česko-čínského centra včetně paní Olgy Lomové, která v Radě zmíněného centra seděla do posledních chvil. Její výrok, že „situace s firmou Home Credit mi připomněla, že rezignovat jsem chtěla už dávno,“ vypovídá o mnohém...

Veřejná debata v naší zemi, třicet let po Sametové revoluci, je do značné míry vedena bulvárním způsobem. A absence věcné debaty je základním ukazatelem černobílého vidění světa. Dnes je hlavním cílem znevěrohodnit, dehonestovat a celkově zpochybnit nositele jakéhokoliv odlišného názoru.

Podívejme se ale na ony „velké“ odlišnosti v základních postojích obou sinologických projektů na vztahy s Čínou:

„S Čínou západní země obchodují a jejich nejvyšší představitelé se chovají v Číně super zdvořile a vozí si tam delegace podnikatelů. Zároveň ale nerezignují na některé základní body vlastních hodnot. Nevydávají prohlášení, kde budou podle přání čínského velvyslanectví formulovat to či ono.“ Olga Lomová, únor 2018

„Česká pozice vůči Číně stála prakticky od samotného počátku na bezpodmínečné vstřícnosti a vyložení karet na stůl. Takhle se s nimi nejedná. V každé příručce o obchodních jednáních v Číně se hned v první kapitole dočtete, že je nutné se vyvarovat vyložení všech karet na stůl. To je sebevražda a nemohlo to dobře dopadnout.“ Martin Hála, květen 2019

„Vychvalovat čínského hostitele samými superlativy není věcné, a tato servilita se pak propadá do nejhoršího stádia: do tragikomického rektálního alpinismu. Vícekrát jsem to musel vyslechnout, se silnou touhou rozdat mluvčím po jejich výkonu toaletní papír, aby se trochu otřeli. Servilita je ale problémem i pro posluchače. Ti chytřejší pocítí rozpaky a despekt k mluvčímu, nutně zvažují potenciální rizika, zda je tak hloupý, tak bezpáteřní, nebo zahájil nějakou podivnou hru? Ti hloupější uvěří vlastní velikosti a moci, ale vazalské chování přinese mluvčímu jen drobty. Síla, sebevědomí a porozumění jsou počátkem rovnocenných vztahů.“ Vít Vojta, listopad 2018

Jak vidno na malém příkladu, v základním pohledu na vztahy s Čínou se zas tak nelišíme. Přesto neustává snaha náš projekt a mou osobu neustále zpochybňovat, označovat za nástroj propagandy cizí mocnosti či dokonce vytvářet vysloveně lživé analýzy, jako se tomu stalo z pera anonymního autora například na serveru Manipulátoři.cz, kde po mé věcné intervenci předmětný článek raději stáhli.

Jistě není dílem náhody, že relativně rychle po spuštění projektu Sinoskop jsem začal být cíleně prezentován mediální nálepkou „tlumočníka Miloše Zemana“. Snaha vzbudit zdání, že těsně spolupracuji s okolím prezidenta republiky se pochopitelně do černobílého rámce vidění světa hodí. I přes mé osobní intervence a přesvědčování některých konkrétních novinářů, že tomu tak není, tato nálepka stále dobře drží.

Tato dezinformace bývá stupňována další manipulací, ke které navádí znovu např. Olga Lomová (Deník Referendum, 10.11.2019): „...dvorní tlumočník prezidenta Zemana při jednáních s jeho nyní zmizelým poradcem Jie Ťien-mingem.“

Tlumočil jsem sice asi při třech formálních setkáních prezidenta s Jie Ťien-mingem jako předsedou představenstva společnosti CEFC, ale v podobných případech platí, že v omezeném čase formálních setkání se obě strany stihnou jen formálně představit a velmi krátce vyjádřit k aktuálnímu setkání. Pracovní věci s panem Jie si prezident řešil přes jeho zmocněnce pro Čínu Jaroslava Tvrdíka a jeho tlumočníky, vždy bez mé účasti. Ostatně paní Lomová a její následovníci často zkreslují skutečnosti, které nezapadají do jejich černobílého vidění světa. Opakovaně v médiích „analyzují“ i jednání, u kterých nebyli a o kterých nic neví, a z kusé jednostranné informace vytváří pokřivený pohled na svět.

Faktem je, že jsem v různém rozsahu tlumočil všem českým porevolučním prezidentům: Václavu Havlovi, Václavu Klausovi i Miloši Zemanovi. Je to pro mě profesní čest, nikoli zdroj obživy. Miloši Zemanovi jsem tlumočil v průměru tři až pět dní v roce, to je na nálepku „dvorního tlumočníka“ trochu málo. Tato nálepka je tedy vždy buď projevem neschopnosti vidět svět, jaký je, nebo účelovou manipulací.

Asi ale dostatečně jasně nezaznělo, že s prezidentem Zemanem nemám nic společného. S jednáním několika členů jeho týmu hluboce nesouhlasím, proto ani s některými z nich nikdy nemluvím. Podobné to mám i s Jaroslavem Tvrdíkem, který ostatně nikdy neváhal „mazat mi schody“. Zda bylo tehdy jeho cílem dostat do vrcholných státních tlumočení „jeho vlastního“ tlumočníka, to mohu jen hádat.

Faktem však zůstává, že černobílý svět dosavadním hlavním aktérům debaty o Číně vyhovuje. Parcelování naší společnosti na dva nesmiřitelné tábory je pro ně výhodné. Je pak jednoduché živit zášť a zasévat do naší společnosti další semínka pochybností a nenávisti. Těmto strážcům černobílé pravdy to totiž – mimo jiné – zajišťuje sledovanost a obživu. Výhodou dnešní doby – 30 let po pádu totalitního režimu – je skutečnost, že si to můžeme říci nahlas. A ten neustálý tlak na nás je vlastně pozitivní motivací, že naše rozhodnutí ukazovat svět ve všech jeho barvách bylo správné. A budeme v tom pokračovat.

Vít Vojta, sinolog a právník