Strategie Ruska je v rozporu se zájmy Číny, říká bývalý ministr zahraničí

Strategie Ruska je v rozporu se zájmy Číny, říká bývalý ministr zahraničí
9 / 3 / 2022 Rozhovor s bývalým ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem

Válečný konflikt na Ukrajině ukazuje, že jsme svědky konce starého a vzniku nového řádu světa, říká v rozhovoru pro Asiaskop.cz Lubomír Zaorálek (ČSSD). Může Čína usměrnit ruského prezidenta Putina, nebo naopak využije krátkodobé výhody plynoucí z oslabení Ruska i USA? A je na řadě obsazení Tchaj-wanu? „Věřím, že si Čína uvědomuje, že její úspěšný vývoj byl umožněn právě tím, že byla součástí globálně propojeného světa a že se jí vyplatí na něm dále participovat a nerozbíjet ho,“ doufá bývalý ministr zahraničí České republiky.

Jak se jako bývalý ministr zahraničí díváte na ruský útok na Ukrajinu? Mohly tomu západní země v čele s USA a EU zabránit? Řada analytiků tvrdí, že Putinovy ambice a argumenty, včetně toho, že „Západ tlačí Rusko ke zdi“, nejsou nové minimálně už od anexe Krymu v roce 2014. Není to tak, že jsme si eskalaci napětí a hrozící velký vojenský konflikt pouze nechtěli připustit?

 

Putinův dlouhodobý cíl je a byl vytvoření a obnovení velkého silného Ruska. Proč se ale rozhodl pomstít za domnělé ponížení Ruska v 90. letech minulého století tak strašným způsobem, to samozřejmě nevím. Jsem si ale jist, že k tomuto kroku přispělo jeho přesvědčení, že Západ je v krizi, že se rozpadá a že je ideální chvíle pro ofenzívu.

 

Kde má Putin vlastně po odchodu Angely Merkelové na Západě partnera?

 

Současná EU opravdu nemá žádnou silnou diplomacii, ani zahraničně-politickou strategii, ani osobnost, která by za ni mohla mluvit. Spojené státy prožívají hlubokou vnitropolitickou krizi a nikdo neví, jaké dějství jej čeká po prezidentských volbách v roce 2024. Odchod z Afghánistánu byl obrazem neuvěřitelného fiaska. Vlastně už delší dobu se zdá, že jsme svědky jakéhosi sesouvání mezinárodního řádu, kdy staré zaniká a nové ještě nevzniklo.

 

V takovém mezidobí vznikne snadno pocit, že teď je možné nějakým radikálním krokem všechno změnit, předělat celou šachovnici. Stali jsme se pouhými čekateli na něco, co přijde. A tak to přišlo.

 

Putinova invaze dokázala během jediného týdne spojit dosud dost nejednotný Západ. Jak se podle vás změní bezpečnostní situace Evropy a světa? A dostane EU nový smysl?

 

Kdesi jsem četl, že za šest dní jsme se posunuli víc než za celá desetiletí. Pochybuji, že Putin očekával tak masivní odpověď v ekonomické a finanční oblasti. Nevím, jestli ho napadlo, že v dnešním digitálním světě je možné odpojit vlastníka – celý stát – od rezerv jeho centrální banky. Ve světě tak zesíťovaném a digitálně propojeném je nemožné se bez vážných důsledků stát ostrovem.

 

Dobrý příklad poskytuje například osud ruského Aeroflotu – dvě třetiny komerčních linek jsou letadla Boeing a Airbus a významná část těchto letadel je vlastněna irskými leasingovými společnostmi. Ty prohlásily, že ukončují pronájem těchto letadel. Stovky letadel končí a Aeroflot se rozpadá. Končí nejen zahraniční, ale i domácí lety.

 

Co si z toho může vzít Evropa?

 

Pro Evropu je tato situace možností si uvědomit, že v současném světě bohužel nepřežijeme jenom jako soft power. Jak velká revoluce nás čeká, to ukazuje už současný obrat Německa ve vztahu k obraně a vyzbrojování o 180 stupňů. Právě jsme svědky toho, že starý řád opravdu skončil a až opadne mlha a prach, začneme hledat orientační body toho nového.

 

Fungování ruské diplomacie znáte z řady mezinárodních jednání. Jsme svědky strašení jaderným arzenálem, nebo můžeme stát na prahu jaderné války, jak to naznačil ministr zahraničí Lavrov a jak to připouští někteří experti, kteří si nejsou vůbec jisti tím, kam až je Putin schopen zajít?

 

Dnes se nevyplatí nic předpovídat. Nedá se ale vyloučit další eskalace. Neuvažovat i ty nejhrozivější alternativy by bylo nezodpovědné. Je dobré, že byla zřízena aspoň základní linka a spojení mezi USA a Ruskem, aby se vyloučila eskalace nějakým nedorozuměním. Může dojít i k nechtěnému incidentu, který může mít katastrofální následky. Musíme kombinovat jednoznačné rázné kroky na obranu našeho teritoria, maximální pomoc Ukrajině a zároveň otevřenost diplomatickým jednáním.

 

Máme zkušenost studené války, že se Západu vyplatila velká zdrženlivost a vyhýbání se přímé eskalaci se Sovětským svazem. Vyplatilo se držet tuto strategii i v okamžicích krizí, ke kterým docházelo. Díky tomu studená válka skončila bez jaderné katastrofy.

 

Bylo by velmi nebezpečné si myslet, že dnešní Rusko je slabší soupeř a můžeme si dovolit víc. Opak je možná pravdou. Nebudeme-li zdrženliví, je možné nebezpečí jaderného konfliktu větší než tehdy.

 

Jaká nyní může být role Číny? Ze začátku se spekulovalo, že bude Rusku pomáhat mírnit západní sankce, pak se zdálo, že je Čína spíše neutrální a po telefonátu čínského ministra zahraničí s ukrajinským ministrem D. Kulebou se ukazuje, že Čína dokonce akceptovala roli mírového vyjednavače, aby pomohla co nejrychleji ukončit válku na Ukrajině. Jak to čtete?

 

Čína je země, která má možná opravdu moc zastavit Putina. V posledních desetiletích Čína dokázala využít rostoucí globalizaci světa ke svému rychlému ekonomickému růstu a vzestupu. V rekordním čase vyzvedla z bídy stovky miliónů lidí. Umožnil ji to mírový vývoj světa. Čína se učila ze světa, integrovala se, modernizovala a exportovala. Stabilita jejího systému závisí na schopnosti zlepšovat život v Číně. Předpokladem je stabilita globální ekonomiky a obchodu.

 

Dnešní strategie Ruska je ve sporu s dlouhodobými zájmy Číny. Je ve sporu se způsobem, kterým Čína roste a prosazuje se ve světě.

 

Přál bych si, aby Čína nepodlehla pokušení těžit z krátkodobé výhody, kterou ji poskytuje tento ukrajinský konflikt. Krátkodobě to může vypadat, že vlastně tento konflikt oslabuje její potenciální rivaly – USA i Rusko. Proto budu velmi bedlivě sledovat kroky Číny, protože dnes se ukáže, jakou roli může nebo chce Čína hrát v našem světě. Může to být kruciální rozhodnutí.

 

Sám jsem byl opakovaně dotazován, zda Čína může využít situace a vojensky obsadit Tchaj-wan. Během prvního šoku z invaze na Ukrajině se dokonce objevovaly fámy, že Čína zahájí útok na Tchaj-wan, což se záhy ukázalo jako výmysl. Jisté napětí tu ale zůstává. Americký ministr zahraničí v rozhovoru s čínským protějškem údajně za prezidenta Bidena prohlásil, že samostatnost Tchaj-wanu nepodporuje. Může to být signál snahy o americké zmirňování napětí mezi dvěma největšími ekonomikami světa?

 

Nezdá se mi, že by Čína musela dospět k závěru, že teď je vhodný okamžik, aby obsadila Tchaj-wan. Pokud by se tohle stalo, tak by to vedlo zřejmě opravdu k rozdělení světa na dva nebo tři systémy, tak jak je vylíčil Orwell ve svém románu 1984. To je to poslední, co bych nám přál.

 

Věřím, že Čína si uvědomuje, že její úspěšný vývoj byl umožněn právě tím, že byla součástí globálně propojeného světa a že se jí vyplatí na něm dále participovat a nerozbíjet ho. Pro nás platí, co kdysi napsal Zbygniew Brzezinski v knize Velká šachovnice: „To nejhorší, co by se nám mohlo stát je, že se ocitneme ve světě, ve kterém budeme mít proti sobě Čínu, Rusko a možná i Irán. Musíme vynaložit všechny naše geostrategické schopnosti a úsilí, abychom se takové situaci vyhnuli."

 

Měli bychom proto vyvinout efektivní diplomacii nejen vůči Číně, ale třeba také vůči Iránu. Měli bychom se snažit uzavřít znovu dohodu s Iránem a umožnit odstranění embarga na ropu. Chtěl bych také připomenout, jak důležité je pro Evropu, že máme na své straně Turecko. Vojensko-strategický význam Turecka je pro Evropu nesmírný.

 

Za Asiaskop.cz se ptal Vít Vojta