Sto let komunistické strany Číny: proč se její založení slaví jindy?

Sto let komunistické strany Číny: proč se její založení slaví jindy?
23 / 6 / 2021 Ivana Bakešová

Druhá nejpočetnější politická strana světa si 1. července 2021 připomene sto let své existence. Už přes 70 let zodpovídá za vývoj státu s pětinou světové populace. Přečkala všechny zvraty, čistky a tragédie, které mnohdy sama způsobila, a zemi, považované ještě v polovině minulého století za polofeudální a polokoloniální, zajistila statut světové velmoci. Analýze dějin KS Číny se budou u příležitosti stého výročí věnovat autoři povolanější. My se soustředíme pouze na její první sjezd a na otázku, proč mu byl upřen přívlastek „zakládající“.

Iniciativa založit v Číně politickou stranu podřízenou Kominterně vznikla v Moskvě bezprostředně poté, co skončila spojenecká intervence proti bolševické moci na Sibiři. Rudá armáda stanula na březích Tichého oceánu a mezi územím bolševického Ruska a Čínou vznikla extrémně dlouhá hranice. Aby předešla dalším ozbrojeným konfliktům, nechala vláda sovětského Ruska vzniknout nárazníkovému státu – Dálněvýchodní republice (DVR), a jeho prostřednictvím zahájila jednání se všemi, i vzájemně protichůdnými silami, o kterých předpokládala, že mohou čínsko-ruské vztahy ovlivnit. Vedla diplomatické rozhovory s vládami v Tokiu a v Pekingu i s militaristou Čang Cuo-linem 张作霖, který kontroloval čínské severovýchodní provincie. Pro nás je zajímavé, že se tato iniciativa zprostředkovaně týkala i československého vojska, evakuovaného ze Sibiře.

 

Dva agenti sovětské kominterny v Číně

Co do politického programu byla Moskvě nejbližší opoziční jihočínská vláda v Kantonu, soustředěná kolem prvního prozatímního prezidenta Čínské republiky Sunjatsena a jeho politické strany Kuomintang (KMT). Sovětské Rusko ohodnotilo Sunjatsenovu vládu jako adepta na příští proletářskou revoluci. Vyslalo do Kantonu politické, hospodářské i vojenské poradce, iniciovalo založení Vojenské politické akademie pro výchovu důstojnického sboru a zásobovalo její Národní revoluční armádu (NRA) zbraněmi.

 

Jihočínská vláda v Kantonu a její snaha dokončit revoluci z roku 1911 přitahovala revolučně naladěnou mládež, které nebyl lhostejný osud země. Bylo v zájmu sovětského Ruska i Kominterny tyto mladé lidi oslovit.

 

V polovině roku 1920 proto vyslala Kominterna z DVR do Číny dva agenty s úkolem navázat kontakt s Univerzitou v Pekingu, kde se pod vedením rektora Cchaj Jüan-pcheje 蔡元培 vedly zajímavé diskuse o nejrůznějších ismech, mimo jiné o marx- ismu.

 

Marxismus přilákal pozornost Číňanů především tím, že odmítal jak čínskou minulost, tak nadřazenost Západu. Překlady Marxových děl se v Číně objevovaly už od konce 19. století, ale předmětem hlubšího zájmu se marxismus v Číně stal až poté, co mírová konference v Paříži odmítla projednat Otázky k zamyšlení, které jí jménem čínské delegace předložil Wellington Koo, a po vítězství bolševiků v Rusku.

 

Prostřednictvím zájemců o marxismus na Pekingské univerzitě bylo možné najít skupiny pro studium marxismu, působící v některých velkých městech i mimo Peking a Šanghaj. Zřejmě v květnu 1921 oslovili vyslanci Kominterny Maring 马林 (Hendricus Sneevliet) a Nikolskij 尼克尔斯基 (Vladimír Abramovič Neumann) asi sedm takových skupin (celkem asi 60 členů) a vyzvali je, aby vybrali po dvou delegátech, kteří se koncem července sejdou v Šanghaji.

 

Kdy a kde se konal první sjezd KS Číny?

Vybraní delegáti, bylo jich pravděpodobně 13, se sešli s oběma delegáty Kominterny 23. července 1921 v jedné dívčí škole ve francouzské koncesi v Šanghaji. Byli ale varováni, že se o ně zajímá policie, a proto se rozhodli jednání přerušit. Odjeli vlakem do města Ťia-sing 嘉兴 a přívozem do vyhlášeného letoviska na ostrově Chu-sin 湖心 v jezeře Nan-chu 南湖. Tam si pronajali výletní loď. Místem, kde došlo k formálnímu založení KS Číny, byla tedy pravděpodobně výletní loď na jezeře Nan-chu.

 

Ne všichni delegáti do Ťia-singu odjeli. Čínské prameny uvádějí, že na ostrov Chu-sin přijelo „šest delegátů a další“. Mezi nimi jsou na prvních dvou místech jmenováni Mao Ce-tung a Tung Pi-wu 董必武. Podle jiných pramenů do Ťia-singu odjeli všichni účastníci sjezdu, kromě obou cizinců a dvou Číňanů.

 

Sjezdu předsedal Čang Kuo-tchao 张国焘, který se s marxismem seznámil, stejně jako Mao Ce-tung, jako zaměstnanec knihovny Pekingské univerzity. Pod předsednictvím Čang Kuo-tchaa byl zvolen tříčlenný ústřední výbor v čele s renomovaným znalcem marxismu, děkanem filosofické fakulty Pekingské univerzity profesorem Čchen Tu-siou 陈独秀. Profesor se osobně sjezdu neúčastnil, byl v té době v Kantonu. Zodpovědným za propagaci byl zvolen filosof Li Ta 李达, za organizaci Čang Kuo-tchao. Bylo přijato několik dokumentů, jejichž originály se ale během následujících turbulentních let ztratily. Dnes je známe pouze v podobě pozdějších interpretací formulovaných tak, aby co nejlépe vyhovovaly momentálním potřebám doby. Sjezd skončil podle některých zdrojů 30. července, podle jiných až v prvních dnech srpna. Na přesném datu se pamětníci neshodli.

 

Kdo byli účastníci prvního sjezdu a jaké byly jejich další osudy?

Na první pohled překvapí, jak rozdílní lidé se v červenci 1921 sešli a jak rozdílné osudy je čekaly:

 

Čang Kuo-tchao 张国焘, který sjezdu předsedal a byl zvolen jedním ze tří členů ústředního výboru, se později dostal do sporu s Mao Ce-tungem, upadl v nemilost a byl v roce 1938 ze strany vyloučen. Před koncem občanské války v roce 1949 odejel na Tchaj-wan, ale vrátil se na pevninu, usadil se v Hongkongu, kde působil jako redaktor známého měsíčníku Ming pao 明报. V roce 1968 přesídlil do Kanady. Zemřel v Torontu v roce 1979.

 

Profesor Čchen Tu-siou 陈独秀, který byl na prvním sjezdu v nepřítomnosti zvolen předsedou tříčlenného ústředního výboru, byl v roce 1927 obviněn z trockismu a ze strany vyloučen. Od té doby žil v ústraní a do politiky nezasahoval. Zemřel v roce 1942 na území kontrolovaném KMT.

 

Pouze dva účastníci prvního sjezdu se v roce 1949 aktivně podíleli na založení ČLR. Byli to Mao Ce-tung a Tung Pi-wu. Mao Ce-tung se sjezdu účastnil jako jeden ze dvou delegátů skupiny pro studium marxismu ve městě Čchang-ša. V lednu 1935 na konferenci v Cun-i 遵义 se prosadil do vedení KS Číny a od té doby, až do své smrti v roce 1976, zastával s krátkými přestávkami nejvyšší stranické funkce.

 

Tung Pi-wu 董必武 byl až do své smrti v roce 1975 členem politbyra ÚV KS Číny a v ČLR zastával i různé funkce spojené se státní mocí výkonnou.

 

Kromě dvou výše jmenovaných se jen tři další účastníci prvního sjezdu stali občany ČLR:

 

Li Ta 李达, filosof a pedagog, o kterém již víme, že se na prvním sjezdu stal členem ústředního výboru zodpovědným za propagaci, ze strany vystoupil na protest proti příkazu Kominterny vytvořit jednotnou frontu s KMT. Přesto nadále aktivně studoval a propagoval marxismus. Po vzniku ČLR na žádost Liou Šao-čchiho přesídlil do Pekingu. Bylo mu vráceno členství ve straně a až do „kulturní revoluce“ působil jako rektor univerzity ve Wu-chanu a jako předseda Čínské filosofické společnosti. Zemřel v srpnu 1966 v důsledku psychických stresů, kterým byl vystaven během běsnění zfanatizovaných studentů. Posmrtně byl „rudými gardami“ vyloučen ze strany. V roce 1980 byl rehabilitován.

 

Liou Žen-ťing 刘仁静 zastupoval na prvním sjezdu spolu s Mao Ce-tungem marxistickou skupinu z města Čchang-ša. Od roku 1926 studoval v Moskvě, účastnil se 4. sjezdu Kominterny, ale v roce 1929 byl obviněn z trockismu a ze strany vyloučen. V roce 1948 se stal výzkumným pracovníkem Politologického kabinetu KMT. Po vzniku ČLR vysvětlil kompetentním místům své politické postoje, uznal chyby a vysloužil si místo profesora Pedagogické vysoké školy v Pekingu. V době „kulturní revoluce” byl podle některých pramenů jedním z těch, kteří byli vyšší mocí chráněni, podle jiných byl „rudými gardami“ kritizován. V každém případě „kulturní revoluci“ přežil, zahynul při automobilovém neštěstí v srpnu 1987.

 

Pao Chuej-seng 包惠僧 pro neshody s vedením vystoupil z KS Číny v roce 1927. V době protijaponské války bojoval v KMT armádě. V roce 1948 neodešel na Tchaj-wan, ale do Macaa, kde přežil poslední měsíce občanské války a o rok později se objevil v Pekingu. Pracoval na ministerstvu vnitra a ve Státní radě ČLR. Zemřel v roce 1979.

 

Tři výše jmenovaní se sice se stranou na čas rozešli, ale pouze z důvodů momentálních neshod. Hlavní ideologii zůstali věrní a do strany se vrátili. Na rozdíl od nich se další dva účastníci prvního sjezdu dostali na zcela opačnou stranu barikády:

 

Čou Fo-chaj 周佛海 se v době protijaponské války připojil k bývalému místopředsedovi KMT Wang Ťing-wejovi, který v Nankingu založil projaponskou loutkovou vládu, a přijal v této vládě funkci ministra financí. Po kapitulaci Japonska byl zatčen a odsouzen pro vlastizradu k trestu smrti. Čankajšek mu trest zmírnil na doživotí. Čang Fo-chaj zemřel na srdeční selhání v únoru 1948.

 

Čchen Kung-po 陳公博 nepobyl v řadách KS Číny ani rok. Účastnil se pouze první části sjezdu, do Ťia-singu už nejel. V roce 1922 ze strany vystoupil a odejel studovat do USA. Po návratu vstoupil do KMT a zastával poměrně vysoké stranické funkce, mimo jiné vedl sekretariát ÚV KMT. V době protijaponské války se připojil k Wang Ťing-wejovi. V loutkové nankingské administrativě byl předsedou Legislativního dvora a členem Ústřední vojenské komise. Na konci války uprchl do Japonska, ale byl Číně vydán. KMT justice ho, stejně jako Čou Fo-chaje, odsoudila k trestu smrti. V tomto případě byl rozsudek vykonán.

 

Pět účastníků prvního sjezdu KS Číny ve službách straně a jejím ideálům zahynulo: profesor Pekingské univerzity Li Ta-čao 李大钊 se prvního sjezdu fyzicky neúčastnil, ale je uváděn jako jeden ze zakladatelů. Aktivně usiloval o svržení vlády severních militaristů, a když jeden z nich, Čang Cuo-lin, ovládl Peking, byl Li Ta-čao spolu s dalšími asi 80 spolubojovníky zatčen a odsouzen k smrti oběšením.

 

Li Chan-ťü李汉俊 organizoval v roce 1927 stávky průmyslových dělníků v japonské koncesi ve městě Chan-kchou. Byl japonskou policií zatčen a ještě téhož dne večer zastřelen.

 

Teng En-ming 邓恩铭 organizoval stávky na železnici Ťi-nan – Čching-tao. Byl zatčen, vězněn, při pokusu o útěk zraněn a v květnu 1931 odsouzen k trestu smrti zastřelením.

 

Čchen Tchan-čchiu 陈潭秋 se spolu s Mao Ce-tungovým mladším bratrem Mao Ce-minem 毛泽民 snažil získat v provincii Sin-ťiang dobrovolníky do řad 8. pochodové armády. Tehdejší vládce provincie nechal oba zajmout a bez soudu v září 1943 v Urumči zastřelit.

 

Che Šu-cheng 何叔衡 zahynul během bojů ve Fu-ťienu v roce 1935.

 

Spolu s Teng En-mingem působil na Šan-tungu Wang Ťin-mej 王尽美. Účastnil se kromě prvního i dalších třech sjezdů KS Číny. V roce 1925 zemřel ve městě Čching-tao.

 

Tolik k jednotlivým delegátům prvního sjezdu, o kterých se nám podařilo získat konkrétní informace. Pro úplnost bychom ale neměli zapomenout ani na manželku profesora Li Ta, paní Wang Chuej-wu 王会悟. Sice nebyla oficiální delegátkou, ale zaslouží si naši pozornost, protože bez ní by se nepodařilo sjezd úspěšně dokončit. Poté, co se o účastníky sjezdu začala zajímat šanghajská policie, využila Wang Chuej-wu svých známostí v Ťia-singu, kde dříve studovala na místním pedagogickém institutu. Zorganizovala přejezd delegátů a zajistila jim v Ťia-singu bezpečné zázemí. V roce 1950 následovala svého manžela do Pekingu. Pracovala ve státní administrativě ČLR. Zemřela v Pekingu v říjnu 1993 ve věku 96 let.

 

A jak skončili oba agenti Kominterny? Holanďan Sneevliet (Maring) byl popraven v roce 1942 německými fašisty a Rus Neumann (Nikolskij) se stal v roce 1938 obětí stalinistických čistek.

 

Jednotná fronta a Severní pochod

KS Číny byla založena v Šanghaji, ale s perspektivou pro Kanton, kde se v té době NRA připravovala k pochodu na sever s cílem svrhnout vládu severních militaristů a sjednotit zemi. Zároveň se v Kantonu stupňoval spor mezi pravým a levým křídlem KMT a spor o koncepci dalšího vývoje.

 

Druhý sjezd v roce 1922, na kterém byla KS Číny přijata za člena Kominterny, se ještě konal v Šanghaji. Do dění na jihu KS aktivně zasáhla poprvé o rok později, když na 3. sjezdu, který se již konal v Kantonu, prosadila jednotnou frontu s KMT. I když s tím, jak již vyplynulo z charakteristik účastníků prvního sjezdu, ne všichni souhlasili, dostali členové KS Číny příkaz, aby ovlivnili dění v KMT tím, že do něho budou vstupovat jako individuální členové.

 

Zpočátku byla tato taktika úspěšná. KS nabývala na popularitě a když v roce 1925 zahájila NRA pochod na sever, organizovali mladí komunisté agitační skupiny, které šly před armádou a vysvětlovaly občanům měst a vesnic, do kterých měla NRA vstoupit, účel pochodu. Komunisté se tak významně zasloužili o úspěch celého tažení.

 

Čankajškův protikomunistický obrat

Krize nastala v roce 1927, když se NRA přiblížila k povodí Dlouhé řeky, kde měly západní mocnosti v cizineckých koncesích soustředěný obrovský majetek. Pochod NRA na sever tím přestal být vnitročínskou záležitostí a vrchní velitel NRA Čankajšek si dobře spočítal, že proti síle cizích mocností jeho armáda neobstojí. Zahájil tajná jednání se šanghajskou velkoburžoazií a jejím prostřednictvím se zástupci velmocí. Výsledkem komplotu byl konec spolupráce s SSSR i s KS Číny. Sovětští poradci museli urychleně Čínu opustit a členové KS a rudých odborů, pokud se včas neukryli, se stali obětí KMT brutality. Čankajškův převrat znamenal nejen konec jednotné fronty, ale i krizi vztahu KS Číny a Kominterny.

 

Komunistické buňky ve městech byly rozprášené a KS si zachovala akceschopnost pouze tím, že se navzdory instrukcím Kominterny stáhla na venkov a začala budovat venkovské revoluční základny. Ale to už je jiná historie, která není předmětem tohoto příspěvku. Nám zbývá odpovědět na otázku:

 

Proč se narozeniny KS Číny slaví prvního července,když se první sjezd KS Číny konal až na přelomu července a srpna?

 

Podle vysvětlení, které si můžeme přečíst v oficiální historii KS Číny, vznikl tento problém v roce 1936, kdy Kominterna uspořádala sérii akcí na počest 15. výročí založení KS Číny. Opírala své informace o článek účastníka 1. sjezdu Čchen Tchan-čchiu, který si vzpomínal, že se sjezd konal někdy v červenci, a tak zvolil první den měsíce. Ani Mao Ce-tung a Tung Pi-wu si v Jen-anu nepamatovali, kdy přesně se sjezd konal, a za války neměli přístup k dokumentům, kterými by si mohli datum ověřit. Přijali tedy 1. červenec. V roce 1941, při oslavě 20. výročí založení KS Číny, byl tento den oficiálně potvrzen. Po vzniku ČLR se ukázalo, že se první sjezd konal až koncem měsíce, ale ústřední výbor rozhodl, že zavedené datum není nutné měnit, i proto, že konkrétní datum formálního založení strany není důležité. Důležitý byl proces sjednocování skupin pro studium marxismu, a ten začal už v květnu. První červenec tak zůstal ne jako konkrétní datum, ale jako symbol.

 

Existuje ještě jiné, neoficiální vysvětlení: v roce 1941 se KS Číny nacházela v kritické situaci. Bylo to v době protijaponské války, kdy oblasti kontrolované KS Číny čelily ofenzivě japonských vojsk i nepřátelským akcím ze strany KMT, uprostřed frakčního boje ve vedení KS Číny, v době, kdy se vůdčí postava prvního sjezdu – Čang Kuo-tchao, dopustil několika katastrofálních chyb, v jejichž důsledku zahynulo mnoho účastníků Dlouhého pochodu. Čang Kuo-tchao byl v roce 1938 ze strany vyloučen, stejně jako o deset let dříve hlavní teoretik marxismu a první předseda ÚV KS Číny Čchen Tu-siou. Dva nejdůležitější protagonisté prvního sjezdu byli tedy na indexu a nebylo záhodno je připomínat. V čele strany stál Mao Ce-tung, který se podle některých autorů prvního sjezdu neúčastnil vůbec, nebo, což je pravděpodobnější, jen jako řadový delegát. Proto bylo vhodné význam prvního sjezdu upozadit.

 

Ivana Bakešová, sinoložka a historička