Stát versus kryptoměny: kdo bude mít nakonec navrch?

Stát versus kryptoměny: kdo bude mít nakonec navrch?
3 / 6 / 2021 Jan Veselý

Čína zakročila proti nestátním kryptoměnám, což způsobilo výrazný propad důvěry trhu i jejich hodnoty. Čínská centrální banka zároveň od roku 2014 vyvíjí vlastní digitální měnu e-jüan a momentálně ji již testuje v pilotních projektech v několika městech. Digitální měna centrální bance umožní větší kontrolu nad toky peněz v ekonomice.

Čína pracuje od roku 2014 na vývoji digitální verze své měny a virtuální e-jüan již mohou zkoušet obyvatelé několika měst v rámci pilotního vládního projektu. Na rozdíl od nestátních kryptoměn, kde transakce ověřují samotní členové sítě pomocí technologie blockchainu, je e-jüan spravován čínskou centrální bankou.

 

V přímém kontrastu s decentralizovanými kryptoměnami, které chrání anonymitu svých uživatelů, tak naopak e-jüan, vyvinutý čínskou centrální bankou, zaručuje větší kontrolu, ale taky dohled nad toky peněz v ekonomice.  

 

Co jsou kryptoměny?

Kryptoměny si můžeme představit jako typ digitálních peněz nebo aktiv. Kryptoměnami se zatím nedá běžně platit, a proto vlastně penězi v pravém slova smyslu nejsou – aspoň zatím. Za jejich vznikem je pokročilá technologie, ale běžnému uživateli stačí vědět, že jde o přechod z papírových peněz, patřících do peněženky, k aktivům v podobě digitálního kódu, které si uloží do aplikace na mobilu.

 

Elektronické platby a peněženky tu byly už před kryptoměnami. Zásadní změnou je ovšem technologie blockchain a pokročilé šifrování. Díky tomu jsou možné transparentní transakce bez prostředníka v podobě bank, což potenciálně vyřazuje ze hry i vliv a kontrolu státu prostřednictvím centrálních bank.

 

Technologie kryptoměn proto zaujala i centrální banky, které si již několik let pohrávají s myšlenkou digitalizace klasických peněz. V tomto případě se ovšem jedná pouze o modernizaci klasické měny a její převedení do elektronické podoby. Její vlastní fungování stále zůstává pod kontrolou centrálních bank.

 

Peníze, důvěra a jejich hodnota

Podobně jako papír, ani digitální kód nemá sám o sobě žádnou vlastní hodnotu. Abychom pochopili fungování kryptoměn a mohli diskutovat jejich budoucnost, je proto potřeba pochopit, odkud se bere hodnota široce akceptovaného prostředku směny, kterému běžně říkáme peníze. Hodnota dnešních papírových peněz spočívá na dvou základech.

 

Prvním je důvěra v centrální banku, která je jejím garantem a stará se o její fungování. Druhým je hodnota zboží, které vyrobí ekonomika státu a které je možné za vydané peníze vyměnit. Přiřazením cenovky totiž firma říká, že věří hodnotě peněz a implicitně tudíž garantuje možnost jejich směny za zboží s vlastní užitnou hodnotou.

 

Hodnotu nestátních kryptoměn, jako je bitcoin, můžeme popsat obdobným způsobem.  Centrální banka sice chybí, ale její uživatelé i tak vkládají důvěru ve vydavatele anebo garanta měny. Garantem bitcoinu je samotný koncept, kterým je bitcoin řízen a jeho jasně daná pravidla fungování. Hypoteticky, pokud začnou firmy vydávat ceníky v bitcoinech, pak budou i ony, podobně jako u klasických peněz, garantovat jejich hodnotu ochotou směny za zboží s vlastní užitnou hodnotou.

 

Nestátní decentralizované kryptoměny, jako je bitcoin, mohou mít sice velký potenciál, ale protože je většina obchodů nepřijímá a pro jejich kolísající hodnotu, stojící pouze na důvěře držitelů, je stále nelze považovat za běžný prostředek směny.

 

A i když je možné za bitcoiny nakupovat třeba v Alze, ceníky v bitcoinech tam nejsou právě pro kolísavost ceny, kvůli které se Alza zatím nemůže spolehnout na to, že dostane požadovanou hodnotu výměnou za zboží.

 

To vytváří pro bitcoin začarovaný kruh. Dokud se jeho hodnota neustálí, bude málo firem ochotno vytvářet ceníky v bitcoinech a riskovat výkyvy hodnoty a svých výdělků. Hodnota bitcoinu se ale zároveň těžko ustálí bez garance firem a směnného kurzu vyjádřeného cenovkou na zboží.

 

Nestátní měny a historické zásahy státu

V debatě o budoucnosti kryptoměn je užitečné nahlédnout do historie peněz. I když je jejich technologie nová, ekonomické principy jsou podobné a byly používány i v minulosti. Tradičně se s historickými výlety začíná u zlata, které nebylo kontrolováno žádnou centrální bankou. Zlaté peníze tak fungovaly podobně jako nestátní kryptoměny bez centrálního řízení a hodnotu jedné unce nebo gramu zlata určovala neviditelná ruka trhu.

 

Jinými slovy, hodnota byla založená na důvěře v hodnotu zlata, jeho vzácnosti a zboží, které za něj bylo možné vyměnit. Když se vyrobilo více, dalo se za limitované množství zlata i více koupit a naopak. I když do tohoto procesu nezasahovala centrální banka, ceny rostly a klesaly podobně jako dnes. Na rozdíl od bitcoinu ovšem nebyl růst a pokles hodnoty tak prudký, protože množství vyrobeného zboží se neměnilo tak rychle, jako důvěra lidí v pouhý koncept a vzácnost – bitcoinů existuje pouze omezené množství, stejně jako zlata.

 

Zlatou éru postupně ukončil vznik papírových peněz, vytvořených soukromými bankami nebo obchodními společnostmi, které bývají aktivnější a rychlejší než státy. Hodnota těchto peněz opět spočívala v důvěře ve vydavatele a v možnosti vyměnit papírky za zlato - v případě bank a za předem definované množství zboží - v případě firem.  

 

Když státy „zjistily“, že soukromé banky nebo firmy tisknou vlastní papírové peníze, rozhodly se získat tuto pravomoc pro sebe. Používání nestátních peněz bylo zakázáno a správa svěřena centrálním bankéřům. Hodnota peněz tedy byla vyjádřena důvěryhodností centrální banky a hodnotou zboží, které ekonomika státu vyrobila.

 

Boj o přežití nestátních kryptoměn

Z historických zkušeností plyne jeden prostý závěr. Soukromé peníze nějakou dobu existovaly, ale státy si prostřednictvím centrálních bank vzaly pravomoc tisknout a kontrolovat oběh peněz zpátky. Zlato sice zůstalo decentralizované a jeho hodnota je stále diktována trhem, nicméně zároveň z mnoha důvodů není používáno jako běžný prostředek směny. Podobně dnes existuje i bitcoin. Jeho správa je decentralizovaná, hodnota diktována trhem, ale nepoužívá se jako běžný prostředek směny. K tomuto účelu máme státní peníze pod kontrolou centrálních bankéřů.

 

Co přináší čínská centrální banka a digitální e-jüan?

Dnes mají Číňané vyspělou bezhotovostní ekonomiku. K placení používají elektronické peněženky v mobilu, poskytované prostřednictvím aplikací WeChat nebo Alipay. Platba se tak v Číně provádí jednoduše a kdekoliv naskenováním QR kódu.

 

E-jüan bude pro běžného uživatele fungovat stejně, jen aplikace internetové peněženky nebude spravována soukromými společnostmi jako dnes, ale centrální bankou. Výhodou pro obchodníky nebudou elektronické platby, ty už mají dnes, ale absence poplatků za zprostředkování plateb. E-jüan by mohl postupně začít fungovat i bez internetu, což by bylo skvělou zprávou zejména pro méně dostupné oblasti Číny.

 

Primárním účelem kryptoměn bylo umožnit rychlé elektronické platby po celém světě bez nadřazené centrální autority. Poněkud paradoxně tak bude digitální e-jüan, inspirovaný právě technologií nestátních kryptoměn, postupně marginalizovat roli soukromých firem umožňujících většinu elektronických plateb v Číně.

 

Čínská centrální banka tak získá dosud nevídanou kontrolu nad čínskou měnou, kterou měla doposud pouze zprostředkovaně přes reporting soukromých společností. Díky lepšímu monitorování individuálních transakcí bude schopna sledovat jednotlivé platby všech občanů a lépe řídit, ale také hlídat oběh peněz v ekonomice.

 

Zavádění digitálních měn ve světě

První bitva mezi soukromými a decentralizovanými kryptoměnami, reprezentovanými bitcoinem, proběhla v Číně. Vypadá to na jasné vítězství státního e-jüanu, který se stane v Číně platidlem budoucnosti. Debaty o digitálních měnách se ale nevedou pouze v Číně, ale napříč centrálními bankami po celém světě, včetně naší České národní banky. Podobně jako Spojené státy dlouho diskutovaly povolení digitální měny Facebooku a překopaly její koncept fungování, bude i v jiných zemích otevřena debata, jestli má mít stát pod kontrolou svoje peníze nebo dovolí i jiné alternativy.

 

I když je pravda, že nezodpovědně řízená centrální banka může začít tisknout peníze a způsobit zdražování v podobě inflace, soukromé kryptoměny také nejsou bez nedostatků. Pokud se někdy budou nestátní kryptoměny používat, tak se bude zdražovat a zlevňovat decentralizovaně a nekontrolovaně podle pravidel trhu, tako jak tomu bylo kdysi u zlata.

 

Centrální banky sice v době koronavirové krize tisknou peníze, což vytváří tlaky na inflaci a růst cen, ale vypadá to, že lidé ani během zoufalé situace nepřestali věřit fungování ekonomiky a peněz garantovaných státem. Naopak za Světové hospodářské krize v 30. letech minulého století se zlevňovalo o sto šest a sami můžete posoudit, co je lepší. Zdražování, zlevňování nebo stabilita? Kdo ji lépe garantuje? Stát nebo trh?

 

Otázkou i tak zůstává, co by se stalo s hodnotou nestátních peněz, pokud by za nimi nestála důvěryhodná centrální banka. Ceny by klesaly a rostly podle zákonitostí trhu, tj. podle nabídky firem zasažených krizí a ochoty lidí utrácet za zboží a vytvářet poptávku na trhu nacházejícím se v krizi.

 

Jan Veselý, Čínská studia, Fakulta mezinárodních vztahů, Renmin univerzita, konzultant pro veřejný sektor, EY

 

Použité zdroje:

South China Morning Post. China to crack down on mining of cryptocurrencies, delivering a one-two punch to digital tokens after triggering global sell-off.

South China Morning Post. China’s digital currency.

The Economist. Could digital currencies put banks out of business? Should the world embrace cryptocurrencies?