Složitá Scholzova cesta ukázala, jak jednat s Čínou

Německý kancléř Olaf Scholz navštívil Čínu. Před cestou však absolvoval „videoporadu“ s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Oba pragmatici ve shodném stanovisku vyzvali k „obnovení rovnováhy“ evropsko-čínských obchodních vztahů.

 

Scholzova třídenní návštěva přišla v nelehkou dobu. Evropská unie totiž právě začíná snižovat vlastní strategickou závislost – „odstraňovat rizika“, a zkoumá, zda čínští výrobci nedovážejí na její trh dotované zboží. Scholz tak měl delikátní úkol. Na jedné straně projednat jak Evropou kritizovanou čínskou obchodní praxi, tak i bezpečnostní problém přílišné čínské blízkosti Moskvě, a přitom ještě lobbovat za německé podniky, což bylo na domácí scéně nepochybně nejsledovanější stránkou jeho cesty.

 

Evropská komise již zahájila vyšetřování čínské státní podpory větrných turbín, solárních panelů, elektromobilů a vlaků, aby zjistila, zda jsou do EU dováženy za ceny nižší než tržní. To ale není tak úplně v zájmu podnikatelů doprovázejících Scholze, vedených giganty jako Siemens, Bayer, Mercedes-Benz, BMW, Bosch či Merck Group.

 

Před klíčovými pekingskými jednáními stihl Scholz ještě ukázkové marketingové akce. Ve městě na úrovni provincie, Čchung-čchingu, přítomným novinářům představil továrnu firmy Bosch na vodíkové palivové články. Perfektní příklad ekonomické diplomacie.

 

V Šanghaji pak Scholz sice uvítal prodej čínských vozidel, ale jedním hlasem přitom volal po spravedlivé hospodářské soutěži bez dumpingu a nadvýroby. Atmosféru tam odlehčila dobře režírovaná infantilní otázka studenta šanghajské univerzity Tongji, zda nebude při studiu v Německu muset kouřit konopí, načež Scholz vysvětlil cíl legalizace marihuany v poklesu její spotřeby a potvrdil, že on sám ji až do svých současných 66 let kouřit nikdy nemusel.

 

Scholz pokračoval v úsilí o lepší přístup na čínský trh a rovné podmínky pro německé společnosti. Při balancování mezi poukazováním na negativa a pozitiva Číně poděkoval za pomoc v řešení problémů německých společností, včetně automobilky BMW. Mediálně vděčné bylo i vystoupení šéfů Mercedesu-Benz Kallenia a BMW Zipseho, že oba vidí v čínsko-německé spolupráci více příležitostí než rizik a že ekonomické vazby je nutné rozšiřovat, protože stažení z tak velkého trhu nemá alternativu.

 

Politická jednání bývají vždy velkým divadlem. Jejich jádro ale většinou tvoří pragmatický obchod. Státníci a jejich týmy vědí dopředu, kolik mohou získat a kde jsou rizika ztrát. Přitom by bylo naivní se domnívat, že čínský prezident, považovaný za autokrata, nemá při jednání s jedním ze dvou faktických lídrů Evropy politicky co ztratit. Vůbec ne! Čína je zemí kolektivního vedení, což má nakonec i v ústavě. Faktická politická moc je stále rozdělena mezi desítky politických hráčů. Ti navenek vystupují velmi jednotně, ale poměr sil přirozeně kolísá a velké chyby nebo jejich kumulování se neodpouští nikomu, vždyť na tom je založena stabilita celého čínského systému.

 

Scholz a evropští politici vůbec musí při jednáních v Číně vždy dbát hlavně na veřejné mínění a zájmy klíčových partnerů, zejména USA, a pak se teprve dostává na řadu to hlavní, ekonomické zájmy Německa. Mediální výstupy se vytvářejí už dávno před cestou, tiskový odbor musí být připraven na nenadálé události a na neustálé korigování koncepce mediálních sdělení podle reakcí partnerů a médií.

 

Na vrcholná státní jednání mají novináři přístup jen na první minuty jednání, aby vyhotovili momentky a vyslechli pár zdvořilostních frází. Co se děje pak, o čem se jednalo a jak ostré to bylo, to už ví jen zasvěcení z obou týmů.

 

Důležitou součástí čínských cest evropských lídrů je příprava na výpady médií a politických soupeřů, kteří Čínu prvoplánově či systémově odsuzují. Proto musí evropský politik naplnit očekávanou dávku kritiky a prokázat vlastní hodnotovou orientaci. To bohužel většinou ústí do pustého pokrytectví, které se však pro mnoho evropských zemí stalo normou. Americký přístup bývá – jak je v zemi zvykem – mnohem pragmatičtější. Konfrontaci tam střídají fáze kooperace, ze kterých pak profitují obě strany.

 

Smyslem každé cesty do Číny je totiž přirozeně dosažení dohody s možností podržet si rozdílné vidění světa. Na velké filozofování nebývá čas, protože politické dohody musí ústit do konkrétních, měřitelných řešení. Co se jasně nedohodne a nepřipraví během cesty, prosazuje se pak přes mašinérii regulátorů trhů, ministerstev zahraničí či obchodu velmi pomalu a obtížně.

 

Tentokrát obě strany pojila témata odporu k protekcionismu, řešily se tržní bariéry v Číně a podle čínské státní televize Scholz prezidentu Si sdělil, že Německo je ochotno sehrát svou roli při podpoře rozvoje vztahů mezi Čínou a EU. Vizionář Scholz tím už rozhodně mluvil o novém Evropském parlamentu, který povstane za dva měsíce nejspíše se zcela jinými přístupy ke klimatickým či lidskoprávním otázkám. Ani druhé funkční období šéfky Evropské komise von der Leyenová není vůbec jasné, naopak tato v Číně neoblíbená politička je pod palbou kritiky za Pfizergate, cestu do Izraele a další přešlapy.

 

A tak Scholz prohlásil, že Německo „nepodporuje konfrontaci“ a „je ochotno posílit komunikaci a koordinaci s Čínou, abychom společně reagovali na globální výzvy, jako je změna klimatu, a je odhodláno chránit multilaterální mezinárodní řád a podporovat světový mír a rozvoj.“

 

Schůzka Scholze s prezidentem Si Ťin-pchingem trvala přes tři hodiny, šla od širokého rámce potřeby zintenzivnění hospodářské výměny Asie a největších evropských ekonomik a „obrovského potenciálu” čínsko-německé spolupráce v tradiční strojní a automobilové výrobě, i v nově vznikajících oborech, včetně zelené transformace a umělé inteligence.

 

Prezident Si odmítl stížnost předsedkyně EK von der Leyenové ohledně čínské nadprodukce zelených technologií a „masivních“ státních dotací. Prohlásil, že „čínský vývoz elektrických vozidel, lithiových baterií a fotovoltaických produktů nejen obohatil globální nabídku a zmírnil inflační tlak, ale také významně přispěl v reakci na změnu klimatu“.

 

Ve věci podpory Ukrajiny požádal podle svých slov kancléř Scholz prezidenta Si, aby působil na Rusko s cílem ukončit ukrajinskou válku, a potvrdil, že oba odmítli útoky na jaderná zařízení. Prezident Si vyzval všechny strany ke spolupráci na co nejrychlejším obnovení míru a zabránění ztrátě kontroly nad konfliktem a navrhl pořádání mezinárodní mírové konference, uznané Ruskem i Ukrajinou, za rovné účasti všech stran.

 

Pokud jde o konflikt na Blízkém východě, Scholz řekl, že on a Si se shodli, že dvoustátní řešení je jediným způsobem, jak dosáhnout dlouhodobé bezpečnosti a míru pro Izraelce a Palestince.

 

S premiérem Li Čchiangem kancléř Scholz ještě konkrétněji jednal o férovém podnikatelském prostředí – pro čínské firmy v Evropě a pro německé v Číně. Premiér Li vyzval Scholze i EU k pečlivému zvážení obchodních restrikcí. V rámci tlaku USA na vytvoření skupiny států omezujících přístup Pekingu k vyspělým technologiím, totiž i Německo řeší, zda a jak omezit vývoz chemikálií, potřebných v Číně k výrobě čipů.

 

V rámci panelu čínsko-německých podnikatelů zaznělo, že oživení čínské ekonomiky se „konsoliduje“ a růst za první čtvrtletí byl 5,3 %, tedy víc, než se čekalo. Premiér Li také uklidňoval zahraniční investory slibem dalšího usnadnění vstupu zahraničních investic a zavedením rovného přístupu k podnikům se zahraniční investicí, aby nebyli znevýhodňováni v tržním boji s domácí konkurencí.

 

V poslední den své návštěvy Číny Scholz také řekl, že Čína souhlasila s otevřením dovozu hovězího masa a jablek z Německa a usnadněním dovozu vepřového.

 

Tak nějak mají vypadat konstruktivní jednání státníků z rozdílných politických systémů, kterým jde o národní zájem. Je smutné, že tak klíčová návštěva proběhla v českých médiích celkem bez povšimnutí.

 

Vít Vojta, sinolog a právník

 

Komentář vyšel 19.4.2024 ve zkrácené podobě v iDNES.cz

Foto: https://www.fmprc.gov.cn/